Věstník (West, Tex.), Vol. 52, No. 12, Ed. 1 Wednesday, March 18, 1964 Page: 11 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu dne 18 -března 1964
že bývala tak hezká, jako jsi ty.”
‘‘Ona byla hezčí, měla krásnou pleť,
veliké oči a když se někdy oblékla,
připadala mi jako zjevení. Ach ano,,
já mám tuze hezkou maminku a: hod-
nou, hodnější než jsem sóma.”
“A připoj ještě, že máš tatínka, kte-
rý je hodnější než já,” povídal s ú-
směvem.
“To bych ani neřekia,” odporovala,
“tatínek je tuze hodný, ale má tvrdší
povahu než ty. Někdy se mi to sice
lépe líbí, ale když je žena umíněná
a svéhlavá a muž také, je zle. Proto-
že jsi měkčí, než jsem já, nikdy mezi
námi nedojde k žádnému rozvratu.
Podívám-li se do tvých očí, které do-
vedou se tak smutně dívati, napřed
si řeknu, že jsi zbabělec a že jako
muž za nic; nestojíš, ale potom zase
mne napadne, že je to ošklivé, je-li že-
na tvrdohlavá a že má vždycky býti
muže citlivější a už mě hněv opou-
ští. Podívej se, není tohle maminka?”
Z postraní aleje, ústící do velké li-
pové aleje, vycházela správcová. By-
la oblečena) jako na vycházku a mě-
la trochu zaprášené boty. Šla jaksi
vesle a viděla je zdaleka. Když jí
chvátali vstříc, usmívala se.
“Toulali jste se venku?” ptala se
a políbivši se s Klárou, stiskla ruku
Kuláčovou.
'Ano, přála jsem si vyjiti ven a
Prokop byl ochoten jiti se mnou. Už
ia.si dvě hodiny se zde potloukáme a
povídáme si páté přes deváté. Zasmá-
la by ses, kdybys nás slyšela.”
“Lépe je se smáti, než plakáti. Má-
te dost na co vzpomínati a vzpomí-
nejte, než vám nastanou jiné staro-
stí. Zdali pak Klára už zmoudřela:?”
ptala se Kuláč e-.
“Ona je vždy moudrá,” povídal jí
horlivě.
“Jsi nenapravitelný dobrák, dar-
mo ji kazíš a bud’ trochu různější,
sice by si z tebe nic nedělala a týra-
la by tě svými rozmary.”
“Co to, maminko, povídáš?” ohra-
zovala1 se uraženě a zamračila se. “Má
mě snad týrat nebo bít?”
“Však ty dobře rozumíš, co tím mí-
ním. Mezi slušnými lidmi muž na
ženu ruky nevloží, ovšem žena na mu-
že teprve ne. Ale muž má mí ti doma
autoritu, žena má respektovat! jeho
přání a pomyslit! si, že muž je živitel,
který má vážnější starosti než žena
a že zaslouží, aby s ním žena vlídně
jednala.”
“Nejednala jsem s ním snad vlí-
dně? On si na něco stěžoval? dop-
távala se, blýskaje po Kuláčovi zle
hořícíma očima.
V Ě S T N X K
“Nic jsem mamince neříkal, ani s
ní jsem nehovořil,” hájil se zaleknu-
té, vida její pohled.
“Vidíš, jak se tě bojí? To dostačí,
abys pochopila;, že je ošklivé, bojí-li
se muž ženy.”
“A ona se ho má báti?”
“V jistém směru ano. Ne, aby se
ho bála, neb děsila, ale aby si dobře
rozmyslila, než v něm probudí úděs.
Jak! pak má potom býti upřímný a
jak ho má domácnost těšiti, když stá-
le je v nejistotě, nebude-li pro něja-
kou maličkost peskován.”
■“Já ho jistě nepeskovala,” odmlou-
vala; nevlídně.
“Ještě zapírej. Sama ses mi při-
znala, jak byl celý zděšený a jak to
bylo k. smíchu, když po tobě oči to-
čil, prose tě, aby ses nehněvala.”
“Proč zval Tobešovou,” povídjala
umíněně, ale už její výraz měkl.
“Zval ji proto, že je do tebe zblá-
zněn a chtěl své bývalé známosti u~
kázat i, že má lepší, než byla ona. Tě-
šit tě to mohlo.”
“Ano, a měla jsem mu říci, aby za
ní šel.”
udělati, nebyl by býval tak hloupý
a neříkal ti, že ho k dostaveníčku zva-
la. Ostatně jsem ti to ráno zřetelně
ostřejšího muže, hněvala by ses s
ním celé dny, děkuj Bohu-, že máš
takového člověka.”
“Jen mu všecko pověz, posadíš ho na
koně a začne se teprve zlobili a dě-
lat! pána. Však sis sama také neda-
la nic líbiti a kdyby tě slyšel tatínek1,
zasmál by se.”
Správcová sebou trhla, úlek se jí
ve tváři ukázal a zaváhala.
“Ano, zasmál by se a já bych se
nesmála, ale řekla bych, že jsem ne-
byla taková, jakou jsem měla býti.
Byla jsem často nerozumná, postavi-
la jsem si hlavu, když jsem se měla
pokořit! a co jsem z toho měla? Řa-
du let jsem si zkazila, bez radostí by-
la jsem živa as vzpomenu-li si na to,
želím, že jsem neměla nikoho, kdo
by mi byl tehdy vyhuboval a na lepší
cestu přivedl. Proto ti to tak otevře-
ně povídám, protože jsem to zkusila
a nechci, abys zkoušela, jako jsem
zkoušela já. Možná, že bys neměla
takovou sílu, abys všechno překona-
la, jako jsem ji měla; já. Važte si,
■děti, své lásky, odpouštějte si rádi a.
pamatujte si, že je škoda každého
dne, který si zbytečně zmaříte.”
Hlas její stal se dojímavé vroucím
a bylo viděti, jak upřímně myslí, co
povídá.
“Vždyť my jsme, maminko, šťa-
stni,” povídal KuláČ horlivě. Klárka
XX
j dobrácká, ona snad na okamžik
zabručí, ale nemyslí to zle a za chví-
li se zase směje. Například dnes je
u nás krásněji než po svatbě.”
“Bývá to tak, že malé šarvátky vy-
čisti vzduch, i li nás doma teď spoko-
jeně žijeme, jenže nám nikdo mládí
nenavrátí. Dnes byl krásný den, ra-
dost je venku choditi a děláte dobře,
že si vyjdete občas ven. My s tatín-
kem také často vyběhneme, jenže má-
me větší starosti, než máte vy.”
“My máme také starosti,” povzdy-
chla si Klára.
“Vím, vím, straš se, sedí-li ti kvo-
čny a co máš k jídlu připravili. Dě-
tě nemáš, Baruška je dříč a s tebou
ještě roupy šijí.”
“Co tak na mě ženeš? Jsem snad
něčím vinna?”
“Dosud nejsi, ale mohla bys býti,
kdyby ses včas nevzpamatovala. To
ti povídám, ať už Prokopa ničím ne-
trápíš. Čekám stále, brzo-li mi. ozná-
míš, že budu babičkou a ty stále nic.”
“Máme na to dost času, chci užiti
trochu volnosti.”
“Arci, nikdy jsi nic neužila. A za
nějaký rok řekneš, že jsi na to už
stará. S takovými řečmi mi nechoď.
Pojďte mě kousek doprovodili, jc mi
tak nějak blaze, prošla jsem se a- mu-
sím domu, aby muž měl včas večeři.
Však nemám domu tak daleko.”
Popošli s ní Klárka trochu rozmr-
zelá, ale Kuláč všecek šťasten. Bál
se pouze, aby žena ho nepodezírala, že
on ně.jak tchyni naštval, aby takhle
s ní hovořila. Matka se ptala, co dce-
ra dnes vařila k obědu a slyšíc, jaký
oběd uchystala, usmála se.
“Jsi ty chytrá, jak si muže naklo-
nila jídlem, aby na všechno zapomněl.
Ostatně je to tak dobře, žena má to-
lik zbraní, že může zahlaíditi špatnou!
náladu, aniž kd'o o tom ví. Já to tak
také dělávám.”
“Vidíš, že nejsi o nic lepší, než jsem
já,” volala Klára škodolibě.
“Říkám, že jsem? Arci, jsem také
chybující, ale život mě za chyby tre-
stal a udělal mě zkušenější. Proto
bych byla ráda, abys ty byla toho u-
šetřenla.”
“Jednou mi povíš, v čem jsi chybi-
la, ano? Ráda bych si vzala z toho
příklad.”
“To bych ti neradila,” povídala vel-
mi. vážně. ‘Snad jedinou po letech bu-
du ti moci říci víc. Teď na to není
času. Hleďme, tatínek mě také už
čeká, vidím ho tamhle jiti a rozhlíže-
li se. Nezdržujte se a jděte domů, je
už hodně hodin.”
Pokračování
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, Nick. Věstník (West, Tex.), Vol. 52, No. 12, Ed. 1 Wednesday, March 18, 1964, newspaper, March 18, 1964; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626203/m1/11/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.