Věstník (West, Tex.), Vol. 37, No. 35, Ed. 1 Wednesday, August 31, 1949 Page: 6 of 32
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
ítrana 0
Řád Slovan Jihu, číslo 26.
Fayetteville, Texas.
Sestry a bratři!
Tímto vám oznamuji, že pravidelná
schůze řádu Slovan Jihu, čís. 26. SPJST,
bude konána příští neděli dne 4. září 1949
v Olmos Community Halí; začátek schů-
ze v 10 hodin dopoledne.
Laskavě vás žádám, abyste se do schů-
ze dostavili, a v pádu že do schůze pro ně-
jakou příčinu nemůžete přijet, tedy po-
šlete své poplatky na bra. Charlie Hanu-
še, účetníka řádu našeho, jehož adresa
jest Routě 1, Skidmore, Texas.
Tak jak obyčejně bývá, v poledne bude-
me mít společný, tak zvaný “košíčkový o-
běd”. Tedy vás sestřičky žádám, abyste se
postaraly a přinesly do schůze dobře jí-
dlem naplněné košíčky, tak jak vždy či-
níte.
Odpoledne koná se schůze spolku čís.
57., RVOS, proto bude záhodno, aby schů-
ze SPJST započala přesně v 10 hodin do-
poledne.
Tedy ještě jednou vám připomínám, a-
byste se do schůze dostavili včas.
S bratrským pozdravem,
Jos. Koliha ml., tajemník řádu Slovan
Jihu čís. 26., SPJST.
------) ♦ 4 ♦ (-■-
Z ŘÁDU POKROK HOUSTONU.
V řádu Pokrok Houstonu je stále čilo
jako ve včelím úlu, což ovšem není divu
při tom velkém počtu členstva a skoro v-
každé měsíční schůzi jsou přijati noví čle-
nové. Tak velké těleso vyžaduje se ode
všech činovníků hodně pozornosti a prá-
ce, ať již je to bratr předseda, sestry ta-
jemnice a účetní, bratr pokladní a dokon-
ce i br, Ermis, (I don’t want to miss him)
vždy usměvavý a nejvíce, když přivádí
nové členy ku přijímacímu obřadu. Tím
ale není ještě ten štáb o řád a členstvo se
starajících plně vyčerpán, jsou. tu různé
výbory. Správní, zábavní, kuchyňský, (v
tom jsou jen samé sestry, muži se do je-
jich domény nemíchají, ony tomu nejlépe
rozumí a velmi dobře to řídí. Máme též
hřbitovní výbor, (již staří Římané přišli k
smutnému poznání, že lidské žití má své
určité meze a tak dávali svým současní-
kům kárné varování: — Memento moři!)
Strýček Sam nám také radí, naleznete
ty rady na plakátech, v pouličních bu-
sech a za okny bank a jiných peněžních
Ústavů:— “Savé řor a rainy day”. — Ty
naše úmrtní poplatky jsou také šetřením
pro ten “rainy day”, až smrti anděl za-
mávne svou perutí a pokyne nám, aby-
chom se s tímto světem rozloučili. A pak
ty pojistné úspory přijdou na pomoc, aby
vykonaly uloženou jim povinnost, když
ten “rainy day” se dostaví. Dnes to není
tak lehkým, totiž pro ty pozůstalé, ustlati
zesnulému místo věčného odpočinku, jsou
tu pohřební výlohy a ty jsou dnes znač-
né. Za dřívějších dob, tak před půl stole-
tím, byl zavolán truhlář, ten vzal míru
VĚSTNÍK — WEST, TEXAS
zesnulého a vyrobil rakev z měkkého dře-
va, obarvil ji, vystlala se hoblovačkami a
zesnulý byl oděn v laciný rubáš. Kde ne-
byl hřbitov daleko, tu známí chopili se
már a odnesli jej na hřbitov, jinak byla
odvezena mnohdy, zvlášť na venkově, na
obyčejném povoze. U nás ve staré vlasti
nám muzika tak vlezla do krve, že se my-
slelo, že lepší pohřeb nemůže býti bez mu-
ziky, jak na venkově, tak v Praze a hráli
nebožtíku tedy smuteční pochod. V Pra-
ze také byly již velké pohřební ústavy, je-
den byl v bývalé Štítné ulici, označený ná-
pisem — Pompes funebres, — Když to by-
lo francouzský, tak to mělo noblejší ráz,
třebas tomu hodně pražských obyvatel
nerozumělo. Tu pak zesnulý vezl se na
pěkném pohřebním voze, taženém dvěma
páry černých koní s chocholy na hlavách
a po každé straně pohřebního vozu krá-
čelo tré černě uniformovaných zřízenců
nesoucí černé tyčové planoucí fakule a
za vozem kapela, hrající tehdy oblíbený
pohřební pochod: “Až mne na Olšany po-
vezou”, vše beroucí se volným tempenm
pražskými ulicemi. To luxusní pohřbívá-
ní bylo ovšem jen pro boháče. Židé neměli
ale tak okázalé pohřby, obyčejně jen pro-
stá černá rakev. Nevím, jestli to bylo dle
židovského rituálu. Na kamenné bráně u
vchodu do hřbitova byl nápis, hebrejsky,
německy a česky: “Prach jsi a v prach se
obrátíš!” Někdy pohřební průvod, ale ka-
tolického obřadu byl doprovázen knězem
a ministranty a s obřady na hřbitově. Na
venkově a v obcích přilehlých ku Praze,
když někdo skonal, tak zvonili na zvonici
tak zvaný umíráček.
Rozepsal jsem se šířeji o tom pohřbívá-
ní, navazuje tak na článek v anglické čá-
sti v jednom z minulých čísel Věstníku,
jednající o pohřbívání žehem. Dnes po-
hřeb pohltí hezkou sumičku z toho pojist-
ného jež zesnulý platil za živa a někdy
ten groš na poplatky s tíží sháněl a pak
po jeho smrti se s tím pojistným zrovna
hýří a proč? Protože je to nyní obyvyk-
lým a pak ohledy, aby se neřeklo, třebas
by ta vdova po zesnulém ten obnos více
potřebovala a případně malé pozůstalé
děti. Zrovna tak tomu je s těmi květino-
vými obětinami, ty věnce a květinové ky-
tice stojí také hodně, deset, dvacet i více
dolarů a jděte se pak podívati na ten rov
po třech dnech neb třeba za týden, je to
uvadlé, neb odvezeno hřbitovní správou
na odpadliště. Nepřineslo to nikomu trvá-,
lého užitku, jako kdyby byl ten obnos na
ně věnovaný obrácen pro dobrý účel, pro
sirotky, mrzáčky, na léčebné lístavy a po-
dobně. V Praze bývalo zvykem dávatí vě-
nec z papírových obětin, v podobě na-
vštívenek a to bud’ pro Ústřední Matici
Školskou, neb jiný humánní účel a my-
slím, že tím je úcta k zesnulému projeve-
na vřeleji a trvaleji, když v jeho jménu
je vykonán čin pro šlechetný účel. Tak se
pieta ku zesnulému nejlépe projeví a uctí.
Ve středu, dne 31. srpna 1949.
I ta nádherná rakev, ozdobené, setlí po
čase v hrobě, leda že by byla zo kovu o-
dolávajícímu jak řezu, tak elektrolysi.
Přemýšlejmež o tom.
A teď o něčem příjemnějším. Jak zná-
mo, řád Pokrok Houstonu vždy je veden
snahou učiniti něco příjemného pro své
členstvo, malé i velké a obého pohlaví.
Jednou z těch příjemných věcí je každo-
roční piknik. A to bývá panečku piknik,
ze všech pikniků nejpiknikovatější, zrov-
na jak ten poslední, pořádaný v neděli
dne 21. srpna na pozemku budovy a u vně
řádu Pokrok Houstonu a v demokratickém
duchu. Postup je jednoduchý. Členstvo
řádu pořádání pikniku odhlasuje a sou-
časně určí datum pořádání a vloží sta-
rost o další na bedra zábavního výboru,
jenž se má o vše postarati. Spoléháme se
úplně na zábavní výbor, vědouce, že se do-
bře vyzná ve svých povinnostech již ze
zkušenosti. Bratr pokladník, Ernest Han-
ka je vyrozuměn vydati potřebný nervus
rerum na tu panychidu, (“vono to něco
koštuje, jako každej špás”) jak říkávali
Pražáci. Zábavní výbor po tomto má se
ruče k dílu a den před pořádáním pikniku
už se mele. Bratr Žaludek s pomocníky
Joe Fusigem, (to jsou oba Pepíci, bratr
Žaludek je také Joe) a Stanley Elzner
čtvrti masa řeží, usekávají a na barbecu-
ovou rožeň chystají. Sestra tajemnice,
Frances Olexová dostala zavčas aviso a o-
známila členstvu ve Věstníku, že to bude
určitě v neděli. Takový hezký den to byl
a ani u “Foley’s” není takový zástup na
nějakém tom “sejlu” jako je u nás na
pikniku. Řady a řady stojí tu bez reptání
s poukázkou až na ně dojde řada a k
stánku, kam se donáší velké mísy masa,
toužebně hledí v “očeredi”. Libná vůně již
dráždí čichová ústrojí čekajících. Koneč-
ně u cíle dáme sestřičce Helen Fusigové
poukázku, druzí zas sestře Joe Elznerové,
dostaneme papírový talíř a servítek a již
nám to plní pečeni, bramborovým salá-
tem, chlebem a okurkou a je toho pořád-
ná porcička. To je přímo mistrný techni-
cký výkon jak to vše umístiti do žaludku,
ale při dobrém žaludku, pevné vůli a
trpělivé práci kusadel to svedeme, zvláště,
když ten pochod hrtanem usnadňujeme
zavlažováním jantarově zbarvené teku-
tiny. Šmačná to byla krmě, každý si to
chválil a každý dostal více nežli dost. Jen
nám to kalí radost, že musíme na příští
piknik čekat! skoro celý rok, budeme-li
tak dlouho živi. We were more than satis-
fied with such a tasty, well prepared bar-
becue and with those very generous por-
tions. Many thanks from all present for
this enjoyment.
To ještě ale nebylo vše, co řád přichy-
stal ku obveselení, volný tanec při hudbě
a pak jsme měli příležitost obdivovati ko-
lony tančících náš národní tanec “bese-
du” a pak improvisaci štverylky v tom tak
zvaném “square dance”. Obojí bylo velmi
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 37, No. 35, Ed. 1 Wednesday, August 31, 1949, newspaper, August 31, 1949; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626204/m1/6/?q=%22%22~1: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.