Věstník (West, Tex.), Vol. 52, No. 23, Ed. 1 Wednesday, June 3, 1964 Page: 4 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
4
vlastnila já i rodina mého bratra Cy-
rila. Stálo se to 19. dubna, kdy nebyl
žáden doma. Ani neuvěřité jaké to by~
iO bolestné překvapení, když jsem při-
jela z distriktní schůze SFJST v East
Bernard, domov a vše bylo jen hromada
černého popela, ale rána se pomalu
hojí neb člověk teprve v neštěstí pozná
kolik má dobrých přátel.
Předně chci poděkovat dobrovolnému
hasičskému sboru z El Campo, kteří se
rychle k ohni dostavili a uhájili ostatní
budovy
*
Pak Msgr. Julius Petru za laskava
slova útěchy. Hostitelkám, které uspo-
řádaly sprchu, všem, kteří přispěli jak
penězi tak i užitečnými dárky,
pak Taiton Home Dem. Klub, které to
dámy sponsorovaly taneční zábavu, a
čistý výtěžek mi darovaly též i p. a
pí. Joe Vallejo za zapůjčení jejich krás-
né Pan American síně, všem hudebním
sborům, kteří zadarmo hráli. Všem
vám milí přátelé volám srdečné “Zá-
plat Bůh” a žehnej vám. Vaše vděčná
Mary Mrnuštík
--SP J ST—■—
Houston, Texas, 21. května, 1964
NIKDO NEZTRATÍ, JEDNOTA
PROSPĚJE!
Ctěný bratře redaktore, sestry, bratři
a přátelé:
Tak konečně jsem si namázal prsty i
lokte a jdu tu písemnou cestou do na-
šeho Věstníku za Vámi si pobesedovati.
Předem mne žádali naši bratři režiséři,
abych napsal pár řádků o tom, že bu-
deme opakovat! operetu “Zmokla slepi-
ce” u řádu č. 88 ve 2:30 odpoledne v
neděli 7. června, Asi že nebude již více
opakována, tak přijďte v hojném po-
čtu, neb to je ta největší odměna kte-
rou můžete dáti ochotníkům. Někdy si
myslím, že už bych měl těch divadel
nechat, neb to bére moc času, který já
trátím, ale zas si musím uznat, že pro
mne je to zábava jako pro někoho ji-
ného zajet si na ryby anebo si zahrati
taroky. Plný sál usmívajících tváří je
opravdu odměná která jde k srdci, když
se dívají na frašku a komedie jaka je
“Zmoklá slepice.”
Nu, a když jsem se tak rozhovořil o
ztrátě, vzpomínám na sjezd y roce
1956, v městě Temple, Texas. Když
jsem ohlásil, že se budu ucházet o ú-
řad předsedy Hlavní úřadovny SPJST,
pak si mne zavolali stranou a ptali se
mne (iestlí se nemýlím byli to bratři:
J. M. Škrnbánek. F. J. Olexa, A. L. Hil-
sher a Štěpán Valčík) tak co míníš asi
prosadit když bys byl zvolen? Podal
jsem jim tyto ideje:
VĚSTNÍK
1 .Distrikty by měly dostati všestran-
nou pomoc, zahrnuje v to také finanč-
ní, od Hlavni úřadovny.
2. Zlepšení organišační práce, s ohle-
dem na to, aby příliv a přírůstek dal-
šího pojištění byl získán napřed v na-
šich řadách; a za tím účelem utvoří ti
poradní výbor skládající se z členů,
kteří jsou nadchnouti myšlenkou vy-
pracovali dalekosáhlý plán s určitým
cílem a pracovat! k dosažení toho cíle
s celou Hlavní úřadovnou.
3. Výpomoc a úleva starým členům
SPJST, v čemž by byl zahrnut také
praktický plán pro Domov odpočinku
(Rest Home).
4. Stále informovali členy, co se plá-
nuje pro další vzrůst a dobro naší Jed-
noty.
5. Zachovali základy, na kterých byla
naše Jednota založena', aby náš spolek
vždy operoval jako podpůrná dobročin-
ná a výchovná Jednota.
Rozumte, toto nejsou jen moje ná-
hledy — a nebyly — ale náhledy mno-
ho rozumných členů pro vzrůst Jedno-
ty. Dopis jsem rozeslal na všechny de-
legáty a ti měli čas o tom přemýšleli.
(V tom dopisu byly zahrnuty tyto
ideje předešle. Jak již se stálo víte,
že jsem nebyl zvolen, a na cestě domu
ze sjezdu, mně manželka, Maxine, ( v
té době jsme právě očekávali našeho
budoucího presidenta Spojených stá-
tu, pod jmenem Terry) pravila: “Nu,
tak jsme ztratili.” Já jsem se na chví-
li zamyslel, a pak ji odpověděl: “Ne,
Maxine podívej se, co se vlastně udě-
lalo ve sjezdu. Distrikty mají pomoc.
Máme místopředsedu a organisáěm od-
bor pro zlepšení mládeže. Máme Domov
odpočinku, povolen. A to jen proto, že
delegáti o tom přemýšleli vážn®. Tak
nikdo neztratil!” Pro moji maminku,
která je v Domově odpočinku sjezd u-
dělal velice rozumné rozhodnuti! A,
jak říkával náš oblíbený Will Rogers:
“Dejte mi růže za živa, neb po smrtí
mu nepomůžou”, maminka říká, že
lepší vedoucí Domova odpočinku by se
asi nenašel než jsou manželé Troubi-
lovi!
Tak zase povídám; “Nikdo neztráth
ale Jednota prospěje!” V tom případě
dejme hodně rozumného přemýšlení
otázce týkající se tábořiště pro mládež.
Mnohokrát také říkal místopředseda
Hejny, br. Pokladník, já i druzí, že v
soutěžích mládeže i Miss SPJST, že ni-
kdo neztrácí, neb může bytí první jen
jedná osoba, ale celkem všichni prospí-
váme k dobru.
S bratrským pozdravem, a na shle-
danou, bratrský oddaný, Váš.
Rudy J. Šefčík
Ve středu dne 3. června 1964
El Campo, Texas
Ctěná redakce, milé sestry a bratři a
čtenáři našeho milého a pro naši jed-
notu tak nutného Věstníku,
v posledním čísle Věstníku má věcný
dopis bratr John Stasa, y němž má
provolání k zástupcům devatenáctého
sjezdu naší milé Jednoty, by zástupci
nedovolili, by příští sjezd byl hrobářem
naši mateřské řeči v našem krajan-
ském spolku. Milí bratři a sestry, do
nedávná česká řeč byla nej důležitěj-
ším pojítkem našeho spolkového života,
a posud většina řádu užívá při jednání
řeči české avšak při organisáční práci
shledáváme, že ledacos bychom už
dnes neudrželi a mnohé krásné výsled-
ky své naši práce neměli bychom komu
předat, kdyby jsme nepřipustili dvouj-
jazyčnost, která zase umožňuje našemu
mladému lidu, aby pracovali s námi.
1 Jest naši svátou povinnosti nás všech,
by se česká řeč v naši Jednotě udrže-
la co nejdéle. Zajisté každý z nás, by si
přál vyjádřit! díky těm, kteří naši mi-
lou Jednotu zakladalí a při ní věrně
vždycky za každých okolnosti stáli. A
proto ještě opakuji, že jest naši sva-
tou1 povinnosti, dosloužiti staršímu po-
kolení v té řeči, která je spojovala k
práci, s které mají prospěch nová po-
kolení.
Nevezme to dlouho, že přejdeme do
jednojazyčnosti ve všech našich podni-
cích a shromážděních, ale ten čas do-
sud se snažíme oddálit a ti eo tak ho-
rečně pracují, tu sladkou naši mateřšti-
nu, sc snaží umlčet musíme z lítosti si
o nich myslet svoje. Přece úcta, k řeči
našich otců, matek a dědů bude každé-
ho z nás šlechtiti. Tato šlechetnost by
měla býti naši sílou, kterou bychom
měli pečlivě pěstovat, a zvláště v řá-
dech oživovat neboť to věrné jádro
starších pracovníků udržuje stále v
tom starém duchu obětavosti život řá-
dový, a ,ic na ně spolehnutý, užívá
hlavně ovšem řeči české, píše v ni o
svém snažení a spolkové práci, píše do
našeho milého Věstníku, miluje Jed-
notu a pokládá .ji právem za. nej pev-
nějším pojítkem našeho spolkového ži-
vota a proto tyto dobré pracovníky si
nesmí žádným nerozmýšleným činem
odciziti.
My jsme Jednotu užívající oba ja-
zyky a naší snahou by mělo býti a za-
jisté jest, jak nám kladou naše stano-
vy, aby se československá větev v této
milé nové vlasti uchovala ve svém ná-
rodním snažení k větší kráse našeho ži-
vota na dobu co nej delší. My musíme
tak činiti památku našich předků,
jimž československá řeč byla tím nej-
pevnějším poutem k Jednotě a v lásce k
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, Nick. Věstník (West, Tex.), Vol. 52, No. 23, Ed. 1 Wednesday, June 3, 1964, newspaper, June 3, 1964; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626320/m1/4/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.