Věstník (West, Tex.), Vol. 23, No. 22, Ed. 1 Wednesday, April 10, 1935 Page: 1 of 16
sixteen pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Entered as second class mail matter, Jannary 3rd, 1933 at Wast, Texas, tmder the Act of Congress of August, 24th, 1922
ROČNÍK (VOL.) XXIII
WEST, TEXAS, ve středa, (Wednesflay) id. dubna (April) 1935.
ČÍSLO 22.”
EDNÁTE s lidmi dnes jinak, ptal jsem
. I se, než v době svého působení víc teo~
retického? A vídáte teď jiné lidi?
“V politice je znalost lidí naprosto nezbyt-
ná; hlavně vůdci musí vědět, s kým jednají,
musí si vybírat správné podvůdce a přidělo-
vat jim úkoly podle jejich povahy. Mluvil
jsem o významu lásky bližnímu v politice; v
praxi to znamená znát lidi a sebe, poměry
jednotlivců i celku — jak můžeme bližnímu
pomáhat, neznáme-li lidí, nemáme-li zkuše-
nosti, nejsme-li obratní? Znal jsem velmi do-
brého člověka, který se hodně napsal o po-
žadavku filanthropie, ale nepřišel na to, že
jeho dobrý známý, s kterým se velmi často
stýkal, umírá skoro hlady. Humánní politika
vyžaduje také: mít trpělivost, protože ve ve-
řejném životě demokratické republiky je mno-
ho hlav, a z nich přece jich víc dobře myslí.
Opravdová tolerance je ctností demokracie.
Dřív jsem často říkával: nelhat a nekrást;
teď k tomu připojuju třetí: mít kuráž! Ve
Vídni, na Josefském náměstí, je na bráně ná-
pis: Justitia regnorum fundamentům! Víde-
ňáci to překládají: Just regneťs aufs Fun-
dament! Ale žádnému dešti se nepodařilo
spláchnout tuto správnou formulku!”
Smáli jsme se, a já jsem začal o tom, jak
dovede najít lidi, kteří zprostředkují pravé
mínění lidu.
“V tom musím' spoléhat sám na sebe. Po-
zoruju lidi všude a pozoruju, co se děje; a
slyším, co o tom říkají jiní. Noviny, ty čtu
denně* nej důležitější listy stran. Dostávám
denně zprávy ministrů a nejrozmanitějších
úřadů, vyslanců a konsulů, a z toho ze všeho
si dělám, svůj úsudek o situaci doma i v ci-
zině.
— Četl jsem vaše moto: “Pravda vítězí!”.
To je naděje, víra. Je také devise pro to, jak
jednat s lidmi?
“Já mám jen jedno pravidlo; být k svým
bližním upřímný. Staré úsloví obracím: Mun-
dus vult decipi, ergo ne decipiatur!”
Řekl to krásné slovo s mužným důrazem.
Lidé v svých rozličných organisacích potře-
bují vůdců, autority, rozkazů, komanda. A ko-
nec konců je rádi přijímají. Diktátoři všech
forem a denominací mohou na to ukazovat.
A také v demokracii záleží přece velice na vý-
chově k demokratické iniciativě; fašismus a
pangermanismus dávají velice správně dů-
raz na výchovu — all right, ale to není ar-
gument pro politickou nesvobodu a absolutis-
mus.
Civilisace a kultura, říká se, jest ovládání
přírody — třeba,, zahrnuj eme-li do přírody
také člověka. Příroda a zvláště zlato, ne li-
dé, musí být ovládány— zlato nesmí ovládat
člověka. Zvláště neočekávaný, nezasloužený
zisk, zisk náhodný, demoralisuje slabé lidi.
“Jak nabyl, tak pozbyl.”
Nemáte-li nic proti tomu, povím vám anek-
dotu. Zažil jsem to jako chlapec. Jdu jednou
po silnici — historka se odehrává v mém ro-
dišti — a vidím najednou táhnout chumel
chlapců a psů; uprostřed nich slovácký se-'
AUTORITA ČI SVOBODA?
Masaryk hovoří s Ludwigem
dlák ze sousední vsi. Víc než rozjařen, potácel
se ten člověk ode zdi ke zdi, jak se u nás říká-
vá. Vyhrál v tehdejší lotynce malou částku;
neočekávané štěstí ho zavedlo do hospody, a
tam si koupil větší množství cerbulátů, kte-
ré si pověsil jako perlový náhrdélník kolem
krku a prsou — chlapci a psi se mu snaži-
li kus po kuse jeho ozdobu strhávat.
Jak často si musím potichu říkat: Aha,, zas
jeden cerbulátník!
Poválečná konjunktura revolucí zrodila
všude parvenues, zbohatlíky. Nejenom demo-
kracie; Moliére byl přece dvorním hercem
Ludvíka XIV. a%ž tenkrát se u dvora vysmí-
val zbohatlíkům. Demokracie je terč všeli-
jakých aristokratů. Svoboda, rovnost, bratr-
ství je přece heslo demokracie; mohlo by se
myslit, že stačí bratrství, ale neprodali bra-
trství, neprodali bratři svého bratra Jo-
sefa a nezačínají se dějiny zjevení bratro-
vraždou? Rovnost — lidé si nejsou od příro-
dy rovni, proto vznikla aristokracie, politické
zneužiti přirozené nerovnosti. Proto je tak
důležité pro demokracii heslo svoboda; svo-
bodní lidé mohou být bratry a mohou úspěš-
ně usilovat o rovnost. Lidé nesvobodní, otro-
ci, rebelují — doba nová, zvláště epochy od
velkých revolucí, je revoluce v permanenct
Také reakce je revoluce, reakcionáři chtějí
vyhánět ďábla belzebubem. Tragikomedie.
K tomu komedie tak zvaného juste milieu,
zlaté střední cesty. Vulgární liberalismus, kte-
rý předpokládá revoluci a reakci napravo i
nalevo, opatrně se plazi mezi oběma extré-
• my.
Ne! Já nejsem radikální, nejsem konserva-
tivní — myslící státník a politik, kterému by-
lo svěřeno vedení státu, půjde podle znalosti
přítomnosti a minulosti za positivním pro-
gramem neustálého zlepšování, neustálé re-
formace. Ovšem — neustálá drobná práce!
Lidé si nalhávají příliš mnoho velkých činů,
hrdinství.
Že jsem se přece stal revolucionářem —
jsou revoluce a revoluce: revoluce války svě-
tové udělala naši revoluci nezbytnou a ospra-
vedlňuje ji. Demokracie neznamená politic-
kou indolenci, Tajdáctví, opatmictví, lhostej-
nost, strach. Demokracie je oprávnění k o-
sobní iniciativě, která se nedá klamat politic-
kou anarchií politických bláznů a slabochů
— politiku rozumnou a poctivou! Není v poli-
tice jiného prostředku dostat se dál, než ro-
zum a čestnost.
Mám rád Ježíšovou radu o organickém spo-
jení holubice s hadem — být naivní při velké
chytrosti a exaktním vědění. Odsud politika
vědoucích a vzdělaných, odstraňování poli-
tických diletantů. Pravou demokracii, ne po-
kryteckou demagogii. Politickou slušnost. Nej-
lepší stát, nejlepší politika, pravá demokra-
cie. — kde jsou političtí vůdcové opatrní,
předvídají, nedají se překvapit.
A nemusím jistě ještě jednou zdůrazňovat,
že pohotovost k míru a láska k míru v repu-
blice a v demokracii vyžaduje sice hájit se
proti vnějším a také proti vnitřním nepřáte-
lům, ale nežádá útočit. Demokracie má právo
hájit sebe a právo státu.” -
Pozn. red. Leží před námi nová knížka o
Masarykovi od Emila Ludwiga, nadepsaná
Duch a čin. Vydává ji k pětaosmdesátým na-
rozeninám presidentovým - nakladelství Čin.
Má dvě části. Z jejích dvou set šedesáti stran
je prvních padesát sedm Ludwigovým portré-
tem T. G. Masaryka/další část jsou jeho ho-
vory s presidentem.
Ludwig je znám jako spisovatel řady živo-
topisů, z nichž je snad nej lepší ten, který vě-
noval Vilémovi II. Pro jeho pojetí je pozo-
ruhodné, že je mu Masaryk protějškem Mus-
soliniho, muž svědomí protějškem muže mo-
ci. Staví je proti sobě i tělesným zjevem: tam
krátká zavalitá postava s kvadratickou leb-
kou, širokých těžkých rysů,, řídkých gest, zde
štíhlý vysoký muž, kostnatý, dlouholebý, .ži-
vých posunků. Tam typ jižní, pathetický, cy-
nický, tvrdý, bez humoru, zde typ severský,
nepathetický, dobrotivý, náboženský, milov-
ník humoru. Jejich vzájemný protiklad je tím
ostřejší, že mají mnoho společného, v svém
původu, těžké cestě k vzdělání, ten i onen
byl v mládí na čas učitelem a kovářem.
• ' ;
Kapitolka o válečné činnosti Masarykově
odhaluje jiný zorný úhel cizincův, když Lud-
wig hodnotí Masarykovu práci v první řadě
jako zničení poslední thebkracie, kterou na
rozdíl od ostatních lidí i nepřítel chtěl zacho-
vat, a teprve v druhé řadě jako vytvoření no-
vého státu, “který konec konců neotřásá svě-
tem, ať existuje nebo neexistuje”. Pro nás je
ovšem důležitější to druhé, pokud to lze dě-
lit, neboť by nebylo druhého bez prvního.
Dobře je charakterisován Masarykův po-
stoj a převaha vůči dohodovým státníkům
za války. “Vůči anglickým ministrům, kteří
neznají jiných jazyků a nikdy necestují, vůči
Francouzům, kteří necestují ze zásady, vůči
Američanům, kteří vidi v Evropě mraveni-
ště národnosti, stojí jednotlivec, který zná
číslice a data, mravy a literaturu, charaktery
a instituce, a vše to nabízí v jazyce, v jakém
si kdo přeje.”
Zaujme dále to, co říká Ludwig, jak si
představoval Masaryk svůj návrat. Počítal,
že Foch vjede do Berlína, že on bude svými
vojsky při tom, že pak potáhne jako diktá-
tor přímo do Prahy, že tam rychle uspořádá
nej nutnější věci a odevzdá svou moc Národ-
nímu shromáždění. Ve vlastních hovorech to
opakuje v přímé řeči. Masaryk radil i Wil-
sonovi, aby požadoval pochod na Berlín, ale
Fochů v adjutant potvrdil Ludwigovi, že i Foch
si netroufal do zrevolucionovaného Německa.
Vlastní hovory jsou rozděleny podle před-
mětu na tři části. První je nadepsána Myšle-
ní, druhá Jednání, třetí Myšlení a jednáni.
Již tyto názvy ukazují, že Ludwig viděl Masa-
rykův zvláštní rys v tom, že býl tvůrčí v
dvojím směru, myšlení a jednání.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 23, No. 22, Ed. 1 Wednesday, April 10, 1935, newspaper, April 10, 1935; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth627049/m1/1/: accessed June 28, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.