Věstník (West, Tex.), Vol. 30, No. 14, Ed. 1 Wednesday, April 8, 1942 Page: 4 of 24
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana i.
q VÉDSKÝ list Svenska Dagbladet v minu-
O lých dnech ve zprávě z Berlína vystihl
skutečnou podstatu změn, jež v českých ze-
mích Berlín vyvolal nejdříve nenávistnými
kampaněmi tisku, pak procesy s českými lid-
mi, pro které vymyslil politické i jiné zločiny
a jež hromadně vraždil, a nakonec radikální
změnou v režimu a vládě v Praze: Německo
chce mít z českých zemí nejlepší zbrojařskou
dílnu, aby mohlo dokončit “vítěznou válku”.
Tento plán není nový, avšak za nynější, si-
tuace na všech frontách, jakož i s ohledem na
německé plány pro jaro t. r., jest nanejvýš
hodný pozoru, jak s hlediska možných němec-
kých válečných úspěchů, tak i proto, že české-
mu lidu poskytuje nové možnosti boje proti
Němcům a nová břemena zotročeného a zne-
užívaného národa. Kdysi byly onou nejlepší
německou zbrojírnou Porýní a Poruří; britické
letectvo však vzalo těmto německým provin-
ciím Čestnou pověst. Němci ani za špatného
počasí, kdy práce britského bombardovacího
letectva jest takřka znemožněna, vůbec ne-
stačí opravovat a přemísťovat německé zbro-
jovky a muniční továrny. Jestliže se však Něm-
cům podaří úplně usměrnit český průmysl na
německou zbrojařskou dílnu a znásilnit české
dělnictvo v roboty, vznikne nebezpečí, že přes
všechny ostatní nedostatky Německo nebude
mít nouzi o zbraně a střelivo v jarní a letní
ofensivě proti Rusku, po případě i pro pokus
o invasi Velké Britanie či obrat v Libyi. Jak
známo, tak zvaný protektorát zatím zůstal —
až na nepatrné výjimky— ušetřen spojenecké-
ho leteckého bombardování. Naproti tomu Po-
ruří a Porýní byly těžce bombardovány a bu-
dou brzy vydány na pospas nové a stále ro-
stoucí letecké síly britsko-americké.
Zdá se, že Němcům nechybí mnoho z před-
pokladů, nutných k vytvoření nej lepší němec-
ké zbrojírny z českého průmyslu. Všechna ve-
doucí místa jsou obsazena Němci, dělnictvo
pracuje za dozoru vojska. Tak zvaná Háchova
protektorátní vláda dostala za nového člena
T)RAŠNÉ šero krytu velitele roty rozřízl zvo-
JT nek telefonu. Bunkr X byl zasypán 81 mi-
nami, hlásí bunkr Y.
Není to poprvé, proto není nervosity. Jdu
k bunkru s kamarádem, jehož znám již z Pol-
ska a Ruska. Vede mne úzkou pěšinkou nad
strží, provázenou telefonním drátem, jámami
po minách; jde tak klidně, obrací se v právo
v levo, jako na vycházce. Zná své prostředí
dokonale: “Tamhle ta jáma je od včerejška,
ta bílá, vyrytá ve vrstvě vápenného tufu, je
dnešní,” povídá, jaksi samozřejmě, aby řeč
nestála. Pozoruji ho, jak jde přede mnou. Ni-
kdy bych neřekl, že ten mladý kluk tak pova-
hově tvrdne, že těch několik dní frontového
života ho vyškolí v tak dobrého, srdnatého vo-
jáka. Zhubl; kalhoty, košili má zaprášeny,
umazány, není mytý kolikátý den, přerostlé
vlasy, řídké strniště na bradě a vychrtlý o-
bličej.
Dále cupají jeho hůlkovité nohy. Šplháme
jako kamzíci. A tu najednou v ssutinách bal-
vanů je bunkr. Co pak se tam asi stalo? Nic,
to je už po několikráte; kluci už vytáhli svá
fidlátka. Klidně staví kulomety na stanoviště.
Zarostlý desátník pečlivě oprašuje kulomet,
nabijí, zamiřuje a pak zaléhá k němu s kli-
dem rutinovaného střelce a bunkrového vá-
lečníka. Dlouhý kuchař s frajerským knírkem
vynáší kotlík na ohniště. Štěstí, že zachránil
jeho drahocenný obsah. Jinak by se stalo ně-
co strašného v životě bunkru. Nejedli by.
Lezeme střílnou dovitř. Přilba naráží na še-
dý beton. Zdraví nás nový střelec. Mluví s ná-
mi ,ale jeho oči jsou upřeny stále na úbočí a
dno strže. Síla zvyku a povinnosti. Chválí
zbraň, dobře prý střílí, hladí šeď hlavně i ro-
bustní závěrové pouzdro svého “těžkého”, je
spokojen. Byl dříve nemocen malarií. Ptáš se
ho co dělá malarie.
“Na to není čas,” prohodí, aniž by se ohlédl.
A tady už klopýtá velitel bunkru. Zavalí tě
rychlou řečí, směsí srbštiny a češtiny.
“Co jste to tady měli za tanec?”
“To nic nebylo, to je tady denně několikrát.
YlSTHÍK
Nejlepší zbrojírna Německa.
vojenského znalce, quislinga Moravce, jenž bu-
de jistě pověřen více odborným udavačstvím
všech ostatních českých členů vlády pro pří-
pad, že by vláda přesně neplnila rozkazy z říše,
než výchovou českých dětí. Moravec má sice
navenek “vychovávat” českou mládež, nicmé-
ně každý si dovede představit, že k tomu ne-
bylo třeba důstojníka, jenž ze všech quislingů
jest nejvíce na prodej Němcům a který dobře
chápe, co by pro něho znamenala prohra ny-
nějších německých plánů. Ještě větší význam
pro německý plán, vytvořit z českých zemí nej-
větší evropskou zbrojnici německých armád,
má jmenování Němce Bertsche členem “české”
vlády a to na místo, ze kterého tento “expert”
bude nerušeně a nejlépe řídit český průmysl a
obchod ve službách Goeringova čtyřletého plá-
nu. Dnes se německá taktika, počítající se zvý-
šenou válečnou činností amerického a britic-
kého letectva, začíná projevovat v nej různěj-
ších technických i politických opatřeních, jež
Němci učinili v Polsku, Československu i Ra-
kousku, kamž všude hodlají přenést válečnou
výrobu, ohroženou v Německu.
Tato politika jest sice velmi průhledná, a-
však zůstává přece jen velmi nebezpečnou.
Heydrich byl jedním z jejich nástrojů. Z velké
části dokončil své hnusné dílo, takže může být
v dohledné době vystřídán o poznání méně su-
rovým a gestapáckým Němcem, avšak chytřej-
ším a obratnějším v ovládání všech možností
české výroby a české pracovní síly. Heydrich
přišel, aby terorem, vraždami a úmyslně ve-
řejným proléváním krve přivedl český lid do
stavu neustálého strachu a poslušnosti. Vše-
chny ty hanebné vraždy známých i anonym-
ních českých lidí patřily k plánu, namířené-
mu proti průmyslové, zemědělské a obchodní
sabotáži, ohromující německé zázemí, oslabu-
jící i frontou. Na druhé straně Němci neusta-
V bunkru X,
Nejhorší je, že se nelze vyspat. V noci nemůže-
me a ve dne nám sem házejí zase hrnce. Prá-
vě jsem usínal, a tu náš budíček.” Kolem se
kupí celé osazenectvo, postižené týmž osudem.
“Dnes jsem viděl neuvěřitelnou věc.”
“Co pak?”
“Podívejte se na střílnu. Je úzká co? Sotva
jste prolezl. No a dnes, jak to začalo, tak jsme
jí prolezli tři najednou a jak dobře, ani jsme
se neškrábli.
Díváš se na kluky, co řeknou. Sklouzneš po-
hledem na kotlík c nedovařeným obědem, kte-
rý také putoval tou dírou a musíš kývnout u-
znale: “Opravdu to byl výkon.”
Brzo si zvykneš na šero bunkru. Vidíš šedou
masivní kobku5 s očazeným stropem, neomít-
nutými stěnami. Na zemi ve zmatku dek, plá-
šťů, kožených vest, toreb, stanových dílců leží
posádka. Změť výstroje a chlapů, černých,
vlasatých a neoholených. Špína, pot, jakási
vězeňská zatuchlina vane z těch dobrovolných
vězňů — československých bunkařů. Tvrdý ži-
vot. Kluci se však smějou a stále žertují; žer-
ty jsou tvrdé i řezavě. Chlapci pálí vtipem po
sobě — asi obdoba zaměstnání pěšáka, které-
ho učili pálit a útočit. Na nepřítele však ani
jeden vtip. Tam pro naše kluky není místa pro
žert. Když jsou tu a tam vtipy, pak jsou pře-
hlíženy. Na druhé straně, tam za skalnatým
no mans landem pro ně existují jenom přípra-
vy k boji, palbě, nástrahy a úskoky. Tam není
lidí jako jsou oni. Tam je nepřítel. Neosobní,
nenáviděný. Ta přestřelka jejich vtipů prame-
ní z nich samých, :z jejich ducha. Z jejich jed-
noduchého života omezeného povinností a za-
se povinností. I když ostrá neruší. Vyprovoku-
je již vzhled, gesto nebo výrok kamaráda. Ten
si stěžuje na druhého, že v noci smrděl. Ten
se brání, že ho v noci tlačil do zad jeho veli-
ký nos. Napadený zasahuje však pohotově
všechny prohlášením: “Kluci, nic si z toho
Ve středu, dne 8. dubna 1942.
li od pokusů získat české dělnictvo a nastrčili
při tom několik dělnických quislingů, třebaže
s malým úspěchem, aby chlácholili české děl-
nictvo v továrnách sliby a snažili se je získat
pro spolupráci s Němci. Nyní si Němci nadik-
tovali změnu v protektorátní vládě, úplně o-
sedlali Háchu a zkusí to s velkodušnými ú-
stupky od barbarských opatření se stanným
právem a vraždami v naději že — jak němec-
ký tisk v minulých dnech toužebně zjistil —
český národ napraví minulé chyby a splní vše,
co od něho říše očekává; nebo jak napsal Ber-
liner Boersenzeitung: “Nové prohlášení vlády
(v protektorátě) má již aktivnějšího ducha;
může být považováno za výraz vážné snahy
Čechů mobilisovat všechny duchovní i mate-
riální síly pro vítězství říše.”
Jest ovšem samozřejmé, že Berlín bude trp-
ce zklamán, pokud jde o “duchovní mobilisa-
ci” českého lidu. Sami Němci dobře cítí, že ne-
smyslná slova "německého tisku byla napsá-
na podle hesla; přání jest otcem myšlenky. Lze
to však tvrdit o výsledcích nově zotročeného
českého průmyslu, pracujícího ve službách ně-
meckého zbrojení pod bajonety a šibenicí?
Zdá se že uprostřed války a právě před údo-
bím, jež si všichni představujeme jako nový
Hitlerův pokus o další rozmach německé vý-
robní a válečné moci, vzniká problém, se kte-
rým se my i spojenci musíme nějak rázně a ů-
čelně vyrovnat.
Řešení otázky bombardování “tichých míst”
v Evropě, v nichž se beztrestně skrývá němec-
ká válečná výroba, jest v přímé závislosti na
výsledcích, jež si od takového kroku mohou
slibovat vojáci. Jistě, že tento problém bude
zkoumán především s tohoto hlediska. Je-li v
protektorátě technicky proveditelné tak, že by
nezůstalo jen politickým a propagačním ar-
gumentem, avšak stalo se druhou evropskou
frontou, pak bude málo Čechoslováků doma i
v cizině, kteří by se postavili proti náletům na
české země a Slovensko. Bylo by lze patrně
stejně působit jak letáky, tak i pumami.
nedělejte, že mám veliký nos. Budete rádi vi-
dět až vyrostu jako Mojžíš a až vás z Tobruku
vyvedu přes rudé moře do země zaslíbené.”
Najednou upadl vtip: “Jo, jo, tam by bylo
dobře. Tam by bylo pivo, vykoupat by ses mohl,
šel do kavárny. Poznal bys hezkou dívčicu, tiskl
bys ji ruku . . .”
“Hele, hleďte na toho nestydu,” zlobí se ji-
ný; asi proto, že jeho kamarád šel hlasitě
stejnou cestičkou jeho vzpomínek a tužeb . . .
Co je nového? Náš voják nemůže žít beze
zpráv o ruské frontě, o domově, o tom co dělá
vláda svobodného Československa. Poslouchají
zbožně, jako děti pohádku i když jim vyklá-
dáš staré zprávy:
“President mluvil a škoda, že jsme to ne-
slyšeli.”
Politování stručně bunkrové, vojensky smut-
né. Smutek chlapců, jejichž srdce jsou rozpů-
lena citem a touhou k těm doma a opravdo-
vou láskou k úkolu, který plní svědomitě nocí
i dnem, tito polem pracující Čechoslováci.
Střídá se obsluha u zbraní a na pozorova-
telně. Bez řičí, lampička bliká dále v kobce.
Polévá svým chabým světlem československé
vojáky, které obrana vlastní národní věci za-
nesla až do Tobruku. Blikotá slabě na sádro-
vou desku italských stavitelů bunkru. Deska
honosně nese jméno jedné centurie fašistické
milice. Budovali jsme impérium, blekotá fa-
šistická minulost. A my . . . budujeme říši spo-
lupráce, snášenlivosti, sebekázně, impérium
práce bez biče a karabáče; tak mluví českoslo-
venská přítomnost v bunkru X. Budujeme, ne-
povolíme. Přijeli jsme přes moře z východu.
Neotáčíme se zpět. Zrak náš je upřen k Děr-
né — Benghazi — Tripolisu. J. V.
(Z knížky “Tobruk”.)
-V--——
Vpravdě je ten bohat a ničeho se mu nedo-
stává, když na tom, co má, přestátí umí. — J. A.
Komenský.
. -V---
Spokojenost nezáleží ve velkém bohatství, ale
v nemnohých potřebách.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 30, No. 14, Ed. 1 Wednesday, April 8, 1942, newspaper, April 8, 1942; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth627081/m1/4/?q=%22%22~1&rotate=90: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.