Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 34, No. 15, Ed. 1 Friday, April 14, 1950 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Čechoslovák — west, texas
Artur a Leontyna
Pražský příběh z doby nedávné
A potom další odstavec takové událo-
sti rodinné: slavné zasnoubení. Nave-
nek se tento rodinný obřad jevil obšír-
nými oznámkami dvojlistými, jichž se
dostávalo vyvoleným rodinám spřízně-
ným a spřáteleným a některým vynikají-
cím hodnostům. Ale toto oznámení málo-
kdy rozesílal ženich sám jako člověk sa-
mostatný. Zpravidla za néj tak činili
rodiče jfeho i nevěsty. Nemajíce erbů,
vypůjčili sl aspcň tuto ceremonii, obvy-
klou kdysi jen u šlechty skutečné. A v
lůně nevěstiny domácnosti bylo oslave-
no zasnoubeni nádhernou hostinou, při
které si mladí snoubenci vyměnili dra-
hocenné prsteny s drahokamy. Tím by-
lo nastávající spojení nadobro zpečetě-
no, ústup nemožný, rczesnoubeni na-
prosto vyloučeno. — Ale nejedna vzác-
ná rodina patricijská nepřestávala na
tomto výrazu honosivosti, nýbrž napodo-
bila šlechtu i v jiném zvyku. Na týden
anebo na dva před svatbou bývala uspo-
řádána výstava nevěstiny výbavy. Kdo
chtěl, mohl se tam obdivovati nejenom
nádherným toaletám a stříbrným pří-
borům i porculánovému nádobí, ale i
drahým, kmentovým a hedvábným spod-
ničkám, košilím a kalhotkám slastných
nevěst. Paničky, které se přišly obdivovat
veškeré té nádheře, překypovaly na oko
nadšením, v útrobách se jim rozlévala
žluč. Dívky poulily oči a srdce se jim
chvělo nezkojitelnou touhou a dychtivo-
stí po stejné výbavě a nejedna stěží po-
tlačovala pláč z lítosti a bolesti, že nikdy
nebude míti výstavu pedobnou. Mladí
štv/nci z nejlepšich rodin měli v tako-
vých výstavách nádobí a prádla víta-
nou příležitost ke vzácným vtipům, kte-
ré mohly býti svěřovány sousedovu u-
chu jen šeptem.
Všechnu tuto svatební předehru pro-
žívala paní Drmolová v duchu dávno, po
léta, kdykoli jenom na budoucí sňatek
Arturův neb Dolfincin pomyslila. Měla jí
nahradit mnohou jinou radost života, o
které se domýšlela, že jí byla odepřena.
A takto, jak vídala, že se dálo v jiných
rodinách její vrtsvy, myslila si sňatek
svého milovaného, jediného Artura, až
po tu triumfální jízdu Prahou z kostela,
které se nemohla dočkati, po které tou-
žila snad od té chvíle, kdy malého Artu-
ra odstavila. Na tyto všechny okázalo-
sti myslila mnohem více než na všechen
další život mladého páru, na jeho štěstí
domácí. Proto až užasla, ba zhrozila se,
když Artur za večerní rozjnluvy s ní a s
otcem přednesl svůj program svatební,
matce až neuvěřitelně střízlivý, takový,
jak mu jej naznačila slečna Leontyna.
“A co paní Sobolová?” vyhrkla mamá
Drmolová.
Paní Sobctová byla jediným jejím ú-
točlštěm. Je to taky matka, tedy jediná
její spojenka v této véci. Má jedinou
dceru a dojista že nedopustí, aby JI vy-
dala z domu takovým způsobem, Jako by
byla ukradena.
"Mama, o tom si rozhoduje Leontyn-
ka,” odpověděl Artur neústupně, “a její
maminka jistě bude srozuměna se vším,
co sl ustanoví Leontynka.”
“Ale k tomu já nikdy nesvolim,” roz-
horlila se pani Drmolová. “Toť by byl
učiněný válečný sňatek!"
Tu se do věci vložil starý pan Drmola.
Ve svém přízomku, v pisárně, ve skladiš-
ti na dveře byl odjakživa pánem neob-
mezeným, tam se mu panička do ničeho
nepletla, nerozumějíc jeho starostem ob-
chodním a neprojevivši nikdy ani tro-
chu snahy a vůle, aby jim porozumě-
la, aby chápala, co udržovalo její dům a
b'ahobyt rodiny. Nahoře v patře však
málckdy pronášel nějaké veto, dobře vě-
da, že by tu házel hrách na stěnu. Dnes
však uznal za dobré, aby se ozval.
“Milá Fininko, jako bys byla zaspala
všechno, co se v poslední dobu událo.
Nejsou na čase zbytečné a vyzývavé ce-
remonie. Leontynka má pravdu. Hlavni
véci jest, aby oba mladí byli spokojeni a
šťastni. Budou-li mít oddavky ráno ne-
bo v poledne, na tom docela nic nesejde,
a pojedou-ll z kostela tři kilometry nebo
sto kroků, to je docela jedno, věř mi!
Tentokrát musíš něco slevit.”
Mamá Drmolová sotva by dobrovolně
byla slevila. Ale tu uslyšela, kterak se ve
vzduchu vznáší nový zákon manželský,
rozluka manželství, zákonný sňatek ob-
čanský — a kdož ví, co všechno ještě
může přijití. Zdálo se, že se na svém
křesle sesychá, jak ji to všechno hrou-
tilo, ž,e se propadá, a marně přelétala bez
nadějnými pohledy s otce na syna, s Ar-
tura na Dolfinku.
Odnikud ji nekynula podpora a záchrana.
Všeliké toto projednávání sňatku Ar-
turova trvalo několik dni. Paní Drmolo-
vá ponenáhlu a vždy až pc tuhém odpo-
ru se podrobovala, a vždy s bolestným
vědomím, že její okolí na ní páše nesmír-
né násilí. Toliko v jedné véci nakonec
nepovolila: to když Artur projevil, že
chce míti všechny tři ohlášky najednou.
Tu se hlas pani Drmolové rozechvěl a
rozvlnil až k deklamaci tragické rekyně
na divadle.
“Ne, Arture, to nikdy nepřipustím. Ně-
co takového se dělává, když někde hoří.
Rozumíš mi? Když se ženich má obávat!
nějakých překážek, neřku-li ostudy: v
rodinách, kde je potřeba spěchat a pak
jen aby z kostela vyletěli. Ale v řádných
rodinách, Arture, v našich rodinách se
prohlašuje třikrát, jak se sluší a patří.
Jestli mě taky v tom utisknete, pak sl
dělejte s pánemtohem, jak rozumíte —
ale pak, Arture, pak bude svatba bez že-
nichovy matky!”
Artur dobře znal svou mamá, a tedy
ani tentokrát nepojímal její pohrůžky
vážné. Aie tioíe v pistu ně íekt k němu
starý pan Drmola zcela rozšafně a beze
všeho nátlaku:
“V tom bych na tvém místě mamince
vyhověl. V tom bych jl zbytečně nerazčilo
val. Vždyt o nic nepřijdeš, hochu.”
Artur šel na potaz k Leontyně. A Le-
ontyna moudře odpověděla:
I '
1 * | vaši maminky mohla by se přenést i na
mne, na mou rodinu. Ať se nedomnívá,
že vás navádím.”
A tu se tedy Artur podrobil.
A projednávání této věci si prostoře-
ká Dolfinka neodpustila jizlivý vtip.
“To je náramné podezřelý spěch, ta-
kováhle svatba expres! To vypadá, jako
byste spolu byli již hodné daleko. .
“Dolfo! Sestro!” zamručel a zasyčel
Artur jako podrážděná šelma. “Nedotý-
kej se ... A Leontyna o tobě tak vlídné
mluví!”
“Taky to je mi podezřelé!” vyškvikla
Dolfinka, ale tu již couvala ke dveřím.
“Takhle se žení a vdávají lidé, kteří se
bojí, aby dřív nekřtili. .
A prásk! zabouchla za sebou dveřmi.
Artur sotva věřil svým uším. Znal sice
svou milou sestru, ale ještě nevěděl, že
jsou sestry, v nichž se pojednou ozve
nenávist k milenkám bratří. Které dove-
dou žárlit na bratra, odcházejícího z do-
jícnice na jeho ústa téměř přisála.
“Děkuji ti, Arture,” jektala Dolfinka.
“A řekni taky mamá, žes mi odpustil
Mamá mi hrozně vyéinila. Nevím, co mé
to napadlo, věř mi. že nevím. Nevíš, jak
mi u srdce, Leontyna je tak hodná,
krásná a vznešená, Leontyna tě nám
vezme, a to všecko mě strašné rozbou-
řilo.”
Dolfinka se chápala ramene Arturova,
přimykala se k němu a prosila dále:
“Arture, dovol, abych šla s tebou. Kam
jdeš? Nu ano. k Sobotovum. Doprovodím
té až k domu. a pak se vrátím. 9 přijď
tak taky domů, Arture! Již tě nebude-
me dlouho mít. A když přijdeš, tedy bu-
du vědět, že se už nehněváš. — Viď,
smím jít s tebou?”
“Ale tak tedy šla — jen prosím ji, ne-
brečela mi po cestě! Aby si lidé kdovíco
nemyslili.”
“Vždyť už nepláču, už se sméju!”
Ale byl to úsměv ještě velmi plačtivý
mu. A nevěděl, že mu drahá setřička ne- a Dolfinka stahovala závoj přes tvář, aby
muže odpustitl, že nebyla důvěrnicí jeho.zakryla uplakané oči.
lásky k Leontyně, poslíčkem jeho vzkazů.
Jak se do hloubi poraněna, že neměla za
mák účastenství na všem, co tu pojed-
nou a na její největší překvapení dozrá-
lo k sňatku.
Všecek zbledlý, až zsinalý zachytil se
Artur lenošky, obemkl její opěradlo vše-
mi prsty, jako by se chtěl ukrotili, aby
se netozbéhl za Dolfinkou. Chvíli tak
stál, hledě na matku.
“Slyšelas, mamá, co řekla?”
Mamá neodpovídala. Nevěděla, jak by
odpověděla.
“A tohle roště má nám jít za družič-
ku, mamá!” řekl hořce.
A potem dodal:
“Tys ji vychovala!”
í‘Arture! Tlaky tebe jsem vychova-
la!” a z těch slov se již vychvíval obvy-
klý pláč mamá Drmolové, pláč uražené-
ho mateřství. “Co je v tobě a na tobě
dobrého, všechno máš ode mne. .
Ale tato sleva měla na Artura účinek
právě opačný, než jaký matka chtěla
vyvolali. Ta slova dopadla naň jako pal-
čivá, žíravá ironie. V uších ještě mu
XVII
DOBROU NOC, ARTURE
Od onoho dne, kdy také starý Drmola
navštívil dávného obchodního přítele A-
lexandra Sobotu, aby požádal o jeho
dcerušku pro syna a při tom slavné pro-
hlásil, že mladého manžela hned po
sňatku učiní svým veřejným společníkem,
směl Artur Leontynu navštévovati den-
ně. A tohoto dovolení užíval radostně a
horlivě, nikdy se nemohl dočkati veče-
ra. Přicházel a pobýval v domě Soboto-
vých do deváté večerní, kdy slušnost ká-
zala, aby se poroučel. Na počátku mu
tyto večerní dýchánky působily nemalé
rozpaky. Malá, tichá, v sebe uzavřená
rodina Sobotových a všechno její ovzdu-
ší se lišilo nesmírně od někdejší Arturo-
vy bouřlivé společnosti klubovní. Tam
rozčilující halas — tuto klidný, mírný,
skoro jen polohlasný hovor. Tam řeh-
tavý, btzuzdný smích — zde toliko vlíd-
né usmívání. V klubu jen samá silná, ba
nehorázná slova, která se nehodila pro
každé ucho a jež bylo nesnadno překo-
nati slovy eště silnějšími — tuto každé-
dozníval nesrdečný, otravný výkřik Dol- slovo, které splynulo se rtů hostitelů,
finčin a teď po slovech paní Drmolové,
jen mu kmitlo myslí: “To má milá mo-
je sestřiška taky od mamá?”
Matce již neodpověděl. Jako by byl
hledal, nač by upjal myšlenky, rozhlédl
se pokojem a v tu chvíli se mu zazdálo,
že vlastně není doma, nýbrž v nějakém
cizím příbytku. Ale vždyť zná všechny
ty předměty, kterými tu jest obklopen,
zná každý kus nábytku 1 každý obraz
a každou ozdůbku a šarapatku na stě-
nách, na skříních, na stolcích. Tedy je
přece doma.”
Je, ale již to není jeho domov. Již je tu
pouhým vyhoštěncem. A tu v něm cosi
až zalkalo: “Leontynko! Děvče mé zla-
té! K tobě, jen k tobě!"
A v tu chvíli jako prudkou vichřicí byl
zachvácen žhavou touhou, aby již co nej-
dřív a navždy byl pod jinou střechou,
tam v Jungmanově třídě, ve vlastním
příbytku, o kterém byla hovořila Leon-
tyna. U ní a s ní, v nové, posud žádným
z.lozvukem neporušené domácnosti, nad
bylo přes všechnu nehledanost jako z
knihy vybráno. Vše to ukládalo Arturovi
neobvyklou zdrželivost Ani Leontyny sa-
mé se tolik neostýchal, ale společnost
rodičů ovíjela jeho šiji pouty, na ústa
mu připínala zámek. A když hovor chví-
lemi uťchl a nikdo nezačínal, padala na
něj tíseň, jaké předtím v žádné společ-
nosti nepocítil. V takové chvíli bývalo
mu dusno k zalknutí. Kdyby ještě byl
žil myšlením klubovním, kdyby se byl
měl vyjádřiti klubovní manýrou, byl by
snad večery trávené pod střechou So-
botových posměšně nazval “kostelní po-
božností, bohoslužbou za zemřelé” nebo
tak nějak. Ale v takové chvíle Artura
všechno vtipkování přecházelo. Pociťo
val tu, jak uboze je vyškolen pro podob-
né prostředí rodinné, neboť z domova
toho cviku neměl. Vždyť byl ve vlastní
rodině skoro jen hostem, a těchto veče-
rů, trávených u Sobotu, peskoval se v
duchu, že se pro ně za všechen život lé-
pe nepřipravil. A když vzpomenul svých
tichou, nehlučnou domácnosti jejich ro- druhu z klubu, kteří mu do nedávná by-
dlčů, ve které se dojista nikdy neozval,li vzory společenské konversace a kte-
výkřik podobný, jaký zazněl dnes pod
tímto stropem. Teď teprve — a tak se
mu zdálo — chápal Její slova, když k
němu pronesla: “Já si odvedu vás, Ar-
ture.” Tušila snad podobné výjevy ro-
dinné, když to řekla? Snesl se tu na její
hlavu duch prorocký?
Ach, ano, ty moudré, zlaté děvče, od-
veď sl mne, čím dříve, tim lépe! Jako
dobrý věrný pes půjdu v tvých stopách.
— A ten klacek Artur se v tu chvíli v
svém nitru až. rozplýval.
Rodinný ten výjev se udál po obědě.
Na stole vychládala černá káva, ale Ar-
tur se ji nedotkl. Beze slova vyšel do
předsíně, chopil se klobouku a šel do
pisárny. Přehodil i svrchník přes ruku,
aby pro něj večer nemusit nahoru. Ne-
chtěl se tam již s nikým setkati. Dole
má otce. V tom jediném teď citil pří-
buzné srdce.
rých se snažívad -dostihnouti, vždy mu
proletělo hlavou: “Sem vás p>osadit, klu-
ci, tu by vám taky vaše nevymáchané
huby zamrzaly!”,
Paní Sobotová se vždy obírala něja-
kou ruční prací, pan Sobota skoro vždy
dočítal nějaké noviny. Na pohled byli oba
pohrouženi v své zaměstnání a zdálo se,
že si naprosto nevšímají, o čem skoro
jen šeptem hovoří mladí. Přece se však
Artur neubránil pomyšleni, že rodičům
neuniká ani slůvka. A když pan Sobota
odložil noviny, a klidné si pokuřuje, u-
přel zraky na ženicha, tu teprv Artur
byl jako na skřipci. Snad na něj pan
Sobota hleděl beze všeho záludu. Artu-
rovi však bylo po každé, jako by jej byly
ty pohledy pronikaly až do ledví a zpy-
tovaly jeho nitro.
Zdálo se, že Leontyna sleduje Arturovy
rozpaky s jistým tajeným potěšením. Ba,
O chvíli později přinesla za nim služ- z hloubi namáhavého myšleni Arturova
ka šálek horké černé kávy.
“Mladý pán zapomněl pít,” joovidala.
“Milost paní poručila, abychom vám ^uva-
řili čerstvou.”
Artura tato pozornost skoro potěšila.
Toto poslání mělo jistý účel smiřující.
Přes to se nemohl dočkat šesté hodiny,
až odejde z pisárny a zamíří k Leonty-
ně. Konečně čas vypršel, Artur vyšel do
průjezdu, postál na chvíli, až se rozejde
personál, až se otec vydá na svou pro-
cházku. Ale než překročil kamenný práh
domovní, zadusaly v průjezdě za ním
drobné kroky a zaznělo tlumené zvoláni:
"Arture!”
Otočil se, tu přicházela shora sestra
Dolfinka, s šátečkem v ruce, s očima jak
od pláče zarudlýma.
Co to znamená? Artur se beze slova
hněvivě obrátil. Prýč, z domu!
“Arture, prosím tě!”
Ta slova se vyehvéla z úst Dolfinčlných^
a z oči ji vytryskly nové slzy.
zdvíhalo se podezření, že se na nich
skoro zlomyslně pase. Ale taky to snad
byla jeho pouhá domněnka. Nebo když
taková pomlčka trvala déle, povstávala
Leontyna a ptávala se Artura:
“Chcete, abych vám zahrála něco no-
vého?”
Leontyna totiž hrála i pěkně na kla-
vír.
A nečekajíc na odpověď, dodávala:
“Tedy pojďte!”
Artur vždy radostně uposlechl, s vý-
razem neskonalé vděčnosti se vzchopil
a kráčel za Leontynou cjo její komnatky.
Brzy pak odtud zaznívaly tlumené zvu-
ky klavíru.
Potom se paní Sobotová s úsměvem po-
dívala na chotě, uchopila jej za ruku a
řekla k němu v milé vzpomínce:
“Pamatuješ, Alexandře? Bývalo ti před
šestadvacíti lety taky tak, viď?”
“Bývalo, bývalo,” přisvěděoval pan
! Sobota, a jeho usměvavé zraky jako by
)
Co chce?” dopovídaly, co ústa zamlčela
Artur skoro se tak utrhl. 1 “Bývaly to krásné večery. Kam zapa-
"Arture, bratříčku, proboha tě prosím! dly!”
Urazila jsem tě, přenáhlila jsem se, teď Neboť pan Alexander Sobota, třebaže
:J
to vím. Odpusť mi to!"
“Žes urazila mne, odpustím ti, ale tys
urazila taky Leontynu--”
“Taky za ni mi odpusť, bratříčku! Ty
nevis — nerozumíš tomu — od té chvíle,
co jsi ženichem a Leontyna nevěstou,
jsem všecka nesvá. Odejdeš z domu, Já
tu zůstanu — Arture, ty budeš s Leon-
tynou šťasten, vím to dobře, ale já —
Arture, uhoď mě, natřískej mi, ale ne
hněvej se na mne!”
, “Tedy se nehněvám, slyší to?”
Ale znělo to velmi chladně.
"Ach, Arture, to není pravé odpuště-
ní," vzlykala Dulíína. “Vím, že jdeš k
Leontyně, že jí všecko poviš, a já se před
ní budu strašně stydět.”
'Ne, ixun, něco taxoveno laeontynce
neřeklnu. Nemohl bych se jí do oči po-
dívat.”
“Ale tedy mi odpusť, bratře, a na dů-
kazy že mi odpouštíš a že na to zapome-
neš, dej mi políbení 1”
Dolfinka vzlykala skoro křečovitě.
Tu se tedy Artur sklonil a poceloval se-
"Ano, Arture, uposlechněte, Trpkost stru na horká, ylhká ústa, kterými se ka-
byl dokonalým obchodníkem, měl i srd-
ce na pravém místě a vděčně i s láskou
vzpomínal dob, kdy se o svou milou ženu
teprv ucházel.
Zvuky klavíru y pokoji Leontynině po-
nenáhlu umlkaly, až ztichly docela. Ji-
ná matka by byla tu zbystřila sluch, by-
la by se po špičkách připlížila ke dveřím,
Jbyla by snad za jakoukoli záminkou i
vešla. Ale pani Sobotovou nastalé ticho
nikdy neznepokojilo. Znala svou dceru,
mohla jl nechati s Arturem celé dny, a
třeba kdesi na poušti. Byla docela bez-
pečna.
Na počátku večerních návštěv Artu-
rových, když tak rodiče Sobctovi v jídel-
ně osaměli a v komnatě dceřině zpíval
a zvonil a zoiunKal Klavír, pozoroval pan
Sotoba chvíli mtjflravý dým svého dout-
níku a potom se naklonil k choti:
"Špatného jsem o mladém panu Drmo-
lovi neslyšel celkem nic, ale něco zvlášt
pěkného taky ne. .
Odmlčel se, čekal na odpověď.
Ruce paní Sobotové se s háčkováním
snesly níže. Podívala sc na chotě, Jafc tc
myslí, a stejné tlumené odvětila:
"Švarný hoch to je, pan Artur.”
"Švarný, ano, Ale prý hodné veselý
kumpán, povídali mi. Prý je duši něja-
kého klubu, slyším o něm. A to je tro-
chu divoký klub — však jej znáš.”
“Ach, Sašo,” namítla paní omlouv^vě,
“jsou teď jiné časy.”
Pan Scbota pokračoval:
“Pravda, za našich času nebylo klubů.
Žili jsme bez nich, a taky dobře. Na tom
by mi konečné nesešlo. Jen aby naše Le-
ontyna nelitovala. To by mi ztrpčovalo
život.”
Teď ruce paniny sklesly až do klina,
háček se vyvlékl z oka. A paní Sobotová
řekla vážné:
“Sašo, domníváš se, že jsem o tom o
všem nepřemýšlela? Ale věř mi. nebojím
se o Leontynu. Spolehni se, že si zave-
de život po svém. Je to jiné děvce než
tisíc ostatních. Artur je do ní všecek
blázen. A snad nevíš — od tcho dne, kdy
se Leontyně po prvé vyjádřil, sedí vedle
otce v závodě, už nedivočí, do klubu ne-
chodí; je Mfý jako vyměněn.”
“Jen ab\r'tak sertval!”
“V tom spolehni na Tynku, Sašo. Ta jej
udrží v kolejích. A říká se, Sašo, když se
mladík vy bouří, že je pak z něho nej-
lepší muž.”
“To se sice říká, ženuško, ale platí to
jen o málokom. — Já jsem celkem bouřil
velmi krotce — a nebouřil jsem ani. po-
zději.” Paní Sobotová položila háčko-
vání na stůl a pohladila volnou ruku
manželovu.
“Ach ano, Saše. Nemusil být každý muž
v mládi bouřilem. A tys jím nebyl nikdy.
Doufejme, že taky Artur se umoudří.”
Pan Sobota hleděl v hustý obláček dý-
mu.
“Týna si rozhodla, ponechali jsme jí
na vůli. Jak si ustele, tak si lehne.”
Klavír ztichl, deska dopadla na klá-
vesy, židle zarachotily. Mladí lidé se vra-
cejí, hovor manželů byl u konce. — —
Tak uběhlo několik těch neděl před
svatbou, Artur přicházel, odcházel, a
dnes tedy odcházel posledně. Zítra ne-
má přijití, tak si Leontyna přála, aby
celý zítřejší den byl její. aby se v soukro-
mí a jen ve své rodině rozloučila s po-
savadním životem.
'> Loučil se s nevěstou v jeji komnatce.
Ponášel střídavě její ruce ke rtům a lí-
bal je vášnivé.
“Leontyno, jak dlouhý mi bude zítřej-
ší den, jaký tc bude tesklivý večer, bez
vás!”
“Snad se nám bude stýskat oběma, Ar-
ture. Ale oba máme rodinu, které ještě
náležíme. Krom toho, Arture, u nás
mneho roztržitosti. Dcera se vdává, od-
chází z domova. Co je tu všelikých sta-
rostí! Dovedete si to pomyslit? Viděl jste
to někdy?”
“Neviděl, zlatá Leontyno. Vdávaly se
sestřenice, ale. nikdy jsem nestál o ten
shon. Vždy jsem přišel až v poslední
chvíli, skoro rovnou do kočáru. Když
pomyslím, že musím přečkati celou tu
výpravu, se všemi tetami vašimi a svý-
mi, s nemotornými mládenci a družič-
kami s husí kůží na loktech a na rame-
nou --”
“Čeho všeho jste si všímal, Arture.” u-
smála se Leontyna.
“Jak bych si byl nevšímal, srdce moje!
Vždyť je každá zimou v kostele a trémou
až fialová. A když pomyslím, že u ta-
bule budu poslouchat všelijaké hloupé
vtipy! Že je budu vidět lidem na očích!
Jak to přečkám, než budete jen má, do-
cela má!”
“Všecko přečkáte, Arture. I zejtřek, i
pozejtřek. A dočkáte se. Uplyne vám den
i týden, uplyne měsíc, dva, tři měsíce.”
“Ale co pořád máte s těmi měsíci, Leon-
tynko? Slyším to již po několikáté a ne-
vím, co s tim chcete. Ovšemže uplyne
čtvrt léta, taky rek, deset let, pětadvacet
— pak bude svatba stříbrná — ale kdo
by dnes myslil na takové vzdálenosti!
Teď máme před svatbou, první, zele-
nou. nejkrásnější, jaká kdy byla.”
Artur pustil ruce Leontiny, náhle ji
uchopil za oblá ramena a bouřlivé ji při-
tiskl na hruď. Horký dech z něho sálal.
Jeho rozechvělé, planoucí rty hledaly rty
nevěstiny. Leontyna se marně snažila vy-
prostiti, Arturův polibek ulpěl jí na tvá-
ři.
“Arture! Kdyby vešla maminkaf Je
mi z vás úzko. Pojďte, poroučejte se na-
šim a jděte domů! Pozejtří na shleda-
nou — a nezaspěte!”
Arturovy rty se rozčilením jen teteli-
ly, lícní svaly poškubávaly sebou, zraky
mu hořely. Usedl, skoro sklesl na židli
a sepjal ruce:
“Leontynko drahá, zahřejte ještě na
chvilku! Teď nemohu vašim rodičům
na oči. Poznali by, uhodli by---”
Leontyna usedla, odklopila desku, a je-
jí ruce poznovu udeřily nějaký akord.
A tu Leontyna sama pocítila, že jeji
prsty pozbyly dřívější jistoty, že se chvě-
jí a namáhavě hledají pravé tony. Také
jí bylo třeba po bouřlivém výbuchu Ar-
turově chvíle na vzpamatování. Nehle-
děla na Artura, zírala přímo před sebe
a zašeptala:
“Ošklivý člověče!”
A potom se tedy probudil den oddavek
a byl již temný večer svatebního dne.
Před spolkovým domem “Domácnosti” v
Lazarskó ulici stály kočáry, čekající na
hosty, aby je rozvezly k domovům. Na-
hoře v sále dozněly již dávno všechny
přípitky, staří pánové a paničky stěží
se bránili únavě, mládenci opět a opět
přiťukávali družičkám, pronášejíce blá-
bolivé všeliké vtipy, družičky se chicho-
taly, upíjely, zakuckávaly se, cpaly
šátečky do úst a napomínaly své rozja-
řené sousedy:
“Přestaňte už!"
Ale každé takové napomentutí bylo
jen olejem do ohně. —
Dolfinka byla uchvácena roztomilosti
své nové, jediné švekruše, nakláněla se
K m uz usi po desáté a Šeptala ji.
“Teď si budeme stale tykat, viď Tý-
ninko?”
"Ale ovšemže, dítě.”
"A máš mne taky ráda. Týninko?”
“Arcižeť mám, dítě. Mám tě dávno
ráda."
“Ale Artura máš radši. viď, Týninko?”
“Ty máš nápady, dítě! To je můj chot.’”
Senátor proti
těm obviněním
Washington, 3. dubna. — Sená-
tor Henry Cabot Lcdge, republi-
kán z Massachussetts, odsoudil
v pondělí ostře vyšetřování stát-
ního departmentu jako poško-
zující Spoj. státy před celým
světem. On žádal o utvoření bi-
partijní komise ku
pravdy.
Lcdge řekl, že ta methoda vy
slýcháni cbvinění z komunismu
často pošpinila nevinné osoby,
a že by v skutečnosti mohla o-
chraňovat ty skutečné vůdce.
Loclge je členem senátního pod-
výboru vyšetřujícího obvinění od
senátora McCarthyho, republi-
kána z Wisccnsinu, proti mno-
hým úředníkům ve státním de-
partmentu, které obviňoval z
komunismu, a Lodge řekl, že to
co doposud vynašli, ukazuje že
žádná z těch nynějších obvině-
ní nebyla dokázána.
On schválil presidentovo odmit
nutí předložit ku prohlédnutí
vládní loyalitni záznamy o těch
kteří byli tím senátorem Mc
Carthym obviněni.
Lodge také řekl senátu že to
vyšetřování má politický účel,
že to zaslouží bezvýhradní od-
souzení.
Jeden z těch obviněných, O
wen Lattimore, profesor na John
Hopkins universitě, který byl po
volán zpět z dalekého východu
ku odpovědění na obvinění od
McCarthyho, že je hlavním ko-
munistickým špehem, nazval to
obvinění nezaloženou lží.
President Truman oznámil v
pondělí že úředně uvědomil ten
senátní podvýbor že řekl fede-
rálním oficiálům aby ignorovali
předvolání nařizující jim aby
předložili ty loyalitni záznamy o
zaměstnancích ve státním de-
partmentu, kteří byli obviněni
McCarthym.
Senátor McCarthy byl sám ob-
viněn že se kryje immunitou, ji-
nak že by bylo proti němu něko-
lik soudních žalob těmi které
obviňoval nejvíce.
-o-
Další pomoc
pro Evropu
Key West, Fla., 2. dubna. —
President Truman v neděli ve-
čer nařídil rychlou akci pra dal-
ší pomoc zemím v západní Evro-
pě, ku udržení mezinárodního
obchodu až ten Marshallův
plán ukončí v roce 1952.
On ustanovil Gordon Graye,
odstouplého sekretáře armády,
aby vypracoval plán ku pomoci
těm zemím aby dostaly potřeb-
né peníze ku placení za dovozy
ze Spoj. států.
Obchodní rovnováha je nyní
udržována ročními dary od Spoj.
států, v obnosu pět bilionů do-
larů.
Gray podnikne tu studii to-
ho problému jako speciální asis-
tent presidenta, a na jeho mí-
sto v armádě byl ustanoven ře-
ditel federálního rozpočtu Frank
Páce, Jr.
Ten úkol nalezeni cesty ku u-
držování těch ekonomií bez pří-
mých dolarových darů od Spoj.
států má velikou důležitost pro<
tuto zemi, řekl president.
“Od ukončení války, světový
obchod byl udržován ohromným
množstvím vývozů potřebných
pro poválečnou pomoc a obno-
vu.
My nyní exportujeme ročně
asi za 16 bilionů dolarů zboží a
služeb. My dovážíme ročně jen
za 10 bilionů dolarů zbeží a
služeb. Z té diference 6 bilionů
dolarů, přibližně pět bilionů do-
larů je placeno dary od Spoj.
států. V krátkosti, asi jedna tře-
tina našich vývozů je financo-
vána dary,” řekl president.
Až ten Marshallův plán ukon-
čí ku konci roku 1952, jak pre-
sident řekl v tom jeho memoran
dum, bude to znamenat ohrom-
né problémy doma i v cizině,
kromě toho že by ty cizí země
mohly dostat potřebné tvrdé pe-
níze ku placení za zboží ze Spoj.
států.
To mělo se docilovat vývozy
do Spoj. států, lodní dopravou,
pojištěním, službami turistům,
a zvýšenými investmenty ze
Spoj. států v jiných zemích pod
tím bodem čtyři.
Nynější kremobyčejná pomoc,
kterou tato zem poskytuje, je
pouze dočasným opatřením. Na-
ším hlavním účelem bylo a musí
být pomáháni ku vybudování
mezinárodních ekonomických
styků které by umožňovaly kaž-
dé zemi, skrze volné proudění
zboží a kapitálu, ku docílení
zdravého ekonomického vzrů-
stu bez nutnosti zvláštní finan-
ční pomoci. President k tomu
dodal, že ta nynější nevyrovna-
, ná situace má za následek též—
vynalezeni iké břemeno na naší národní e-
konomii.
“My jsme nyní věřitelským ná
rodem, a tento fakt má veliký
vliv jak na naši domácí tak i
na zahraniční směrnici. My ne-
můžeme pokračovat v prodává-
ní našeho zboží těm zemím, ne-
bo dostávat zpět naše veřejné a
privátní investmenty v cizině,
kromě toho, že by ty země do-
stávaly potřebné dolary aby mo-
hly platit.
V tom memorandum bylo ta-
ké poukázáno na to že jestli ne-
bude po ukončení Marshallova
plánu následovat něco podobné-
ho, exporty ze Spoj. států budou
ostře sníženy, s vážnými násled-
ky pro naši domácí ekonomii, a
se stejně vážnými účinky na
přátelské oblasti ve světě které
jsou závislé na našem zboží.
-o-
V pátek,, cj n e 14., dubn».,l9&o.,
DR TIIOS N. DeLANET
OČNÍ LÉKAŘ
Brýle správně připravené
Čas dle úmluvy
Úřadovna 3248 — Res. 2681
513-17 Professlonal Bldg.
TEMPLE. TEXAS
Kacíř & Lešikar
právníci
Temple, Texas
ZAORANÁ ZELENINA
Progreso, Texas, 3. dubna. —
Rolníci zaorávají sta akrů zele-
nin v Rio Grande Valley, poně-
vadž při nynějších cenách ne-
stojí za sklízení a posílání do
trhu. Mezi těmi zaorávanými ze-
leninami jsou mrkev, cibule, ře-
pa, zelí, collards a salát.
Z McAllen bylo oznámeno, že
někteří pozorovatelé odhadují, že
v jižním Texasu bylo tak zničeno
až 35.000 akrů zelenin, ale jiní
řekli, že takový odhad je příliš
vysoký.
Okresní zemědělský agent O-
swalt řekl, že to může být 35.-
000 akrů, ale že to není ničijm
neobyčejným, že tam bývají za-
orávány tři až čtyři úrody v kaž-
dém, roce následkem nízkých cen
a také přílišného nasázeni zele-
nin. Oswalt řekl že pozorová-
ním více let rolníci mohou po-
čítat že ztratí 25 až 30 procent
z jejich úrod; někdy je to hmyz
a nemoce rostlin, a někdy je to
zaplavený trh.
GEO E. KACÍŘ
právník
WEST, TEXAS
NONAT OBLÍBENÁ MAST JEST
V UŽÍVÁNÍ PO DOBU 50 ROKU
Ne vyhledávané dosvědčení
mnohých potvrzuje spolehlivost
Nonat masti, jež ochránila mno-
hé od bolesti a přinesla jiným
úlevu. Když se výrobek osvěd-
čil půl století, tu jistě má osvěd-
čenou hodnotu. Nonat měla by
být v každé domácí lékárničce.
Nonat
Cena Nonat poštou 55c a $1.05
R. C. M3LLER & CO.,
ALTADENA, CALIFORNIA
Nechte nás vyříditi vše-
cky vaše potřeby v čase
náhlého zármutku. Naše
mnohá léta zkušeností
a sympatického porozu-
mění uleví vám ve va-
šich potížích. A ceny
jsou mírné.
Aderholďs
FUNERAL HOME
V Phone 36 West, Tex
Proč Trpětí
rp>- s
tm
MĚ
*v-
fm.a:
Bolestmi hlavy;
Zkaženým
žaludkem
Nezáživnostf
Nervosou
Plyny a
nadýmáním
Ztrátou spánku
a Chuti k jídlu
zaviněnými
zácpou?
Značná
Úspora na pojištění proti ohni,
bouři, krupobití, automobilové
všeho druhu, atd.
WALLA INSURANCE AGENCI
zástunce
WEST, TEXAS
Ernest J. Hanka
Právník
Houston, Texas
C. H. Chernoský
PRÁVNÍK
Vyřizuje veškeré soudní zále-
žitosti.
úřadovna: 936 Bankers Mort
Building, přes ulici naproti
Kress budově.
Houston, Texas
Dr. Peter Fahrney
1840-1905
Zjednejte si rychlou, dokázanou,
příjemnou úlevu prostřednictvím
HOBOKO
Mírně a Hadce tento počisťuvaci pro-
středek a žaludeční činnost povzbuzu-
jící lék přivede líná střeva k činnosti
a napomůže jim vyloučiti váznouc!
odpadky; pomáhá vypudili plyn zá-
cpy, dává žaludku onen příjemný pocit
tepla. Překvapující účinnost Hoboko
podlá zí z vědecké formule která spo-
juje 18 (ne jen jednu neb dvě)
přírody vlastních léčivých bylin, ko<
řinku a rostlin—tajná formule zdoko-
nalená během doby 78 let. Ano pro
rychlou, dokázanou, příjemnou úlevu
od úlrap zácpy oputřte si dnei
Hoboko ve vašem —„
sousedství aneb poš-
lete si pro
Zvláštní
Obeznamovací
Nabídku
11 uncová láhev za pou-
hý $1.00 posláno poš-
tovné vyplaceno
dveřím.
mo poá
k vašir
j Odešlete tento kupon
j “zvláštní nabídky”—Nyní
I □ Přiložen jest $1.00 Pošlete mní
I poštou vyplaceně pravidelnou 11
poštou vyplaceně pravidel
uncovou láhev HOBOKO.
□ Pošlete na dobírku (C, O. D.)
(poplatek připočtěn).
| Jméno
| Adresa
■ Poštovní úřadovna...........................
DR. PETER FAHRNEY & SONS CO.
| Dspt. 813-39A
i 2501 Washington Blvd., Chicago 12. III.
I 256 Stanley St., Wlnnlpeg, Man., Can.
HÁVE TOU CHANGED YÍT?
GRAND
PRIZE
: \ ./M /„,
Tak mnozí z mých kamitradů měnili na toto nové Pale Dry Grand Prize
že jsem rozhodnul pro Jeho zkušeni. A nyní já Jsem Jedním z nich.
J. H. Colhert, airman, Fort Worth
Cu(f Brewing Company, Houston, Textu
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 34, No. 15, Ed. 1 Friday, April 14, 1950, newspaper, April 14, 1950; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782792/m1/2/: accessed June 30, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.