Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 39, No. 18, Ed. 1 Friday, May 2, 1958 Page: 2 of 6
six pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
ČECHOSLOVÁK — 7TS5T, TEEAS
V pálek. dně 2. května 1053
SALOMENA
nn|>NAla V. Luileka
(Pokračovánu
Ulekl »e Hrdina zvuku liltwtu Jr
, i vyt ti/u obličeje, a pa hopil
, rimakem nvýni, eo dálo m v
, 1 panova v toto cnviii.
bude co nevidět a*l také
1 ťukl ni.
.1 chodbé alylelu Haloinerm.
, , a tlá#> vklouzla clo potanflkú
h, kc unionu voaolě liliuy,
ch, hovor, cinkot «kleníc. Na
^ Hlín vznášel ííi! zpěv ftudolfl
1. -i.
rum hoduji a radují a*", po-
, lilu ni dívka drkotajíc zuby
mi, nebo promokle katy jiz
1 lkaly na tělo joji.
iidollliia Vátvk se neřadovala,
i»la Jen proto, aby v planí Zor
> a milostné ukryla před ho •
, il vnitřní neklid.
ukončivše píseň přijala oduiě
1 /a nl a pdv.dmou úklonou a
tujic vytratila ho ze apolcAno
a záclonou vo vedlejším po-
1 ,il<u se usadila, zadumala a
míla hlavu v dlaně.
1 řcmltula o přcpodlvnúm a na
l oném chováni páně z. Vlkn-
1 a při vzpomínce tm něho du
, 10 nnžkama o zemi.
i'o zde tak. samojedlná sedlé?
i ul se při nl mattUn hlas. "Má*
1 ml eo Mel?” zkoumala dále,
\ ..vsi Ji za ruku.
■ Nemám,” odvětila dcera tur*
*
"Tedy ntci” zvolala matka ‘To
A se nevyjádřil?”
Ne " temně odvětila Rudolf! -
1 ,1.
Není moftné! Ilyll Jato přece
i ,v dlouho sami. Úmyslně a obe
lo zdržela Jsem společnost a
\ dla Jl Jinou pěšinkou ”
A přece nic, nic, a nic!” zvu-
1 a Rudolfinu, každé nic Jiným
\ rážejíc zvukem hlasu
Sobec, který mysli pouze na
1 . níže,” rozhorlila se matka.
•'Slaboch, který se třese”, s
I měskem poznamenala dcera.
m ‘NeumlS vítězit, ltudolflno! A
II nyní promluvím s ním Já a.
\ ožáciám ho určitě. al>y sc vy-
.lovil Nejsi dosti k němu snad
, . itulnou, ěl se ostýchá ” vyz
\ idala.
"Oj, v tom Je něco Jiného!” vy
k l^kla dcera.
L \ CO? •”
^^"t^Avhych to věděla, Jednala
ěd“ toho a ztrestala kaž
kdo Jeho vrtkavostl jest
■^ iMěíhou V tom je žena Zdrtila
bych jl, kdybych věděla, která o-
siněhlje se v cest u Vkročit 1 luttin
o' čestlhinilské Mamá, zbavme
>e těch hosti. Mne už nudí ta
žvástové, závistivá oháska. Věř,
že v tom davu k clil nepřijdě-
me.”
"Až po výstavě, beruško", clila
oholila matka dceru, “Nyní ncl
ze, nebo až všichni slíbili, Že zde
lak dlouho zůstanou a těží se na
to. Ant nevím, Jak .se Jich zba-
vltl! Mimo lo Ji' nám třeba lo-
hoto pmzadl a takového voje (Vst
něho, nebo sám předseda kníže
S přijede prý osobně výsta-
vu zahájit!. Měj manžel Jest mí-
stopředsedou a tu nahltdncš. že
jest ddležlto, by kníže zde náš
svět uviděl!”
BudtŽI l\i výstavě všah at
odjedou! svolovala dcera.
“Máš 11 v podeířciit některou
7. našich hostí?*’
"Ano, nebo se bál, ha, ha. ha!
Itál so, by nás nikdo neiwřcj o
samotě, a lokl sc šustotu, který
šustil Jedině v uších jeho."
"Seber se. Rudo, a pojď do
společnosti, aby ?,U jaaýěkové tl
neuškodili Není Alfred na svete
jediným mužem a aadlužený sta
4.1. * .. «..t t k .. <». . k.. .«...
trh iit ui MvmrmiHHm.viii
přínosem. Ryt mistr Školský jen
po tobě se otáčí a on zdědí po
své tetě značné Jmění,”
Rudolfina vzdychla, ale upo-
slechla.
"Proč jenom tak rychle z místa
prchal?” probíhalo jt myslí.
?.a chvíli se opět baroneská
smála a zpívala v kruhu Inwti,
inezltAm co mysl telí zaletalo a
zřícenině a kouzlila at postavu !
mule, jdloi Žhavé oči byly v zrd 1
cl Jciím tak prudký ohoří roanr-1
tily, že se až sama toho lekala
Ono, dívka rozumu, da'a se v
plen citům; toho ant sama sol>ě
odpust Mi nemohla
Rouře v nl dálo buvAoela, i
když Již íva oWeee začak> se ta -
snít i.
V bouři duševní takě se potoce
la Sáknnena Mvrola se na sebe
a na celý svět, a jako děcko, kte !
rě neví, co by ohtokv těkala v 1
mysli od předmětu k předmětu, I
od touhy k tonac.
Ji, roztrpčenou, horečně se j
chvějící, ovládala jediná té chvi1
le myšlénka:
' Utéci odtud 7 toho domu do j
Mláto v tc! ”
Steak po Jiřím Ji zAchvatáí
prudko* silem Kdxhv vile hyk*
Ják hv Ji ohnánd! Ach, kdvhy ne
bWmdil v cizině, mohla by hVt
Jeho fenou, bkuiardla dívka á
rpce sí do toho stěžovala, fe ho ]
ni zde
>Č ttiedte «© honí ta Těitwi.
Jt opoušW* rve* sam ne oi*c
vbdnhijt? Žárhvoat tm všf«lvn«,
<0 Jl od něho (idliK'«vuh>, Jl mu-
ěllu. Hýlu ve svém vzrušeni ne-
spravedlivou l k němu, jako k
otel a horečné jcjl myšlénky
plnily duál jcjl horkostí a stolem.
Horečka její tiin so Jen wtupňo
vula, hluva Jl Jen hořclu u dech
lítal.
Hrdinovu nedétu u lože jejího a
snažila se ukonejšili horečné roz
bouřeni dívčino.
Nalomenu dávala se ukolébali
jejími slovy, ule neposlouchula
Jich.
"Mléčná jen hoři”, sama při
sob* uvažovala Hrdinova "Ho-
bře, to povoz Již Jel pro lékaře.
Nard s Um nic, když se člověk
tuk nu,studí a promokne ”
Nahlas otázala se:
"Co sl ráčíte přáli, milostivá
slečno?”
"Nic ” vydechla Nalomenu.
"Milost slečna Je neklidná, vy
děšená ”
“Ach, mrzím se, že jsem ve
spěchu a ve strachu před bouři
zapomněla vc zřícenině své ttre*
by Promoknou a nebude t nich
lile znnařlkala salomena a
slze vyhrkly J4 z oči.
"Sedátko je ukryto dubom a
tnúj starý časně z rána tam pro
ně dojde,” těšila Jl Hivltnová
"Hudou-ll Jen tam!”
"Aby nebyly! Do zříceniny ne-
vejde nikdy živý duch!” tvrdila a
konejšlla Jl Hrdinové.
Ale mýlila se Ještě před tlm
než bouře v plné síle se rozpou-
tala nad krajinou, vešel do nl
sám tnujelník Jeli. Pospíšil sl
doufaje, Že tam dívku Ještě uvi-
dí a povoz svil), který naft čekal,
ji nabídne.
Proto se tak kvapně hostím po
mučel.
Hýla by to bývala velice vho-
dná příležitost zapříst! s 11I ho-
vor, seznali Ji, zalichotili so ot-
ci, a co dále by se z toho vyvodi-
lo, blažilo ho už předem v před-
stavě.
Uzřev celou úpravu zříceniny,
zasmál se radostně.
"AJ a„ Hleěna se usídlila ruv pú
dě otců mých. Dobré to zname-
ní a snad l pokyn. Zde tedy sedá
vá vlastni dcera fabrlkantova.”
Pan z Vlkanle. vystoupil na se-
dátko a hleděl dolů, jako Halonu'
na byla dříve se dívala.
"Uviděla nás”, řekl sl. "Máme
nyní společné tajemství a tajeni
stvt bývá zlatou niti, která pev-
ně spojuje tyi, již konce niti v ru
kou drží. Co to?” zvolal.
Pan z Vlkanle uviděl na stole
selit Suiomenln a hbitě jej ro-
zevřel:
"Kresby,” divil se. "A zdařilé
t^resby s JftJiln podpisem. Dceru,
fábrikuntova není tudíž tak ne*
vědomou a prostou, jak jl líčí
baronesky - ”
Bouře vlak sc už rozzuřila ,a
pan 9 Vlkanle sebrav svůj jioklad
pospíchal s nim domů.
"Už odešla”, litoval. "Jenom
když vlm, kam chodívá," rado-
val sc.
Porna sl rozložil kresby 11a sto
lo a za blesku i bouře prohlížel
je pozorné.
Některé mu byly známy, Jako
hrobka Malinovy první ženy, pod
niž trsáno bylo: "Osiřelo dítě po
půldruhém lélě” Ološna s lesí-
kem a rybníkem, ale ostatní mu
byly pouhými obrázky, které ho
nicméně zajímaly
Byly to Chlumy*, Mlázovtce a
Jiné krajinky, z nichž Jedině Je-
dna kresba zaujala mysl jeho.
Košata jabloíí, pod ní sedátko
a dole nápis; Jabloň v naši za-
hradě. "Když Jsme se loučili, o-
ba Jsme plakali.”
S kým sc tam loučila? S přítel
kytů čl s přítelem? Tu cdíl p*n
z Vlkanic, že se v něm ozvala žár
llvust, nebo v této obvili, kdy za
houfe a blesku probíral se v je-
jich kresbách, bouřila 1 v něm
touha, a to učinili jl svoji cho-
ti.
woMioomm toto nebyla tak ry
clvie. Jak by na pohled se zdálo,
nebo pan z Vlkanic už někollkr*
te byl se zabýval touto myšlén-
kou, kterou odložil vždy Jedině z
té příčiny, že se obával připjati
sl k sobě fenu obmezenou, ne-
vzdělanou, když už na to zapo-
mene, že mu není sourodou.
Ona mohla mu poskytnouti o*
obranu v bouři, která nad Jeho
hlavou byla se rozpoutala a hro-
zila mu ztrátou státečku, ona tmv
bia věnem svým učinili 9 něho o
j>ět muže bohatého a b» zstan>st-
nčho. a slihaný věřiteli t lirttuft
řl mladý mul my-slíval Časb' na
nt, jako na svou spásu.
Alfred * Vlkanic měl dvojí po-
dobu: dobráka a světáka.
Bivm přivábil, druhy zahazo-
val, čeho hyl vvd<ibyl. Rylté ne-
be«péčným ženám a dívkám, ví
or i>ež mužnou krásou. SVOJÍ do-
bromyalností, uhlazenosti a o-
mm oka kouzel plným zazáře-
ním. které světu nebe samo od-
kryvati se zdálo
Hledal ji* dK>uho nevěstu, by
zadluženy Jeho majetek ('•pét z
rukou věřitelů vyprostila* a měl
sc proto k Rndolflné. fe doufal
obdržet! velké v*io, nebo pant
baronka tuto pověst dosti ©káza
1c bšůa pvzt rušovala
Tu však. kdy* m chtěl ládati
za ruku její .objevila se vlastni
dcera fabrlkantova, o ntt a* do
te ehxAle nikdo nevěděl a nemlu
vil ,a pan * Vlkanle sí snadno
nufoěetV. fe alibéiie RmMflaě vě
im nikdy «e nevyrovná tomu, co
dú otec dceři vlastni.
Dívku, kterou Jen tuk mimo-
chodem zahledl, llbllu se mu, ule
IJMiií baronku kičllu vždy útrpně
u význumné rumenaina, když nu
nl řeč přivedl baronesky Učily
mu Jl Juko děvče za nedbané, 0-
mezené, a on, J«u lleehtlcém v
každém hnuti, nechtěl se spokojí
tl pouze zlatou záři penftz
Hudolfliiu neinéla však nyní
také zlaté záře, která zakrývalo
by ji samu i její tiopAJinuM vl*
stnostl, pro které by «l Ji nebyl
přál niitl za manželku, l zajol
(miii z Vlkanic nu zimu do Prahy
by .sl tam nález! nevěstu.
Jelikož pani Malinová s dcera
ml také tu zimu v Praze proži-
la, doufala, že dojde k cíli k sna-
žila se, by ho přivedla k rozhod
nému slovu: ale chytrý muž u-
nlkl vždy jejím nástrahám a o-
hllžel se |H> nevěstě bohatší.
Bylo Jich dost, ale otcům těch
to bohatých dívek nedostačoval
sehmllý šlechtic, který ničím ne
ni mimo i>>, že Je sličným, dvor-
ným a trochu záletí tým panem.
Tak vrátil se opět bez nevěsty
domů a zc zvyku dále docházel
do továrny Bavil se s Rudolfinou
ule hledal příležitosti, kdyby
mohl se setkat! se Balomenqu, by
ji poznal blíže, nebo možnost u-
člnitt Jl svou choti nebyl při všem
pachtěni se za věnem bohatě ne
věsty pustil se zřeni.
Bylnť tato myšlenka posledním
arci Jeho útočištěm, v případu zlé
ho nebczpeéí všuk se Ji nespouš
těl. Proto byl tak šťasten, když
zvěděl, kde Jl má hledat!.
Byla mu tak na blízku a on to-
ho netušil; hýla v Jeho lesíku a
on Jl hledal v továrně.
Zjev její tam na zřícenině stá
le mu tanul na mysli. Připadala
mu jako lesní vila, která z úkry-
tu svého břeěťanového sídla k
němu sklání se a oviji kotem ně-
ho tajuplnou, neviditelnou niť
kouzel.
Pochopil ,žc dívka, která tak-
to kreslí, nevyrostla bez poučení
juko strom v lese, Že dívka, kte-
rá vc zřícenině dovedla sl vykou
zliti takové zátiší, není omezenou
a má cit. i smysl pro přírodu.
Baronesky jen úmyslně líčily
hostím sličnou dívku Jako chu-
dou duchem.
"1 její písmo Jest úhledné”, po
olivaloval. "No. ne, Salomena Je
krásna duchem Jak tělem a já
chci za ní zápasili, by b.\la mou!
Ona mne zachránila dnes, že
jsem ani slovem, ani pohledem
neopatrným nepřipoutal sc k Ru
dolflně."
Bouře venku duněla, blesky se
křížily a před zrakem pana r
Vlkanle vznášela se postava Sa-
lomenlna.
Zavřel oči a snil o ní.
ti .. 4-V ^ — í - -
BAIIim'1 |MIY«I7.
Hrušová Jest jedním z měst
českých, ktciá pečují o povznešo
ni národní a dbalá Jsou toho. a-
by každé vystoupeni jejich na
venrk bylo okázalé.
Průmysl je zde na výší znač-
né, jakkoliv město polohou svou
v úrodném na půdy pšeničné kra
jl a Inka živná l v rolnictví na-
lezlo by výživy s dostatek.
Průmyslem zvýšeným šířil sc i
blahobyt v městé, kterého nez-
mařilo ani marnivé stroj Uštvi a
npdhoryniilovnosl žen a dívek
městských
Za knihy nevydalo se mnoho
l>oiičz v Hrušově, ale spíše podpo
rovaly se kočující společnosti dl
vadelnt, poněvadž se mohly pa-
ničky a slečinky krásně obléci do
divadla a tam se bavtti: částoč
ně v tom byl také interes osobní,
ano snad 1 vlče než Interes diva-
delní, jelikož mnohé z nich sa-
my jako ochotnice často divadlo
hrály a mnohým pohybům l po-
suůkamt od herců sc naučili mo-
hly.
Jak nádherně fintily se ženy,
tak nádherně a s přepychem zdo
bili Hrušované vždy své domy,
kdykoliv měli nej menší příleži-
tostí k tomu-.
Proto také v den výstavy hos-
podářsko-průmyslové bylo město
tak vyšperkované a pestré, že ráz
města, starobylých památek to
sídla, úplně byl rouchem nádhe-
ry porušen, v něž se cele odě-
lo
S domů vlály prapory, věnco-
ví, věnce a kytice pokrývaly prů-
čelí jejich, nápisy všech barev, u
čoné, vtipně, i nejasné mezi zde
ním se skvěly, 7. oken visely skvo
stné koberce a řasné draperio, v
oknech stály sošky i sochy a o-
brazy výtečníků, ověnčené fcřrč
t'anem t Jinými úponkovltýml
rostlinami, a blíže výstaviště brá
na a dva Jehlan** a chvoji zele-
ného, vyšperkovaného a draho-
cenné korunovaly ozdobu města.
Hudba od rána procházela ull
eeml, střílelo se. davy lidu z ce
lého okolí vlnily se městem, pro-
hlížející st ozdobu a vyklí želící
knížete, kterému Jelo vstříc ban
dertum.
Hoši již ovtětli se v provolává-
ni "Sláva!” a kde jaká soška hy
la v okně. hlučně ji oslavovali,
kdy* ve sknjvmtch procházeli se
městem vyTBdoboným za hudbou
a za spolky se soháreheiml
Evfdávost všeobecná bvla roz-
ptýlená.
Jedni vyhlíželi knížete druzi
rodinu páně fabrikantoru, o kte
Té se x-ěstěk'! W městé, že přijede
t několika kočárech se svou vine
éenou společností, která v továr
né prúvé Je návštěvou.
"To bude zase nádhery!” sou-
dilo se tumo ve skupení Jednom.
"Arci! Vždyť ta rozmařilá že
nu žije, Jako by z tůně vybiralu
peníze. Všeho však do času, a lé-
pe šetřit!!”
"Ha véru! Už prý se to nějak
začíná vlklatl v továrně”, Jeden
z měšťanů druhému svěřoval.
"Tomu nevěřím!” ozvai no ten
to.
■ inu, jsou to jen innlé znám-
ky. Když se oženil totiž a milos-
tiva Jeho paní rozhazovala penl
ze Jako plevy, osmělil se kasir Je
dnoho dne u tázal se pana iuorl
kanta, smi-II veškeré účty baron
činy zuplutlti. "Toť se rozumí”,
odpověděl hrdě, pani baronka je
mou ženou a může mítl účty, Ja
ké chce; u*pokladny Jest konto
její ncobmezené.”
“Podívejme se! Ženské dátl po
kladnu! Což noví, žc ty ženské
zástěrky vynesly by zlaté doly?”
"Hnud už to vl, že mnoho vy-
nesla pani fubrlkantová, nebo
kasir dostal nedávno rozkaz ji-
ný — účet žádný na Jméno paní
baronky nezaplatíte, dokud i já
ho nepodepíěu!”
"V tom může býti l něco Jiné-
ho", ozval se hlas Jinélio měftťa
na. "Bezpochyby dohrává Již pa
ni baronka a fabrlknnt zmoud-
ři'!. Ale firma Malina stoji pev-
ně a Jistě!"
"Byl už dosti dlouho nohsle-
dou vznešené ženy, čas, aby sl o-
pět, razil cestu svou, než bude
pozdě, je to čestný niuž a praco
vitý,” vychvalovali I10 druzí v rna
lém kroužku.
“Co k tomuto novému zařízení
však fiká pani baronka?” ozval
sc hlas.
“Kusli Je dyeht.lv, eo asi řekne,
nebo ixxsud o tom paní baronka
neví, ale dozví se to. až riodnvuěl
její budou hlástti se n ní o pe-
níze!”
“Nuže, zítra se o tom dozví”,
zasmál se cukrář. “Pošlu ji účet”
“Což od vás odebírá? Vždyť o-
bJednávA všechno jen z Prahy,
z Paříže, z Vidně!”
“Ode mne z pravidla mnoho
se kupuje pro denní tabuli, vů-
bec všechno, co spotřebuje dům.
Ale nyní. co tam mají ten dav,
nestačím téměř jenom pro továr
nu péei. I panstvo clzi ráčí pojí-
dali hrušovícké cukrovinky.”
"Je to nehospodářstvi! K če-
mu mají kuchařky a tolik služeb
ných?”
V Jiné skupině zase ženy sl vy-
pravovaly, v jakých drahých vc-
dách koupá so pani baronka, a-
by neztratila na kráse, Jak sl via
sy barvi á Jak léta svá Uměle U-
krývá.
“StáM nelze ničím zakrýt! a
léta sl odepsat!,” řekla jedna ze
skupení. "I pod líčidlem známe-
nati může každý kolik čitá let.”
Druhé se smály.
V továrně bylo také v ten den
nemalé pozdvižení, neboť kníže
slíbil, že v den výstavy 11 patlá
fabrtkanla poobědvá, čímž pani
baronku uvedl do devátého nebe.
Byla od té chvíle slasti plně k
manželu za to tak laskava a mo-
lostnaž Jako by nebyl původem
zámečníkem, ale hrabětem.
Zdáloť se jí. že záře knížecí ko
runy oz.latila 1 manžela a přemč
lilia muže z, lidu v šlechtíce.
Hleděla k němu, jako by byla
odkryla v něm v zakukleni pro-
stém se skrývajícího pána. a to
všechno proto, žc Jej kníže ne-
obyčejně vyznamenával a s ním
důvěrně obcoval.
Dojížděli’ k němu často pan fa
brikant, aby s ním sestavil plán
k velikému výzkumnému výletu
jednoty hospodářské, ano též i
o kandidatuře pana Maliny pro
nastávající volby do sněmu ro-
kovalo se. což paní baronku ne-
obyčejnou naplňovalo radostí a
hrdostí.
Snad proto, aby svou vděčnost
manželu ukázala, chodila denně
k Salomeně. která ode dne, kdy
jí bouře překvapila, lehkou na-
st uzeninou stižena Jsou k lůžku
byla upoutána.
Byla tak milostivou k ní, že
se jednou 1 nabídla k obsluze, a
tívala na tom, že u ní zůstane a
jl ošetří.
“Děkuji,” zamítal toho úsečně
fabrikant. "Jděte jen k svým ho-
stům! Salomena je dobře ošet-
řena."
Salomona za toto rozhodnuti
políbila otci niku, nebo se o ni
pokoušela zimnice, když si v my-
sli představila macechu u svého
lože jako ošetřovatelku*
Malina po celý čas, eo Salome
na churavěla, chodil k společné
tabulí. Čímž arci volnost společ-
nosti rušil; ale zlatá záře. která
ovíjela se kolem hlavy jeho, us-
mířila zase hosti, čela jejich roz
jasni vši a ústa k úsměvu nala-
divši.
Nejvíce otáčel se kolem nčho
pan 7 Vlkanic.
Rudolfina se z toho těšila, no
bo viděla v tom svůj prvv?pěch.
Upozorňovala na to matku:
"VWiš mama, jak umí se licho
titi k fahrikantovi?” nsmaía se
s posuňkem významným *Až a
této strany bude pojištěn, bude
Alfréd zase jiným ”
Kdyby bvla tušila, proč otáčel
sc pan 7 Vlkanlo kotem pana Ma
líny. byla by však zuby skřípala
a neusmívala se tak vitřamě a vý
znamné .
Pan z Vlkanic toužil nyní ví-
ce než kdy Jindy spatřltl Salome
11U.
Denně chodil do lesíka a do
zříceniny, ule krásné obyvatelky
! tam nespatřil. Sedával tam uu
1 místě jejím, při každém šustotu
však vyskočil a vyhlížel Jl nedo-
čkavě.
Kresby její nosil také stále při
sobě, nebo byly Jeho listem dopo
ručujicim, talismanem, který jej
šťastně uvede k ni, by mohj za
přistl s m hovor a spřátelit! se
b ní.
později staly se mu však tak
drahými, že by Jich byl nerad
vrátil, leč zu tu nej vyšší odměnu
nálezce.
Odměnou nej vyšší byía mu div
ka samu.
Náhoda vysvětlila mu, proč krá-
sná dívka do zříceniny nepřlchá-
ří vá. m
Domácí lékař jeho navštívil jej
maně prohodil, že byl povolán k
dceři puné íabrikuntové. Doložil
též za řeči, Jak byl překvapen, se
znav v ni slečnu vzděláni u dí-
vek neobyčejného, a která Je ne
Jen krásná, ale i duchaplná.
Lékař mluvil o Salomeně se za
ničením a roznítil tlm více oheň
který sálul už v mysli a v srdci
mladého muže.
Nyní aspoň nalezl bod, kdo
•mohl zučítl a zapříst! s panem
fabilkuntem hovor o Jeho dce-
ři.
"Kdo Jest v továrně nemocen,
ctěný pane?” tázal se ho brzy po
rozmluvě s lékařem mezi řečí, Ja
ko by nahodilo.
"Moje dcera!” odvětil vážně a
určitě pan fabrikant.
Zvuk hlasu, Jakýmž pan fabri-
Unt OdpOVÍdu! na utú/.ku, byl
prodchnut i láskou 1 pýchou ot-
covskou, ale současně odmítal veš
kerá další projednávání o tom-
to předmětu.
Na tom nechtěl a nesměl pře-
stali však pan z Vlknnlc, i tázal
so neúprosně dále:
"Co schází milostivé slečně? —
Doufám, že nic povážlivého.”
“Lehká pouze nastuzenlna,” —
zněla odpověď. "Přikvačil na nl
déšť v poli," doložil hořce a zn
myslil se.
"Neměl jsem posud čest .spat-
řit! milostivou slečnu ni příleži-
tost složili jí svou poklonu”, po-
kračoval pan z Vlkanic neustup
ně. "Proč nepřichází nikdy do
naši společnosti?”
“Nemiluje hlučných společno-
sti jako Já. Až zde bude kníže,
můj host, přivedu Jl". odvětil m*
čité pan fabrikant a převedl ih-
ned hovor n»^ jiný předmět.
Pan z. Vlkaniě těmito slovy byl
fsražen, zvláště důrazem na slo
vo můj, nebo pochopil, co za ni
ml všechno se skrývá, jejich do
sah 1 význam.
Proto také v den výstavy byl
pan z Vlkanic vystrojen 1 ozářen
jako ženich v don svatební, po-
něvadž věděl, že jl uvidí.
Lékař mu prozradil, že Jest již
úplně zdráva a že poprvé vyjede
v don výstavy.
Společnost byla již záhy z rá-
na připravena, až v ěas jola
11a výstaviště.
Baronka skvěla se nádherou,
kterou chtěla oslnit! dnes veške
rý vo městě lid. a obě deory její
vystrojeny i ověšeny byly jako
pohanští bůžkové
Hrdě vypínaly hlavy, při čemž
LeontJnln nos ještě špičatějším
dnes se býti zdál. a Rudolfínina
ústa špoulila se do povážlivé vy
še.
Leontlna vyhlížela hraběte Ar
tura. Rudolfina metala blesky
hněvu jako Jupiter, na svého Al-
freda.
Dnes poznala na urči to, že Jest
mu lhostejnou, že jeho duše a
srdce těkají mimo, a žárlivosti i
zášti první puky vzrůstaly ry-
ť'b)e v nlt.ru jejím proti něm 11 i
proti té, kterou si zvolil.
Sledovala každé hnuti ieho a
proto neušly ji pohledy nedočká
vé .toužebné, jež sesílal ko dve-
řím salonu, jeho zachvění při
každém šustotu a otevření, jeho
roztržitost a nesprávnost řeči.
Pozorovala, že je zamilován. —
Ale do koho?
"Která z těch zrádných hostí
mi ho odloučila?” přemýšlela a v
duši zle toužila na matku, která
takový voj zemských koket poz-
vala si pro zábavu, jako by ne-
bylo jiného prostředku zvitězi-
ti nad mužem a zbavit! se dcery
“zámečníkovy”.
Přemýšlejíc a sledujíc každé
hnutí Alfredovo, nevšímala si o-
statní společnosti.
"Čí je to překrásné spřežení? '
slyšela tu zvolat! pani z Jedlová
a již zvědavě odtrhla zraky od
Alfreda, nebo jí napadlo, že se
kružc blíži.
Kníže neměl a nesměl poznat!
a zpozorovat!, že baroneska sní-
žila se k obyčejnému hněvu a
rozbouřeni, jemuž tak vznešené
Max. "Kupoval Je od knížat*' /
VoJanlc hrabě Hufvanský, al»‘
kiiiža za né příliš mnoho žádal,
tak 9m r» šlo n koupě "
"Povoz )f prázdný", mínila !*•'
ontlna.
“Knižo umní Výatoupll U to
várny,” odvětila Rudolfina
“Hnud Je pro ttlkŘ vyelán”, pro
hodila Žertem pani /- Jedlová.
Fubrlkantová »« tu začervená
lu Jako panenka
Mimovolně napadlo jl, ?<• *nnd
manžel tímto spřežením Jl pře-
kvapil, nebo několikráte již byla
prohodila, že by sl přála mltl krá
snéjší okypážl.
Tedy přece zase zvítězila, pře-
konala Jeho /uryto,sl měšťan
fiknu, přivábila jej k sobě svůd-
nou hrou, v niž hrála úlohu mi-
lující, zneuznané manželky I u-
ružené matky,
I kochala se již předem v roz-
koších nové vlády, v slastech vl-
détl pokořeného manžela u no-
hou svých, a spřádala již osno-
vu novou, kterak vítězství toho
vykořlsti ,aby nemilé zbavila se
pastorkyně.
Při takovýchto myšlenkách u»
mívalu se svůdné a nevinné jako
dívka a pohrávajíc sl s krajko-
vým šátkem, dívala se na vzác-
nou sponku, která zdobila Její
střevíc.
Nespěchala k oknu, aby divila
se knížecímu spřežení. Ať spo-
lečnost Jen obdivuje se povozu
krásnému a skvostnému, tím více
bude překvapenu, až uslyší, ko-
mu patří, až uvidí, kdo v něm
pojede.
Rudolfina, první ze společnos-
ti, odvrátila se od povozu a 0-
bráttla zraky k Alfredovi.
Uzřela na néin zvýšené znám
fcy netrpělivosti; bylť v rozčilení
zjevném, kterého nezakryly ni
společenské béžné frA.se zdvoři-
lostí, které maně Jako papoušek
odříkával.
Rudolfina pátravě prohlížela si
společnost. Dámy byly sešly se
již do jedné, 1 ty nejsvůdnější,
proti nimž největší měla podez-
řeni, právě v této chvíli úklon-
kami půvabnými uklúněly se mat
ce.
Alfred stál netečně bliže nich
a upíral zraky na dvéře.
Oěokává-li knížete s takovou
dychtivostí?
Anebo. . . Rudolfině tajil se
dech při tomto "anebo” a krev
hnala se jí do tváře.
“Pojedeme-li?" otázala se mat
ky.
Toužila již po tom, aby s Al-
fredem mohla mluvit 1 o samotě,
ježto bylo určeno, že s ním po-
jede v jednom voze.
"Mánžel můj posud nepřichází’*
zašveholiln pani baronka; "on vi,
kdy bude čas, nebo bez něho vý
stava se neotevře, a on mi slí-
bil, že pro nás v určitou dobu
přijde.”
Při tom baronka nyjicím zra-
kem. který od zvadlé tvare její
nepřirozeně se odrážel, pohlíže-
la ko dveřím.
Jako by zraky její mocné byly,
rozlétly se tu dvéře a fabrikan-
tová jako děvčátko s otevřenou
náručí spěchala manželu vstříc;
ale nalilo stanula jako socha zka
menělá a ruka její z pohybu o-
bejmuti bezděčně přeměnila se,
jako by byla napřáhla ji ke hroz
bě.
Do salonu vstoupil manžel a o
rámě jeho opírala se Salomena
v obleku vkusném a skvostném.
Baronka netušila ni v nejmen
šim, že Salomena už vyjede, tím
méně, že s nimi pojede, nebo to
bylo věcí už odbytou a známou,
že dívka se vzdaluje společosti a
žije 1x1 své vůli v klidu.
Tato myšlenka jí ani k mysli
nevstoupila, že by manžel dceru
svou uvedl do světa jejího, že by
s ni před knížetem, i před celým
krajem o výstavě okázale ^e po-
chlubil.
Všeobecné "ai” smišenina to
údivu, obdivu, překvapeni, nad-
šeni i zlosti táhlo se salonem.
Po té následovalo ticho.
Vtlchu zuvzněl tlm zvučněji
hlas fabrikantův, který spoločno
sti shromážděné představovali:
“Moje dcera Salomena!”
Salomena uklonila se půvabně,
a skromně stanuvši, pohlédla na
společnost pohledem, který pro-
sit! se zdál:
“Odpusťte .že vkráčím do své
ta vašeho; plním jen vůli otco-
vu.”
V pohledu jejím zračila se i
hrdost i důstojná dívčí vzneše-
nost.
Společnost byla tak překvape-
na zjevem jejím, že zapomněla
dívce se ukloniti.
V saloně po jejím příchodu by-
lo tok dusno jako před bouří a
zavládlo v něm ono ticho, které
následuje v přírodě po silném u-
rietení hromu, v němž ještě rá-
na. jež otřásla vzduchem, ozývá
se v temném hukotu a země c*u-
•'U%0 11 vzácné upotečiM^tl," -
pruvlJ fabrikant velmi dvorně »e
ukloniv, že při toru zarado-
vala Jeho choť vydouc známky
čfltttého nyní stýkání ne n kníže
tem.
"O, kdyby nebylo té dcery prv
nl ženy, Jmký ráj bych méla na
zemi,'' myslila n\ v duchu kou-
zlíc na rty falešný ázmév, kte-
rým obšťastňovala Walomenu.
"j/ioie připraveni a čekali Jame
Již Jenom nu vás drahoušku!”
zvolala nanias, ••rojeorte-n nr
mnou?” otazula «e ho, upírajíc
svůdné své Šedé oči na manže-
lu,
"Jak, sl přejete, drahoušku: ne
vírnť Juk Jste sestavila plán Jíz-
dy.” odpovídal manžel túnže to-
nem.
"Cekala Jsem na vaše přání,
můj drahý, a vzdala Jsem ae vše
ho pořádání Jízdy,” zašveholiia
baronka.
"Zbývá-li pro mne místo, rád
pojedu s vámi,” odvětil.
"Hle, Jak žertuje!” uamála se
choť s významným posuňkem.
“Vúél tak vznešeným hostím
ustupuje manželská dvornost v
pozadí,” pravil dvorné. “Chtčl
Jsem jet arci se Balomenou, ale
přání vaše ml rozkazem!”
Obrátiv se rychle k pánu z Vl-
kanle, kterému podával ruku, pře
rušil řeč a zůstavil choť svou v
blažené, vítězné míře.
Pan z Vlkanic stál u okna jako
očarován a ztápěl své zraky v
čarovné postavě Saloineníné.
"Tak jako v báchorce! Je-li to
ta dívka plachá, prostá, jak ji lí
čila Rudolfina? Vždyť se nese
jako kněžna,” řekl si s radostí a
s obdivem.
Když vešla dívka do salonu, za
hořel pan z Vlkanic mimovolně,
oči jeho zazářily a mocné hnutí
télem jeho projelo.
Onou zázračnou mocí přitaž-
livosti dvou očí přivábena byla
Salomena pohlédnouti k němu.
Oči jejich se setkaly, lehký ru
měn zbarvil líce dívčiny a zra-
ky její rychle sklopily se k ze-
mí.
Upomínka na zříceninu dívku
tak rozechvěla, ale pan z Vilia-
me vykládal si toto hnutí její
tak, jak sl toho přála duše je-
ho.
Nepozoroval toho nikdo ze spo
lečnosti u všeobecném překvape-
ní; jen Rudolfina, která slídivým
zrakem stíhala Alfreda a každý
pohyb jeho, uznamenala změnu,
která se s nim stala, když vešla
Salcmena. Z očí jejích vyšlehly
sršicí blesky.
“Ona! Ona!” bouřila v srdci
(Vášeň a hněv. "Kde a kdy ji spát
řil, viděl? I ona se rdí, iako by
sc již znali.”
Pan z Vlkanic použlv přívěti-
vosti páně fabrikantovy, prosí!
ihned, sotva úklony obvyklé se vy
měnily:
"Račtež mě. prosím laskavě —
představiti slečně dceři, bych jí
složil svo.ii poklonu.”
Zazáření oči otcových a vřelé
ruky jeho stisknutí prozradilo
vděčnost k muži, který vzdává ve
středu společnosti svého světa
poctu dceři milované, on, první
ze všech a přede všemi!
Uzřevši to však Rudolfina, se-
vřela pěsti a vryla je zlostně do
květinové vásy majolikové, kde
trhala nemilosrdně nevinné kvě
linky, jen aby ulevila bouřícímu
v ni hněvu, kterým vřelo nitro
její.
Rudolfina, vzor hrdé pýchy, tuj
byla pobouřena setkáním Alfre-
da a Salomeny, že prudkým hnu-
tím až shodila vásu s podstav-
ec
To vyrušilo Její matku z trap-
ných myšlének, neb 1 ona bv!a
dobře pozorovala, jak se měl pan .
z Vlkanic k Salomeně a jak se
slunil v září oka jejího.
I pospíšila, aby ukryla pobou-
řený své i dceřino.
Sotvaže fabrikant pronesl obvy
kiá aiuva obapuiriéno seznámeni
dcery s panem z Vlkanic, úlisné
vyzývala manžela:
"Nuže, drahoušku, pojedeme-
11?”
Pan fabrikant podal jí dvorně
rámě.
“Kdo pojede s mou dcerou Sa-
lomenou? Snad Rudolfina ěl Le-
ontina?” otázal se Malina a obet
kal obě dvě při tom vlídným po
hledem.
Dva ledovce stály proti němu.
Baronesky ohluchly a oněmě-
ly. i
“Dovoli-li slečna, pojedu já s
ni!” nabízela se hbité paní z Je-
dlová, schudlá šlechtična která
stále mžourala očima a drze kaž
dého měřila s výše své, kdo ne-
byl z modré krve, ale snižovala
se bez odporu tam, kde tušila pro
spěch a užitek.
Pan fabrikant uklonil se mlé-
ky a paní z Jedlová hned při-
točila se fc Salomeně.
Fabrikantová si umínila, že zí-
tra tak zle se roznemůže, aby ce
lá společnost přinucena byla od-
jeti.
Jak nevděčný je svět! Sytila
je, napájela, bavila, a nyní, sot-
va se objevila Salomena s ot-
cem, otáčí sc již kolem “zlaté”
dcery jeho1 Což zapomínají na
hrdost rodu?
Nevědí-li, že je to dcera ženy
z nízkého rodu, že ji tak obklo-
pili, jako by ona byla hvězdou
společnosti, že se jí kloní v ucti-
vosti, že o překot jeden druhého
v pozornostech k ni předstihu-
jí í
Již sestoupili k povozům a paní
fabrikantová takovou nedočka-
vostí se chvěla, že i ruka její na
rameni manželově se zatřásla.
Okem mrštila po krásném po-
vozu a žádq^tivě pohlížela na tu
eleganci jeho. v představě již tu
líc se k modrým poduškám, které
vábily tak svůdně.
Pan fabrikant však vedl ji zce
la klidně ku svému kočárku, kte
rý stál první u vjezdu a chtěl jí
pomáhati při vstoupení.
(Pokračování)
ČASEM
VYZKOUŠENÍ
LÉK
Ano! Vzalo to čas dokázat, že
NONAT je právě tak účinný
jako byl před 58 lety, pouze
jeho vyzkoušením můžete ae
přesvědčit o jeho účinnosti, je
určený pro ulevení venkovních
bolestí, dokažte to sami sobě •
objednejte vaši úspornou veli-
kost nyní, $1.15 pravidelná ve-
likost 65c.
NONAT*
R. C. MILLER & CO.,
p. O. Box 235, AJtadena, Calil
dámy nedávají sc úplně v plen. | nění
aby zapomínaly na svět. na pra
řidla slušnosti a společnosti
Vý kouzlo vší Rudolfina na rty
úsměv a na Ttee záři štěstí, při-
stoupila k mní * Jedlová
"Kde?” tázala se právě matka
jen vznešeně 'Snad «i kníže při
Jel * nám aě bylo určeno. *e ho
ivitáme na výstavišti “
"Knížecí to věru porn?", pra-
vil hrabě Arhrr který v tuto chví
8 vcházrt rtn salemn
‘Toto spřežení znám", prášil
Fabrikantová první se vzpama
tovala; rychle překonavši hněv
svůj, spěchala k manželu s liře
nou rmiostnosti a sklenula opět
ruku, aby mu ji podala k poeelu
"Dlouho nepřicházíš, drahý pří
teli.” zašvitořila. 'Poiedeme-li
už?”
Usmála se potom i na Salome
nu a pohladila její líce. která uc
tlvě ji líbala ruku, a to všech-
no jii předem za to krásné spře
žení.
SfOCK
supat mennni
We háve the feeds to meet
your needs
Are >our herds in the best ef healtb? Are they produe-
li>£ the "uantity and «uality oí mu a and w® iha*
spěli healthy profits for you? ion can answer "Tes" to
both questions when you (ive your stock our balanced
feeds, fortified wilh vitamins and minceals to protéct
health and step-up produttion. The few extra pennies
per pound you spend wfll come back to you in dollar? ©f
EXTRA PROFITS!
Better feeding pays off to you in
bigger profits from your
livestock opera tíon
PROFITS from Your livestock In spíte of a Unr Mar-
két by usinp MINERÁL AN1MAL CONT>fTtt»NER, tínat
makes the Difference. Pse reffularbr ! -MIX ttiat rvn-
lains all neressary minerals and vrill aM animals pwth
and health. SPECIÁL V-MIX that a» destroy vornts
and Interna! Pa rasi tes
WEST FLOIIR MILL
MANUTACTURERS OF WEST BRAN® FEEDS
E. W. PLASER, Prop
West. Texas
I
t
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 39, No. 18, Ed. 1 Friday, May 2, 1958, newspaper, May 2, 1958; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782810/m1/2/: accessed July 8, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.