Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 39, No. 18, Ed. 1 Friday, May 2, 1958 Page: 4 of 6
six pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Čechoslovák — west, tbxas
V pátek, dne S. května IMS
Pod Čárou
Jak se stal pan Kleofáš
Klinkáček spiritistou.
Pan Kleofáš Klinkáček byl ve-
lice váženým občanem v Brkosla
vlcích a nebylo snad spolku nebo
společku, kde by neměl nějakou
funkci.
Byl velitelem u veteránů, kam
patřil plným právem, neb celou
nruclř A-fn mm 11 -. *
r ———— kMikvuouvu * umu V OCdtď
šedesátém prodělal — v kupé se
na na louce po oboustranách Di
voké Orlice se rozkládající. Scho
val se tam, když začaly první
granáty u Hradce Králové litati
a přečkal tam slavnou bitvu na
Chlumu a kapitulaci po Sádové.
Pak se šikovné vymotal ze sena
očistil od senného semene a za-
mazav se správně blátem, mazal
to k domovu. Na druhý den se
hlásil starostovi, že právě se mu
podařilo prchnouti z pruského
zajetí a žádal o vřazení do rakou
ské armády, aby krev a život mo
hl obětovati za císaře a svoji —
vlast!
Lišák stará dobře věděl že jest
již po válce, neb si to děvečka ze
statku vypravovala s honákem,
když se večer před tím spolu v
senné kupě slezli. Jejich milostné
cvrlikání šlo Kleofáčovi tak hroz
ně na nervy, že to nemohl déle
vydržet! a nechtě býti svědkem
jejich sladkého tajemství, sypal
to domů k jeho roztomilé Agá-
tě. Bylo po válce a nebylo se čeho
bát. Ale za to ,že se meldýroval
starostovi k službě a že byl o-
choten prolévati svou krev za cí
saře, dostalo se mu vyznamená-
ní. Starosta poslal ouřední při-
piš k regimentu, ku kterému Kle
ofášek patřil, s patřičným vys-
větlením a popsáním útrap Kle
ofáškových v zajetí .jeho hrdin-
ské jednání v boji a posléze po-
dařený útěk ze zajetí, a to se
neminulo s účinkem.
Poslali mu metál jako hrnek a
ptali se jej, jestli snad nebyl ně-
jakým způsobem pošramocen ve
službách mocnáře. Myslím, že
kdyby byl řekl ano, že by mu byli
poslali z Vídně ještě i flašinet a
plechový hrníček na čtyráky, ja-
ko všem ostatním “hrdinným a
udatným obráncům habsburské
dynastie.’'
’ Ale Klinkáček se bouchl do pr-
sou, až to zadunělo jako když v
Orlických horách uhodí hrom a
prohlásil se za úplně zdravého a
schopného vésti celou brigádu
proti Prušákům, které prý jen
Benedek a Clam Gallas zachrá-
nil od záhuby, když on z nedo-
statku jiných velících důstojníků
Jdal rozkaz, aby je 18. prapor poli
nich myslivců utloukli klobou-
ky.
Však on tu zradu Klinkáček
jen tak nenechá a půjde do Ví-
dně k císaři pánu a poví mu, co
jná za generály. Jen až se tro-
chu spraví z toho zajetí a utrpe
ní však on půjde.
Tohleto bývalo jeho denním re
pertoirem v hospodě. “U námě-
síčního,” kam se scházívala celá
smetánka brkaslavická. „No a to
se rozumí, že tato hrdinnost, vy
soké styky, medál z Vídně samot
ným císařem pánem zaslaný ne
zůstalo bez účinku. Kleofášek se
stal nej známější a nej vážnější
osobou v městě. Každý k němu
chodíval na radu, když se mu ne
mohla kráva oteliti aneb když
chytili cikána v obci, aby mu ja-
ka po vojensku vyhuboval. Při
parádách řečnil a maminky jím
fctrašily neposlušné malé děti na
hrnečku.
} Kleofáš Klinkáček byl velice
významný člověk! Jeho vojens-
ký krok, komando a rozhled za-
ručovaly mu skvělou budoucnost.
Tou dobou byl již starostou a
y městské radě pilně upozorňo-
val na blížíci se nebezpečí revo-
luce; maloval divokými barva-
mi hrůzy, které zavládnou po ví
tězstvi podvratných živlů, jak
ty socani budou lidi trápit na ku
lech a dříti jim kůži s těle za
živa. Mocnáře (který tenkrát stá
le ještě nebyl stařičkým) že svr-
hnou s trůnu a nasadí tam něj a
kého Ravacholla neb jeho potom
ka.
Kdo to byl Ravacholl neměl
ani nejmenšího ponětí, ale spat-
řil jednou jeho obrázek vedle La
Sallova v bytě ševče Srdinka.
který byl stoupencem těch revo-
lucionářů socanů. Ohromný čer
ný klobouk, který z polovice za-
krýval vlasatý a vousatý obli-
čej Ravachollův, tak hrozně po
děsil pana starostu, že od té do-
by dával si spravovati boty ve ve
dlejšim městečku, jen aby na
něj nepřišlo to nej menší podez-
ření. že jest ve styku s revolucio
nářl.
A nyní přišlo právě to nejdále
lítější. Srdínkovi se jedné noci
utrhla kráva a splašená pobíha-
la po náměstí vyrazila starosto-
vi rohem okno v bytě a porazi-
la před tabáčni trafikou sloupek
s tabulkou: “K. und K. Taback
Trafick” s dvojhlavým orlíkem.
Srdinko tuto spoustu rychle po-
spal a krávu zavřel, ale povyk
způsobený byl tak velký, že pro
budil pana starostu, který zu-
Jalédl ševče právě když se vracel
Jo své ševcovny.
Ráno se poznala spousta a pd-
ezření ihned padlo na Srcínko.
i rosta svolal zvláštní schůzi
stské rady a tam se dožado-
val zřízení statného obranného
sboru vojenského. A tak vzal svůj
vznik veteránský spolek a Kleo-
fááek zvolen jeho komandan-
tem.
O jeho válečných tažených pro
ti revolucionáři Srdínkovi se ta-
dy zmiňovati ani nechci, ale to
lik bylo jisto, že to vše ševel
způsobilo báječnou legraci V ho
spodé s několika jemu podobný
mi kumpány si dělal z pana sta-
rnstv a iphn vmanalráhri otyiru vs
řejné pošklebky a když jej sta-
rosta žaloval pro urážku unifor-
my, počal vytahovati různé pra
vdivé i nepravdivé anekdoty o
panu komandantovi a tak se do-
stala na světlo Boží i povídka o
jeho hrdinném válčení v senném
stohu na louce na břehu Divo-
ké Orlice .
Jednoho nedělního odpoledne
byl Srdinko ve zvlášť dobré ná-
ladé a stále vtipkoval při skleni-
ci piva o panu starostovi, který
ve společnosti své něžné 250 ki-
lové manželky Agathy právě za-
hajoval veteránskou schůzi u ve
dlejšího stolu.
“Ale poslouchej,” povídá ko-
vář Šandrlík, “Klinkáček třebas
nebyl hrdinou před nepřítelem,
ale k ženským asi musel být hod
ně výbojným. Podívaj se jenom,
jakou má almaru. Ktomu pře-
ce patří odvaha!”
“Co tě napadá,” na to Srdín-
ko. Bylť odjakživa takový “bu-
diž k ničemu.” A u ženských
teprve. To by jsi se nasmál, kdy
by jsi slyšel, co si o něm holky
vypravují. Dnes už arciť nejsou
holkami, každ^ má regiment klu
ků neb holek, ale za poslouchání
to stojí, deptej se, jak to dopa-
dlo tenkrát s tou pražskou fra-
jerkou, co sem přijela na prázd-
niny. Však támhle náš hnido-
pich Straka o tom dobře ví. —
Hoď to k lepšímu.”
Krejčík Straka se podrbal tro
chu za pravým a pak zase za le
vým uchem a povídá:
“Víte, sousedé, my tu sedíme
jako spiklenci a víte, že na nás
ta elita*má svrchu. Vidíte, jak
na nás po očku pošilhávají a na
tahují uši, o čem zde povídáme.
Přece uznejte, že jsme na nich zá
vislí a nemůžem si je docela roz
hněvat, Jářku, Sardinko, když ti
ta elita nenechá spravovat ty je
jich škrambale, tak komu bu-
deš pracovat? Vždyť to ostatní
u nás chodí boso. Aneb ty, Šan
drlíku! Kdyby ti pan učitel tu a
tam nedal spraviti bryčku, nebo
Klinkáček okovat své dvě krá-
vy, co má do tahu, ani by jsi ne-
mohl existovat. Tak se jen pa-
matujte, sousedé, a všechno s
mírou.’'
“No, jo. Ná tebe už holt zase
sedá ta můra. Už vidíš čerta na
stěně. Pro Boha tě prosím, kam
stěně. Prosím tě, kam s tím půj-
dou? Klinkáček arciť chodí s bo
tama jinam, ale dlouho to dělat
nebude. Za jedno, je to daleko
a za druhé jsme s tamnějších Caj
thamlem jedna ruka. Dohovořili
jsme se a nyní počítá o 50 krej-
carů více než já, a máme to na
polovice. A k tomu musí ještě da
leko šlapat pěšky. Až ho to omr-
zí a přijde zpátky ke mně, udě
lám to samé a zas dám moji po
lovici Cajthamlovi. Kdybyste mě
li nějaký smysl pro organisaci,
tak byste to dělali také tak a ne
museli byste se těch chlapíků bát
tak jen to hoď do placu, jak cho
dil Klinkáček na ryby s tou fra-
jerkou, a nic se neboj.”
“Což vo to bání ani tak nej-
de, ale víte, tady je přece jen ve
řejná místnost. A ostatně není
toho mnoho k vypravování. Ta
frajerka z Prahy, to vám byla
pěkná holka. Sám jsem za ní pá
lil, ale to víte, nebyly floky a
Klinkáček odjakživa v tom byl
dobře. Liška podšitá, věděla na
koho se přilepit a nechybyia. —
Klinkáček byl tenkrát ještě nez
kažený mladík a hniek se bál
jako čerta, ale tahle se mu safra
portský líbila a udělala mu. Krou
tila po něm očima a dělala na
něho zamilované dírky u nosu, až
Klinkáček ztratil docela hlavu.
Chodil s ní na ryby na břeh Or-
lice do hustého vrboví a vycház
ky se stále stávaly častějšími a
návrat z nich pozdnější. Počalo
se již leccos mluvit, když najed
nou milá frajerka přijde v ne-
děli k muzice a samotná. Hlavy
byiy hned dohromady. Co pak
se stalo, že nešla s Klinkáčkem
na ryby?
No, to se ví, že tadyhle švec
Srdinko měl v tom hned prsty.
Přišel k holce (tenkrát byl ještě
svobodný a nemusel se bát, že do
stane potěhem přes hřbet), požá
dal o taneček a již švitořil, jak
jen ševcovská kůže jedna nes-
molená dovede. Po tanci si ji vzal
ke stolu a počal ji zpovidati.
“Tak co. slečno, už nechodíte
s Kleofášem na ryby? Neberou
co?”
“Berou dost ale víckrát s nim
nepůjdu, když se tak chová. ”
“Ale — co pak. prosím vás u-
dělal vám?”
“Právě proto s nim nepůjdu,
protože neudělal nic. Ale docela
nic! Jen pořád chytal ryby.”
No, tak tady to máte. To je
ta celá historie o jeho první lás
ce, na kterou Klinkáček již dáv
no zapomněl. Zvláště od té do-
by, co založil spiriti^tický spo-
lek .
“Jdi do háje! Cože založil? —
Z historie
Palackého
Palackého české vydání dějin
Houston, Texas
Nepřízeň a nevlídnost pro čes-
ký národ po r. 1849 nastalých po
měrů zapudily ovšem především
Palackého v zátiší badatele, aby1
dále na svých dějinách národa j
českého pracoval.
Do r. 1848 došel v sepisováni
dějin až k r. 1419. Až dosud psal
Palacký dějiny německy, ovšem
že stále při tom pomýšleje a tě
še se, že je vydá také česky, k
čemuž však za oněch let posta-
čiti nemohl, neboť pánům sta-
vům se zdávalo, že v samotném
německém vydání pokračuje zvo
lna a proto býval o urychlení
jeho dosti nešetrně upomínán.
Česky začal psát! první díl Již
r. 1838-39 a sice v Římě a roku
1844-45 v Nizze, kde s churavicí
chotí zimu trávil, jej dovedl do
r. 1125. Tiskem pak. vyšel r. 1848
a tu v předmluvě psané několik
dní před prohlášením březnové
konstituce za posledních hodin
absolutismu Metternichova vy-
kládá Palacký o svých českých
dějinách a českém dějepisectví
sám takto:—
“Vydávaje první tuto částku
díla již od dávna chystaného i
očekávaného, nemohu opominou
ti, abych neosvědčil se o něm ve
řejně aspoň několika slovy.
Ode mládi neznal jsem tužby
vřelejší ani vyšší pro vezdejší ži-
vot svůj, nežli abych posloužil
milovanému národu svému věr-
ným obrazem minulosti jeho, ve
kterémžto by jako v zrcadle po-
znal sebe sám a vzpamatoval se
v tom, čeho mu potřebí jest. —
Již z té příčiny mělo dílo mé
sepsáno býti také jazykem i du
chem národním; a snad bych ov
šem nikdy byl nestal se dějepis-
cem vůbec, kdybych byl hned od
prvopočátku neobětoval se cele
ve službě literatury české, Bo-
hužel! Tehda ještě přítiž chudé
a zanedbané.
Pročež přál bych, aby milí via
stenci naší nedomnívali se, že
vydav již několik částek díla své-
ho jazykem německým a teprva
počínaje po česku, nedbal jsem
posavád na potřeby a žádosti je
jich. Nýbrž neostýchám se vyz-
nati, že všecky dosavádní his-
torické spisy své, nevyjímaje žá-
dného, považoval jsem vždy a
považuji ještě za předběžná takř
ka studia čili za pouhé přípra-
vy k dílu přítomnému; a že tudiž
tyto “Dějiny národu českého”,
pokládám za hlavní a poslední ú-
čel veškerého dosavádního sna-
žení svého.
Studium starožitností českých
jak vůbec tak i právních zvláš-
tě, zanedbáno jest ode dávna
na vysokých školách našich; ši-
roké pole dějezpytu národního,
nebyvší vzděláváno leč od něko
lika ochotníků, leželo i leží a i po
dnes takřka ladem, a národ náš
při vší své, abych tak řekl ide-
ální k dějinám lásce .octnul se
posléze ve hlubší jich nevědomo
sti a v úplnějším zapomenutí,
než-li kdekoli jinde se stalo.
Zabrav se já již před 25 lety
do úkolu svého, bez učitele, bez
pomocníka i beze jmění musel
jsem především obrátiti pozor
svůj k zanedbaným po tu dobu
praměnům dějin našich. Chodil
jsem po městech i krajinách, ži
vil se hojně prachem archivů a
biblioték ještě nedotknutých, sbí
ral pečlivě všecky drobty, sta-
ročeského písemnictví, vzácné i
chatrné, jsa i písařem sobě sám.
Předkové naši nevalně starali
se o duchovní potřeby potomků
svých, zapisujíce málo a zacho-
vávajíce ještě méně.
Jestli kdo, já jistč ctím záslu-
hy všech předchůdcův svých v
dějepisu českém, počna cd Kes-
masa Pražského až po Dobnera
i Pelcla, i vděčen jsem hojného
naučení ze spisů jejich; ale vši-
chni přece ani z daleka ještě do
sti neučinili požadavkům pravé
historiografie?”
Palacký po r. 1849 vrátil se
ke svému dílu historickému a
tu dle stávajících poměrů vida
pokroky reakce očekával opětně
zavládnutí censury. Proto hleděl
především dokončit! dějiny hu-
sitské, aby se snad později pro-
ti nim někdo neohražoval. Dě-
jiny husitské Palacký v českém
i německém jazyku dokončil již
r. 1851. Rádcem v náboženských
otázkách a sporech, pokud jim
Palacký dle listin a pramenů
dost nerozuměl, býval mu pro-
slulý profesor Bernard Bolzano.
Že pak byl od dubna r. 1848 za-
plavován a pronásledován od
Němců nepřetržitým tupením a
DOPISY
Tampa, Fla.
Ctěná redakce a čtenáři:—
Zima nám odešla a zanechala
hanobením, umínil si, že příště nam hodn^ Práce ořezávání stro
bude psátl své dějiny české je- a některé tropické ke-
O tom docela nic nevím?” udive-
ně vyjekl švec Srdinko.
“No, už je to takové!” přita-
kává Straka. — “Mají každoden
ní seanci a vyvolávají tam du-
chy. Posledně přej si dal vyci-
týrovat svou zemřelou švígr-
mutr.”
“Co pak jí neměl dost za živa?
vykřikl nahlas kovář Šandrlík, a
všechna elita se ohlédla
“Inu,” povídá rozkurážený již
Straka docela nahlas, “ona mu
totiž jeho švígrmutr před svou
smrtí schovala fajfku a on si jí
nechá nyní denně vyvolávat a
nedá prý ji pokoj, až mu řekne,
kam mu ji schovala.”
Nu tak a tak a z toho důvodu
stal se Kleofáš Klinkáček spi-
ritistou.
(Scrab)
nom jazykem českým, z něhož
je dá do němčiny' překládat! od
jiných. Tento svůj úmysl ozná
mil r. 1850 1 zemskému výboru,
v nimi co setkal z takovým od-
porem a Falackému nařízeno, a-
by český text nikdy nevydával
dříve nežil německý a aby na
německém vydání nebylo nic zná
ti, že jeho text není původní. Pa
lacký pak svému rozhodnutí se
dostál a příště německý překlad
svých českých dějin pouze pro-
hlížel a opravoval.
Palacký dovedl dějiny české
až do r. 1526 a sice do povýšeni
rodu habsburského na královs
ký trůn český. Pokračovat! v li
čení dějin českých doby další
vzdal se již počátkem let šedesá
tých a sice pro pokročilost věku
svého, a v naději, že bude-li mu
popřáno od prozřetelnosti ještě
života a zdraví, obrátí se sám
opět k dějinám starším, an me-
zitím snad někdo jiný bude po-
kračovati moci v díle od něho
počatém.
Ten “někdo jiný”, se však do-
posud nenalezl, kdo by v líčení
českých dějin po Palackém stej
ně obšírným a hlubokým způso-
bem pokračoval.
Mezi léty 1851-1860 Palacký
svým působením o politiku sám
vůbec ani nezavadil, třebas, že
všecek národní život pilně sledo
val a rozvoji jeho všemožně na-
pomáhal. Žil život soukromého u
čence a literáta veřejnému pů-
sobení se dle slibu své choti dané
ho vyhýbaje. Čas svůj travíval
ponejvíce na statku jejím v Zob
kovicích, oddávaje se úplně prá
cem historickým. Avšak právě
deba tato stala se pro další zby
tek jeho veledůležitou.
Ke konci minulého století jistá
obsáhla kniha pojednává o —
“Velikém Buditeli.” On ještě co
student r. 1813 vrácel se po práz
dninách do škol. Konaje celou
cestu pěšky, když náhle zastih-
la krajinu veliká bouře a donuti-
la jej, by útočiště hledal v Třen
čině, kde do loňska studoval. --
Zde byl vlídně přijat od rodičů
svého nejmilejšího přítele, za-
tím zemřelého Jana Bakoše. —
Zde musel počkati plných 7 dní,
nežli mohl dále v cestě pokračo-
vati.
Hostitel studentův byl horli-
vý vlastenec v jehož knihovně
nescházela žádná z tehdejších j ryktown, Petersburg, Clearwater
ře vyrážejí od kořena a jiné se
musí vykopat. Florida byla posti
žena tuto zimu takovou studenou
vlnou, že ji není pamětníka. Mí-
st.ama Isnn Htr,v?0V£ stromy, pal
my úplně zmrzlé, vezme to dlou
hý čas než to přijde do normá-
lu.
Nás krajanů je v Tampa a o-
kolí usazená malá Českoslovens
ká kolonie, tak se scházíme kaž-
dý druhý čtvrtek odpoledne v
městském parku. Jsou tam pávi
lony se stoly a lavicemi ohniště,
dříví je nasekané, pitná voda,
elektrika na vaření kávy a hraní
gramofonu, vše je zdarma od
města. Nemáme mezi sebou žád-
né hádky, jenom ti naši mladíci
(všichni přes 65) když hrají kar
ty ,se trochu rozčertí když mu
jak se říká karta nepadá. Naše
slabší pohlaví po uvaření kafí-
čka a podání koláčků, hrají také
karty, některé háčkuji, ale všem
ty pusinky jedou tak oni nevě-
ří, že už je čas se ubírati domu.
Náš krajan Koflefel z Chica-
ga známý muzikant na He-
ligonku nám zadarmo vyhrává
české písně a to máte lidičky
viděti jak začne do všech mladí
ků vjede elektrika, popadnou na
še holky a už to rejdí.
Jedna paní má přes 84 roků
(nesmí se jí říci že je stará) tan
čí každý kousek, nevím jestli
ale druhý den si nemaže utaha
né nožičky k tomu se nepřizná.
Také musím napsati o naších ku
chařkách ony z toho nemají —
zisk — ani slávu na každé naše
shromáždění jedna nebo dvě pe
čou naše koláče pí. Rajnoch pe-
če Moravské nemusíme ani viděti
kdo je pekl neb jak je uvidíme už
víme, že je pekla pí. Rajnoch.
Nemohu všechny naše dámy
jmenovati neb by se mohlo státi
že bych některou vynechal. Je-
dnu ale musím jmenovati pí.
Čakora, škoda, že rok zpátky je-
jí manžel zemřel zde o krátké
nemoci. Pí. Čakora jak se říká
je jako naše předsedkyně stráv
cová nad kuchyní, má hodně s
tím práce, ale ráda to nezištně
dělá. My to všichni uznáváme a
pomáháme jak můžeme.
V měsíci únoru měli jsme ja-
terničky doma dělané dělal je
s pí. Čakorou řezník na odpočin
ku pan Ketner — byly výborné.
Přišli nám návštěvníci z Masa-
čelnějších knih českých. Nebylo
jich arci mnoho na počet a tiš
těny byly švabachem na hrubém
papíře, ale byly mezi nimi již
některé, při jichž četbě okříva-
lo srdce české. Patriarcha novo-
českého písemnictví Josef Jung
mann, tehdy profesor na gym-
nasiu v Litoměřicích, mluvou vz
letnou a veršem plným převáděl
nej lepší plody tehdejšího básnict
ví evropského na jazyk český,
razil cestu prvním velkým původ
ním básníkům českým.
Nám známý student, nežli o-
pustil Trenčín, přečetl některé
české spisy Komenského a Jung
mannovy z knihovny Bakošovy.
Nejednou pozdní noc zastihla va
žného jinocha, an při bídném svi
tu lojové svíce zadumán sedí
nad českou knihou. Následkem
čtení dobrých tehdejších spisů,
ještě než ukončil sva studia v
Bratislavě, přispíval pérem svým
do české krásovědy.
Divný to osud, kdy živelní po
hroma donutila studenta z Hod-
slavic do domu vlastence Bako-
še, majícího svou knihovnu, kde
po několik dnů četl s hlubokým
zájmem a nadšením o zašlé do-
bě v království Čechů, kdy ani
sáni král Karel čtvrtý nemohl
úplně zameziti pokles důstojno-
sti lidské. Události 14. věku v do
bě založení první university ve
středu Evropy v Praze, utkvě-
ly tak v mysli studenta Palacké
ho, že si předsevzal, že musí se
s celou myslí vžiti v onu dobu
a odháliti povrch, pod nímž se
skvěla pi^rla nejvýšší kuBturni
ceny. Opravdu již tehda učiněn
pokus téměř nadlíský o něco, o
čem o tři sta let později Komen-
ský poukázal ve svých knihách
o reformě školního vzdělání.
Palacký nemusel se státi spi-
sovatelem dějin. Vždyť již co
student spisoval i krásovědu, —
předmět to velice skvělý, což se
mohlo státi jeho životním povo-
láním. Vedle toho mělť i zaji-
štěný úřad kazatele v Bilsku ve
Slezsku. Leč všechno to nechal
Palacký stranou a pustil se do
díla, by co nejvíce mohl české-
mu národu v sebevědomí a o-
brození prospěti. Palacký volil ce
stu takovou, jako nikdo před ním
neučinil a po jeho životě dosa
vad ještě také nikdo se nepoku
sil o opravodvý zdar a úspěch.
Nepostačí jenom přečteni mno-
ha řádků, potřebí studování o-
sobního života Palackého a jeho
opravdový zájem doby před a
husitské.
Aj což ti rytíři v Blaníku do-
savád ještě spí, a náčelníci uni-
versit nápodobně! Obracejme se
k Palackému.
(Pokračováni)
William Kořínek.
' A
že nás nemohl pavilon ani poj-
mouti bylo nás přes 160. Nemy-
slete drazí krajané, že chci ten-
to náš kroužek oznamovati —
píšu toto proto, že ne jenom mi-
lionáři v Miami můžou býti za
velké peníze veselí. My, — jak
se říká chudší klasa si také
těch posledních několik let života
za málo peněz můžeme zpříjem
niti. Žádný neukazuje na obdiv
plné prsty diamantů ani drahé
fráčky za to vám dají bodrý ú-
směv a místo diamantů mají sto
py po mozolích. Proto náš krou
žek má každý rád a dobře se me
zi námi na vybrání tak jsem
Vám vše povrchně napsal.
Buď práci čest.
Rud. Dvořák.
Cicero, 111.
Vážená redakce a milí čtenáři—
Blíží se den Matek, který se
stal svátkem skoro po celém ci-
vilisovaným světě. Každý z nás
rád vzpomíná na svou drahou
matku a kdo je tak šťastným má
matičku na světě dosud žijící,
spěchá k ní aby ji potěšil s tím
hřejivým slovem: “Happy Moth-
ers Day” a projevil ji lásku pěk-
nou kyticí rúží, což řekne více
nez slova. Takový projev lásky
je každé matce milejší než-li kdy
by dostala nějaký jiný dárek a
hřejivý polibek rozezvučí struny
vzpomínek a lásky v jejím srdci,
kterou nám věnovala v nej útlej-
ším našem mládí. Proto i já vě-
nuji k tomuto svátku všem dra-
hým matkam i matičkám dosud
žijícím i těm, které již nás dáv-
no opustily ku poctě všech tuto
píseň:
Nej dražší klenot na světě, je
srdce matičky, kdo skvostu toho
postrádá ach, jak jest chudič-
ký, již malé děcko láskou lne po
matičce své ručky pne, však bíd-
ný kdo té slastí nikdy nepoznal,
co sirotek když se tím světem
hnal, kdo opuštěn u cizích ?nusí
žít, ten nesmí citu nesmí srd-
ce mít, on nemůže matce požalo
vat svou tíž, on šepce když naň
doléhá těžký kříž, jak rád on
vše by to snášet chtěl, jen dra-
hou matku kdyby měl.
Slyš zvonku zvuk posvátně zni
vše spěchá z města ven, ku hřbi-
tovu. jdou davy ty, vždyť dnes
dušiček den, navštíví každý ma-
tičku, na hrob dá ji věnec lamoi
čku, jen nalezenec tu stojí ach,
tak sám, jen jemu není hrob
své matky znám. ač neměl štěstí
v žiti svém ji znát. přece mrtvé
chtěl na hrob věnec dát, pokle-
kne pak se v kapli pomodlí a v
duchu mysli, že u matky dlí, pak
vzdychne: — šťastným bych se
cítit chtěl, jen hrob své matky
kdybych měl.
V boj táhne pluk v siku, nale-
zenec jest k němu připojen, jak
statně kráčí v před a v duchu
truchlí jen, s každým se matka
rozloučí, otec jej Bohu porou-
čí, jen jeho matka k srdci ne-
vine, jen jemu otec zdálky ne-
kyne, v bitvě pak kde bojoval
tak jako lev, zem clzou barví na
lezence krev, strhaný k nebi o-
brácí svůj vzhled, s úsměvem na
rtech šepce naposled, vše na své
tě tom co já jsem chtěl, ach,
tam Kez bych svou matku zřel.
Tuto milou píseň, nejen moje
drahá matka ale i moje drahá
manželka tak ráda slyšela když
jsem ji zpívával před šedesáti le
ty a kterou jsem dosud nezapo
měl a snad už ani nezapomenu
co budu živ. Zda-li náhoda po-
slouží, abych se podíval do slun-
ného Texasu, zazpívám ji osobně
a naučím vás notu, abyste si ji
mohli někdy sami zazpívat. —
Vám pane redaktore vřelý ruky'
stisk za uveřejněný článek.
J. S.
Corpus Christi, Texas
Přítomně hodně slyšíme a čte
me stížnosti texaských olejářů
a politikářů, na laciný importova
ný olej ze zámoří. Následkem při
vozu tohoto oleje, že oni ztrácí
na denním příjmu, který je nyní
omezen na osm dni v měsíci. —
Produkce je stanovena státními
komisaři a reguluje se dle zásad.
Zásoby začínaly povážlivě býti
větší následkem zvýšeného dovo
zu z jiných cizích zemí. kde A-
meričtí podnikatelé mají svoje
vklády vložené k rychlejšímu
zbohatnutí. Pracovní síla v těch
zemích je moc lacinější než jest
ve Spojených Státech.
Z hospodářského stanoviska
když na to hledíme, musíme vši
chni uznat, že při tom strojo-
vém pohybu se spotřebuje příliš
mnoho toho oleje a ty zásoby v
nitru naši matičky země jsou je
nom také vyčerpatelné. Někteří
producenti nedbají jestli mine-
rální zásoby vyplení, jen když
mohou ukladat do bank hotové
peníze, které stejně v jejich ži-
votě nezužitkuji.
Politikáři si stěžují, že ztrácí
milionové příjmy v daních z ole
je, které nahražuje těžbu jejich.
Dožaduji se pomoci v kongresu, i
presidenta aby dovoz ze zámoří
byl snížen a jejích produkce zde
zvýšena. Nevím zda-li tyto malé
olejové společnosti co svedou.—
Když ty veliké mají větší moc a
vliv u naší vlády, kterou pomoh
ly zvolit jejími dary v době po-
litické kampani.
Darmo se nepraví: “Kdo maže
ten jede”, Olejáři texasští si ne-
musí stěžovat. Horši je to s pra-
cujícím lidem, který po druhé
světové válce byl veden, aby vše
modernisoval v domácím zaříze-
ni. Lid, který před válkou kupo-
val domovy v městech za tři neb
čtyři tisíce dolarů, po válce se
ceny zvýšily a slušný domov se
vším vnitřním zařízením se pro
dává v ceně od osmi do dvaceti ti
sic. Ovšem že záleží na tom v kte
ré části města se nachází.
Všechno na malé splátky mě-
síční. To vydání s domovem spo-
jeno vyžaduje na majiteli, aby vy
dělával měsíčně od třech set do
šesti set.
Přítel Jos. Vytopil mne vzpo-
míná, že málo píši do Čechoslo-
váka. Dělám vše co mohu a ne-
ní snad dne ,aby to moje péro ne
putovalo po tom papíře. Asi před
dvěma léty psal mi přítel F. J.
Morávek, kolik dopisů odeslal,
bylo to asi okolo 250. To za jeden
rok. 1. ledna r. 1957, jsem začal
zapisovat poslané dopisy a když
jsem to spočítal koncem roku
1957, tak jsem shledal ku svému
překvapení, že toho všeho bylo
495 kusů.
Moje manželka v tom měla ta-
ké podíl, že její korespondence
obnášela asi 50 kusů.
Letos od 1. ledna do 22. dubna
kdy toto píši jsem odeslal celkem
265. V tomto počtu je zahrnuto
hodně spolkového oznámení čle-
nům.
Měli jsme pěkně vyplňován
Čechoslovák, kde bohatými člán
ky přispíval oblíbený písmák a
redaktor p. Fr. Bareš st.. Velká
mezera povstala tím jeho před-
časným odchodem do toho ne-
známa, kde i my všichni se je-
dnou octneme. Jak přijde ta še-
desátka a sedmdesátka, pak ty
dny jsou potom lehce spočítá-
ny ,jenž jsou nám předúrčeny.
S přítelem Barešem jsme si vy
měnili několikráte naši kores-
pondenci. Nepoznal jsem upří-
mnějšího přítele nad něho. Mno
ho vědomosti s ním odešlo.
Jan J. Čížek pěkně popsal je-
jich cestu Texasem, která se stá
la Fr. Barešovi osudnou. Také
pan Josef Šrubař zaslouží moje
díky o tom popisu Vallašského
Meziříčí, neb oživil moje vzpo-
mínky na můj rodný kraj. Kde
jsem se narodil a znal valašský
lid, kde moje dětská a školní léta
jsem prožíval a mám na ně vz-
pomínky. Moje rodná obec Poli-
ce se nglézá asi 6 neb 7 mil jiho
západně od Val. Meziříčí.
Pani Marie Bartoshová z Pe-
nelope si postěžovala na ten svět
ský rozmar. Takoví lidé co si v
něčem podobném libuji, snad ani
neví do jakých zápletků se mo-
hou dostat svýmy výstřelky. —
Poštovní department Je vždy o-
chotný každého přestupníku poú
tovnich zákonů vypátrat a dle
zásluhy i potrestat. Jakákoliv ha
na neb urážka, komukoliv uči-
něna písemně a poštou, když je
ona osoba ztotožněna je přísně
trestaná.
Od 13. do 17. dubna měli zde
sjezd Knights of Templář a při
této příležitosti přítel Chas. Ho-
lásek mně upozornil, že p. Otto
Stehlík z Wichita Falls se nachá-
zí mezi nimi. Bylo těch rytířů
zde třináct set přítomno. Z roz-.
mluvy naší jsem vyrozuměl, že
p. Stehlík je jeden z těch vyšlou
žilých předsedů státních i míst-
ních “Lože”. Jeho kroj rytířský
vyzdoben byl záslužnými od-
znáky. On si přeje, aby náš lid
se nechal více vidět v různých;
anglických spolcích, kde jinoná-
rodovci by měli více příležitosti
nás poznat.
Váš
John Stasa. i
Cicero, III.
Vážená redakce a milí čtenáři —
Neustále se píše v novinách, ja
kým způsobem vyřešit zločinnost
mládeže, stále čtete co miliony
dolarů stoji všelijaké ty komise,
co papíru se už popsalo, zločin-
nosti však nikterak neubývá, ba
spíše stále přibývá dle statisti-
ky policie. Pořád se jen píše, jak
tomu zamezit? Jeden soudce pro
hlásil, dejte tátu na pravé místo
jako tomu bývalo dříve, když
chlapec nebo dívka něco provedli
táta vzal řemen a dal jim me-
dicínu, která je vyléčila a pak
žádné peníze na utrácení a kni-
hu do ruky, tak že nezbývalo ča
su na darebáctví. Na prvního a-
prile jsem byl asi pětkrát u dve-
ří, máme zvonek a každou chví-
li zvonek zahrčel a když jsem
přišel ku dveřím, vidím naděj-
nou mládež jak se smíchem utí
ká, když by se někdo zlobil a
huboval, tím hůře by si počínali,
taky jsme byli mladí, rádi jsme
žertovali ovšem, že jen do určité
meze slušnosti sobě rovnými. —
Pamatuji si, jak můj strýc, taky
švec, si udělal žert z mého kama
ráda, poslal ho do lékárny na
prvního apríle, dal mu čtyrák, to
byly mince za rakouská, jistě že
mnohý z vás se dobře pamatuje,
aby šel koupit komáří sádlo a
když by ho neměli, tak aby kou-
pil za čtyrák studu. Lékárník se
smál a povídá, že komáří sádlo
má objednané a kde by on jako
lékárník měl stud? Kamarád při
šel zpátky a sdělil strýci co mu
lékárník řekl, on se zasmál a řekl
že je dnes prvního aprile, tu se
kamarád dopálil a povídá: Vy
mně strýče už nedostanete na
nic, sotva otevřel dvéře celý zar
dělý v obličeji, strýc však byl pá
lená liška, aby si ho udobřil dal
mu dvě jablka, že to byl jen
žert. Kamarád se jmenoval Voj-
ta Kavan, jeho dědek býval ko-
stelníkem, po něm to zdědil tá-
ta, ale Vojta už se kostelníkem
nestal. Strýc míval dvě kozy, —
měl kousek pole, mléko nemohli
všecko spotřebovat sami, tak ho
prodával a ten Vojta tam cho-
dil každý den pro to kozí mlé-
ko, často jsme se tam scházíva-
li ve středu odpoledne. To jsme
mívali prázdno, mě strýc dával
práci, jak jsem přišel říkával,
pojď, pojď, budeš černit podeš
ve ,za to mě podaroval jablkem
a nebo sušenou švestkou. Jed- ‘
nou ve středu jsme se tam sešli
s Vojtou, on to byl rošťák a ze
strýce si taky dělal šoufky, ne-
pamatuji se jakou nvu dal há-
danku, strýc to nevěděl a to by
lo něco pro Vojtu, strýc odešel
ven a už měl hotový plán. jak
Vojtu napálí, když se vrátil po-
vídá, když jsi tak chytrej všec-
ko víš, viděl jsi vypískat někomu
kudlu z kapsy? Vojta se dal do
smíchu a povídá, to nemůže žá-
dný dokázat, na to mně strýče
nechytnete. 1á bych rád viděl
takového člověka, který by to
dokázal; jestli budeš dělat všec
ko jako já, tak ti tu kudlu vy-
pískám, tu máš starou kudlu,
strč si ji do kapsy a můžeme za
čít. Tenkráte bylo zvykem, že v
každé domácnosti mívali zrcadlo
v čele světnice proti dveřím, jak
mile někdo vkročil do dveří, hned
se viděl v zrcadle, strýc udělal
dva kroky ku předu a zas zpát-
ky. pak se otočil na právo a za-
se na levo, dále valčíkovým kro
kem dělal zákmity a při kaž-
dém tom pohybu se muselo pís-
kat, toť se ví, že Vojta dělal to
samé a nemohl se dočkat jak
ta kudla z kapsy vyletí. Na to
strýc povídá, teď si musíme za-
měnit čepice, neboť celá ta ko-
medie se dělá s čepicemi na hla-
vě, teď si musíme utírat těma
čepicemi obličej, ještě jeden zá-
toč a kudla vyletí, jakmile se
Vojta otočil uviděl v zrcadle svůj
obličej celý černý, vytrhl kudlu
z kapsy, praštil s ní o podlahu
na mléko už nečekal a s nadává-
ním utekl rovnou domu a pro mlé
ko musela přijít jeho starší ses-
tra. Od té doby pro mléko už
nechodil. Strýc měl starou če-
pici, očernil ji v komíně a uká-
zal Vojtovi jak se píská kudla.
Dlouho se mně vyhýbal, abych
se mu nesmál, pak se šel učit pé
kařině do pohraničí, aby se nau
čil německému jazyku a pak od
jel do Ameriky a zde Jsem ho
viděl pouze asi dvakrát pak se
z Chicaga ztratil a více o něm
nevím, zda-li někomu vypLkal
kudlu jako mu JI vypískal strýc
to nevím, možná že už ani neli-
je, byl o dva roky starii nežil
J4.
S pozdravem
J. &
P. s.
Právě jsem obdržel Čechoslo-
vák před odesláním dopisu, —-
děkuji mému kolegovi za zdra-
vici a potěšení několika slovy,
žel, že rány takové se velmi po-
malu hojí, nikdy však nezačetl
brzy nám nastane měsíc Máj, lás
ky čas, doufejme, že 1 ta naža
příroda k nám bude příznivá a
ní aby nám nastaly veselejší vz-
pomínky, kdyby snad náhoda po
sloužila a vítr mně zavál do Te-
xasu, rád bych poznal p. vy-
topila osobně, jen bych rád vfc*
děl kolik je to mil z Port Worth
do Ennis?.
Titusville, Fla. j
Ctěná redakce:— '
Sděluji vám, že jsme s vaším
časopisem spokojeni. Vím, že ná
zbohatnete, ale přece děláte dá
brou práci. Nevybíráte přispěV*
ky na tiskový fond, jako jiní ‘tt.
dobře si jinak stojící časopis. A
jak se máme na Floridě? Dostáý
li jsme teplé počasí, teploměř u-
kazu je 80 stupňů ,tak že jsme
spokojeni. V zimě jsme ale měM
mrazy a chladna, kterým jsroě
nebyli zvykli. Čím to bylo, Jest
těžko vysvětlit. Snad tím, že sta,
slunci objevily se škvmy z nichž
některé byly tisíkráte větší haši
zeměkoule. A pak konečně, tan-
kové výstřední počasí bylo v ce-
lé Americe. A tak, jaké nářkyt
Přijde jaro, přijde bude zase
máj, rozkvete zas růže, rozvine
se háj. — Ano, již rozkvetly n#V
še růže a jiné květiny, a teďbn
deme zase zkoušet naše štěstí* 1?
rybaření. Máme zde širokou H*
ku, jest to vlastně mořské rame-
no, které severně od našeho ml
sta vytéká z moře a asi 70 mil
jižně se zase do něj vlévá. Mánie
zde také “pír” z kterého se do-
bře chytají ryby a když máme
štěstí, tak jich dosti nachytám*,
A když brzy vstaneme, tak már
me příležitost pozorovat! nádher
ný východ slunce. Tak, kdo ji
přeje víc? A poněvadž veselá
mysl jest půl zdraví, tak příští
napíšu nějakou příhodu z našel*
ho rybářského života. jfli
S pozdravem a přáním mnohi
zdaru, . ii,I
A. F. Hlobil.i ?!
--o-- ;ír|
Detroit, Mích.
Ctěná redakce Čechoslováka:^
Děkuji Vám za zaslané čís||k
Čechoslováka. Pěkně se to
Zasílám $3.00 co předplatné na
Čechoslovák.
S pozdravem na Vás
_Frances Malíky
VŠELICOS
PodáVá F. J. Morávek z
Robstown, Texas-
Robstown, Texas lir(t
Tak br. Vytopile, hlásím, žf
jsem ještě zde a rád bych nějaké
zprávy poslal častěji, ale už $9
nejde. Ruce se tůze moc třesoft
a oči mně dělají starosti, již teď
píšu trochu po paměti. ,
Tož pole se už hezky zelena-
jí, všecko roste Jako z vody."TI i
maty jsou jako marble, okurkj
kvetou a cibule se odesílá. Měli
slušnou cenu, ale tyto posledn
dny v týdnu hapala tak, že j
přestali kupovat. Syn Frank, O)
byčejně ji prodá na “stoje” ze
$100.00 akr.
Dnes vzpomínám na Taylor i
Rest Home. Byli jsme domluvě!
ni se zetěm p. Janem Petrem, ž<
mladý p. J. P. v sobotu pro mni
přijede a že v neděli brzy rán< i
vyjedem k El Campo, tam přibi
rem dceru a zetě p. H. Havra-
novi a v Taylor budem na sní*
dani. Já se hlavně těšil na Set-
kání se s těmi starými harcov-
níky, ale zdraví moje selhala
Nemohl jsem se toho odvážit. O-
no také není dlvu, ta šest a osuj
desátka se blíží.
Ta dedikace toho Wesley Seal<
Dam na řece Nueces, při Mathii
se snad vydařila výborně, nj
6.000 osob se súčastnllo obědu a
celková návštěva odhadována na
7.000 osob, ale tři čtvrtiny z nich
že byli Latin Amer.
Srdečný pozdrav všem přátei
lům zasílá
1 _ Moráveki
Čechoslovák]
WESTSKÉ NOVINY
Published Every Frlday by *
ČECHOSLOVÁK PUB. CO i
WEST, TEXAS
í
OFFICERS:
Jos. F. Holásek, President ;
Jerome Kopecký, 8ec’y-Treas. *
DIRECTORS:
Jos. F. Holásek, F. J. Čoček, J. A<j
Urbanovský, Jos. Pavlíček, 1
Jerome Kopecký. Frank
Marák, ml.
Předplatné — $3.00 Subscriptiot
Osobni útoky a dopisy urážlivého
obsahu nebudou uveřejněny
Ceny oznámek sdělí se na
požádám
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 39, No. 18, Ed. 1 Friday, May 2, 1958, newspaper, May 2, 1958; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782810/m1/4/: accessed July 8, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.