Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 13, Ed. 1 Friday, March 30, 1956 Page: 4 of 8
eight pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Č E C H O SLOT A K — WEST, TEXAS
ČECHOSLOVÁK
A WESTSKř NOVIN V
?Uoilsiitu ůVPitf Friday by
O-CilObliUVAK PUB. CO.
VrtíbT, .J £XAh
OťFICKRS;
•oř. F. Holásek. President
Jittiome Kopecký, fie<*.’y-Tre.*í.
DlKECTORS:
*0«. F Holásek, F. J Čoček, J. A.
tfrbanovský, Jos Pavliček,
jtrome Kopecký, Frank
Marák, ml.
/ředplatné — $3 00 Subscription
Osobní útoky a dopisy urážlivého
onst.hu nebudou uveřejněny.
Ceny ©známek sdělí se na
požádání
Advertlslng rates upon
vequest
JARNÍ VZPOMÍNKA
20. března 1904.
Vláda zimy ukončena
a přilétlo jaro zas,
nej krásnější doba žiti
a mládeže lásky čas.
Léto často lásku spálí
a podzim ji odvěje,
v zimě to již příliš pozdě,
není více naděje.
První jarní den jest pro mne
Hynka Máchy “První Máj”,
když jsem ji k oltáři vedl,
dnes zdá se mi jako báj.
Ač Jsme byli oba chudí,
to “málo” postačilo,
by n,ám nejšťastnější domov
navždy zabezpečilo.
Dnes to více než padesát let,
jíž odešla a jsem tu sám,
na ten náš první jarní den
vždy radostně vzpomínám.
Dr. P.
Co dali Češi a
Slováci světu
V hudbě, literatuře, umění vý-
tvarném a vynálezech.
III.
Další kulturní připomínky
pro březen.
A. J. Jandáček.
První dva kulturně umělecké
přehledy o tom“Co dali Češi a
Slováci světu” způsobily pěknou
odezvu mezi čtenáři. Dostal jsem
několik pochvalných dopisů za to,
že tyto kulturní připomínky vy-
bírám a česko-americkým čtená-
řům je předkládám v krátkých
pojednáních a komentářích. Zvlá
ště pěkný je dopis od jistého Slo-
váka ze státu Indiana, který se
přimlouvá za to. aby na Slováky
nebylo zapomínáno a aby zvláště
ony příklady, ve kterých vynika-
jí křesťanské zásady a tisícileté
tradice nebyly opomíjeny. Chci-
li bytí spravedlivým a objektiv-
ním ku všemu, co pro český nebo
slovenský nárcd znamenalo ná-
rodní povzbuzení, co vyplynulo z
náboženských tradic — pak jsem
nemohl vynechati ani takovou
éru, kde šlo o velkou náboženskou
revoluci. Bylo by nesprávné vy-
nášet všechny ony kladné strán-
ky, které národům Čechů a Slo-
váků získaly velké jméno ve svě-
tě, ale je zapotřebí bráti příkla-
dy i z dob národního poníženi a
úpadku, aby jasněji vynikly ony
chyby, kterých se národy musely,
anebo v budoucnu musí vyvaro-
vat, nechtějí-li upadnoutl do no-.j
výclj porob a ponížení. To je ta-‘
ké smysl oněch stručných pře-i
hledů ve kterých dobrým če-
ským nebo slovenským čtenářům
otevírám okénko do světa a dá-
vám tímto okénkem nahlédnouti
do slavné minulosti, pro kterou
musíme připravovat šťastnější
budoucnost obou našich národů.
Dnes bych chtěl uvést na pa-
měť našim členářům vynikají-
cího českého umělce a šlechtice.
Ne pokaždé byla šlechta v Če-
chách příznivá národním věcem
a byl-li některý ze šlechtického
rodu nakloněn národním věcem
českým, pak to byla jistě čestná
výjimka. Mám-li dnes na mysli
takovou výjimku, pak jde o člo-
věka umělecky založeného, muže
vlasti oddanného. který se mno-
hokráte pro dobré jméno vlasti
uvádí jako zářný příklad.
Karel Drahotín Villani, byl ro -
dákem ze Sušice a zemřel 24.
března 1883 ve Střížkově. První
základy mu dal český řídicí uči-
tel. Pak studoval v Českých Bu-
dějovicích u Piaristů a v roce
1830 vstoupil do vojenské aka-
demie ve Vídni.
Vřelou lásku k vlasti vštípil do
srdce Villaniho prof. Burián, kte-
rý tehdv oúsobil ve Vídni. V Kvě-
tech a Včele byly tištěny v roce
1836 VUlaninho první básně. V
roce 1845 se oženil s dcerou prv-
okresů Benešov, Vlašim, Neve-
klov. Procestoval velkou část Ev-
ropy a byl 1 delegátem na pově-
stnou etnografickou výstavu do
Moskvy v roce 1867. Složil mnoho
českých písní, z nichž nejzná-
méjši a v našem lidu oblíbená se
zpívá dodnes “Zasviť mi ty slu-
ko zlaté’. Hudbu k těmto slovům
složil J. Jelen, Karel Drahotín
Villani byl šlechticem nejen po-
dle rodu a jména, ale především
šlechticem českého srdce.
Karel Javůrek, vynikající český
malíř zemřel 25. března 1909 v
Pro 7f> Vof>n/)l1 •» «•<-»-*«- ****** —
• — »• • • »»• — •••• • a w© AUiU ©4
maloval se zvlášní zálibou a vel-
kým zdarem zvláště motivy hi
storické. Je tedy letos 140 let od
jeho narození a proto si připo
meňme, co pro slávu českého jmé
na tento malíř vykonal. Základ
k malířskému umění dostal ve
Vídni, odkud přišel do Prahy, kde
studoval malířství pod vedením
Rubense. Z jeho známého obra-
zu je “Loučení Jana Husa s pány
z Dubé”. Studoval v Belgii a mno-
ho pěkných historických prací
vytvořil na akademii v Antver-
pách. Po studiích v Drážďanech
a Paříži zhotovil známý obraz
"Smrt císaře Albrechta”, dále hi-
storické obrazy “Zavraždění po-
sledního Přemyslovce”. Známý je
obraz “Černá země” a mnoho o-
brazů Javflrkových na uměle-
ckých akademiích v Paříži a Bru-
selu.
Nové Město Pražské je nespor-
ně velikým stavitelským dílem.
Podnět k založeni nového města
Pražského byl dán 26. března v
roce 1348 císařem Karlem IV. Jak
šlechetné úmysly byly tehda sle-
dovány nejlépe vyplývá z toho,
co zakladatel tohoto města Karel
IV., sám v osobním listě k této
slavnosti napsal:
“Ze všech veiikýcn starosti,
kterými se duše naše každodenně
zaměstnává, přední a nejsvětější
je ta, kterak bychom to způsobili,
aby naše království České radost-
ně a krásně prospívalo, obecné
blaho množilo a před útoky ne-
přátel jisté bylo ....
Ondřej Sládkovič, přední bás-
ník slovenský narodil se 30. břez-
na 1C20 v Křupne na Slovensku.
Zemřel v roce 1872 a patřil k
předním buditelům slovenského
národa. Z jeho básnické sbírky
“Letěl mladý Sokol” zapůsobila
mocně básníkova slova na slo-
venský lid v roce 1860. Pro Slo-
vensko dnešní, které opět upadlo
do poroby nevěreckých cizáků a
vysměvačů křesťanské morálce
jsou slova probuzeneckého bás-
níka Ondřeje Sládkoviče opět
nadějnými verši pro budoucí ča-
sy.
Julius Mařák, přední český
malíř se narodil 29. března 1835
v Litomyšli. Základní vlohy k u-
mění malířskému projevil Julius
Mařák již na gymnasiu v Litomy-
šli, kde žila jeho rodina umělecky
nakloněná zvláště k hudbě a ma-
lířství. Mařák studoval v Praze
na akademii pod vedením prof.
Haushofera a zvláště malířství
krajinářské bylo nejzamilova-
nějším jeho oborem. Později stu-
doval malířství v Mnichově a na-
konec zakotvil ve Vídni, kde se
mu podařilo provésti řadu vyni-
kajících prací. Mařákovy kraji-
ny, zvláště pak údolí, lesy a záti-
ší — jsou lahodným pohledem
pro oko a zvěčnělou krásou české
krajiny, která razila dobré jmé-
no českému malířství ve světě.
Velikonoční svátky jsou za-
chyceny v poesii českého lidu a
v literárních odkazech předních
spisovatelů a básníků. Božena
Němcová, jedna z nejlepšich li-
terátek českého lidu dovedla pod
chytit v poutavém vyprávění
kouzlo velikonoc v nezapomenu-
telné “Babičce”. Aspoň kousek
z jejího popisu velikonoc oslaví
velkou básnířku v připomenutí
těchto slov: "Babička udělala A-
délce líto, na které shromáždila
kolik dní výdunky, navěsila je na
ně, navázala červených íáborů,
aby veselé bylo. Děvčata šla ko-
ledovat. Odpoledne sc všechna
děvčata shromáždila ve mlýně,
kdež se strojila smrt. Cilka udě-
lala slaměný došek, každá z děv-
čat dala něco ze šatstva na něj;
čím byla Mařena pěknější, tím
větší chlouba. Když byla ustroje-
na, vzala ji dvě děvčata pod paž-
dí, ostatní do páru zařadila se
za nimi a lity točíce zpívala:
“Smrt nesem ze vsi, nové léto do
vsi.” Jdouce ode mlýna ke spla-
vu. Staťší chasa šla opodál za ni-
mi, chlapci ale s posměšnými po-
sunky je obskakovali . . . . ”
-o-
“Franta Rámus
holkou pro
všechno?”....
Mexiko otevře k
provozu svůj
nejdelší most
A to zase prrrr! Kruci tyrkn,
jako bych toho neměl doma dost
s tou mou sedmou svátostvi —
nemůžu ale říct: voltářní, proto-
že sme před voltářem vodávaný
nebyli, — as tím mým sousedem
Kazajkuu. esie se ao mne voouje
nějakej ten redaktúrek z Hous-
tenu. Tohlento je přece už vo ne-
moc. Že přej sem si měl zakoupit
něco v Texasu, snad vokolo toho
mokrýho a horkýho Hustónu,
né? To bych si dal!! Já sem sice
v Texasu nikdy nebyl, ale můj
soused z druhej strany našeho
hauzu, ten breptávej Franta Ba-
reš. ten tam byl a tak sem se vo
tom “božským ráji” dost dověděl,
že by mně tam ani deseti párama
volů nedotáhnul.
Abych řek pravdu, von má Ba-
reš Texas rád. Furt vo něm mlu-
ví a nemůže na něj zapomenout.
Kde koho tím mluvením vo Te-
xasu votravuje a já myslím, že
ten váš guvernér by měl Franto-
vi poslat ňákej záslužnej metál,
protože dyby tady měl placenýho
agenta, tak by nemoh dělat lepší
propagandu pro Texas, jako
Franta Bareš. Dyť už i ten jeho
mladší syn toho má dost a začíná
na Texas vrčet. A to už je co říci!
Dyť von byl přece v Rosenbergu
narozenej a dyž se vrátil po 4 le-
tech z Ňů Giny a z Filipín, tak
eště dosluhoval jako oficír u ka-
nonýrů ve Fort Bliss. Tak von ten
chlapec ten váš Texas dobře zná,
ale už toho chválení má takv
dost. Von by to byl tátovi dřív
neřek. no ale teď dyž už teda byl
na vojně a komandýroval tam
iný lidi, tak holt dostal kuráž.
Ale to se ví, že na tátu furt eště
nestačí, třebaže je vo hlavu věčí.
No, ale to víte. je mu už 37 roků,
je ženatej, má už svoje tři rato-
lesti a tak nedávno dostal dost
kuráže a povídá tátovi:
“Já nevím, dědy, co se tl na
tom Texasu tak moc líbí? Snad ty
škorpióni. chřestýši, nebo jak to-
mu tam říkají: hrdláčiska, ane-
bo to sou ty písečný blechy a
kaktusy? Já bych tam nechtěl
bejt ani pochovanej.”
Starej se na něj podíval hodně
přísně a pak povídá: “Co se toho
týče, tedy já bych tam také ne-
chtěl být pochovaný.” (Víte, von
Bareš dělá moc nóbl člověka a
mluví jen spisovnou češtinou, ale
jinač nejni zrovna nejhoršim člo-
věkem. A potom dodává: “Ne-
chtěl bych tam být pochovaný,
to máš pravdu, ale žít bych tam
chtěl! A ty jako rodilý Texas ne-
máš tak mluvit! Co maminka po-
vídá, to neposlouchej.”
To se ví, že miadej Franta tá-
tu jen tak dopaloval a nemyslel
to dovopravdy, ale co maminka
vo Texasu vyprávěla, dyž byl eště
malej kluk, to nikdy nezapome-
ne. Hurykán v 1914, kde byl Ro-
senberg zaplavenej až k “Plaza
hotelu” naproti nádraží, a v Hu-
stónu přej dva roky po tom hu~
rykánu nebylo dláždění na uli-
cích vidět a lidi jezdili do práce
a z práce v neckách. Do budovy
“Húston Kránikl” přej tenkrát
vplavala velryba a nadělala jim
tam takový pasáry. že ten sazeč-
kej šotek v “Čechoslováku” je
proti tomu hadr.
A co pak ten hurykán v 1919-
ciyž byli staří na Ricardo, asi 12
mil přej na jih od Kingsvílu. To
snad byla jenom posvícenská le-
grace. Dyž je starej Bareš nejvíc
rozkuráženej a nejvíc ty krásy
Texasu vynáší, tak dycky jeho
stará začne vykládat vo tom hu-
rykánu a von hnedka ztichne a
zaleze do toho svýho kumbálku k
tajprajtru. Von to nemůže slyšet
a zapřít to taky nemůže.
Dyť vono přej to tenkrát za-
čalo asi v 6 hodin večír, trvalo to
celou noc až do neděle do voběda.
Pak to asi na půl hodiny pře-
stalo a najednou se to vobrátilo
a začalo to eště hůř než před tím.
Vítr přej byl potom voznámenej
na 120 mil na hodinu a někdy
přej až i 140 a Franta musel vrtat
díry v podlaze, aby měla kudy vo-
da utíkat. Všechny vokna byly
zatlučený prknama a dvéře taky
a zapřený túbajfórama a barák
se celej jen kymácel.
Frantova žena byla a je furt
ženckou kurážnou, ale bála se vo
děti a vo babičku, Frantovu
matku. Dyž to začalo ve krovech
křupat a stěny baráku se houpa-
ly sem a tam podle větru, tak za-
balila voba kluky do dek a babič-
ku navlékla do silných kabátů a
byla připravená vyletět přes sil-
nici do mezkvitového lesa, dyby
náhodou ta chalupa jim spadla
na hlavu. Náhodou to bylo do-
vody a myslel, že se k mostu pře-
plave, ale mule se pojednou utrh-
la půda pod nohama a převráti-
la se i s Frantou do vody. Von
ale nedovede plavat — leda v pi-
vě — a nemohl se vymotat ze
třemenů až přej konečně poď-
pínka na sedle praskla a Franta
byl najednou volnej. Ale nabum-
bal se pořádné tej vodénky. pla-
valy v tom utopený krávy, pra-
sata, slepice a stromy 1 menši
boudy, tak to mělo asi pořádnej
“klk".
Vona se teď jeho stará směie.
dyž to vypravuje, ale tenkrát ji
asi moc do smíchu nebylo a tak
dala Frantovi na vybranou: Ject
na sever a nebo si najít hloupěj-
ší ženskou. Vono by nebylo tak
V pátek, dne 30. března 1956.
Uskutečni-li se náš výiet, bude
Z mé stolní
Yážná a žertovná pojednáni o událos-
tech v naši zemi i v jiných částech
světa s použitím rozdílných pramenů
zásuvky
Píše
JOS. R. ANTON
912 Pizer, liouston 9, Toxas
Enosis
Dle legendy ostrov Cypr ve
Středozemním moři byl rodným
místem recke bohyně lásky a
krásy Afrodity. Dnes se stal ro-
dištěm nenávisti a politických
Intrik.
Historie nás poučuje, že Cypru
Humor
jest
elixírem I
života
Bude to neidelší visutý most v, bře stavéný. s dvojitou stěnou a
ňiho7eskélm"7ukrovaňíkaVza-'*le!ilku- ?« W> sta **°I> dlou- 1 dížMo ™ nhunkánVtakJ vy-
hy, a má byti otevřen v provoz , 4 ", 1 u ■ ' „y y
v květnu. Ten most přepíná ře-, drzcl eště celou naděH az teprve
ku Grijalva, blíže Taxtla Guiti-1 v ™C1 na P°ndeIek to trochu po-
erez. nedaleko hranic Mexika, a
Guatemaly, je na té Pan Ameri-j AdYŽ potom vyšli ven, tak
can Highway a nahradí onen! ,u?ldel Jen *P°ustu. Si lnici se va-
cířevěnv který byl zničen před llla reka a všechno bylo zničeny.
Franta sebral můlu, dal na ni se-
téžko si najít hloupější ženckou,
protože vona je moc rozumná, ale
nenašel by tak hloupou, aby se
na něj dřela a tak raděj jel zpát-
ky na sever.
A tak když todlento všechno
vo tom Texasu vím, tak pak pří-
dě ňákej 4akovej texaskej škra-
bá lek z Hustónu a radí mně a-
bych šel do Texasu. Jak poví-
dám, voní tihle chlapi co do těch
novin píšou, sou všechni stejný.
Jeden za vosmnáct a druhej bez
dvouch za dvacet!
Ale to bych mu eště všechno
vodpustil, ale eště se votírat vo
tu mou Šimlu, to už přestává
všechno. Taky to nemusel ten
štoura Bareš dávat vo ní do no-
vin. A jak ji tam vymaloval. Dyť
vona ani žádnou šálu vokolo kr-
ku neměla. Máma měla tady ta-
kovou starou “kočku”, nebo snad
kožešinu, jak to kdysi žencký no-
sily vokolo krku. No, ale vono se to
teď už snad nenosí a já to našel
na půdě no a tak dyž Šimla sto-
nala, tak sem ji to zapnul vokolo
krku. A to ste měli vidět, jak ji
to slušelo. Ale von tam namalůje
ňákou roztřepanou štráfkovanou
šálu. Dyť my nic takovýho v
hauze ani nemáme.
A ten hustónskej škrabák je
taky takevej. Na místo křesťan-
skýho pozdravení na uvítanou,
tak začne to svoje škrábání tím,
že přej sem ňákej “Dók. kikd
raund baj evrbady” a nebo něco
takovýho. No, já sem tady tej an-
gličiny kór moc nepochytil, to je
pravda, ale dók je dók a my to-
mu u nás říkáme pes. A protože
moje stará furt kikuje na mně,
to eště neznamená, že nejsem
móc a móc hodnej člověk. Nebo
nadávat mně “genius”! Pudu se
k sousedovi Barešovi zeptat, co
to slovo znamená a esli to je, co
si myslím, že to je, tak ho ale po-
řádně zfiksnu.----
---Počkat a nehrát, až se
podivám s kým tancuju! Slyším
v kuchyni ňáký řeči! Nahlédnu
tam a kdo tam sedí, Frantova že-
na, přišla k staré Rámusové na
kousek řeči. Tak se tam jak při-
třel a hned ji povídám, co vo tom
Texasu ten Studničnej povídá.
Vono ji ale hned tak nic neroz-
hází. Vona je ta žencká takovej
kliďas. Inu, klidná jako Angli-
čan z Vysočan! A vona ani jiná
bejt nemůže, když chce s tím je-
jím škrabalem žít. A tak dyž sem
jí to všechno vyložil, tak, povídá:
(vona je sice Moravka, ale musí
podle Franty taky mluvit nóbl.),
tak teda, vona povídá:
“Víte, pane Rámus, (vona mně
dycky říká: pane, a to moje sta-
rá vyvaluje voči). Tak vona tedy
povídá víte pane Rámus, můj
Frank může jít s panem Stud-
ničným a já půjdu s jeho paní.
Mně tam bylo také příliš horko,
a ty komáři, hadi. rohaté žáby,
mravenci, ty mně také netěšily,
ale hlavní bylo to horko, které
jsem nemohla snést a ztratila
jsem — vlastně vypotila — 30 li-
ber. A tak jsme jeli na sever a ta-
dy zase Frank nemůže snést zi-
mu.” A šla zase klepařit s Rámů-
sovou.
Chudák! Ztratila 30 liber! A
vena si myslí, že to bylo z toho
horka Nevěřte tomu. Dyť sama
povídá, že se ji tam narodil ten
druhv kluk!
No, ale 30 liber snad přece jen
nevážil.
Já se na to zeptám Franty.
A vy tam dole, nechte tu mou
kobylu na pokoji!
--o-
' bylo po mnohá století používáno
válčícími mocnostmi jako zásta-
vy. Anthony daroval jej Kleo-
patře. Později jej zabral Richard
Lví Srdce, aby se pomstil za uči-
něné mu bezpráví. Po 300 let byl
pak spravován Tureckem a po-
sledních 78 roků nacházel se v
poměrném bezpečí a klidném za-
pomenutí pod britským pan-
stvím.
Tento ostrov, velikosti Porto-
riky. je$t poslední blízko-východ-
ní vojenskou baštou kdysi nejsil-
nější britské velmoci. V normál-
ních dobách mohl by stěží roz-
éechrat hladinu světové politiky, událostech
avšak v nynějším čase studená,
občasně zteplované a znovu
zehlazované války a všeobecného
neklidu stal se výbušninou, která
by mohla na středním východě
vzplanouti obrovským požárem.
Hnutí “enosis” (sjednocení s
Řeckem) proměnilo v přítomném
čase tuto příjemnou zastávku tu-
ristů ve scénu teroru. Z půl mi-
lionu obyvatelů čtyři pětiny jsou
řecké národnosti a zoývajici pě-
tina z větší části turecké. Řečtí
vlastenci vedeni arcibiskupem
Makariosem, přejí si spojení s
mateřskou zemí, proti čemuž se
staví cyperští Turci a následovně
i Turecko.
Zamítnutá nabídka
Anglie, která v roce 1915 — je-
den rok po prohlášení Cypru
britskou kolonií — nabídla Cypr
Řecku, postaví-li se v tehdejší
světové válce po bok Spojenců
(což bylo Řeckem zamítnuto), se
nehodlá tohoto důležitého pro ni
ostrova jen tak lehce zřeknouti.
Prohlásila stanné právo a na ne -
klidné studenty a vlastence po-
volala vojsko. Nepoddajného ar-
cibiskupa Makariose pak zatkla
a zavezla na Seychelles ostrovy
v Indickém oceánu.
Tyto drastické kroky vyvolaly
na Cypru i v Řecku bouře nevole,
které se diplomatům dosud ne-
podařilo uklidniti. Stoupenci “e-
nttfsifi”, dovolávající se práva se-
beurčení a zamítající nabízenou
jim samosprávu v rámci britské
říše, trvají na bezpodmínečném
připojení k Řecku a své rozhod -
nutí provázejí častým násilím,
které donucuje anglické vojíny
ku zvětšení zavedeného jimi te-
roru.
Obě strany žádají Spojené stá-
ty o pomoc. Ale chytrý Strýc
Sam, jehož dlouhý kabát byl v
revoluční válce proti Anglii znač-
ně potrhán a jehož kapsy, napl-
něné zlatém a stříbrem pro trpící
řecké obyvatelstvo, jsou nyní po-
loprázdné, má s vytahováním
horkých kaštanů z ohně pro cizí
zákazníky smutné zkušenosti a
nechce si své prsty znovu připá -
lit.
Culifinda
Spojené státy jsou největším
spotřebitelem kávy na světě. K
tomuto rekordu přispívá značně
tak zvaný “coífee break” — krát r
ší přestávka v práci kolem de-
sáté hodiny dopolední a třetí od-
polední — během níž kancelář-
ský a obchodní personál spěchá
do nej bližších restaurací na obli-
gátní kafíčko.
Počasí nemá na tuto příjemnou
expedici žádného vlivu. Pálí-li
žhavé slunko anebo padají-li
šidla, tisíce poživatelů kofeinu
žvastá při šálku aromatické ká-
vy o závodních klepech, nejno-
vějších skandálech, obchodních
záměrech a různých zajímavých
Kdo by si z Pražáků nevzpo-
mněl na kavárny Tůmovku, Ná-
rodní, Korunu, Unionku, Kuk-
lovku a jiné, v nichž denní hosté
s máslovým rohlíčkem v jedné a
šálkem kafíčka v druhé ruce pře-
mílali futból a politiku! Jak by
mohlo být zapomenuto těch ne-
sčetných šálečků s rumovým ne-
bo koňakovým “pozdravem”, při
nichž se s pravým vlasteneckým
zápalem rozbourávalo Rakousko!
V mnohých chudších rodinách
velký hrnek kafiště s naláma-
ným chlebem nahrazoval mnoh-
dy i pravidelné jídlo.
První kavárna
Dle úsudku světových požitká-
řú a labužníků nejchutnější ká-
va jest k dostání ve Vídni. “Es-
quire”, měsíčník pro pánskou
elitu (k níž samozřejmě patřím i
já se všemi mými předky, kteří
nosili záplatované kalhoty a ka-
bát bez košile, protože žádné ne-
měli*, zmiňuje se v obšírném
článku o účelnosti pití kávy, její
přípravě v různých zemích a o
první kavárně, jejíž založení bu-
de naše čtenáře zajisté zajímati.
Došlo k tomu v roce 1683 při
cbležení Vídně tureckou armá-
dou. Tehdy mladý Polák jménem
Jiří Kolschitzky, převlečený za
pravověrného moslema, vnikl do
nepřátelských řad, v nichž po ně-
kolik dní sbíral informace o pří-
pravách k hlavnímu- útoku. Obo-
hacen důležitými poznatky vrá-
til se pak jenom jemu známou,
nebezpečnou stezkou zpět.
Divoký nápor Turků byl obháj-
ci Vídně hrdinně odražen. V ne-
pořádku prchající vyznavači is-
lámu zanechali na bojišti několik
velkých balíků obsahujících po-
divně vyhlížející hnědé bobule.
“Ach!” zvolal jeden důstojník.
“Tajná válečná zbraň!” Avšak
Kolschitzky, který nedlouho
předtím ztrávil několik roků v
Turecku, řekl klidně: “Kaffee!”
Když se mladý hrdina dově-
děl, že má býti za svůj podíl na
vítězství bohatě odměněn, vyžá-
dal si zmíněné balíky kávy a po-
volení k otevření kavárny. Jeho
j přání bylo ochotně vyhověno a
Ostrov Cypr, prostírající se je- i zavedený jím podnik, nazvaný
Nejsme více
zdravým národem
nom 40 mil od jižního pobřeží
Turecka, ale vzdálený 400 mil od
Řecka, má velkou anglickou le-
teckou základnu schopnou ob-
sloužiti aeroplány opatřené ato-
nlickými bombami a jest k ochra-
ně britského námořního obchodu
a válečného loďstva velice vý •
znamným.
Horká kaše
Mnohé státy chovají s cvper-
skými vlastenci tajné sympatie,
ale obávají se, že Řecko, závislé ;
dosud na americké pomoci, ne-
bude moci poskytnouti tomuto
ostrovu takové finanční a hospo-
dářské výhody, jakými jej dosud
zahrnovala Anglie.
V každém případě upadající
britská říše octla se v horké kaši.
Bude-li nadále vzdorovati “eno-
sis”, bude čelit pokračujícím o-
strovním nepokojům. Vzdá-li se
Die Blaue Flasche” (Modrá lá-
hev)! na Singer ulici setkával se
stejné poloze působí velice zamo-
taný problém.
Před několika týdny jistý ex-
pert berního úřadu řekl členům
kongresního výboru na vládní
rozpočet, že dosavadní zdaňovací
zákon je u mnoha věcí příliš vy-
hýbavý, na příklad pokud se tý-
če dámských podvazků.
Jsou-ii tyto určeny jenom k dr-
žení punčoch, jsou považovány
za součást oděvu a zdanění ne-
podléhají. Jestliže však slouží v
první řadě k dekoračním účelům,
jsou klasifikovány jako orna-
menty a následovně zdanitelný.
Odborný názor
Paní Hortense B. Hewittová v
New Yorku, vyrabitelka 52 růz-
koupil pro sebe statek Střižkov u
Benešova. Jeho spisy “LYRA A
MEČ” obsahovaly vojenské zpě-
vy, dopisy z Prahy, deklamace. V
té době bvl Villani členem české-
ho sněmu. V revolučním roce
1148 byl Villani v čele cplého ná-
rodního dění a byl velitelem teh-
dejšího pověstného sboru “Svor- 1
no6ti”. Byl zatknut a po dobu 100 ;
dnů vězněn na Pražském hradě.
Villani se osvědčil později jako |
starosta obce. Stal se stacogtou'
rekem.
Kupujte Bondy
Spoi. Států
dlo a jel se podívat jak dopad je-
ho strejc asi 4 míle od Kongsvíl.
Musel přes most, ale kus cesty
“Soft living has made United
States one of the most unhealthy
ccuntries in the world.” (Zpoho-
dlnělý život učinil ze Spojených
států jednu z nejnezdravějších
zemí na světě.) To je náhled dok-
tora Paul Dudleyho Whitea, spe-
cialisty srdečních nemocí, jenž
léčil presidentaEisenhowera. Tak
to prohlásil ku shromáždění 500
lékařů v Severní Karolíně. Pra-
vil, že těžká práce byla mylně
viněna za srdeční nemoce. Co my
prý potřebujeme, je prý trochu
více strohý život, trochu namá-
havější. Na základě dosavadních
výzkumů, dr. White řekl že oso-
ba, která je postižena v mladém
věku, je ona na pohled zdravá,
robustní, jejíž rodiče měli rovněž
srdeční vadu a jejíž krev má vel-
ký obsah tuku v krvi. V Evropě,
kde lidé žiji skromněji a i v ji-
ných zemi a musí usilovněji pra-
covati není tolik nemocných sr-
Cypru. ztratí na blízkém východě j n*c* druhů Podvazků zkrášle-
poslední kousek půdy, s něhož by I nych démanty, perlemi, zlatými
sc mohla pokusit obhájiti svoje
rapidně se zmenšující panství.
před mostem byla silnice sebra- dečními nemocemi. Pohodlný žl
ná a voda se valila prudkým i vot činí z nás choulostivce, kteří
proudem. Franta zahnal můlu do snadno onemocní.
A “Cliveden set”, tato malá
skupina význačných anglických
vydavatelů a politiků, která s ta-
kovým zápalem volala “Chee-
rio!” když Hitler zabral Sudet-
sko, jest mezi sebou rozvaděna a
bezmocně uvažuje, jak přiskříp-
nutý ocas bezzubého britského
lva bezbolestně vyprostiti.
-o--
Podvazková
záhada
Mnohými nejasnými nařízení-
mi dosti již sužovaný komisař
vnitrozemského důchodu bude
možná nucen dámám, jejichž su-
kénky při silnějším zavanutí vě-
tru se zvedají, předložití tuto o-
tázku- “Madam, nosíte vaše třpy-
tivé podvazky pro užitek nebo
pro parádu?”
Podobné optání zdá se býti
směšným, ale výběrčím daní udr-
žování dámských punčoch ve
ornamenty, peřím kolibříků a pá-
vů, liliemi a pozlacenými čtyřlíst-
ky, oznámila, že její výrobky bez
ohledu na jejich ozdobnost mají
jediný základní účel — zameze-
ní tvoření záhybů na punčo-
chách. Jakékoli okrasy, většinou
napodobeniny, jsou prý čistě na-
hodilé, a proto o nějakém zda-
ňování nemůže být ani řeči.
Nejlepší její odběratelkou je
slečna Lyn 0’Neil, burleskní zpě-
vačka, která třpytné podvazky s
dotykem svých svůdných rtů há-
že roztouženým obdivovatelům do
hlediště, což vyvolává nový pro-
blém: Jsou podvazky házené le-
pými herečkami jejich ctitelům
určeny k nošeni anebo k obdivo-
vání?
Tuto otázku budou asi musit
rozluštit manželky, které v kap-
sách svých mužů namísto peněz
najdou intimní spinadlo dám-
ských punčošek. Jejich rozhod-
nutím bezpochyby bude, že tuto
ozdobnou součástku ženského ú-
boru hodí svým prostopášným
manželům na hlavu.
od počátku s velkým úspěchem.
Blahodárná vodička
Příjemná chuť vídeňské kávy
jest přičítána zvláštní jakosti ta •
mějši vuuy. nu léto domněnce
musí být trochu pravdy, poně-
vadž Julius Meinl, největší ob-
chodník s kávou v Rakousku, za-
sílal roku 1931 letadlem na paříž-
skou výstavu každodenně se svoji
kávou i několik galonů vídeňské
vody.
Ačkoli známost o kávě pronikla
do západního světa hlavně zá-
sluhou benátských námořníků,
její všeobecné používání bylo za -
vedeno Vídeňáky. Dnešní nej -
známější kavárnou ve Vídni jest
Café Mozart na Albertinově ná-
městí. Avšak i ve stech druhých
kavárnách milovník kafíčka mů-
že si objednat svůj oblíbený ná-
poj v různých formách: “Mok-
ka” (černá káva), “mít Schlag”
(se šlehanou smetanou), “Kapa-
ziner” (s troškou mléka) anebo
“Mélange” (půl a půl).
Pražské kavárny nezůstávají
za vídeňskými v ničem pozadu,
ale někteří zaujatí žurnalisté
jsou na několik pochvalných slov
o českých podnicích velice skou-
pí.
-o- -
Vzhůru
do Evropy!
Po přečtení zprávy našeho ob-
líbeného dopisovatele a majitele
odpočívajícího loutkového diva-
dla, pana Joe Zvolánka z Temple,
v níž oznamuje, že hodlá v brzké
době navštíviti starou vlast,
vstoupila do mého nepravidelně
tlukoucího srdce neobyčejná tí-
seň. ; i' f
I Tolik jsem se těšil, že i já ještě
jednou — nežli na mne zubatá
zakývá — zavítám do rodné ze-
mě, ale vždy se mně zdálo, že ma
touha jest pouhým fantastickým
plánem, který nemůže být nikdy
uskutečněn. Zvolánkovo rozhod -
nutí dodalo mně však novou in-
spiraci.
Objednal jsem si od italské
paroplavební společnosti brožur-
ku, v níž jest vyobrazeno asi 30
úchvatných tříbarevných scén z
přepychově vybavené, ale poměr-
ně nenákladné lodi “Andrea Do-
ria”, plující pravidelně mezi No-
vým Yorkem a Janovem v Itálii.
Cesta se zasávkami v Gibraltaru,
Palermu. Neapoli a Cannesu tr -
vá 9 dní.
Poutavý popis
Vylíčil jsem pozorně naslou-
chající ženě krásy zapadajícího
slunce na jižním moři, čistý bož-
ský vzduch, bujarou společnost,
výborná jídla, promenádní kon-
certy na palubách, večerní kina
a tance a různá jiná překvapení,
o nichž typická kancelářská pra-
covnice nikdy ani nesnila.
Svoje líčení provázel jsem pou-
kazováním na příslušná vyobra-
zení. Kdykoli se v nich objevil
nějaký výjev z baru, z opatrnosti
jsem rychle stránku obrátil.
Manželka byla obrázky sice
nadšena, ale ke svolení neproje-
vovala žádné valné chuti. Použil
jsem proto nové taktiky. Zmínil
jsem se o rodném místě jejího
otce a matky, Palermu v Sicílii, a
žalným hlasem zdůrazni). jest
její svátou pov’“"-"-'i vykonat
pouť, na ktero” ~ ’eji rodiče tak
dlouho připv -■ovalí, ale k níž k
jejich velkému zklamání nikdy
nedošlo.
Kapitulace
To ii dorazilo Usmála se a pra
vila: “Nuže pojedeme! Ale když
již budeme v Evropě mušlí též
navštívit své sestry.” Dobrá du-
še! Netušila, že to byl můj pů-
vodní záměr, k němuž jsem ji
musil přivésti postranní cestou.
Tedy pojedeme! Ale k odjezdu
je zapotřebí cestovního pasu od
státního odboru a vstupního po-
volení od Československé řepu •
bliky, o něž jsem již požádal. K
návštěvě jedné mé sestry a sta-
rého přítele Antona Procházky z
bývalé pivnice “Old Vienna” v
Hcustonu, žijících ve Vídni, není
třeba žádných cestovních průka-
zů.
O berlínském bydlišti mé dru-
hé sestry nevím, v které zóně se
nachází, zda v americké nebo ru-
ské, poněvadž s ní již delší dobu
nekoresponduji. Případně nasta-
lé překážky bude však jistě mož
no nějakým způsobem překlc-
nouti. Zvěděl jsem, že při ná-
vštěvě příbuzných ze Spojených
států obě zóny dovolují dočasné
překročení hranic.
Poslední polibek
Financování výpravy obstará
ženuška, která po celou dobu na-
šeho manželství byla pokladnicí,
a to — jak se ukázalo — velice
spolehlivou.
Do Čech mne táhnou jen dvě
tužby — ještě jednou popatřit na
píseckém hřbitově na kvítky zdo-
bící matčin a otcův rov, a vřelým
polibkem rozloučit se s nejmlad-
ší sestřičkou, která starostlivou
péčí o sestárlé rodiče během dvou
světových válek přilnula mně ze
všech sourozenců nejvíce k srdci.
tomu 25 let, co jsem v roce J93t)
zavítal po prvé do ČeskoslovCinA
ska na návštěvu.
Pojede-li přítel Zvolánek s há-1’ j
mi, seznámím jej s nějakou oh^i- j
vcu dcerou slunné Itálie a ručini ,
mu za to, že v žhavém objeti A
svůdné siňoríny na svá pimprla-
ta v Temple úplně zapomene.
— n-
<,q'
Drobnosti
Jadrná řeč. — Starověcí oby-
vuieié řecké Spaný vyznačovali 1
se stručnou mluvou, zvanou lako- ■ 0
nickou (dle jména jejich krajě ,i}
Laconie). Jejich příkladu násle- ’
duje bývalý guvernér Nového 7 -
Mexika Edwin L. Mechem, kWrý 77
na dotaz, zda se bude znovu u-í;;!i
cházeti o guvernérský úřad, od-' 1
větil krátce “Yup”. Další otázku,
má-li pro voliče nějaké sděleni,
zodpověděl úsečným “Nope”; 1 itjĚ
Kvalitní zloděj. — Charles l!
Steen v El Paso, odmítnuv při-" / !
znati se kc krádeži obyčejného 1
Cadillacu, prohlásil, že odcizuje
jen to nejlepší. Na jeho přáni
znění žaloby bylo změněno na'
“Cadillac Coupe de Ville”. řr>
^ 'B JJIÍlilt
Kuchařova specialita. — Albert” '*
Blaser, maitre ďhotel v p^íz- 3
ském kabaretě Maxim, v pěp?žV),
František Lehár složil hudbu
svoji populární operetu “Veselquf),|''
vdovu”, jest proslulý přípr^vpii,
epikurejských a nákladných jírjjyf
del. Novou ukázkou jeho kuhy;
nárního umění jest mladá kacfy-|
nicka, obalená strouhanou h,0[us'r);-
kou, pečená v rybízovém víně,,f ýj
servírovaná s uvařenými koropt;J
vími vajíčky. Pro vlastní spoířp-.^.y
bu Blaser si připravuje svůj ob-^. '
líbený pokrm — segedínský.gu--lfi7 v
laš- ísvoborJa
♦ ♦ 8Í '(á351 ;
Konec líbánek. — Paul Samuely
Haney ve Fresno, Calif., byl odns 4
souzen na rok do vězení, poměri-jr
vadž pomocí padělaných podpisůu.-í
vyzdvihoval z ženina bankovníhOyiq
vkladu větší sumy peněz, za něihoíi
kupoval svým četným milenkám/ifq
drahocenné šaty a luxusní
* 4 ISá-lCI 9/i
Starý záletník. — Paní Harrlějtt ^
Isabel Barfoot v Long Bp^clv,,
Calif., požádala soud o zrušení)f0fI
svého devítidenního sňatkyn?5ftcjxy
důvod udala, že její manžel
celých devět dní se kořil jihýbřbod
ženám a že život s takovým pbjyjj,^
čejným “women chaser” je nftr ^
snesitelný. Oba manželé jsou, 8$>/on
roků staří. ^
Dostanete-li rýmu a muáťé 'l:/
nos stále utírati kapesníj&£riín
buďte vesele mysli, neboť tra-1
to úkaz jest přírodním proce-
sem věštícím brzkp uzdtaýetíí.
Buňky v této ozdobné části' obUa'‘!11
čeje zvyšují totiž vymčšováhťťé'77
kutiny, která odplavu je díoró^r!?
boplodné zárodky a způsbbújié!^
přítok bílých krvinek, jež zářed-IK,R
ky ničí, Jírn
♦ ♦ iuiti cd
Úřední povinnnost. — Earl Friínvož
cierick Sunde, podmínečně ,onw-i-£,i
lostněný vězeň v Seattle, WMtyímcf
přiznal se soudci ke krádeži auUMcj
které prý potřeboval ke každCH liO
týdennímu hlášení se na poltáejt orri
ní stanici. rtoiiiicn! |
Zděděná vlastnost. — Po třeéh^^
nezdařených sňatcích, nesč^jjjj
ných pouličních kraválech a.báf. (1„
rcvých rvanicích 341etá herečka
Diana Barrymore. dcera zespujé-,,,,
ho majitele perfektního profilu
Johna Barrymore, odebrala se
dobrovolně na šest měsíců k p^yř,^^-
chiatrickému léčení v sanatorii!
v okresu Westchester ve státu ;
New York. Na dotaz, zda někdy
mluvila se svým stále žíznivým
otcem o alkoholu, odvětila: “O-
všem že ano. Ale tehdy jsem byia
ještě mladá a pila jsem jako jiní 1 u
lidé. Dnes však píjí jako žirafu ^’ [J
Žádná nálada ke smíchu.
Výběrci dani v okresu Los An- ■'h
geles nařídil zaměstnancům, au '
by se při přijímání daňových !
peněz nesmáli, poněvadž po-
platníci -sáhající hluboko ; do ^
svých kapes nejsou ke sntíchu l!;í
nikterak naladěni. , i/ (í037
• • ni” sisb
Soudce měl pravdu. — Bfib 9/1
Pepper v Lady Lake. Fla., lituje dí
dnes, že se neřídil radou soudce,u.kí
který mu řekl, že jej přílišné pit4 i “1
zavede na hřbitov. Pepper byl
obžalován, že v podnapilém sta-;.' ,
vu sjel s cesty na městský hřbr- os,
tov a porazil kamenný náhro-,q?ii
bek v ceně $400. I -od ai*
* * . .. jyd j
Upozornění. — V továrně
Hughes Tool Co. v Houstonu jest
vyvěšena tato rada zaměstná- , ,v |
mi?
“Je-li váš svetr
ným dívkám
příliš volný, dávejte pozor ha
stroje. Je-li však těsný, mějte se
na pozoru před strojníky.”
Spokojení vězňové. -— “Hosté* ' ^
okresní věznice v Lawton, OkIa.» 1 1
nepoužili vpašovaných jim oce-
lových pilek k dostání se na ’,fl
svobodu. Vyřízli jimi otvor v že- u
lezné pokladně obsahující zaba-
vený likér a oslavovali maso-,
pustni úterý.
Dochvilný. — Jistý občan v
Oakala, Vancouver, B. C., udeřil
manželku pekáčem do hlavy,
poněvadž se opozdila s přípra-
vou snídaně. Soudce, odsoudiv
Jej na šest měsíců do vazby, řekl
mu: “Nyní budeš dostávat rahní
Jídlo včas.”
- am
r,
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 13, Ed. 1 Friday, March 30, 1956, newspaper, March 30, 1956; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783001/m1/4/: accessed June 28, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.