Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 7, Ed. 1 Friday, February 17, 1956 Page: 4 of 6
six pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
9 E 6 H OSLOVY S-WSřT, TSLAS
ČECHOSLOVÁK
A WESTSKĚ NOVINY
•uuUshtu averv Frlday by
J" CiiUbLOVÁK PUB. CO.
Wfcbl, ifiXAfe
V pátek, dne 17. února 1956.
. jFFICERS:
os. F. Holásek, President
jme Kopecký, Sec’y-Treas.
DiRECTORS:
F. Holásek, F. J. Čoček, J. A.
jrbanovEký, Jos Pavlíček,
Jerome Kopecký, Frank
Mlorálr
reapiatné — $3.00 Subscription
Osobní útoky a dopisy urážlivého
obsahu nebudou uveřejněny.
Ceny oznamek sdělí se r
požádání
Advertlsing rates upon
vequest
ZKLAMANÁ DŮVĚRA
Záložna a pojišťovna
ve Wacu zbankrotila,
a o sedm milionů
chudý lid ošidila.
Předseda se sice střelil,
to však nic nepomůže,
když peníze utracené
lidem vrátit nemůže.
Úředníci každoročně
knihy prý přehlíželi,
ku podivu, odbornici
a podvod neviděli!
Střádal chudák cent po centu,
by si stáří zajistil,
přijel pán se zlatým skřipcem
a kapsy mu vyčistil.
Velký zloděj na svobodě,
malý zloděj v káznici,
kdo má peněz plné kapsy,
vyhrají vždy právníci.
Dr. P.
“Ač zemřeli, přece žijí. . ,”
Svatopluk Čech
hlasatel myšlenek národně slo-
vanských.
A. J. Jandáček
Letošní rok je tolik bohatý na
vzácná jubilea, která nám s
hlediska národní a buditelské
práce připomínají mnoho výz-
načných lidí, kteří český národ
už za svého života proslavili. Ne-
ní to jen Jos. Kaj. Tyl, Karel
Havlíček Borovský, Fr. Palacký,
ale patří ír.ezi ně jeden z největ-
ších básníků a spisovatelů če-
ských, který odpočívá ve staro-
slavném Slavíně na Vyšehradě,
pod nápisem, který jsem uvedl
v záhlaví článku.
Na měsíce únor připadají obě
výroší Svatopluka Čecha. Den
narozeni i den úmrtí. Narodil se
před 110 roky 21. února 184b v
Ostředku u Benešova a zemřel
23. února 1908 v Holešovicích
(Praze). Odkaz tohoto českého
básníka a pilného povzbuzova-
tele k věcem národním spočívá
hlavně v tom, že byl povznesen
nad zápasy politických stran a
viděl přeci sebou jediný cíl, pro
který celý život pracoval: po-
vznesení národa, zabezpečení je
ho budoucnosti. Byl nepřítelem
zbytečných nářků o naši národ-
ní slabosti a malé početnosti a
co. nejvíce tepal, byla. už tehdej-
ší nesvornost. Varoval už v do-
bě kdy žil, že česká nesvornost
a hádavost může dospět tak da-
leko, že nás stihne osud polabs-
kých Slovanů. Ve všech svých
spisech přicházel Svatopluk
Čech k přesvědčení že základ, ze
kterého vyrůstá síla národa je
ve stavu rolnickém, avšak nikdy
neopomenul zdůraznit, že k če-
skému sedlákovi se věrně druží
dělník. Volal do řad dělníků i
sedláků svým mistrným perem:
Budeme-li všichni stati k so-
bě poznají nepřátelé naši ne-
zdolnost a ustanou v marné tou-
ze zničiti nás.
vař” zde ve Spojených státech a
sice v Omaze, Nebraska. Celá
ř*»da znárodnělých písní, které
jsou převzaty z “Lešetínského
kováře” je dojemná nejen svou
vzdorovitosti vůči tyranii, ale i
láskou a hlubokými vztahy me-
zi Liduškou a Václavem. Povahy
a charaktery lidí dovedl Čech
vystihnouti velmi jemné a uměl
v nich dát výraz národnímu cí-
tění a boji o zásadní práva sou-
kromého vlastnictví a odkazy
tradice lidu.
Svatopluk Čech uměl oyé dty
vyjádřit i v satirách a snad nej-
lepší prací v tomto oboru je
“Pravý výlet pana Broučka na
měsíc”. Jsou v něm vylíčena do-
brodružtsví Matěje Broučka, ma
jitele domu a pivomila. V této
práci chtěl Čech ukázat na ce-
stu ke kompromisu mezi pla-
ným historismem a vzníceným
idealismem. Druhá práce “Nový
epochální výlet pana Broučka”
má řádu komických situací. Je
těch spisů Sv. Čecha tolik, že
jen stručný rozbor jejich by
nám zabral mnoho místa. Jed-
no však je třeba říci po pravdě
i dnes, že totiž odkaz básníko-
va díla je stále živý a říkal-li o
něm Flajšhans, když podával
popis “Ve stínu lípy” že Čech je
nejpovolanějším mluvčím če-
ského nitra, pak jistě měl prav-
du. Díla Čechova jsou velkole-
pá v podání i obsahu. Je v nich
zděděná láska k české knize a k
českému lidu, jsou v nich pestré
a poetické krásy domova, je v
nich uvědomování o češství a o-
pravdovém slovanství.
Svatopluk Čech je však pro
naši dobu dobrým příkladem i
po jiné stránce: netoužil po svět
ské slávě a důsledně odmítal
všechny hodností, všechna vy-,
znamenání ba i mandát posla-
necký. Své zásady nejen kázal a
v básních vyjadřoval, ale podle
nich také žil. Když 23. února
1908 dotlouklo jeho srdce byl ce-
lý český národ ve velikém bolu.
Doprovodila ho zvláště vlastenec
ká mládež Prahy na staroslavný
Vyšehrad dne 1. března za nád-
herného slunného odpoledne. A
pisatel o velikém pohřbu praví”:
V intimní náladě velkolepé po-
slední cesty Čechovy cítili jsme
plně posláni umění a vědy v ma
lém utiskovaném národě.”
Jak jsou ta slova pravdivá i
dnes, kdy z odkazu Čechova mů-
žeme tolik čerpat povzbuzení
Zprávy z okresu
Bell
Pořádá Kamila Fojtašková,
815 East Central Avenue.
Temple, Texas.
Přísloví praví: Nechval dne
před večerem a jest tomu po
většině pravda. Tak tomu bylo
předešlý týden. V pondělí, prá-
vě jak tomu jest i dnes, dosti
pííjemný aen, slunečko pěkné
svítilo. Za to na druhý den v ú-
terý se začalo mráčit a bylo ci-
telně ochlazeno. V noci se hod-
ně blýskalo a hřmělo a. pěkně
zapršelo, co bude zítra, kdož to
ví. Protože bylo pěkné počasí,
dala jsem se do kopání v květi-
nové zahrádce a sázela růže a
cibulky květin, tak nevím jak to
poroste. Vláhy v zemi je proza-
tím dost, ač i kdyby trochu za-
pršelo, nemohlo by to škodit.
Říkává se, že po bouři bývá pě-
kně a jasno a tak tomu bylo ve
středu, kdy byl pěkný slunný
den, jak na jaře. Ovšem, že tak
pěkně stále nebude je měsíc ú-
nor a ten bývá ponejvíce chlad-
ný, ale nechť se to vybouří ten-
to měsíc a dá to pokoj na jaře,
až budou stromy a keře pučet.
Sice jsme měly letos v zimě
hodně těch mrazíků ale nebylo
to zrovna nejhorší, totiž zde u
nás. Jinde toho bylo za to hod-
ně, jak jsme četly v novinách i
v Evropě byly velké mrazivé vl-
ny a hodně lidí pozbylo životů.
Cesty zaváté na vysoko sněhem
v kterém uvízly auta i vlaky,
těch hrůz jsme zde byly ušetře-
ni, právě tak, jak těch povodní.
Za to jsme tu měli hodně nemo-
ci, náchladem, chřipkou, přiuš-
nivemy (mompse) a jiné.
No a v takovém měsíci já
se narodila, vůbec by se mně
ten měsíc nelíbil, ani ten dá-
turni 11., kdyby nebylo tolik těch
mých dobrých přátel, kteří si
na mně vzpomněli. Prvním, krá
sným lístkem s motýlkem, asi co
předzvěst’ jara, mně poslala,
drahá přítelkyně a krajanka
Pražská, pí. J. S. Malík, z Thrall,
Texas, s jejím manželem. Tako-
vé krásné přáníčko v něm, že
mně to bylo velice milé. Rádi se
mnou vzpomínají drahé vlasti,
při čtení mých zpráv. Inu, pravá
Pražanka, přeje my mimo zdra-
víčka i trochu toho nefalšované-
pio naši prací Kez bychom si ho ^ lask y té mé sam0.
toho všichni byl. vědomi a , té Toho je ale vellce, Tellce m4.
bychom veliký odkaz národně. ^ méh0 manžela šté_
««• «• * to* P"***. J*k Ptá
Velikost Svatopluka Čecha
spočívá nejen v tom, že pochopil
snu a odkaz národní historie, a-
le i v tom, že dovedl v době, kdy
žil vystihnouti přesně tep národ
niho děni a rozpoznat chyby,
které zvláště Němci, jako nej-
větší nepřátelé samostatného ži-
vota českého rádi zveličovali a
těžili z české nejednoty a ne-
svornosti.
Nesmírný úpadek veřejného
českého života vtělil básník do
“Písně otroka”. To je dílo, které
še dočkalo asi padesáti různých
vydání a které bylo příčinou to-
ho, že básník měl být zvolen za
člena říšské rady a čestným ob-
čanem města Prahy. Avšak
skromný, samotářský a národně
cítící člověk odjel před tě-
mito poctami do Itálie. Ale “Pí-
sně otroka” se ozývaly po ce-
lém tehdejším Rakousko-Uher-
ctu a staly se rozhodným sociál-
ním programem. Byla to tehdá
jakási národní modlitba, která
napřlmovala nalomené charak-
tery, posilovala mnohé a nabá-
dala jiné k nezlomnému vzdoru.
Když v roce 1809 byla vydána
sbírka “Lešetínský kovář” byly
Svatoplukem Čechem znovu vy
burcovány všechny jemné stru-
ny národního cítěni k největší-
mu rozechvění. Není bez zají-
mavosti, že v roce 1883 poprvé
■♦tištěný “Lešetínský kovář” v
"Poetických besedách” byl kon-
fiskován. Je zajímavé i to, že v
roce 1892 vyšel “Lešetínský ku-
hodně výrazně našemu českému
lidu v zahraničí, když doma jeho
velký odkaz a velká pravda ne-
smí být za současných okolností
siysena.
---O-
Pšenice a bavlna
Má-li jih potíže s bavlnou, je-
jím přebytkem, má ty samé obtí-
že středozápad s pšenicí. Je to
stát Kansas, jenž je viněn tou
vysokou úrodou pšenice. Tak ja-
ko tu radí v Texasu, aby farmáři
pěstili něco jiného, tak ti pšenič-
ní farmáři v Kansasu nemají o
rádce nouzi, ovšem dobře míně-
nou radu. Jsou to lidé neznající
místní poměry. Jeden ten pšenič-
ní farmář W......s ženou a
čtyřmi dětmi vyslyšel jednu ta-
kovou radu a odpověděl na ní:
“V řadě těch středozápadních
států panuje názor, že západně
od 100. poledníku, západně od
středu Kansasu a Nebrasky, ty
vysoko ležící pláně neměly by
býti obdělávány a měly by býti
ponechány zarostlé trávou. A
poněvadž nejsou porostlé trávou,
prašné bouře odvánou obnáženou
prsť. Tím také nastává občasná
nadúroda.” Na to on odpovídá:
“My máme zrovna to samé prá-
vo farmařiti jako oni a více prá-
va pěstovati pšenici, nemáme vý-
běru v pěstění ničeho jiného ja-
ko oni. Naše pšenice má více pro-
teinu a hodí sc lépe prc chléb.
Ovšem, kdyby si přáli vyměmti
své farmy za naše, mohou přijití
sem a pěstovati trávu.”
Ten západní Kansas je jinou
zemí, kde spád jakéhokoli dru-
hu vláhy, ať již deště neb sněhu
je malý a dostatečným jen k pě-
stění pšenice a pro jistější úrody
musíme ji pěstiti na větší rozlo-
ze. Když sovětští experti v Iowě
viděli tu 160 akrovou farmu, jež
přinesla tomu farmáři čistých
$12,000. zde farmář by potřeboval
dle odhadu znalců jednu čtve-
reční míli, totiž 640 akrů. Ba
mnohdy by potřeboval 800 až 900
akrů. Farmář v západním Kan-
sasu potřebuje tolik země, aby
mohl zuplatiti ty veliké stroje
potřebné pro rychlé obdělávání
země abychom předešli tlešti. Vel
ké farmy jsou nutností pro zá-
padní Kansas, neboť ne každým
rokem se úroda zdaří, ten farmář
W . . . . neměl dobrou úrodu od
roku 1S52. Obilní červi a déšť
přišlý v nepravý čas mohou u-
menšiti úrodu o 90 procent. A s
bavlnou v Texasu je to samé,
farmáři by ji nepěstovali, kdyby
půda byla příhodnou pro jinou
plodinu s příhodným podnebím,
pak byla prodejnou s dostatečnou
cenou za ni a vydržela delší u-
schováni.
-o-
Kupujte Bondy
Spoj. Států
ček, že než se naděješ odletí za
mráček a více ho již nespatříš.
Též, jak ten motýlek, který se
nedá lehce chytit, marně se člo-
věk pokouší jej lapit, než po něm
vztáhneš ruku, uletí na jiný keř.
Za ten krásný lístek Vám na-
píši kuplet o staré Pražačce, kte-
rý jsem při programech zpívala
s úspěchem na ochotnických je-
vištích. Ustrojená do starodáv-
ních šatů, učesaná s pěšinkou
v prostřed účesů, troškou napu-
drování, bych vypadala jak ba-
bička, ač jsem byla mladá a na
hlavě krajkový čepeček. Zpívejte
se mnou.
Já jsem ta babička, co si bral
dědeček, jak jste snad slyšely
vypravovat. — Tam na tom Výše
hradě, tam stoji překrásný sad,
kříže tam, hroby jsou, a mně
tam k sobě zvou, pojď ty k nám
na věky spát.
Ale já nechci jít, já chci zde
sto let žít a svojírn vnoučátkům,
hochům i děvčátkům, na svatbu
chci ještě jit. Muzika po stáru,
hrát musí ku zdaru, dědečku
dupni si, výskni a skoč, podej
mně ručku svou kolem se toč,
pak mně dáš hubičku, vždyť rá-
da Tě mám, pro Tebe dědečku,
poslední dám.
[Vždyť, Pražačka, pašačka, po
čtivá krev, miluje veselost, hud-
bu a zpěv. Fak svého dědečka,
pak už nic víc, co kdo chce na
staře Pražačce víc.] To jsem
zpívala, s patřičnou mimikou.
Něco jsem již z toho zapoměla
a můj partner, Jenda Vejmar,
zas zpíval dědečka, co si bral
babičku, když Ona plakala a
On se smál. Jak v malém koste-
líčku,, pan farář štolou jim ru-
ce svázal a pěkně jim kázal. Jak
tam bylo zvykem, že s kostela
šli do hospody, kde svědkové,
mládenci i panny pod věnci,
každý tam jedl pil, veselý byl.
Dědeček zas zpivá Babičce. Ba-
bičko dupni si výskni a skoč, po-
dej mně ručku svou kolem se
toč. Pak mně dáš hubičku, vždyť
rád Tě mám, pro Tebe babič-
ko poslední dám.
[Vždyť Pražák je pašák, vždy
poctivá krev, miluje veselost,
hudbu a zpěv, pak svojí babič-
ku a už nic víc, co kdo chce na
starém Pražáku víc.
vou a měly jsme se tam dobře.
Dostala jsem hodně lístku od do
brých přátel, dětí i s peněžitý-
mi dárky od nich i od bratra Slá
vy z Houstonu, ten na mně ni-
kdy nezapomene, jsme již z n».qj
rodiny, již sami dva. Od mé mi-
lé snachy, Anton Fojtášek jsem
obdržela krásné korále, Ona mně
ráda parádí. Všem kteří si na
mně s lístky a dárky vzpomě-
li, srdečné děkuji, i Toničce za
psaníčko, bylo jich mnoho, že je
všechny vyjmenovat nelze.
iNez lyio raaxy přijdou do tis-
ku, bude půl února pryč a do
března nedaleko. Také koncem
února, jak tomu bývalo ve staré
vlasti, pominuly i ty maškarní
zábavy, při kterých bývalo tak
veselo. Já jsem se jich také hod-
ně zúčastnila, inu, mladost, ra-
dost, v stáří na to již jinak po-
hlížíme. Co tenkrát nám dalo
starosti, jakou masku si zhoto-
vit. Uměla jsem si mnohé i sama
ušít. I když jsem byla ještě mla-
dá v Houstonu u Štefániku, uši-
la pro mně a pro švakrovou Pa-
vlínku, dvě piroty, červenou a
druhou bílou i s vlněnýmy bam-
bulkamy a s vysokou čipici. Ne-
pamatuji si již kterou měla Ona,
a kterou já. Však je to i hezká
řádka let, tam jsem byla i za
květinařku a měla nadělané ky-
tičky z fialek. Všechny masky
již ani nepamatuji. V Praze
jsem v Národním domě, byla za
čertici, páže, kominíčka, dítě, v
kratičkých šatečkách i s pa-
nenkou. Tak mně to slušelo, že
jeden z výboru řekl.” Tohle je
správné dítě.”
Jednou se mně ale něco nepo-
vedlo. Ustrojila jsem se za ci-
kánku. Měla i černou paruku i
pěkně se naučila vykládat z
karet, žertovné veršíky, pro pá-
ny, kteří ovšem musely za to za
platit do chudinské kasičky pro
siroty. Upravili my stan a daly
mne tam stolek, žídly i kasu a
já tam vykládala. Oh, je, velké-
ho jmění nabudete, štěstí žádné
míti nebudete a všecko pozbu-
dete, protože to propijete. Já
jsem bývala hodně veselá a tak
ty všeliké taškařice jsem prová-
děla,. Nějak přitom vykládání se
mně pošinula ta černá paruka a
tu ten, co jsem mu tak nemi-
le vykládala, mně pravil. “Jak
to přijde cikánečko, že Vám ro-
stou z jedné strany blonďavé
vlásky.” Já mu na to řekla ty že
jsou po tatínkovi a ty černé po
mamince a aby nebyl tak moc
zvědavý a neptal se na můj ro-
dokmen. 'Velice se tomu smál
ně neznám, Jen dle podobenky,
dojal, jak krásně o své zemře-
lé matlnce píše.
V pátek jsem byla dole ve mě-
stě za nákupem a že zdržela
jsem se tam déle, nebylo mně
možno si již oběd uvařit a tak
jsem si koupila masovou polév-
ku, která byla na její obsah tu-
ze drahá. Když jsem jí dala se-
hřát, tak marně bych hledala
se zvětšovacím sklem, to masc\
sice tam byly nějaké drobinky
DOdokruD. O které
stojím. Hrách a kroupy, to je
hloupý, tak jsme zpívaly ve sta-
ré vlasti, konečně hrách mám
ráda, zvlášť je-li Čerstvý ze za-
hrádky a též ráda hrachovou
polévku. Tu jsem také ráda je-
dla, když jsem byla v Houstonu
u Studničných na návštěvě, Pa-
vlínka jí uměla tak výborně u-
pravit, že byla lepší, než ta ku-
povaná masová.
Pí. John Ševšíková, která se
nachází ještě na léčení v nemo-
cnici King’s Daughters, daří se
jí již lépe, což je jí přáno. Ta-
ké stařence Kocichové, přes je-
jí vysoký věk daří se lépe a do-
bře pokračuje, což jí ze srdce
přeji. Je taková miloůčká, že jí
musí míti každý rád.
Sl. Flora Mae Pavelka, dceruš-
ka pí. Theresa McCord a p. Nor-
bert John Mikulec plánují svůj
sňatek uskutečnit později v lé-
tě. Nastávající! ženich je syn
p. a pí. Frank Mikulec z Came-
ron.
P. a pí. Lewis Jež, z Rt. 4, Tem
ple, oznamují zasnoubení a brz-
ký sňatek své dcerušky Marty
s p. Wallace Bártkem, synem
p. a pí. Henry Bártek z 1409 East
Bartoň Drive, z Temple.
Sl. Jež je graduantkou z Tem
ple High School a zaměstnána
v Temple. Pan Bártek je gradu-
antem z Rosebud High School a
rovněž zaměstnán v Temple.
Sňatek jejich bude v dubna, v
katolickém kostele St. Mary.
Z mé stolní
Vážná a žertovná pojednání o událos-
tech v naší zemi i v jiných částech
světa s použitím rozdílných pramenů
H.
n synové
Na min neděli připadl, ««iu-
zeniny heroické postavy v ameri-
ckých dějinách — presidenti
Abrahama Lincolna. O jeho chu-
dých počátcích, vítězném životě
a tragickém konci není třeba se
rozepisovati, poněvadž jsou do-
statečně známy.
Co však bude čtenáře zajímat,
byl jeho otcovský poměr ke všem
čtyřem synům, Robertu Toddovi,
Eduardu, Vilému Wallaceovi a
Tomáši, kteří svého otce nazýva-
li stručné “Pa”. Lincolnovou zá-
sadou bylo “Dopřejme dětem do-
bré časy”. A synáčkové si těchto
dobrých časů popřávali až k omr-
zení rodičů.
Jednoho odpoledne Lincoln za-
šel k svému sousedu, okresnímu
soudci, zahráti si šach. K večeru
přispěchal jeho nejstarší syn Ro-
bert Todd, zvaný krátce Bob, se
sdělením, že večeře jest připra-
vena. Lincoln slíbil, že přijde za
chvíli a pokračoval ve hře. Za
půl hodiny se Bob vrátil s opět-
ným naléháním a když mu otec
nevěnoval žádnou pozornost, při-
stoupil jednoduše ke stolku a
mocným kopnutím poslal všech-
ny figurky na podlahu.
Přírodní odstrčenec
Lincoln vzal hocha mlčky za
rvucu a odcházeje s ním ke dve-
řím řekl: ‘Well, soudče, budeme
asi musit dohrát tuto hru někdy
jindy.” Zmíněný soudce později
prohlásil: “Kdyby byl ten malý
darebák mým synem, jistě by mu
Humor
Jest
elixírem
života
po druhé zašla chuť na kopání
Charles a Johnny Lugo, vrá- do šachovnice.”
tili se z Houstonu, po několika
denní návštěvě jejich matinky,
pí. Christine Lugo. Charles se
zúčastní konvence CYO ve Fort
Worth, v pátek a v sobotu.
Sl. Wanda Košárek z 1807 East
Adams, je nyní členkou v Uni-
versity Texas Symphonic band.
V neděli dostali milou návště-
vu p. a pí. Ant. Bravencovi a
sice p. George Lichnovského s
kterým se již 12 let neviděli a
byl zde jejich sousedem. Byl
dlouhý čas nemocen, což utržil
ve válce a nyní v nemocnici Mc-
Closkey se úplně vyléčil. Je to
zde v
a do kasičky mně za to hodně
úai. Uh, kde jsou ty časy méhoj VOjenská nemocnice
mladí, kdy jsem byla samy zpěv) Temple.
a smích, vše uplynulo, jako vo- Též mně zdělila, že u p. a pi
Bob, který se narodil bez tří
dnů za devět měsíců po sňatku
rodičů, byl na levé oko šilhavý a
lehce popudlivý. Lincoln o něm
říkával, že patří k tomu druhu
dětí, které jsou v pěti letech chy-
třejší než kdykoli jindy v pozděj-
ším životě.
Druhorozený syn Eduard ze-
mřel ve věku tří let. Když byl
Lincoln zvolen presidentem a na
cestě do Washingtonu loučil se ve
Springfield se svými přáteli, po-
znamenal smutně: “Jednu část
sebe zanechávám zde pohřbenu.”
Třetí syn, modrooký Vilém
Wallace, stal se matčiným miláč-
kem. Lincolnovým oblíbencem
______________ . . . byl čtvrtý, nejmladší syn Tomáš,
da a jen ty vzpomínky zůstaly.( prank Novosad ml. dostali no-* jejž pro jeho velkou hlavu a útlé
Ty nám ovšem žádný nemůže/voroZeného synáčka. Pí. Frank1 tělo nazval “Tadpole” (pulec) a
vzít i s mým mužem jsme hodní Novosad starší je sestřička pi ‘
Ant. Bravencové.
Pí. Šupáková byla včera odve-
zena do nemocnice, kde se as
musí nechat operovat. Její dce-
žertovali, rád býval veselý. Pa-
matuji, jak mně řikai. “Kamou-
ši, Ty si komediant.” No, poč-
kej, až mně míti nebudeš, s
kým budeš tak dovádět.” Tak, ruška za svobodna, milá Lýdyn-
Také srdečný dík pí. Svitáko-
vé, za pěknou knížku pohledů,
ze Severní Californie. Tak vy-
dá, Člověk někdy neví, proč šky-
tá a zatím naň dobří lidé vzpo-
mínají. Dostala litsky od mých
přítelkyň, které mně vystrojili
před večerem mých narozenin
u mé přítelkyně, pi. M. Staněč-
kové překvapenku. Pěkně to,
Mařenka navlékla, nechala volat
pi. F. J. Martinec, abych k ni
přišla a sama u ní také byla. ale
ke svému domovu stále vyhlíže-
la, zda-li jsou tam ostatní a pak
jak by chudák předvídal, že ho
nebude. A já ani za deset roků
skoro, žádnou zaň náhradu ne-
našla a ani po ní netoužím. Jak
s přibývajícími roky, má člověk
i jiné názory na život i na svět,
vždyť i přítel zradí a tak lépe
životem jiti sám. Člověk neví,
co by mu osud v cestu mohl vlo-
žit, prý je přestupný rok, kdy
je právo žen, hledat muže. K
tomu bych se rozhodně nepro-
pújčila, běda té, která toho prá-
va využívá, až toho vyvoleného
by čapla, až by se jí nabažil
mohl by jí říci. Já jsem Tě ne-
chtěl, Ty’s sama si mně vzala
a mně hlavu pletla. Tak dámy
a děvčátka, mějte se na pozoru,
abyste do něčeho nevlezly, co by
Vám přišlo později draho. Sice
se říká, že není člověku býti sa-
motnému dobře, jiti ale v páru,
kde to společně dobře netáhne,
právě tak, jak v jedné básnič-
ce. “V páru jeti chce-li k předu,
soudruh dí, já nepojedu. S tako-
vimy potahy, těžko jezdit do
Prahy. To samé i v manželství.
Za tyhle rady ženám mně jistě
muži, kteří s dychtivostí čekají,
která si je za manžela vyvolí,
mně v duchu budou posílat, kde
pepř roste. Ha, ha!
Pí. M. Batrošová, byla překva
pěna, že ohlavení jejího dopisu
bylo v pěkném ohražení. To ale
vším právem, neb Vaše dopisy se
pěkně čtou. Jen dle možnosti
hodně pište, jsem jistá, že máte
dost životních zkušeností, které
si každý rád přečtě. Že sem tam
si ten tiskařský šoteček zadová-
dí a p. sazečkovi H. to poplete,
toho nedbejte, to se stává i ji-
ným sazečkúm, ba ještě častěji
a pak se šelmička směje, co jim
provedl. Nejhůře, je že ho ne-
mohou polapit, prý tak řadí jen
v noci. Vsak čtenáři si to již sa-
mi rozluští, jak to má být a na
ty chybičky nedbají.
Nemilou zprávu jsem se do-
zvěděla, že mého vnuka Lyn-
wooda Lešikara ženuška Patsy,
byla v nemocnici na léčení, dou
fám a přála bych jí, by brzo by-
la úplně zdráva. Též přítelkyně
pi. M. Stanečková, dostala v týd
nu zprávu, od svého synovce-^
Mirko Durdila z Prahy, že jeho
milá matinka zemřela, s kterou
si pi. Staněček dopisovala, neb
byla její tetička. Ten mladý muž
je velice inteligentní, což vysví-
tá i z jeho dopisu, který jak pí.
jsme k ni šly i s pi. Martinců- Staněček, též i mně, uc jej osob
ka u mně před svým provdáním
bydlela, když zde byla zaměst-
naná v obchodě a já jí měla vel-
mi ráda.
Předplatné a na kalendář A-
merikán si zapravil p. Jos. Koli-
ha. Srdečný dík.
--o-
Mnoho-li stojí
vojenské manévry
“Óperation Sagebrush” ma-
névr napodobující pozemní a
vzdušnou válku nedávno odbý-
vaný na sedmi milionech akru
v Louisianě byl dosud největší a
také nej dražším. Bude státi kot
pěti milionů dolarů, nečítaje v to
náklad na transportaci 110,000
mužů, na sesílení cest a mostů
pro těžké vojenské trucky a vý-
zbroj, pro použití pozemků, ji-
né zvláštní komunikační prače
a palivo jež bylo použito pro mi-
mořádné použiti letecké moci.
Není také do toho počítáno oby-
čejné denní vydání na vydržo-
vání čtyř divisí, několika regi-
mentálnich a batalionových ar-
mádních zařízení asi tuctu letec-
kých perutí útočného letectva,
lehkých pumovačů, transporta-
ce vojska a tuctu helikopterů,
pátracího a spojujícího letectva.
Tedy hezky drahá hračka a ne-
ví se, jest-li se podobné zkuše-
nosti dají upotřebiti v opravdo-
vé válce.
-o-
DRUHÁ NÁVŠTĚVA RUSKÝCH
FARMÁŘSKÝCH ZNALCŮ VE
SPOJENÝCH STÁTECH
Pět ruských farmářských znal-,
ců přiletělo do New Yorku na ce-
stě do Coon Rapids v Iowě, aby
se naučili tajemství pěstění iow-
ské světoznámé vysoké kukuřice.
Tato nejposlednější delegace z
Ruska, druhá farmářská skupina
pobude v tom kukuřičném pásmu
po tři týdny studováním “hyb-
rid corn’ produkce a koupí setby
a farmářských strojů.
Boswell Garst z Coon Rapids,
člen americké delegace farmářů
v Rusku, jež navštívila Rusko mi-
nulé léto, pozval své hostitele do
Ameriky.
Garst, doprovázený svou dce-
rou, očekával ruské návštěvníky
na letišti v Idlewild a uvítal je
při příjezdu. “Prodali jsme jint
hezké množství té “Hybrid” ku-
kuřice. když jsme byli v Rusku 3
tak přijeli, aby ten prodej potvr-
dili”, pravil Garst.
kterého každodenně osobně svlé-
kal a ukládal na lůžko.
Uličnické kousky
Zatím co Bob se většinou při-
držoval matčiny sukně, Vilém a
Tomáš počínali si v Bílém domě
jako doma. Na malby presidentů
a státních hodnostářů přidělávali
vousy, ze staré židle na půdě udě-
lali saně, které za velkého rámu-
su tahali po chodbách a scho-
dech, a častokráte zatáhli za bez-
pečnostní zvonec, což uvedlo ú-
ředníky a služebnictvo v pravý
zmatek.
Všichni tři hoši zúčastňovali se
často otcových přehlídek vojska.
Při jedné slavnosti Lincoln držel
v ruce prapor Unie. Na tvářích
pochodujících vojínů, vzdávají-
cích svému nej vyššímu veliteli a
praporu čest, bylo možno pozoro-
vati zatajovaný úsměv. Když se
Lincoln obrátil, spatřil Tomáše
mávajícího vojínům na pozdrav
Konfederační vlajkou. President
ho plácl po zadnici a vložil rychle
do náručí sluhy, který jej za hla-
sitého protestu odnesl domů.
Krutý osud
Do Bílého domu vpiižii se o-
pravdový smutek, když Vilém v
11. roce svého věku podlehl ne-
známé horečce. Nitro paní Lin-
colnové bylo bolestí nad úmrtím
jejího nejzamilovanějšího syna
tak zdrceno, že zakázala Bobovi,
navštěvujícímu tehdy nejvyšší
třídu Harvard university, přihlá-
siti se do Uniové armády. Učinila
tak z obavy, aby ji válečná litice
neoloupila o jiné dítě.
Nebyla to však válka samotná,
nýbrž její dozvuky — vzdání se
Konfederační armády — které do
Bílého domu zavedly znovu kroky
smrtonosné Morany. Tentokráte
její obětí stal se samotný presi-
dent.
Ačkoli Lincoln zanechal maje-
tek v ceně $100,000, ochuravělé
mysli jeho vdovy zmocnily se
přeludy nuzoty a těžkým křížkem
tak rychle za sebou navštívená
paní Lincolnová utekla z “ne-
vděčné” vlasti do Evropy, vzavši
s sebou nejmladšího Tomáše.
“Tadpole” ztrávil své 16., 17. a
18. narozeniny v německých a
anglických privátních školách,
ale tuberkulosa hlodala zvolna
na jeho plicích a když se konečně
vrátil s matkou domů, zanedlou-
ho před očima svého bratra Bo-
ba vypustil svoji jinošskou duši.
Kouzelné sudy
S vojákem uvidět Bětku,
jak se v parku prochází,
to znamená jistou pětku,
která v Brně vychází.
Ó lotynko naše drahá,
ty vždy přeješ chudině.
Když nám pětku nedá Praha,
nech ji vyjít na Brně.
Nebo na Linci anebo na Vídni.
Tak si vroucně přávaly lutristky,
oddané patronky císařské králov-
ské státní loterie v Rakousku.
Mnohé z nich nosily snář v hla-
vě a pro každou příhodu ve snu
znaly správné číslo. Bylo někdy
zajímavo naslouchat jejich ran-
nímu rozhovoru na trhu.
Ptala se na příklad paní Can-
courová paní Vonáskové: “To si
•pomýšlejí. Zdálo se mně v noci o
policajtovi, jak se koupal v řece.
To je osmačtyřicítka, že jó?”
“Ale dou, dou, dou! Voni si
spletli policajta s kostelníkem. A
pak přijde na to, jak se koupal.
Jestli byl jen tak, to je 27. Měl-li
ale plavky, to je 36.”
Změna čísel
“Gn nebyl ani jen tak, ani ne-
měl plavky. Vlezl do vody v uni-
formě”, vysvětlovala paní Can-
courová.
“Tak to bude osmnáctka,” do-
dala rychle pani Vonásková. “A
jestli měl na blůze zavěšený me-
dál, tak je to o jedno číslo více.”
“Toho jsem si ani nepovšimla,”
pravila zklamaně paní Cancou-
rová.
“Tak viděj’, to udělaly velkou
chybu,” poznamenala paní Vo-
násková. “Zvláště kdyby vsadily
na Vídeň. Tam si na medály po-
trpí. Ale zkusej’ vsadit na Brno.
Osmnáctku za policajta a šede-
sátku za řeku. A maj’ ambo-já-
mo jako cukr.”
“Tak jim teda mockrát děkuji,”
oddychla si spokojeně paní Can-
courová a už mířila do lutrie (lo~
terni sběrny), z níž za chvíli vy-
cházela s reškundou (stvrzen-
kou) v ruce. Možná, že vsadila
jen šesták, ale budou-li obě čísla
vytažena, obdrží za něj dvacet-
krát tolik, neboli dva zlaté, za
něž se tehdy dalo již něco poří-
diti. .... .
? “ťí , Ví!ft94( 1
K podpoře šlechty
Těch šestáčků a pěťáků bylo v
celém Rakousku nasbíráno pro
každý tah za několik milionů ko -
run, z nichž 60% bylo určeno k
úhradě vládního deficitu, který
na základě rychle se množícího
počtu arciknížat, knížat, arcivé-
vodů, vévodů, princů, hrabat a
baronů stále vzrůstal. Ale drob-
ný lid. obzvláště ženy, nějaký ten
krejcar sem tam snadno oželily,
ale zato když vyhrály ambo nebo
terno, nastaly pro ně pravé ra-
dovánky.
Loterie, malá i třídní, jest za-
vedena ve většině zemí a příjem
z ní plynoucí slouží hlavně ke
stavbě a vydržování nemocnic,
útulen pro sestárlé osoby a v ně-
kterých státech i ke zřizování ko -
stelů.
V popředí stojí Austrálie se
svými sázkami na dostihy, zapo-
čatými před 75 roky Tattersallo-
vým závodnickým klubem. Skoro
každý den — a někdy třikrát až
čtyřikrát denně — v pěti austral-
ských státech otáčejí se sudy, z
nichž po zastavení jsou taženy
malé kuličky obsahujíc! uvnitř |
ruzna csla. Nejmenši australský mch-------- “*>*** aolar
zásuvky
Píše
JOS. R. ANTON
912 Pizer, Houston 9, Texas
Dolarové zálohy
Americký tisk věnoval v lednu
značnou pozornost jednomu ze
zakladatelů naší vlasti — Benja-
minu Franklinovi, narozenému
před 250 lety. Tiskař, redaktor,
spisovatel, státník, vynálezce, di-
plomat a filosof Franklin byl
horlivým průkopníkem spořivo-
sti a autorem přísloví “Ušetřený
cent je vydělaným centem”.
Za jeho času pobídky k šetřeni
mohlo být snadno uposlechnuto,
poněvadž naši předkové za kou- ,
pěné zboží buďto platili hotový-
mi penězi anebo se obešli bez ně-
ho. V dnešních dobách vysokých,
mezd, placeného přesčasu, růz-
ných pensí a novoročních bonu-
sů šetření zdá se býti většině o- ,
byvatelstva příliš staromódním a
bylo nahrazeno nákupem na ú-
věr.
Občan, který dnes platí hoto-
vě, jest považován za špatného
vlastence a vydává se skoro ne-
bezpečí býti nařčen z podvratné-
ho hnutí. Pravý stoprocentní A-
meričan dá při nákupu potřeb-
ných i zbytečných věcí jako zá-
lohu jeden dolar a druhou splát-
ku vyplatí, až když jej kolektořl
zastihnou doma s ještě několika
centy v kapse.
Před nedávnými časy hypoté-
ka váznoucí na domě byla pova-
žována skoro za hanbu. Dnes, ne-
ní-li rodinné obydlí řádně zadlu-
ženo. jeho majitel není ani uzná-
ván za spořádaného občana. Sta-
ré přísloví, že člověk není živ jen
samým chlebem, se očividně u-
platňuje. Dnes člověk žije na ú-
věr. A nejenom na zemi, ale i ve
vzduchu. Mnohé vzduchoplave-
cké společnosti nabízejí rodinám
výlety do zámoří i kolem světa s
obyčejnou lOprocentní zálohou a
zbytkem splatným v několika le-
tech. V měsíčníku “Esquire” jest
uveřejněna lákavá nabídka oběd-
váti ve všech nejlepších světo-
vých restauracích na úvěr za ne-
patrný $10 přihlašovací poplatek.
Z výplaty nezbude nic
Vésti domácnost a říditi vydá-
ni v mezích příjmu jest vlastně
důkazem nedostatku vlastene-
ctví poněvadž hybnou pákou, kte-
rá otáčí kolečka našeho průmy-
slu, jest splátkový systém. Mno-
hý jednotlivec může se považovat
za šťastného, vlastní-li ze svého
na dluh zakoupeného majetku 10
procent a zbude-li mu v den vý-
platy po zapravení běžných účtů
a povinných splátek dosti drob-
ných na balíček cigaret.
Tento nový úvěrový systém se
však rychle ujal, zvláště u mla-
dé generace, která si pochvaluje,
že nemusí při každém nákupu
sahati hluboko do kapsáře, nýbrž
může koupenou věc zaplatiti tře-
ba dvaceti nebo třiceti splátka-
mi.
Kdyby se někdy stalo a naše
prosperita zakopla o kámen, ne-
musíme se ještě příliš strachasrx
váti, poněvadž v celých Spoje-';’
ných státech není dosti doprav-,
nich vozů, aby všechny nezapla- :
cené automobily, televisní a ra-
diové přístroje, elektrické chladí- ■ '
če a různé součástky nábytku*
mohly odtáhnouti zpět do ob-
chodů, v nichž byly na dluh za-
koupeny.
Tato krátká úvaha neznamená,:
že jsme v hospodárnost ztratili '/
nadobro víru. My jsme ji jenom:
zmodernisovali a dali jí nátěrH
dvacátého století. V šetření věří-
me nadále — aie u sousedů, tak ■
abychom se v případě potřeby,:
stát Tasmánie uděluje jako hlav-
ní výhru půl milionu dolarů. Lo-
sy v různých cenách od 30 centů
do $225 jsou prodávány v holír-
nách, prodejnách tabáku, v kios-
cích i v hokynářských závodech.
Víra v nemožnosti
Pověrčiví hráči používají při
pokoušení Štěstěny všech mož-
ných metod. Někteří píší svá jmé-
na obráceně, jiní vcházejí do
prodejen jenom východy a od-
cházejí vstupními dveřmi. Mno-
zí vstoupí do hlavní loterní kan-
celáře až po úderu blízkých věž-
ních hodin, a někteří čekají, až
nárožní světla řídící provoz uka-
zují zelenou barvu.
Jistý obchodník v Sydney, kte-
rý své zaměstnance obdaroval
vánočním darem ve formě losů.
zvěděl k nemalému překvapení,
že jeden z nich vyhrál $27 000.
vypůjčiti.
si
Skvělá kariéra
Prvorozený Bob, nezajímající
se o politiku, našel zálibu v ob-
chodě. Oženil se s prominentní
dívkou Mary Harlanovou a stal
se brzo milionářem. V letech
1880—1881 sloužil bezplatně jako
sekretář války v kabinetech pre-
vyslanec v Londýně. V období
1897- 1911 byl úspěšným presi-
dentem Pullman společnosti.
Po celý svůj život Bob byl sužo-
ván myšlenkou o méněcennosti a
o svých úřadech a obchodním po
stavení říkal mnohokrát: “Nikdo
si nepřál moji osoby — všichni
chtěli jenom syna Abrahama
Lincolna.” A s touto myšlenkou
zavřel roku 1926 své dobrácké
oči.
( (Tento článek jest stručným
výtažkem z Ruth Painter Ran-
Drobnosti
Zaslíbená země. — Námořní|,
lod Spojených států “The Gene-'
i al Langfit” přivezla v pondělí 13. ‘:
února z Bremerhaven v Západ-!
ním Německu do New Yorku 1
1229 přistěhovalců, z nichž 11T0-1
bylo uprchlíků a 59 pravidelných
kvótových cestujících. Z 36 u-
prchlíků, kteří udali Českoslo-
vensko za svoje původní bydli-
ště, bylo dle znění jmen 25 Něm-
ců, 8 Čechů, 1 Polák a 1 Maďar.
I když připustíme, že z 25 zmí-
něných Němců jsou někteří kra-
jané mající německá jména, zdá
se nám, že při výběru uprchlíků
z Československa jest dávána
přednost Němcům a českým ži-
dům.
sidentu Garíiclda a Arthura a co Brown.)
Nějaký mazavka, uvězněný pro
opilost, po oznámení, že je šťast-
ným výhercem $13,000, zaplatil
pokuty za všechny dočasné oby-
vatele vězení a pozval je do blíz-
kého baru k počastování.
Největší překvapení zažila před
dvěma týdny paní Mary Milne-
rová. manželka sklářského dělní-
ka v sydneyském předměstí Red-
fern, když uslyšela radiovou
zprávu, že hlavní výhra pil mili-
onu dolarů připadla na los, jehož
, . jednu šestinu vlastnil její man-
dallove knihy “Lincolďs Sons”, žel. Její radost byla tím větší, že
vydané nakladatelstvím Little, | loterní výhry v Austrálii nepodlé-
ha^i zdaněni.
i
A
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 7, Ed. 1 Friday, February 17, 1956, newspaper, February 17, 1956; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783004/m1/4/: accessed July 8, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.