Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 47, Ed. 1 Friday, November 23, 1951 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Čechoslovák — west. texab
\ 1'
KAREL M A Y
Poklad ve stříbrném jezeře
“Jsi přesvédóen, že jedeme pravým
směrem?”
l “Nechť nemá obav můj bílý bratr,”
odpcvéděl náčelník. “PopíHli jsme si jak
Bili poodběhl několik kroků, zastavil
se a zvolal přonikavé:
“Strýče! Rychle ku předu! Za paho-
rek. Nalezli jsme přátele! Jest zde Old
náleží a budeme v brzku na místě, kde Firehand a tetička Dro!l.”
jsem se dnes na svém útěku s tebou a j strýc uposlechl. Bylo slyšeti jeho povel,
Uttúiém áčifc»>." I nacez zaduněla koňská kopyta. Kattert
Bylo výsledkem výcviku 'či vrozeného j k výstřelu připraveni sklonili ručnice k
ostrovtlpu, že mohl Indián cos podobné-1 zemi a položili se do trávy. Někteří z
ho vtrditl s takovou určitostí? Bili a-1 nich postoupili k Old Firehandovi, aby
spoň tomu nechtěl uvěfiti, že by byli v j si nové příchozí prohlédli,
době tak krátké urazili vzdálenost tak
zhačnou.
S deštěm dostavil se však dosti silnýjse však podivili rudoši, uzřevše náčelníka!
vítr. Na štěstí měli jej Jezdci za zády, j svého ve mdlobách na zemi. Stáli zde ne-'
takže jim nebyl béh koní nikterak rušen, rozhodně a pohlíželi rozpačitě na Billa
“Uff!” pravil Indián dušené, “někde i i Oid Firehanda. Lord vypoulil oči a blí-
před námi jsou lidé. Nechť naslouchá- i žil se zvolna k obrovi, ale pří tom nabyla
ji moji bratři, nehýbají sebou a nechají | jeho tvář tak nejapného výrazu, že se
koňům vůli, aby čenichali.” i Firehand smíchu nezdržei, poněvadž stál
Tlupa stanula. Náčelník čuchal zdlou-! právě po té straně, na které se mu jevila
opuchlá polovice nosu Angličanova.
“Vrátil se již master Butler?” tázal se
obr.
“Nevrátil.”
“Přineste tedy klíč od paní Butlerové
a vyřiďte, že jest před vraty Old Fire-
hand.”
“Old Firehand! Well, pane, v brzku to
opatřím. Paní dosud bdí a také ostatní
lidé jsou na nohou. Náčelník Osagů zasta-
vil se zde letmo, ujížděje tudy a vzka-
zoval, že v brzku sem dorazíte."
“U sta ďáblů, jací jsou to jezdci!”
žasnul Angličan. “Ženeme se ku předu
jako smečka ďáblu a přece jel Indián
ještě rychleji.”
aby pro dceru nakoupil potřebné oděvy.”
“Ah, bratr jeho tedy již tam dorazil.
Víš snad jak dlouho se zdrží Butler ve
tvrzi Dodge?”
“Prý jen několik dní.”
“A kdy jsi byl na farmě?” p0 některé chvíli ozvaly se úsečné roz-
“Předevčírem za jitra.” j kazy zevnitř, načež zaharašil klič v zám-
“Pak ovšem tam musím.” zvolal Fire-"^u> těžké závory zavrzaly, stěžeje zaskří-
hand vyskočiv se země. “Jak dlouho múže\ Paty a Pak teprve uzřel lord záplavu svě-
trvati, než bys přirazil se svými Osagy^ tla z mnohých svítilen a několik lidí v o-
farmě ku pomoci^” \ tevrenych vratech, kteří okřikovali straž-
Tlupa indiánu a bélochú doslavila w> ..Jestll4e „ pustim pfes prMrU lhned, né,p8y Zn záplavou světla však pano-
okamžikua seskakala « kanu. K erak d im x svými bojovniky k Iarmé ncJ- vala neproniknutelná tma nedovolující
..... ...... ‘ ••..... děle do zítřejší pfllnoffl." rozhledu po dvore. Pnchvatavší čeleď u-
"Toť pozdě, velmi pozdě, žiji Osagoví >**? °dvecllJ Stail' na{e?
s kmeny Sheyenskými a Arapahojskýml b» 1 "ocm hoste uvedeni do domu jehož
ha nosem a akcušel vzduch.
“Požár — cheň!” šeptal za malou
chvíli.
"Neshledávám pražádné známky,” pro-
nesl Bili.
“Čichám kouř, který vychází odněkud
za nej bližšími pahorky. Nechť sestoupí
můj bratr a vyleze se mnou na pahorek,
abychom se podívali, co se za námi nalé-
há”
Bili a Indián seskočili s koní a plížili
sp travcu k nejbližšímu pahorku. Nou
“Buďte mi vítán, mylorde,” pravil obr
konečně, “zajisté jste se druhdy potlou-
kal po Arábii, Iránu a Indii,
“Odkud to víte? Kdo vám to řekl, ozval
se lord.
“Soudím tak z vašeho nosu, na němž
jest dosud zbytek tak zvaného “Bouton
ďAlep” (oteklina Halepská). Nuže, kdo
vykonal takové cesty, zajisté se vyzná
také v Americe západní, ačkoliv . . .”
Zamlčel se, přelétl zrakem výstroj An-
qlnili však ani padesát kroků, — když In- gjičanovu a zasmál se, uzřev jeho při-
díána uchvátily dvé silné ruce za hrdlo j iStroje na vaření, které byly svrchu k tor-
tak mocně, že se týž bezvládně k zemi
ílcácel, aniž mohl z hrdla jediný vý-
křik vypraviti. Současné byl uchopen
za hrdlo také hrbatý a stržen k zemi.
"Držíte ho pevné0" tázal se neznámý
útočník, který Indiána přepadl.
* “Ano, držím ho pevně rukama i noha-
ma; nemůže se ani hnouti, ani mluvili."
: “Rychle pryč s ním za pahorek. Musí-
bé lordové připevněny.
V tu chvíli nabyl vědomí náčelník O-
sagů. V okamžiku vyskočil se země, vy-
tasil nůž a pozvedl jej, ale spatřiv obrov-
ského lovce, spustil ruku a vykřikl udí
véně:
“Old Firehand! Tys to byl, který mně
uchvátil a sem odnesl?”
“Ano. Byla taková tma, že jsem svého
rte zvěděli, kdo to jest. Odneste ho v ná- rudého bratra nlkterak nepoznával.
ručí. Jest vám snad těžký?”
f' “K smíchu! ani mi nenapadá. — Chla-
pík jest lehký jako moucha, která tři
neděle nežrala a nepila. Herjeé! Myslím,
Se má na zádech hrb, nebo stočenou pá-
teř! Snad by to nebyl. . .?”
“Kdo, co?”
; “ . . . Můj dobrý přítelťček a lovec
Humpback Bili.”
“O tom se přesvědčíme při ohni. Pro
tento okamžik jsme bezpečni, že nás
nikdo nepronásleduje. Odhadoval jsem
podle dusotu tlupu asi na dvanáct mu-
žů, kteří se však nyní nehnou z místa,
dokud se tito dva chlapíci nevrátí.”
To vše seběhlo se tak rychle a tak ti-
še. že průvodci obou zajatců přese všec-
ku blízkost anť netušili, Aco se s 4i«h
vůdci přihodilo. Útočník první vyzvedl
Indiána lehce ze země, naložil si ho na
rjuneno a chvátal dlouhými křočejt od-
siud, jakoby ničeho nenesl. Druhý muž,
nespouštějě rukou s hrdla Billova, vlekl
tphoto v trávě za sebou a zaměřil za
pahorek.
Zde bylo pohromadě několik koňů.
odpočívajících v trávě, opodál pak plá-
polala malá hranice, mokrou travou o-
biožená a vůkol ni bylo možno rczeznatl
a*i dvacet osob, připravených k boji,
neboť drželi v rukou ručnice připravené
k výstřelu, kdyby se odkudkoliv cosi
nepřátelského zjevilo.
Když se oba útočníci k ohni přiblíži-
li, pustili rázem své zajatce a první z
nich, muž obrovské postavy .neudržel
se lehkého výkřiku.
jj“Kýho výra!” zvolal, “toť přece Me-
naka šecha, náčelník Osagů. Toho se
nemusíme obávatl. Snad jsem ho nezar-
dousll?”
1 “Sapristi!" ozval se druhý útočník v
dlouhém koženém kabátě, "nemýlil jsem
sp. Jest to Bili, Humpback-Bill. Hej,
příteli milý a vzácný, noční ptáku, proč
sj mt to neřekl, když jsem tě za ohry-
zek popadl.”
« Lovec měl nyní více strachu nežli
sám Bili, napolo uškrcený, který se v
trávě válel s očima zavřenýma a ústy
otevřenými, slině po vzduchu lapaje.
Konečně otevřel však přece oči, rozhlédl
se a zabodl zrak v tvář útočníkovu. Na
tváři jeho zakmitl se úsměv a ústa jeho
pronesla chraptivě:
"Je-li možná? Tetička Drollova?"
“Bohudík! NezaŠkrtil jsem ho!” — vří-
sknul tázaný a táhl Blila ze zemc vznu-
ru. "To se rozumí, že jsem Droll, starý,
dobrý Droll. Nuže, vstaň přece, postav se
na nohy. Proč pak jsi se řádně neproká-
zal?”
"Co pak jsem mohl? ChytiPs mne za
chřtán drive, než jsem tě vůbec uzřel a
nemohl jsem . . . u sta hromů! Sním či
bdím? — Toť přece — Old Firehand!"
Bili uzřel lovce podle sebe, nachylují-
cího se nad Indiánem, který první '''žel
v bezvědomí. Mocná pěst Firehandovi
působila ovšem citelněji než stisknuti
Drollovo, a proto ležel Indián dosud na
zemi s očima přimknutýma a lovec třel
ho silně po hrudi, aby mu k dechu pomo-
hl.
“Jest mrtev?” tázal se Bili.
"Není,” odpovídal velikán, podávaje
hrbáčovi ruku, “omdlel pouze ztrátou de-
chu, ale srdce mu buši. — Buďte vítán,
Bille a promiňte nám drsné naše uvítá-
ní. Toť vskutku překvapeni! Kterak jste
sk dostal do společnosti “Dobrého Slun-
ce?"
“Znám ho již dlouho."
i "Tak? A kdo jest s vámi? Patrně bojov-
níci jeho kmene."
“Ano, Čtyři Indiáni.”
' "Pouze čtyři? Ale několik volných koní
k tomu?"
• “Ano. Dále jest tam ještě Strýc Zlom-
bjdlo, kterého zajisté znáte a konečně
jistý Angličan, lord, výtečný střelec.”
“Lord! Mhm! Tedy lepší společnost.
Dojděte pro ně. Nemáme, proč bychom
se navzájem obávali. Přiveďte je k ohni.”
“Jsem spokojen, neboť není pro rudé-
ho bojovníka pohanou, je-li přemožen
Old Firehandem. Kdyby však kdo jiný
býval, na tak dlouho byla by bývala han-
ba na mé hlavě spočívala, dokud bych ho
nožem neskolil. — Můj bílý bratr pospí-
chá na farmu Butlerovu?”
“Tak jest. Kdo ti však řekl?”
“Bílí mužové.”
“Směřují tam vskutku, nyní však spě-
chám především do Osage-nooku.”
“Koho tam hledá můj slavný bratr?’
“Bělocha, který se zove Kornelem Brin-
kleye, a jeho čisté soudruhy, — vesměs
lupiče, trampy.”
“Může tedy můj bílý bratr zcela spo-
kojeně zamířit! přímo na farmu, neboť
zrzoun tam táhne se svými, aby ji vy
drancovali."
“Odkud víš toto vše?”
“Sám to řekl a Bili to rovněž slyšel.
Trampové přepadli mne a mé bojovníky
dnes ráno v Osage-nooku, usmrtili mi o-
sm bojovníků a ostatní zajali. Prchl jsem
jim a setkal jsem se s Billem a jeho sou-
druhy, kteří mi pak pomohli vysvoboditi
mé zajaté bratry.”
“Tys byl pěti trampy pronásledován
skoro až sem?”
“Ano!”
“Bili a Strýc Zlombidlo tábořili zde.”
“Tak jest.”
“A lord setkal se s nimi krátce před
tvým příchodem.”
“Uhodl’s. Docela správně.”
“Ano. Přiklusali jsme sem od řeky Čer-
ného Medvěda a směřovali k Osage-noo-
ku. Nalezli však pět zastřelených trampů.”
“Ale proč nás bílý muž vlastně přepa-
dl?” tázal se Indián.
“Poněvadž jsem vás považoval /.a tram-
py.”
“Můj bily bratr dokázal opětně, že jest
nejsmělejšim, nejobratnějším a nejzkuše
nějším lovcem západu. A co má nyní
Old Firehand za lubem? — Jsou trampové
jeho osobními nepřáteli?”
“Tak jest. Pronásledují onoho zrzouna
a chci se ho zmocnili. Zatím však musím
vypátrati o čem bylo vlastně v Osage-
nooku jednáno a žádám tudíž Humpback-
Billa, aby mi sdělil všecky podrobnosti."
Tento se ovšem nedal pobízeli a vypo-
věděl co viděl a slyšel Na konec pak po-
dotkl:
“Nahlížíte zajisté, pane, že nám bylo
jednat! rychle. Nyní se zajisté rozhod-
nete vsednout! na koně a pustiti se sná-
mi co nejrychleji k Butlerově farmě."
“Nikoli. To neučiním!”
“Proč? Chcete snad trampy na cestě
zaskočili a několik jich skoliti?”
“Ani ml ve snu nenapadá. Zůstanu zde.
ač vím, že jest nebezpečí mnohem větší,
než si myslíte.”
“Ostatně nechápu, proč chcete zůstat i
zde, a proč raději s námi nepodniknete
jízdu k ohrožené farmě?”
“Mám dobrou příčinu k tomu."
"Snad mi oznámí bilý můj bratr tuto
přičinil,” ozval se náčelník Osagů.
“Ano. Stačí pro první chvíli, pustiš-li
se koňmo k farmě sáni a Butlera uvědo-
míš. Jest to muž, který se již dovede ná-
ležitě připravlti. —Zůstanu zatím se svý-
mi raftery zde a budu držeti trampy v
šachu, takže budou moci jen zvolna po-
stupovati a nedostanou se dříve k farmě,
dokud nebudou obhájcové její náležitě
připraveni k jejich uvítání."
“Bratr můj má vždy nej lepši myšlenky
a názory a tentokrát zajisté nebude to-
mu jinak, ale Butler v tu chvíli neni ve
svém vigwamu.”
“Není doma?” tázal se Firehand udi-
ven.
“Neni, když jsme jeli do Osage-nooku.
učinili jsme krátkou zastávku na farmě,
abychom koně napojili a s bílým bratrem
svým pokouřtli si kalumet. Nezastihli jsme
ho doma. Navštívilť ho totiž Jeho bratr
z Orleansu s maličkou dceruškou a Bu-
tler vypravil se s nimi do tvrze Dodge.
v přátelství?”
“Ano. Zahrabali jsme spolu válečné se-
kery do zemé.”
"Oba tito kmenové bydlí na druhém
břehu řeky a možno k nim odsud dospěti
za čtyři hodiny. Chtěl by se můj rudý bra-
tr Ihned pustiti k nim a vyřídití jim přá-
telský můj vzkaz s prosbou za přispění?”
Náčelník neodpověděl slovem, ale při-
stoupil ke svému koni a mžikem seděl
v sedle.
“Jeď tam,” pokračoval Old Firehand,
"a vyřiď oběma náčelníkům, že je prosím,
aby co nejdříve dorazili se sto bojovníky
k farmé Butlerové.”
“Vzkaz jest úplný?”
“Ano.”
Indián mlaskl jazykem, přitiskl paty a
v okamžiku zmizel již v temnotě. Lord po-
hlížel za ním všecek udiven. Bylo možno
vůbec a proč vlastně, že statečný náčel-
ník Indiánů jest tak bezpodmínečné po-
slušen člověka v salonním šatě? To nešlo
lordovi dobře na rozum.
Zatím však seděl již Old Firehand v
sedle také.
průjezd byl lampou ozářen. Služebná dív-
ka žádala pak Old Firehanda, by navští-
vil velitelku domu. Pro ostatní byla ote-
vřena v přízemí prostorná světnice, o-
zářená velikou petrolejovou lampou, vi-
sící u stropu nad velkým bílým stolem,
podle něhož byly dlouhé lavice a několik
židlí. V brzku pak snášeny sem zásoby
jídla a několik lahvic, patrně již připra-
vených po Indiánovu oznámení noční
návštěvy.
Rafteři a Indiáni posadili se bez okol-
ků za stůl a pustili se do jídla a pití. Mu-
žové západu nedělají nikde zbytečných
poklon a také jich nepřijímají. Lovci a
Angličan posadili se k menšímu stolu,
k němuž se pak také posadil Černý Tom
a Blenter.
Beze zbytečných hovorů počali všichni
jisti jako lidé, jimž chutná po dlouhém
půstu a namahavé jízdě. — Lord, jak se
podobalo, byl toho náhledu, že jest nutno
výti, na!ezá-li sp mezi vlky a bez rozpa-
ků nechal stranou všecky ohledy sta-
vovské. — Choval se při jídle nikoliv lé-
“Páni,” pravil, “neztrácejme ani minu-i Pe nebo hůře než jeho hladoví sousedé.
ty. Naše koně jsou sice umdleni, ale až
k farmě musí jízdu vydržeti. Ku předu!”
V malé chvíli byla všecka tlupa poho-
tově. V čele jezdců byl Old Firehand se
známými lovci a Fredem, za nimi jeli
rafteři a nejposledněji cválali Osagové,
kteří vedli volné koně. Oheň byl na rych-
lo udušen a jezdci vyrazili.
Zprvu jelo se volným klusem, ale sotva
minula zář z tábořiště, pustili se koně
v cval. Lord přidružil se k Billovi a tázal
se:
“Nuže, nezmýlí se Old Firehand ve
směru?”
“Ani za mák, právě jako se nezmýlí
“Dobré Slunce". Vždyť se o obou tvrdí,
že mají za noci bystrost zraku kočičího.”
“A při tom nosí Firehand sváteční o-
blek z promenády. Prapodivný světec.”
“Sečkejte jen, v brzku ho uvidíte v ka-
bátu z buvoli kůže. Pak se vám objeví v
podobě zcela jiné.’'
“Nu, zevnějšek jeho stačí mně i pro tu-
to chvíli. Co to však je za ženskou, která
vás přepadla?”
“Ženská? Tady ženská jest přece mu-
žem.”
“Vskutku?"
“Věřte tomu!”
"Vždyť na ni volají “tetičko”!”
“Z žertovného zvyku, protože má pis-
klavý hlas a strojí se tak divně. Zove se
Droll a jest výborným lovcem. Požívá zna-
menité pověsti po všech stepích západu
jako znamenitý lapač zvěře a čižebník.
Bobři a hadi jakoby zúmyslně lezou do
jeho léček. Připadá to, jakoby znal ta-
jemství, kterak zvěř k sobě přilákati.
Ale nechrne hovoru nyní. Za takovéto jíz-
dy dlužno míti rozum pohromadě.”
A měl pravdu. Old Firehand hnal se
v čele tlupy jako drak a druzí ujížděli za
ním v šíleném cvalit. Lord sám, ač byl
vášnivým jezdcem přes překážky a často
již odvažoval se za jízdy hrdla, takovým-
to tempem nejel dosud nikdy jako této
noci. Vůkol byla tma, jako v železnič-
ním neosvětleném průkopu*, nebylo mož-
no rozeznat! pahorky, ani obzor, ani pů-
du, o kterou duněly podkovy koňů. Při-
padalo to jezdcům, jakoby se zvířata je-
jich řítila v nekonečnou temnou propast,
a přece nebylo pozorovat! pediného klo-
pýtnutí. Kůň za koněm hnal se ku předu
maje příklad v obratném koni Firehan-
dově, ačkoliv hvl tn obyčejný klusák. kte-
rý byl v této krajině snad poprvé a jehož
se Old Firehand ujal. poněvadž tu lepší-
ho koně nebylo. Lord z nenáhla začínal
pociťovat! úctu k tomuto smělému jezdci.
V jízdě bylo pokračováno půl hodiny,
celou hodinu a znovu celou hodinu s kra-
tičkými oddechy, aby koně nepozbyly
své pružnosti. Pršelo dosud, drobně sice
a hustě, ale nikoli tak obtížně, aby si
tito otužilí lidé stěžovat! chtěli. Náhle
však za všeobecného ticha pronesl Old
Firehand varovně:
“Pozor pánové! Půda se sklání, v brz-
ku jsme na svahu a budeme se broditi.
Voda však není vyšší nežli koním po prsa.”
Koňům byla přitažena uzda k volnější ^
jízdě. V brzku bylo slyšeti šumění řeky j postavu obra.
Za nedlouho uvedl do světnice Old Fi-
rehand paní Butlerovou, která své hosty
mile uvítala, načež oslovila zvlášť lorda,
pravic, že mu připravila zvláštní komnat-
ku. Tento však s díkem odmítal všelikou
přednost před ostatními soudruhy v do-
brodružném životě stepním, neklada sebe
výše než každéhokoliv prostého lovce. —
Vyjádření jeho vzbudilo ovšem živou ná-
ladu ostatních, kteří také nelenili vzdá-
ti Angličanovi své přátelské uznání. Old
Firehand prohlásil pak, že pro tuto noc
není třeba namáhati se déle a žádal, aby
se společnost po náležitém posilnění ža-
ludků odebrala na lůžka, neboť za ran-
ních hodin mohla by již nastati krušná
práce. Zatím že strážní službu a hlídky
obstará čeleď a pastýři, kteří pro prvou
chvíli udrží trampy ve slušné vzdálenosti,
kdybý těmto napadlo útočiti na farmu.
Lord nespouštěl zraku ze statečného
lovce, který zatím svůj salonní oblek od-
ložil a za svůj lovecký vyměnil. Měl na
sobě kožené leggins, bohatě zdobené a
od kolen dolů zakončené třepením, jehož
spodní cíp zapuštěn byl do shrnovacích
dobrých bot, pak vestu z měkké vyjircho-
vané srnčiny, krátkou kazajku z jeienice
a přes tuto silný kabát z buvoli kůže,
dobře loužené. Boky měl sepjaty širokým
koženým opaskem, za nímž vězely krát-
ké zbraně, nůž a revolvery a na hlavě se-
děl mu bobří klobouk o široké obrubě s
bobřím ocasem přes zadní obrubu splýva-
jící, který nebyl k tomu určen, aby o-
brovi propůjčoval vzezření dobrodružné,
jako spíše proto, aby mu chránil šiji před
úkladnou ranou nepřítele. Na hrdle měl
obr řetěz, zdobený zvby šedého medvěda,
na něm pak visela dýmka míru mistrně
vypracovaná a bohatě zdobená, zpraco-
vaná z Adamovy hlíny. Veškeré stehy je-
ho kabátu byly zakryty pazoury šedého
medvěda a poněvadž Old Firehand nebyl
člověkem, který by se chlubil cizí kořistí,
mohla se směle souditi z těchto ozdob,
mnoho-li asi těchto nebezpečných drav-
ců bylo již rukou statného lovce o život
připraveno.
Když se po chvíli vzdálil s paní Butle-
rovou, pronesl Angličan k svým soudru-
hům:
“Nyní již věřim rád, co se o tomto po-
věstném obru vypravuje. Jest to vskutku
gigant, dobře se hodící do této divočiny.”
“Eh.” — ozval se Droll, “nikoli podle
postavy dužno posuzovati pravého muže
západu, duch jeho má daleko větší cenu.
Jest řídkým úkazem, aby takový obr měl
odvahu. U něho však se obé soustředí.
Old Shatterhand není daleko tak veliký
a silný a Winettou, Apač, jest daleko
štíhlejší, ale zmužilosti mají oba dost a
rovnají se mu.”
“Také pokud se týče tělesné síly?”
“Zajisté. Viděl jsem na vlastní oči, kte-
rak Old Shatterhand jedinou rukou tři-
krát za sebou strhl k zemi hřebce mustan-
ga a zase ho zvedl. — Kdož ví, zda-li by
to dokázal sám Firehand. Svaly každého
zdejšího lovce z ponenáhlu se stávají že-
lezem a šlachy ocelem, byť i právě neměl
a za nedlouho přese všecku tmu byla již
patrna vodní hladina, vydávající odlesk
fosforečný. Nohy jezdců pocítily pak vlá-
hu říční, načež v brzku dosažen protější
břeh. V jízdě pokračováno několik minut,
načež Old Forehand kázal zastaviti. V
sluch jezdců dolehly ostré zvuky zvonů,
ale tma byla dosud taková jako dříve.
"Co to? Kde jsme a kde to zvoní?”
tázal se hrbáč.
“Před námi jest Butlcrova farma,”
odpověděl Old Firehand.
“Vidí někdo něco v předu?"
"Nevidí. Ale po dvou stech krocích bu-
deme při zdích.
a železa.
vaší
“ale
“Jste zajisté také z ocele
mistře Drolle!”
“Cosi jako výsměšek vyznívá z
otázky, lorde,” zasmál se Droll,
chcete to zkusit?”
“Ano, velmi rád.”
“Ale zdá se mi, že o mně pochybujete?”
“Zajisté; teta s octlovýml svaly a šla-
chami! Neuvěřltelno! Víte co? — Vsaď-
te se!”
“Kterak a oč?”
“Kdo z nás je silnější!”
“Kdo? Já a vy? Proč ne?"
Konečně nalezl Angličan někoho, kdo
| ho neodmítnu*! se sázkou. Vyskočil vše-
Z dálky zaštěkali psi. Z drsných hlasů cck nadšen a zvolal.
FEDERÁLNÍ PEFICIT.
Washington, 11. listop. Ředitel
federálního rozpočtu Lawton
řekl v neděli, že ten federální de-
ficit bude ještě mnohem větší než
těch předpovídaných pět bilionů
dolarů do konce tohoto fiskální-
ho roku, který končí 30. června
1952.
Lawton řekl, že jediným způ-
sobem pro odvrácení takového
velikého deficitu je to, aby kon-
gres zvýšil dané o tu sumu.
Daňoví vůdcové před odroče-
ním kongresu 20. října ale na-
značili, že nebudou v náladě pro
nátlak pro další takové zvýšení
daní v tom předvolebním zase-
V p á t e k, dne 23. listopadu 19/3V
8. ledna. . tri .
Lawton řek! v radiovém rofcr-
hlasu, že president Truman bu-
de nepochybně žádat kongres v
i Jfíštím lednu o více než těch de-
vadesát bilionu dolarů, které do-
stal v tom posledním zasedání
I kongresu
"The first meal convinced
faaA HO Mpe/lhOV-
“My neighbors ... the ones who háve electric ranges
... háve been tellitig me the advantages of electric
cooking: so easy, so dependable, so modem! The
very first meal I cooked on my new electric range
convinced ine that they were right. Now I’m serv-
ing better meals ... yet spending less
time in the kitchen.”
r* AÉggjgžr*-
Speedy heating units are ready to go at the flick
of a switch. There’s no srnoke oř soot to blacken
pans...so clean-up time is eut to a minimum.
Thermoscatic temperature Controls maintain the
exact heat required .. . and that kind of accuracy
means delicious cookbook results every time. And
these are only a few of the reasons why so many
wumen are swicching to eiectric cooking ... are
modernizing their
kitchens with
ranges!
jejich bylo možno souditi na jejich veli-
Ale teto Drollová, mrštil jsem o zem
kost Kdvž jezdci dorazili až ke vratům ™nohým. který by se byl sehnout! mu-
^ ° v ^ chta by isie
Firehand, naíei ac za rdí ozva! hrubý,!^^^rozS*
NO OTHER GASOLINE EVER DID THIS BEFORE
Here’s gasoline that makes news—gasoline that not
only gives you SUPER-POWER, but also saves
repair bills and helps proton g your car’s lije.
Thaťs becaiKse new SUPER-POWER Sinclair
Gasoline contains RD-119, Sinclair^ miracle růst
inhibitor. RD-119 stops růst and corrosion in
your gas tank and fuel systém — protects you against
the stalling, skipping and costly damage
caused by růst and corrosion.
For new SUPER-POWER plus anti-rust protection, CONTAIN
see your Sinclair Dealer today. U RD-119*
NO tXT«A cosr
l
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 47, Ed. 1 Friday, November 23, 1951, newspaper, November 23, 1951; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783078/m1/2/: accessed July 8, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.