Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 16, Ed. 1 Friday, April 22, 1955 Page: 2 of 6
six pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
_? 2 « H D 8 C O V A K — WEST, TTO«N
V pálek , uue 22. dubna 1955.
HENRYK SIENKIEWICZ:
Rodina
Polanieckých
ROMÁN
(Pokračování.)
— Hle, kdybych se byl do ní
zairiloval! Jaký klid. lak trvalé
štěstí! I životní cil by byl na-
lezen: védél bych pro koho pra-
cuji, věděl bych, že něco jsem,
ie nnij život má jakýsi smysl.
Ono sice říká, že se nebude
vdávati, ale kdo ví, nevzala-li by
sl mne! Ona jest třeba dokona-
lost smna, ale muže míti též vel-
mi chladné srdce.
Tu pocítil náhle, že však na
tuto myslí klidně, kdežto při
každé vzpomínce na onu zmoc-
ňuje se ho jakýsi neklid, sou-
časně trpký a příjemný. Cítil, že
ho cosi táhne jenom k oné.
Vždyť nedávno stiskl ruku pa-
ní Emilie a stisk onen nezůsta-
vil v něm žádného dojmu, kde-
žto Ještě dne.s pamatoval teplou
dlaň slečny Maryny a doznával
jakési chvění při pouhé vzpo-
mínce na to.
A až do Solnohradu myslil již
jen na “onu”. Nyní myšlenky je-
ho počaly dokonce nabývati tva
ru nc-li rozhodnutí, tož otázek,
jak má se vzhledem k ní zacho-
vati a co je jeho povinnosti v
tom sběhu věcí?
— Nedá se popříti, že já jsem
příčinou prodeje Krzemieně,
říkal si. Krzemieň nejen že měl
pro ni cenu peněz, které bylo by
lze ještě z něho vyzískati, kdyby
nebylo náhlého prodeje, ale i tu
cenu, kterou vkládalo do něho
její srdce. A já, hle, připravil
sjsem ji o to i ono; zkrátka způ-
s*ob:i jsem jí škodu! Jednal
jsem zákonně, ale to před svě-
domím, skládajícím se z něčeho
více nežli z paragrafů, nevysta-
čí. Dopustil jsem se viny i při-
znávám se k tomu, a jeli tomu
tak, jsem povinen napraviti to
způsobem jakýmkoli.
Ale jak?
— Na odkoupení Krzemieně
od Maszky nejsem dosti bohat
. . . Mohl bych to učiniti, kdy-
bych zrušil spolek s Bigielerrt a
vzal z obchodu všecky své pe-
, níže, ale to je materielní ne-
možnost. Bigiel mohl by tím
klesnouti a proto toho neuči-
ním. Zbývá mi tudíž jedno; u-
deržeti s Plavickými styky ja-
kýmkoli způsobem a pak požá-
dat! v krátkéjn čase o ruku sleč-
ny Plavické. Dostanu-li košem,
učiním aspoň, co se na mne pa-
tří.
Tu však onen druhý, vnitřní
člověk, o kterem Polaniecki se
zmiňoval, ujal se slova a jal se
mluviti:
— Nezabývej se otázkoi; svě-
domí. Kdybjř byla slečna Pla-
vická o deset let starší a oškli-
vá, mohl bys právě tak přispět!
ku prodeji Krezmieně, připravit
ji o všecko, oč jsi ji připravil,
ani by ti nenapadlo, ucházeti
se o její ruku. Jen si řekni hned,
že tě slečna Plavická táhne ja-
ko kleštěmi svou tváří, očima,
ústy, rameny, celou postavou —
*a nepodváděj se.
Ale Polaniecki držel vůbec to-
ho druhého vnitřního člověka
na krátké uzdě a zacházel s
ním 'časem velmi nezdvořile,
dle té methody tedy mu řekl:
— Především nevíš, hlupáku,
zda-li bych se i v tom případě
nesnažil křivdu napraviti. Že
pak tentokráte chci ji napravi-
ti, ucházeje se o děvče, je pře-
ce přirozené. Lidé ucházejí se
vždy o ženy, které se jim líbí a
ne o ty, ke kterým cíti odpor.
Nemáš-li tedy nic lepšího, mlč
raději.
Vnitřní člověk pokusil sp ještě
o několik nesmělých poznámek,
jako ku př., že pan Plavicki mů-
že dát pana Polanieckého sho-
dit se schodů, že ho mohou v
nejlepším případě nepřijmou-
ti, ale pan Polaniecki jaksi se
toho neulekl. Lidé, pomyslil si
nechápou se dnes takových
prostředků, nepřijmou-li mne
však Plavických, tím hůře pro
ně.
Domníval se však, že mají-li
jen trochu taktu, že ho přijmou.
Ostatně věděl, že slečnu Mary-
nu bude vidati u paní Emilie.
Uvažuje takto přijel do Solno-
hradu. Do příjezdu zbývala ho-
dina, uzavřel tedy projiti se po
městě. V tom spatřil v restauraci
náhle světlý krátký svrchník
Bukackého, jeho monokl a jeho
malou hlavu, pokrytou ještě
menším měkkým kloboukem.
— Je to Bukacki či jeho duch?
zvolal.
— Upokoj se, Polaniecki, od-
větil flegmaticky Bukacki vítaje
ho, jakoby se byli rozešli před
hodinou, — Jak se máš?
— Co ty zde děláš?
— Jím kotlet na margarinu.
— Jedeš do Reichenhallu?
— Ano. A t y domů?
— Ano.
— Neucházel jsi se o paní Eml
ii?
_ Nc.
_ Odpouštím ti tedy. Můžeš
jeti!
oí čaci. Liíce hrozí nebezpečí.
Bukacki zvážněl a zvednuv o-
boči počal mluviti:
— Aj! Aj! Je to zcela jisté?
Polaniecki pověděl mu struč-
ně, jaké je mínění lékařů. Bu-
kacki chvíli mlčel, načež řekl:
— A pak nemá člověk býtl
pessimistou! Ubohé dítě a ubo-
há matka. Kdyby se stalo ne-
štěstí, nedovedu si ani předsta-
vitl, jak ona je snese.
— Ona je velice nábožná, ale
bojím se na to mysliti.
— Vyjděme si trochu do města
řekl Bukacki — zde se může člo-
věk udusiti. .
I šli. Cestou Bukacki jal se
opakovati:
— A pak člověk nemá býti pe
simistou. Co je taková Lit-
ka? Opravdu holoubátko. Ka-
ždý by ji politoval, jenom smrt
nepolltuje.
Polaniecki mlčel.
— Sám teď nevím, řekl Bu-
kacki — mám-li jeti do Reichen-
hallu. Ve Warsavé, je-li tam pa-
ní Emilie, i já vydržím. Jednou
měsíčně ucházím se o ni, jed-
nou měsíčné dostanu košem a
tak žiju od prvního do prvního.
Nyní prvního minulo, zatoužil
jsem tedy po své pensi. . . Chá-
pe matka stav dcerušky?
— Ne. Děcko je v nebezpečí,
ale může býti, že jí zůstane ještě
několik let.
—Ha! Snad nikomu z nás ne
zbude vice. Pověz mi, přemýšlíš-
li ty často o smrti?
— Ne. Co je mi t o plátno?
Vím, že tu hru musím prohra-
ti, nelámu si tedy tím hlavu,
zvláště předčasně.
— V tom t o vězí, že ji musí-
me prohrati, a přece se s ní ta-
háme až do konce, $oť celý
smysl života, který by jináče byl
jenom nudnou fraškou a tak je
také hloupým dramatem. Co se
mne týká, mám nyni tři věci na
vybráno buďto se oběsiti, nebo
jeti do Reichenhallu nebo do
Mnichova podívati se ještě jed-
nou na Boeckliny. Kdybych byl
logický, zvolil bych to první ale
protože nejsem logickým, zvo-
lím Reichenhall. Paní Emilie vy-
rovná se Boecklinům i jako o-
braz i v barvě.
— Co je nového ve Warsawě?
otázal se náhle Polaniecki, kte-
rý měl tu otázku na rtech od po-
čátku rozmluvy. — Viděl jsi Ma-
szka?
— Viděl. Koupil Krzemieň a
je velkým majetnikem, a proto-
že má < rozum, snaží se vší silou,
aby se nezdál příliš velkým. Je
zdvořilý, rozvážlivý, sthovívavv,
přístupný, to jest změnil se ke
prospěchu, ne sice k mému, ale
nom fikční. Uvede-li jej Masz-
ko do pořádku, dobře, ne-li, v
nejlepším případě, bude odklá-
dati výplatu a Plavicki nemusí
po celá léta spatřiti ani groše.
Co pak bude dělat? Vezme si
Krzemieň nazpět. Ale Maszko do
té doby nadělá nové dluhy, byť
jen proto, aby splatil staré, a
— pro případ jeho úpadku — ví
Bůh, kolik věřitelů bude nata-
hovat! ruce po Krzemieni. O-
statně závisí všecko na poctivo-
sti Maszka, který může být třeba
řárinvm plnvólrom^ ?lo podílík?.
rychle obchody, a proto může ho
jeden špatný krok zničiti. Kdož
ví, není-li již' koupě Krzemi-
eně takovým krokem, neboť chtě
je spořádati majetek, musí na-
pnouti úvěr až na nej vyšší mí-
ru. Viděl jsem lidi, kterým se
dlouho dařilo, pokud se nevrhli
na kupování velkých pozemků.
— Plavickým zůstane vždycky
hotovost za Magierovku, řekl Po-
laniecki, jakoby chtěl upokojiti
své vlastní obavy o jejich bu-
doucnost.
Maryna, řekl
Leč v té chvíli kdosi vstoupil
do sousedního pokoje.
— To je jisté
Plavicki.
I zvolal:
— Mary no, jsi to ty?
— Já, ozval se mladý hlas
— Pojď sem, máme hosta'
Slečna Maryna objevila se ve
dveřích. Když uzřela Polaniec-
kého, podiv mihnul se na její
tváři.
Polaniecki povstav, uklonil se
a když se přiblížila ke stolu, po-
dal j: * *« lůsů, ona
podala mu-.-svoji stejně chlad-
ně jako zdvořile. Potom obráti-
la se k otci, jako by nebylo již
nikoho v pokoji.
— Viděla jsem byt, řekla. _
Hezký a výhodný; nevím jen,
není-li ulice příliš hlučná.
— Včecky ulice jsou hlučný,
poznamenal pan Plavicki. To ne-
ní vesnice.
— Odpusťte, půjdu odložit
klobouk, odvětila Maryna.
A vrátivši se do svého pokoje
neobjevovala se dosti dlouho.
— Už nepřijde, pomyslil si
Polaniecki.
Leč ona patrně upravovala si
jen vlasy před lustrem po sej-
mutí klobouku, načež přišla zno-
va a tázala se:
Zprávy z okresu
Bell
Pořádá Kamila FoJtašková,
815 East Central Avenue.
Temnle. Tpxr*
Máme tu již po dva dny tako-
vé podmračné počasí z rána,
jak by chtělo pršet, odpoledne
pak se vyčasí. Na zahrádkácn
vše pěkně roste i kvete. Déšť by
bvl vítaný, ne však. ahy hyi
prudký, neb jej bylo přes příliš.
Předešlý týden se tu u mně
zastavili rentýři p. a pí. Ignác
Malčíkovi a pravili, že při po-
sledním dešti, dostaly ho 4 cou-
le, že jim to poškodilo ale pole,
které místy zem se slehla, že
utvořila hlukokou díru. Něco ta-
kového na naší farmě nepama-
tuji. ač jsme měli povodně a
terasy místy to potrhalo,, přec
to nebylo tak zlé. Jak jsem sly-
šela, že mnohým to smylo or-
pak ovšem i ta pokuta byla vět-
ší. Nikdo, ale toho nelitoval,, neb
ty pokuty byly na dobročinný ú-
čel k ošacení a obutí chudých
dítek. Tam bylo těch dobročin-
ných spolků více, kteří ze zábav
věnovali hodně pro chudobné.
Byla jsem členkou několika spol
ku když jsem byla mladá. Mimo
těch dvou předcházejících, též
v clubu “Rozkvět”, v čtenářsko
ochotnické besedě “Hálck”, vždy
hodné činná. Ráda na ty krás-
né íoby vzpomínám » cu byiu
nejkrásnější, ze všeho, že ač nás
byl v těch spolkách takový po-
čet, měli jsme se všichni ve spo-
lek upřímně rádi, nebyla mezi
námi naprosto žádná nevraži-
vost, neb klepy a pomluvy, ba
jeden druhému, byl v mnohých
nesnázích oporou. Děvčata, i ho-
ši chovali se k sobě jak praví
bratři, se sestramy. Proto tak
často moje vzpomínky tam zalá-
tají, že jsem tam prožila ta nej-
krásnější mladá léta, příjemná
a bezstarostná, rovněž i tam ve
— Jestliže ji starý Plavicki ne-
projí, neprohraje, nepromarní.
— Musím něco vymysliti. Při-
spěl jsem ku prodeji, musím te-
dy raditi.
--Ty? tázal se s podivením
Bigiel. Myslil jsem, že vaše sty-
ky jsou přerušeny.
— Zkusím znova je navázati.
Zítra je navštívím.
— Nevím, uvidí-li tě rádi.
— Já také ne.
— Nechceš, abych šel s tebou?
Jde o prolomení ledu. Samotné-
ho mohou tě odmítnout!. Škoda,
že tu není moje žena. Celé ve-
čery vysedávám nyní sám a hra-
ji cello, ale ve dne mám dost ča-
su a mohu jiti, kam chceš.
Polaniecki však poděkoval a
den pa to, obléknuv se s velikou
starostlivostí, šel sám. Věděl, že
je slušný člověk a jakkoli oby-
čejně mnoho o tom nepřemý-
šlel, nyní uzavřel ničeho neopo-
menouti, co by mohlo mluviti v
jeho prospěch. Kráčeje k nim
měl plnou hlavu úmyslů: co ře-
kne, co učiní v tom a onom pří-
padě, a předem snažil se uhod-
nouti, jak ho přijmou.
*— Budu co nejupřímnější a
nej otevřenější, říkal si. — Ostat-
ně to je nejlepší způsob.
Ani sám nevěděl, jak se octl
před Římským hotelem. Tu po-
čalo mu srdce biti něco živěji.
— Nebylo by však špatné, my-
slil si, kdybych je nezastal do-
ma. Nechal bych tam visitku a
později bych viděl, oplatí-11 mi
Plavických návštěvu.
Leč ihned si řekl: “■nebuď
sketa” — a vstoupil. Dověděv se
cp mi na tom záleží? Jistě však od vrátného, že je pan Plavicki sUála $e, jakoby bojoval sáni se
ké svému vlastnímu. doma, poslal visitku a za chví- &ebou. Její tvář vábila ho lilou
Neuchází se o slečnu Pia- li byl pozván nahoru.
vičkou?
— Slyšel jsem že by rád. Tvůi
společník Bigiel něco o tom po-
vídal, jakož i o tom, že Krzemi-
eň byl koupen za podmínek vel-
mi pro Maszku výhodných. Do-
ma dovíš se o tom více.
— Kde jsou nyní Plavických?
—- Ve Warszawě. Bydlí v hote
lu Římském. Mladá není nikte-
rak ošklivá. Byl jsem u nich
jako' bratranec a rozmlouval
jsem o tobě. y
- Mohl jsi vyvoliti jim milej-
ší předmět rozhovoru.
- Plavicki, který je tomu rád,
co se stalo, říkal, že’s jim proká-
zal službu — ovšem nechtě —
ale přece jen prokázal. . . Ptal
jsem se slečny, jak to, že pozna-
la tě teprve v Krzemieni. Odpo-
věděla, že za její návštěvy ve
Warszawě dlel jsi jistě v cizině.
Skutečně jsem tenkráte je-
zdil v zájmech obchodu do Ber-
lína a prodléval jsem tam dlou-
ho.
— Tak jsem u nich nechuti k
tobě nepozoroval. Tolik jsem se
však naposlouchal o lásce sleč-
ny k selským pracím, že myslím,
že se musí trochu zlobí ti, že’s ji
o ně připravil. n« *ádr.ý způsob
však toho nedává na jevo.
— Snad to projeví teprve mně
a příležitost k tomu najde, ne-
boť hned po návratu je navští-
vím.
— Pro ten případ prokaž mi
službičku. Ožeň se se slečnou,
neboť z dvojího zla chci raději
se státi tvým příbuzným, nežli
toho Maszka.
— Dobře, odvětil krátce Pola-
niceki.
;■ ix.
Po návratu do Warsawy Pola-
nieckl především odebral se k
Bigielovi, který míj do podrob-
ná vypravoval, za jakých pod-
mínek byl Krzemieň prodán.
Podmínky ty byly pro Maszko
velmi příznivé. Zaválzaltě se po
uplynutí roku vyplatitl tři cet
pět tisíc rublů, které měly býti
vyzískány z parcelace Magie-
dovky a kromě toho platitl po
třech tisících rublů ročně až do
smrti pana Plavického. Polanlec-
kému nezdála se hned smlouva
tolik pro Plavických nevýhod-
nou, ale Bigiel byl jiného míně-
ní.
— Já příliš rychle lidi neposu-
zuji, pravil, ale Plavicki jest o-
statně starý egolsta, který vla-
stnímu prospěchu obětoval bu-
doucnost dítěte, a vedle toho
člověk lehkomyslný. V tomto pří-
padu je renta jako závislá na
Krzemieni, ale Krzemieň jakožto
majetek zničený, do něhož tře-
— > Nepřekážím?
—Ne, řekl Plavicki — nemá-
me již spolu žádných peněžních
záležitosí, čemuž, upřímně ře-
čeno, jsem velmi rád. Pan Po-
laniecki přišel jen ze zdvořilo-
sti.
Polanicki začervenal se tro-
chu a chtěje zrněni ti předmět
rozhovoru pravil:
— Vracím ze z Reichenhallu,
přivezl jsem slečně pozdrav od
paní Chvastovoké a ud Lilky a
to je také jedna z přičiň, že
jsem se osmělil přijít.
,Onen chladný klid, kerý byl na
tváři slečny Maryny, na chvíli
zmizel.
— Emilka mi psala o záchva-
tu srdečních křečí u Lilky, pra-
vila. — Jak se má nyní?
— Nový záchvat nepřišel.
— Očekávám opět list a snad
již přišel, ale neobdržela jsem
ho, protože Emilka adresovala
pravděpodobně clo Krzemieně.
— To ti ho pošlou, řekl Plavic-
ki. — Dal jsem rozkaz, aby vše,
co přijde, odeslali sem.
— Panstvo se již nevrátí na
ves? otázal se Polaniecki.
— Nikoli, nevrátíme se, od-
větila slečna Maryna,' jejíž oči
nabyly opět výrazu chladného
klidu.
— Schovej si nápady na lep- ba peníze dávatl, má cenu Je- dobře.
Pan Plavicki seděl u stolu a
psal líst3r, tahaje chvílemi kouř
z čibuku, si velikým jantarem.
Spatřiv Polanieckého, zvedl
hlavu a pohlédnuv na něho
přes zlaté brýle, pravil:
— Prosím, prosím!
— Zvěděl jsem od Bigiela, že
račte býti ve Warszawě, pravil
Polaniecki, i přicházím složití
vám svoji poklonu.
— To je velmi hezké od tebe,
odvětil Plavicki, ale neočekával
jsem toho, co je pravda, to je
pravda. Rozešli jsme se velmi
příkře a sice tvoji vinou. Ale po-
něvadž jsi se cítil povinným nav-
štíviti mne, proto já jako star-
ší otevírám ti znova náruč.
Otevřená náruč záležela teh-
dáž v pouhém podání ruky přes
stůl, kterou Pp^anlieckl Stiskl1,
právě si v duchu:
— Ať mne čert vezme, při-
šel-li jsem sem k tobě a pociťu-
ji-li k tobě nějakého závazku.
Po chvíli se tázal:
—Přesídlíte do Warsawy?
— Ano, Já, starý vesničan,
zvyklý vstávati se slunce výcho-
dem a přivyklý svému rolnické-
mu zaměstnání . . . mně bude
těžKo ve vasx warsawě. Ale ne-
hodlal jsem vázati dítě, i učinil
jsem o jednu tu obět více.
Polaniecki, který ztrávil dvě
noci v Krzemieni, vzpomenul si,
že pan Plavicki vstával okolo
jedenácté a že vlastně zanášel
se finančními záležitostmi Kr-
zemieně, nikoli rolemi; pomi-
nul to však mlčením, neboť hla-
vu plnilo mu právě něco jiného.
Od čísla, které obýval pan Pla-
vicki, vedly otevřené dvéře do ji-
né komnaty, kde bydlila jistě
slečna Maryna. Polanieckému,
který pošilhával k těm dveřím
již ,od svého příchodu, napadlo,
že ona snad nechce k něiňu při-
jití, i otázal se tedy:
— A slečnu Marynu nebudu
míti čest spatřiti?
— Maryna šla se podívat na
byt, který jsem vyhledal dnes
ráno. Přijde hned, neboť je to
několik kroků odtud. Představ
si, to je hračka, ne obydlíčko.
Já budu míti pracovnu a lož-
nici, Maryna též velmi pěkný
pokojík, jídelna je sice trochu
tmavá, ale salonek jako bombo-
nléra. . .
Tu pan Plavicki dal se do vy-
pravování o bytu s bohatstvím
slov dítěte, které něco zajímá,
nebo starého podnikavce, na ně-
hož usmívá se obrat k lepšímu.
Konečně řekl:
— Sotva jsem se rozhlédl, už
Jsem ho nalezl. Warszawa, toť
má stará přítelkyně a znám ji
Nastala chvíle mlčení. Folani-
ecki, hleděl na mladou dív^u a ,
pinl'., Těch různých škod o svém zaměstnání, mám zde na
hrůz bylo letos natropeno mno
ho a zajisté mnozí budou na
tento rok mít? mnoho smutných
vzpomínek. Bouře, zátopy, tor-
náda, kroupy a jiné živelní po-
hromy natropilo velkých škod,
rovněž i to mrazivé počasí, kte-
ré se dostavilo když již vše buj-
ně rostlo a ovocné stromy byly
v kvetu. Mnozí kde ty tornáda
zasáhla pozbyly svých domovů
ba mnoho jich co přitom přišly
o život. Březen nám hodně zla
způsobil a duben, co nám ještě
ku konci přineze nevíme, snad
ale ne mrazivé počasí, to již by
bylo tuze zlé. Při své návštěvě
Malčíkovi mně zdělili, jaké trá-
uení potkalo jejich sousedy Wíll
Lukšovi, jímž vážně onemocněla
dceruška. Je to hrozné když do
rodiny zavítá nemoc a přála
bych jim ze srdce, aby se jim
dceruška brzo uzdravila. Též i
pí. F. D. Mikesková, též je chu-
ravá a přála bych jí rovněž u-4
zdravení. Ta nemoc příliš dolé-
há na starší lidi a zvláště letos
tak tomu bylo, možná, že má
s tím cc do činění, to nezvykle
měnící se stále počasí. V brz-
ské době však se nám dostaví
ten věčně opěvovaný měsíc Máj,
který nám as přinese ustálenější
a příjemné počasí.
Tak ráda v ten čas, nemějte
mně milí čtenáři za zlé vzpomí-
nám na Prahu, která byla plná
hudby a zpěvu, který se ozýval se
všech stran. V parkách a sá-
pám átku i podobenky mých mi-
lých pražských přítelkyň, s kte-
tými jsem si dopisovala do doby
této poslední války. Na některé
jsem dosud dlužná odpověď.
Předešlý týden mně mojí mla-
dí sousedé Koslovští, vzali sebou
na Ocker, ke kostelu, kde v po-
hostinné budově prodávali veče-
ři,, pozůstávající ze slepičího
guláše a čili. Opravdu vše vel
mnoho zajímavého uslyšet, O
průběhu té schůze se dozvíte, od
povolaných k tomu, jen mně po-
těšilo. že náš řád byl hodně po-
četné zastoupen, číslo 47 v Sea-
ton, ku kterému patřjm, rovněž
1 sousední řád Český Prapor, čí-
slo 24. Členi, omladina obou
řádů měla krásný, líbivý pro-
gram, pod vedením obětavé se-
stry pi. Cláry Hejl, která si o-
pravdu s nacvičením programu
dala velkou práci. Je opravdu
hoqna uznaní.
Pěkný obrázek byl v “Telegra-
mu, manželů p. a pí. J. C. Ště-.
pán z Red Ranger, kteří v kruhu
svých dítek oslavovali své pade-
sátileté výročí svatby na Veliko-
noční neděli v jejich domově.
Všichni jejich děti i vnoučata
byly přítomni/kteří jim tu osla-
vu připravili, p. a pí. Adolf Šem-
bera a syni, p. a pí. Ray Seale
a dítky, všichni z Shiner; p. a
pí. V. B. Krupka a syn, p. a pí.
C. A. Štěpán s dítky z Fort
Worth; p. a pí. Johnnie Štěpán,
p. a pí. Walter Bártek a děti, p.
a pí. L. B. McRay, všichni z C'e-
dar Bayou. Oba na obrázku vy-
padají pěkně a poměrně mladé.
Připojuji s k mnohým gratulan-
tům,’ přejíc Vám ještě mnoho
let společného a spokojeného ži-
vota.
Slečna Yvone Sladovník a p.
Rayinond Gaston uzavřeli svůj
sňatek ve Čtvrtek večer v Česko
P. a pí. Stanley Kacíř měli
návštěvu rodičů p. a pí. Vernon
Collier a dcerušku Bx*ooksie, z
Cleburne.
Povolení k sňatku si vyzvedli
pr. Jjohn Diviš a £l Ruby Lfee Je*
žek.
U p. a pí. L. J. Motl byly náv-
štěvou jejich děti, p. a pí. Fred
Synmank a dítky David a Dian-
ne, z Dallas, p. a pi. Larry Vani-
ček n rlcpra Rovprly Arma p a
! pi Frank Coufal s x^odinou z Bo-
marton.
saa
Kolín, Louisiana.
Ctěná redakce Čechoslováka:
Předně přijměte od nás po-
zdrav z Kolína, La. Dochází mě
předplatné na Čechoslováka, tak
je moje povinnost, abych ho zař,
se předplatil, tak posilám money
order na $3.00, nám se líbí.
i
S pozdravem
Thomas Nadrchá!.
mi chutné a levné.. Ten guláš Moravském kostele v Holland,
kde Rev. Albert Michalík z Tem- |
ple jim požehnal v dvojité pr-I
sténkové ceremonii.
Nevěsta je dcerou p. a pí. Fx\
Sladovník z Rt. 2, Holland a pí. ]
Alice Gastcn z Hamilton je mat-
kou ženicha. Svatební pochod
zahráli sl. Martha Kamas, s p.
Donald Šobestou.
byl opravdu výborný, který já
si zakoupila a též každý si jej
chválil a čili též, jak jsem sly-
šela. Také tam měli spoustu rů-
zných dobrot, pozůstávající s
pájů a dortů. Návštěvu měli ve-
likou a každý si liboval jak se
měl dobře.
V pátek jsem oper měla pří-
ležitost jeti s přítelkyní, pí. M.
Hegarovou a pí M. Stanečkovou,
na krásný program do High
school Auditorium, kde tamní
studenti předvedli líbivou ope-
ru, pod názvem “Martha.” V té
se krásně uplatnili též děvčátka
českých rodičů, jako sl. Gladys
Sirney, zpívající hlavní roli Mar-
thy, má nádherný ohebný hlas
i její mimika byla případná.
Její společnici byla sličná sl.
Wildeane Chupík, rovněž s krá-
sným, melodickým hlasem a pa-
třičnou mimikou, milý zjev na
jevišti. Ve zpěvním sboru se na-
cházeli i další naší národnost-
ního původu, sl. Shirley Huťka,
1" js-t i ^r^vT^vZ:
Martha Havlík a Dále Kaulfus.
ty, které Fiužáci tak milovaíi.
A..což t y Petřínské stráně, jimi
opěvované, kdy hoch v písni
Jej
dosud nepocítěnou. Doznával
stále určitěji, že právě v takové
ženě nalezl by největší zálibu,
že takovou mohl by milovat!, že
je to jeho typ ženy vyvolené
a tím nesnesitelnějším stával se
mu její klid. Dal by nyní ví Bůh
co za to, aby v těch rysech na-
šel opět ten výraz, který viděl v
Krezemieni, ten zájem o jeho o-
čí plných úsměvu. Bůh ví, co by
dal, aby se to všecko vrátilo, a
nevěděl, jakou cestou jiti k to-
mu cíli, volnou či rychlou, a
proto tedy váhal. Vyvolil na ko-
nec tu, která odpovídala více
jeho povaze.
— Viděl jsem, řekl náhle —
jak jste slečno,, milovala Krze-
mieň a přes to snad přispěl jsem
k jeho prodeji. Je-li tomu tak,
přiznávám se vám upřímně, že
toho velice lituji a nikdy lito-
vat! nepřestanu. Ke své omluvě
nemohu ani pověděti, že jsem to
učinil v rozčilení a bez rozvahy.
Ovšem, rozmýšlel jsem se, ale
rozhodnutí bylo špatné a ne
rozumné. Tím větší je moje vina
a tím více vás prosím, slečno,
za odpuštění.
Po těch slovech vstal. Tváře
mu zaplanuly, z očí sálala prav-
da a upřímnost, ale slova jeho
nepůsobila. Palaniecki volil ne-
pěkně malované, rostou tam fia-
lky, modré jak obláčky, pojď
má milá na ně. Rostou tam za-
křqvím, já Ti o nich povím, máš-
li mně Ty ráda, nebo kamaráda,
o tom ještě «evím.” Že to také
byl as přelétavý ptáček, děvčát-
ko mu odpovídá. “Můj miláčku,
jen se, o mně nestarej, Tvoje
modré oči, po jiných se točí a
my rozejdem se.” Těch písní o
Petřínských stráních, kam jsme
děvčata rada chodívala na pro- ___„___......................—
cházku, bylo spousta, které ji- | šlo se mnoho hostů, aby vzdali
Velmi krásně tato opera předve-
dena a dostálo se jlřri,' učiňkují-
eím velkého & hlučného potles-
ku, od návštěvníků, jichž byl
velký počet. ,
Na počest sličné přišti nevě-
sty, sl. Mary Frances Chupík,
která je zasnoubená p. J. Bal-
lard Bennett z Weslaco, byl po-
řádán “tea party,” k němuž po-
zváno mnoho hostů, do domova
Dr. a pí. W. A. Chernoských,
která s pí. J. F. Chupík, příští
nevěstě věnovali. V krásném do-
mově Dr. a pí. W. A. Cherno-
ských, 502 North Ninth Str. se-
stě všichni Pražáci znali. Často
si tak myslím, jak tam třeba ve
velkoměstě, měl každý v létě,
trochu1 té krásy přírodní užiti,
co tam' bylo v okolí, krásných
parků a sadů. Ač jsme aut ne-
měli, všude jsme se po elektrice,
iak se tam t.ěm povozům říkali,
neb: po parníčku na Vltavě do-
stali. Ty výlety ani mnoho ne-
stály. Ovšem, když jsem byla
při Sokole Baráčníkú a divadel-
ních spolků, chodívali jsme mno
hokrát i dvě hodiny pěšky na
výlety, aniž by nás to unavova-
lo. Cestou jsme si do pochodu
zpívali a tak nám cesta vesele
ubíhala, ze jsme se ani nenada-
li a byly na vytčeném místě. Na-
še výletní niísiu, byia, do títras-
nic, ke Gůstovům. Tam jsme si
v zahradě upravily primitivní
pravou cestu. Znal ženy příliš jeviště, když nám majitelé za-
málo, než aby mohl věděti, po-
kud jejich úsudky, zvláště o mu-
žích, závisejí na jejich citech,
ať chvilkových, ať trvalých.
Vlivem těch citů všecko může
býti přijímáno za bernou nebo
nebernou minci, vše vykládáno
ve zlé nebo v dobré, vše poklá-
dána za pravé nebo liché; hlou-
post může platiti za rozum, za
hloupost sobectví za obětavost,
obětavost zá samolibost, hrubost
za otevřenost, otevřenost za ne-
dostatek delikátnosti. Muž, kte-
rý v dané chvíli budí nechuť,
nemůže míti u ženy pravdu, ne-
může býti upřímným,' nemůže
býti spravedlivým, nemůže býti
dobře vychovaným. Proto slečna
Maryna, pocitujíc k Polaniec-
kému od oné. chvíle, kdy Maszko
přijel do Krzemieně, hluboký
odpor a nechuť, měla mu nyní
přímo za zlé jeho upřímnost.
První její myšlenkou bylo: Ja-
ký to člověk, který uznává za
nerozumné a špatné, co něko-
lik dnů před tím učinil s rozmy-
slem? Kromě toho Krzemieň, je-
ho prodej, příjezd Maszka a
význam té návštěvy, kterýž u-
hodla, to bylo u ní jakoby ra-
nou, která jitřila stále více. A
nyní zdálo se jí, že Polaniecki
jítří ji sám s celou bezohledno-
stí člověka drsné povahy a hru-
bých nervů.
(Pokračováni)
půjčili k tomu prázdné soudky
od piva, na ně položily prkna
a třeba se to mnohdy pod naši-
ma nohamy hýbalo, my nedbali
a buď přednášeli různé básně,
veselé výstupy a deklamánky a
tím bavili přítomné hosty, kte-
rých byla velká návštěva, když
jim předem dali vědět, že tam
náš spolek přijde. Sokolové pro-
váděli, tam svá prostná. Baráč-
nici zas v selských krojích své
pestré a veselé zábavy. Postavi-
li si tam své šatlavy, jak zde
říkají (džejl) měli své krojova-
né policajty (nemohu právě vz-
pomenout, jak jim Baráčníci ří-
kali). Ty chodili mezi stoly a
sbírali mladé párky, když se ve-
sele bavili, zatkli je a vedli do
té šatlavy, kde byl rychtář a ten
jim vyměřil pokutu, kterou mu-
seli vložit do malého domečku
a tífn se vykoupit. Za to obdr-
želi malou skleničku něčeho do-
brého. Ký div, že některým pá-
nům návštěvníkům to tak za-
chutnalo, že se až moc často
těm drábům (teď na to jméno
vzpomněla) dali sebrat. Na ně
pokřikovali, smíchy si tropili, až
je sebrali a ao basy odvedli. Při-
tom bylo mnoho taškařic a smí-
chu, když je zatýkali, někteří
jim utekly a pak je po zahradě
honili, píšťáJkami na pomoc
drábi se svolávali a když je do-
padli, v poutech je odváděli a
hold sličné sl. Mary Frances
Chupík, dcerušce p. a pí. J. F.
Chupík, tajemníku hlavní úřa-
dovny SPJST. Byla jsem též po-
ctěna pozváním k této party, na
ktei'ou mně a pí. M. Staněčko-
vou ochotně sebou vzala naše
přítelkyně pí. M. Hegar. Měla
jsem prvně příležitost si pro-
hlédnout nový domov, Dr. a pí.
W. A. Chernoský, který je přímo
nádherný a vkusně zařízený, o-
ba manželé též příjemní a vlíd-
ní hostitelé, bylo nám milo, jak
nás Dr. Chernoský při naší ná-
vštěvě všude jejich domovem
prováděl a nám vše ukazoval a»
o mnohém zajímavě vyprávěl o
jeho začátečním působením v
jeho lékařském povolání. Ten-
tokráte nebyly ty venkovské ce-
sty tak upravené jaké jsou ny-
ní. Rovněž nebylo těch výhod-
ných pomůcek v léčení, jak ny-
ní lékaři mají a mnohdy musili
použít toho, co právě po ruce
bylo. Ukazoval nám kotlík, dosti
šikovný na vaření vody, což po-
stavil na tak zvaný “židák,” pak
měděnou dírkovanou podlouhlou
nádobu, na vyvarování lékař-
ských nástrojů. Že mimo svého
povolání lékařského se též p.
Dr. věnuje i lovu vysoké zvěře,
jsme spatřili když nám ukázal
v garaži zavěšené hlavy s pa-
rohy jelenů, též koží, ba i divo-
ké prasátko. Pak skříň se zbra-
němi, nerosty a rovněž památky
z války, kdy sloužil v armádě ve
Francii i Belgií. Dalo by se o
všem mnoho zajímavého napsat
a jsem vděčna a díky zavázána,
že mně bylo umožněno, tolik pě-
kných věcí, tam zhlédnout a
přejí Dr. a pí. W. A. Chernos-
kým mnoho štěstí a zdaru v tom
jejich krásném novém domově.
Připomínala jsem mu, že by měl
jiti, když má co si přál na od-
počinek, odvětil však se smí-
chem, že teprv bude pracovat.
Má na mysly dobro a zdraví
svých pacientů, což mu nedá té
záslužné, obětavé práce se zba-
vit. Diky za pohostinství.
V neděli byly tak láskavi p. a
pí. Ed. Markovi, ,že mě sebou
vzali do Granger, do distriktní
schůze, která byla první, již
jsem měla příležitost navštívit a
P. John Coufal, st 75 let, dří-
vější rolník, zemřel v místní ne-
mocnici v 9:30 táno ve středu,
po dlouho trvající chorobě.
Byl narozen 17. července 1879
v Cermna, Československu. Do
Ameriky přijel v stáří 18 let a
usídlil se v Bellville, Texas. V
roku. 1903 se přestěhoval do o-
kresu Bell, kde žil do roku 1916
a pak se přestěhoval do Bomar-
ton. Po posledních 10 let žil v
jeho domově v Temple. Oženil se
20. listopadu 1903, se sl. Matil-
dou Motl. Byl členem SPJST řá-
du číslo 47 v Seaton.
Pozůstalí jsou; jeho manželka
a dvera, pí. W. B. Hampton z
Dallas; tři syni, John Coufal z
Temple a Frank Coufal ze Sey-
mour; osm vnoučat a dvě neteře
a dva synovci v Československu.
Pohřeb vypraven z, kaple Pá-
ce Ve 2 hodťňy odpbieqWe dó ko-
stela Česko Moravských bratří
v Seaton; kde p.’ far. F. J. Ko-
stoluyz vykonal pohřební pobož-
nost. Zesnulý pak pohřben na
tamějším hřbitově
Panu Coufalovi přeji po pře-
stálé trapné chorobě, tichý a li-
bý spánek a pozůstalé rodině u-
přímnou soustrast’.
V pondělí večer se tu pro mně
zastavili p. a pí. Joe E. Kapaví-
kovi a vzali mně na krásný če-
ský film “Modrý závoj,” který
byl ukazován u p. T. T. Šefčíka
na Seaton, p. Fr. Vavřikem a je-
ho pí, které znám z Houstonu a
po nx poslala pozdrav Studnič- I
ným a neteři Harriette. Ač ten
film jsem jednou již viděla, zají- j
mal řnně opět. Odporučuji jej, j
kde bude ukazován, jděte se naň
podívat, jistě se Vám bude líbit. I
Díky p. a pí. Joe Kapavíkovým, |
že mně umožnili se naii podívat. I
Mohl jste ušetřit!
hodně peněz pouze
s jednou tyčinkou
NONAT
Protože tato spolehlivá
mast chrání před ži-
vné zaviněnými kož-
ními infekcemi, řasná
aplikace vám může
snadně ušetřit hodně
nepohodli právě jako 1 lékařské vy-
dání. NONAT je urřena k ulevení
bolesti od vředů, vyrážek, zarostlých
nehtů, pokousání od hmyzu. atd. . ,
Objednejte přhoduou tyčinku ještě
dnes! Pravidelná velikost 55c. > Velká
úsporná velikost $1.05.
NONAT
fteo u.6. PAT OPF.
R. C. MILLER & CO. “
P.O. Box 285, Altadena, Calif.
-■v-
■i ^avl•
GEO E. KACÍŘ
právník
WEST, TEXAS
Ernest J. Hanb
, Právník
Houston. Texas
Kacíř & Lešikar
a Kacíř
právníci
úřadovna
2nd Floor Temple National
Bank Buildi^xg
rii
Temple, Texas
a‘*
ii;. ii v
c ar:
..ria
.MU
t il). ;
v7;
-
rnoq.vad
'i..
xJahft
24ti-Hodinová služba
Denní Telefon 6-5383
Noční Telefon 6-2274
Vaše zavolání jest
náš povel!
Ve dne neb v noci, my Vám sloužíme
správně . . . s nejlepší jakostí butane
neb propane, plynem, dovážka přesně po |
zavolání, bez rozdílu jaké jest počasí,
neb cokoliv jiného. Naše ceny jsou také
správné.
WEST BUTANE
(Pete)
West, Texas — Hwy. 77—81
. uj JÍJik Hit jiifcifUórUU OiXOJ *áéÍ£ÍOVé ODitO'1 Ulil
OWl lóbiV
■ >
ibU
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 16, Ed. 1 Friday, April 22, 1955, newspaper, April 22, 1955; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783107/m1/2/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.