Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 16, Ed. 1 Friday, April 20, 1951 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
uiii/uuouu v n a — nircioi, iuaao
v paien, une zu. uuuna íwat
“Milá, krásná, jako Nataša Petrovna
ruských románů, jako Kity Leviná. . .
Bárjně. . Tak mluvilo jeho nitro.
Hašler mi již všecko řekl. . . Budete se
mnou spokojení. ” .
“Od nás nikdo neodešel za války, jen
kdo musel na vojnu. . . Tiché a pořádné
Jidi máme rádi. . . ” promluvila hospo-
dyně, Kordula Jínová, od velké plotny,
plné hrnců. “A sedněte si zatím, večeřet
budeme za pul hodinky." Ukázala mu
na lavici poblíže dveří.
Usedl a jakoby nesměle hleděl před
* šebe.
'V
, Helena odešla nahoru.
Nový chasnik se ji líbil. Šel světem
— a přece není otrhaný, moudře se dívá,
jest — na pohled — řádný člověk. I Ha-
šler jej tak posoudil a proto se zaň při-
mlouval.
Za chvilku přišly do kuchyně všecky
děvečky. Nejprve Maryna. Hned ji poz-
nal. Ženské na poli se smály: “Zústane-
te-li, chasníku u paničky, máte štěstí,
'že si s Maryriou začal pan Cyril. . . ” A
smály se: “Teď už není Maryna nebez-
pečná. . . Máte pokoj. . . ’
jj; Maryniny tváře Jen hořely. Větrem
pšlehány, rozpálily se u kamen, u nichž
Maryna usedla, pozorujíc Podařila.
Pavlina Petrová pomáhala Kordule.
Hnědé vlasy měla hladce rezčísnuté na
bledém, vysokém čele. Vypadala unyle,
pohyby její byly měkké, tiché; schová-
vala se za hospodyni, jako by se stydě-
la*
Horačka s Terezkou první vdova sku-
tečná, muž jí padl na vojně, druhá vdo-
Va válečná, muže měla v zajetí, hovořily
/spolu, hosta sl nesvšímajíce.
Podařil vzdychl.
“Nemám štěstí. Mezi tolik ženských
jsem upadl. . . !’’ Kolikrát si již řekl, že
navěky douúčtoval s ženami. Jenom smu-
tek mu po nich zbyl. Takový hořký smu-
tek. V Jedinou ženu věřil, jedinou ženu
Ctil: nebožku matku svou. Vzpomínky na
^vé milenky a na všelijaké ženy, s nimiž
jej náhoda svedla na cestách, na lodích,
na drahách, ve velkých městech 1 v za-
padlých krajinách, byl by rád vymýtil z
.mysli tak, jako zničil všecky památky na
pě.
, “Růženo Růženo, k večeří!” zvolala
hospodyně vedle něho do chodby.
“Jdu ji?, jdu!" odpovídal odkudsi se
'shora altový dívčí hlas.
«i “Pro boha, ještě jedna. . . S paničkou
Šest žen!" vzdychl sl znova.
Růžena Jasanová vpadla do kuchyně
vesele. Teprve, když si všimla cizího mu-
že, zarazila se.
“Služka panťččina!” odhadoval Poda-
řil. Byla lépe ustrojená nežil ostatní dě-
večky. Dlouhé, pravé copy stočila sl ve
.vysokeu korunku a tím nabyla její hlava
zvláštního útvaru. Modré oči se ulekly
*Podařlla. Postrašil ji klidný pohled, jeho
r.pytavých, hlubokých, černých oči.
Kordula se zasmála. <
,l “Vité, čeho se ulekla naše Růžena?
• Vašich oči. Máte uhrančivé, smutné
{oči. . . ”
} “Mnoho jsem zkusil na vojně. Viděly
tam mneho smutného! Snad se u vás
“Ale přece těm dravcům rády — a vše-
cko a hned odpouštíme, viďte, Kordu-
lo. . . " Toužila v posledních týdnech
tolik po $vém choti, obden mu psala aby
přijel, kolikrát již již chystala se odjeti*
za nim. Téšil jj dopisy, že přijde, brzo
přijede.
“Nemohu se však vzdálit, jsem na ex-
ponoyaném místé, mýma rukama jdou
věci důležité, nevíme dne, ani hodiny,
musim hlídat, rozdmíš. . . ”
Rozuměla. Vypravoval jí, že čeká zhrou
cení Rakouska v několika měsících.
"Až zazní poplašná rána, a i všecko
praskne, pak tu musí stáli připravení,
celí lidé. A po nás, vojácích bude doma
velká sháňka. Po vojácích, kteří dovedou
věsti a organlsovati. . . ”
Ačkoliv prahl po Heleně a zvláště nyní,
zvláště nyni — aškoli omdléval slastí
při vzpomínkách na svůj “rozvodový"
zájezd, nemohl se odpoutali od vyšší
povinnosti. Tlumil touhy 1 vášně, pře-
konával se .
Podařil hned první večer služby u Mi-
lostínú dověděl se mnoho věci o děveč-
kách i čeledínech.
Když odešly Horáčka, Terezka i Pav-
lina procedil Hašler skrze zuby:
“Hubují na Marynu, ale jsou všecky
stejné, Podařile, všecky!
“Kdybyste nepomlouval. Prcč jim ne-
dají pokoje!” zahubovaja Kordula.
Hašler pohodil pohrdavě hlavou smě-
rem ke Kordule. Tak jí odpověděl!
“A Horáčka? Myslil jsem, že se zblázní,
když přišla zpráva, že ji muž padl.
Hašler umlkl. Do světnice vstoupila
Růžena Jasanová. . . Dlouze se na ni za-
díval Zašeptala cosi Kordule a obé pak
odešly.
“Panička ji volá ” řekl Hašler, když
odešly. “Ale vidíš, přece nejsou všecky
stejné." Pokynul za Růženou. Nechejme
však marných řečí, pojď, zavedu té spát.
Posilnil ses jídlem, ještě se vyspi! Časné
ráno naměříme spelu semeno! Brzo tě
zavolám. . . ”
II.
Nebylo však třeba volati. Sotva se
— v takových se hrabanka nejlíp vypaří
a vysuší. Slehne se a v zimě ji můžeš
sekerou štípat, tak je čistá. . . "
“Buďte bez starosti, pantáto. Vyznám
se, budete “spokojen,” ujišťoval Poda-
řil.
A v duchu mu znělo:
“Stražisko! Poslední česká půda. Tam
k severu, té znémčené — měl jsi dobý-
vat. Z ciziny měl jsi přinést bohatství a
získat ji za ně! A vrátil ses chudší, nežli
jsi vyšel. Přece však tam na Stražisku
nebude té hrýzt! svědomí. Otče vojna
rozhodne také o ní, také o pudě na seve-
ru! Válka nám ji vrátí.”
Těšil se na Stražisko. Po zahradách
mladosti pozdraví lesy mladosti. Zahrady
a lesy! Není vétší radosti na světě nad
ho, očištěného, s věčností vyrovnaného.
Brzo snesly ženské Podařilovi kupu
hrabanky. Rovnal ji, udupával. Byl vzdá-
len od ženských nebylo třeba, aby s nimi
mluvil. Když ho zakryla hromada hra-
bank.v, smekl a oddychoval zhluboka,,
vydávaje se lesu.
Z dum a vzpomínek vytrhl ho smích
mezi ženskými. Horačka, která přinesla
koš hrabanky. ke kupé, ťukla Podařila
do ruky:
“Znáš ho? Pan Cyril! Přece princ!
Maryna dobře prorokovala!”
Podařil zabodl vidle do steliva a prud-
ce se na né opřel. Překvapené jeho oči
zíraly k ženským. Spatřil,muže v mys-
liveckém obleku. Pes Cyrilův přiběhl až
k hromadě větřil, zvedaje hlavu proti
Pcdařilovi.
U ženských ozval se estrý hvizd. Pes
poslušně odběhl ke Skalákovi.
Podařil opíraje se o vidle, jež vězely až
po násadu v hrabance napínal zrak, aby
si prohlédl Skaláka. V lesním stínu nero-
zeznal jeho obličej; viděl jen statnou pos-
tavu, poněkud kupředu nechýlenou, jež
si pohrávala s heli. Hned jí švihala do
vzduchu, hned si jí pleskla o lýtko, hned
jí chopila psa za obojek. Ženské se smá-
ly Skalák je asi bavil. V tom se zamí-
chaly, hrábě odhodily a běžely zpátky ke
rozednívalo, vyšel Podařil na dvůr a pak'svým kazajke.m a zástěrám které zane-
___1_____Ti- ____l-......--
rozveselí!" zažertoval.
"Náš nový chasnik, už se spřátelil se
? ženskými. Pozor pozor, ale poradím ti.
; Drž se Korduly, kuchařky, jako já. . . S
tni buď za dobře, všecko udělej, co ti na-
jí káže. Je tak vyhladovělý, Kordulo nasyť-
te mi ho brzo, aby mi neupadl u sečky
— j^ko dnes. . . Tak sem sem, vedle mne,
Podařile, Josef se jmenuješ, viď. . . ”
\ Posadil se k dlouhému stolu. Do čela
'•Kordula, vedle ni Hašler a pak Podařil.
"Heť, heť, Horačko, zbavím se tě. . .
Nebucješ se ke mně lísat, nebudeš mne
už svádět, nechytíš už Hašlera!”
Horáčka, sedajíc vedle Podařila, zas-
mála se::
"Bral byste, jen kdybych chtěla, děde-
čku, dédečjtu. . , ”
Kordula nalévala z yelké mísy polévku
na talíř.
"Zlaté ručičky!” lichotil Hašler. “Kva-
sovka! Jen hodně cibuličky Kcrdulinko!
A na ráno k snídani mi nechejte pořád-
ný hrnec! Dnes se posílíš, Josefe, Jozo!
Když jsem šel do služby — před čtyři-
ceti lety, kamaráde, mívali jsme kva-
sovku den co den k snídani u sedláků. . .
Pioto Jsme tak zdrávi a silní.”
Lžíce zazvonily o talíře. Hašler ztichl.
Po večeři poležila Kordula na stůl vcli-
Ký bočhnik chleba.
“Jen se za nim zapráší, uhlídáš, Poda-
řile! Ukroj si ukroj, na ženské nečekej,
od nás mužů, vzal začátek, z našeho zrna
prve ženské pekly, a tedy nechť také
odle tcho pořádku krájíme. . . Chceš
j«kioJek? Vezmi mně už se tu a tam zuby
yiklají. Namaž si hezky si namaž, zabi-
íell jsme o velikonocích a Kordula "s
Terezkou zase krmí dva. . . ” Hašler při-
trčil k Podařilovi hrnec sádla.
I Rozešli se po večeři. Všecky ženské
Ostaly od stolu. Pavlina, Horačka a Tere-
za pomáhaly Kordule mýtí nádobí a
uklízet.
Maryna vyběhla ze světnice.
Hašler ťukl Podařila do ruky. kyna za
Marynou..
“Ui zase běži.” zahučel. “Netrpěl bych
ve svém demě takového pohoršení, Řekl
Jsem už panic -e.”
“Nehučte, Hašlere! Čemu pak vy rozu-
míte! Jenom my. ženské, které jsme měly
děti, víme proč panička zamhouřila oči
nad Marynou. Našemu citu nerozumíte!
Nikdo mu nerozumí, s mužskými o něm
ani nemluvíme. . . Copak mužští!”
Z Kcrduly mluvilo opovrženi k muž-
ským. Jí také zkazil mládi takový dra-
vec. Zkazil a utekl. “Všichni jsou takoví.”
Nikde neviděla výjimek. Ani v manžels-
tví ne.
Kordula se netajila se svou “filosofií”
ani před paničkou. Politovala pohladila.
Helena — zapálená, ale rozradostněla,
že přece s někým může hovořit o svém
očekáváni, zasmála se:
dal” děti i ženské' žá Vešelbifliistorku dal
hajnému cigaretu. •
Podařil byl rád, že tak lehce vyvázl, , .
Vyeházeje ze světnice, usmál se: 1
“Podařile, kam jsi zapadl! Osud té
zanesl do takového ženského hnízda
—>■ tebe, který sl již dvě, tři létá namlou-
vá, že súčtoval se ženami nadosmrti.”
Ve své komoře na tvrdém lůžku ležel
pak dlouho oblečený kouře papirosku
za papiroskou. •'
Rozpomínal se na všecka' svá dobro-
družství se ženami. Ve všech dílech svě-
ta je miloval — až konečně přišel den
přesycení.
Přesycení. . .
Ůsilovné si vybavoval v mysli verše,'
které si před dvěma, třema lety vypsal z
nějaké básnické knihy. Nedovedl se upa-
rtiatovali který básník ji napsal, ale myš-
lenky básníkovy přece se mu vymanily
ze zapomenutí. . .
“Přesycenost, to je nenasytný
a divý vlk, to žravá harpyje,
jež všecko zhltá a vše pokálí!
Bláh, kdo se ještě dívá oknem touhy,
jen krása komu ještě ideálem!
O šťastný, kdo . muž’ užívat, jejž
požitku bodá. . . Však přesycenost.”
Na další verše si nemohl vzpomenout!.
Tenkrát také porozuměl Šalamounovu
vzdechu: “Marnost nad marnostmi”, teh-
dy pochopil duševní převrat Tolstého.
Se zorného úhlu věčnosti posuzoval od '
té doby lidský život a především svůj a
své činy. Odpoutal se cd tělesnosti, pře-
konával vášně, trpělivost a klid usídlily
se v jeho srdci, kde dřivě háral nepokoj a
vyvstávaly nové a nové touhy, jež ho hna-
| ly světem.
Tehdy v onom “vanu věčnosti” se mu
zjevil domov Liboviz, jeho kolébka.
“V tiché práci mezi svými, prost před-
sudků a ctižádosti, zakotvi a dožije svůj
život. Tam doma splyne s věčnosti. . .
“Van věčností” způsobil, že nehnal se
po velkém svém majetku, aby se ho na-
ráz ujal, aby z něho vyhostil větřelce.
Seznal tam na poli, kde ponejprv vodil
secí stroj že osud tolika lidí je spojen s
jeho majetkem. Osud Skalákův, Marynin
osud Pavlův i osud Julie Rabochovy.
Jedním výkřikem mohl zjednati jasno.
Pohlížeje však na libovizské události s
hlediska věčnosti'; pozoruje zápolení o
Junkův statek s úsměvem trpělivého,
vyrovnaného člověka, rozhodl se, že
“nechá osení dozráti” a že ho předčasně,
ukvapeně nepokosí.
Byl šťasten že zmizel mezi liboviz-
skými čelediný, že se stal bezejmenným
chasníkem.
Věděl, že na Libovizi říkají, nemohou-
li si vzpomenouti na jeho jméno:
“Ten nový chasnik u Milcstínů, ten, co
přišel s pinklem — hladový tulák.”
Bylo mu blaze, že tak zapadl, že nikdo
si ho nevšímal, že nikdo se o něj nesta-
ral.
Práce na polích byla mu radostí a po-
těšením. Rozhlížel se často po liboviz-
ských polích. Kdekoli zahlédl pracující
lidi, posílal jim pozdrav, objímal je v
duchu, ponejprv poznal, co je to bratr-
ství. . ..
Druhého dne přišel Skalák opět na
Stražisko.
Kráčel mimo Podařila, hvízdaje
“Pomáhej bůh!” zvolal na Podařila,
který vyhazoval stelivo na kupu.
“V takové hromadě steliva se pěkně
spi! I v zimě! Za největších mrazů je
tam jako za kamny,” hovořil Skalák více
k sobě než k Podařilovi. — Najednou se
zastavil. Pozoroval ženské z dáli. Hned
poznal, že Růžena dnes nepřišla. Zlostně
švihl holi po loveckém psu.
Kordula se zasmála.
“Kdo by v tobě hledal tanečníka, v
takovém samotáři a nemluvovi. . . Ale
ráda bych tě viděla tancovat! Ukaž nám
nějaký tanec. . . ”
Podařil se vzchopil. Vzpomněl si na
americké cesty, na americké tance v
Kalifornii a na Aljašce. Vzpomněl si, jak
si tehdy získával přízeň žen zpěvem a v
tanci.
Pokrpčil doprostřed kuchyně — a
zatancoval.
Již pb prvních jeho pohybech Kordula
usedla na židli a založivši ruce na ňad-
rech udiveně pozorovala nikdy nevída-
né, zvláštní, tak nezvyklé pohyby štíh-
lého těla Podařilova.
V očích Růíeniných, rozšířených, na
Podařila upiatých, svítilo překvapením.
Pcdařil jako by byl upadl do snu. Pro-
žíval pohádku. Ani nevěděl, jak to všecko
přišlo jak ho ovládla záliba, vášeň jeho
“bývalých” let, let před duševním “pro-
buzením”. Tváře se mu rozhořely, a oči
mluvily, že tančí nejen tělo, ale i duše
jeho. . . Otáčel se na patách, ukláněl se,
prohýbal se ' nalevo, napravo, vzpínal
ruce, proplétal je, vypial prsa furianšky,
zvedaje pyšně hlavu, v níž zářily rozjá-
sané cči. . . Po amerických tancích uká-
zal ruské a polské.
Kordula sedíc vedle Růženy, chopila ji
za ruku, jsou udivena Podařilovým oh-
něm. Obě mlčely. Růženiny rty se pootev
rely naklonila se kupředu aby jí neušel
ani jediný pohyb Podařilúv. Uchvacoval
ji Podařilúv cheň, ach, kéž by dovedla
takhle tancovat, kéž by se mohla posta-
vit vedle takového tanečníka. . . Připa-
dalo ji. že jsou všichni očarováni. Tane-
čník — toť přece není nový jejich chas-
ník, tulák, zasmušilý samotář. . . ! Čaro-
děj ho proměnil v lesního muže. takové-
ho. jako tancuji s vilami, s lesními žen-
kami v májových nocích. . . A dnes —
vždyť je opravdu májový večer. . .
Tanec Podařilúv rozpálil Růženu. Líce
se ji polily nachem. Ani nedýchala a vše-
cko v ni hrálo slasti a údivem. . .
Zazněl elektrický zvonek — a všecky
probudil.
“Panička volá!” vykřikla Kordula.
Růžena vyběhla z kuchyně.
“Kdd by se byl nadál, kde se v tobě
vzalo, co všecko umíš. Jsi nějaký podiv-
ný — a zkušený, tuze zkušený chasnik. ”
hovořila Kordula, dávajíc Podařilovi
večeři na talíř.
Když se vrátil?. Růžena, usedla naproti
pán — jako muž naši paničky — ne-J mým. němu. Byla jako opilá. Nedovedla se vzpa
hrabalo se v Jejím lese stelivo. . . Pohra-1 Maryna Žátíiia na nový způsob jeho 1 matovat, bó!a se pohledět na Podařila. ,
bete sl! Ta vůně! Ženské budou hrabat j života. Pan Cyril netoužil už po jejich’ruce se Ji třásly, když si loupala bram-
a snášet a ty uděláš z hrabanky velké zprávách a novinkách. Dovídal se od lidi; bory.
kupy. co mežná největší. Slyšíš, největší o všem, co se událo na Libovizi, “zpovi- (Pokračováni.)
DALŠÍ POM8c TITOVI.
Washington, 16. dubna. Spoj.
státy darovaly v pondělí Titovi
dalších 29 milionů dolarů. Presi-
dent Truman uvědomil kongres,
že autorisoval tu další peněžní
pomoc Jugoslávii, která potřebu-
je nejvíce kůži na obuv, bavlnu a
vlnu na uniformy, a také nějaké
stroje. Do nedávná Jugoslávie
dostala od Sppj. států pcjmoci v
ceně 72 milionů dolarů, a tím ta
suma vystoupí na 101 milion
dolarů.
GENERÁL ODSOUZEN.
Baltimore, Md., 16. dubna. —
Bennett E. Meyers, dřívější ma-
jor genrál v Air Force, byl v pon-
Uncle Sam Says
na zahradu. Když stál naproti kříži, jejž
dal Amerikán postavit na poděkování za
americké štěstí a šťastný návrat, rozed-
nilo se dočista. Stál zde dlouho. Ke kříži
však nepřistoupil. Bylo odtud viděli širo-
ko daleko.
Vraceje se na Milostínovu zahradu šel
sotva noha nohu mine. Za živým, vyso-
kým plotem hlchovým se zastavil. . . .
Zaslechl za sebou kroky. . . Brankou pro-
běhla Maryna, zahalená v zabálce. Po-
spíchala domů.
Jala ho lítost. . .
“Ubohá, ponižovaná! Skaláku, i za ni
se mi zodpovíš!”
Ponejprv po dlouhých letech vkročil
zase do zahrad své mladosti. Pralesy v
tropech, palmové háje, věčná zeleň moř-
ských ostrovů — co vše bylo proti zahra-
dám mladosti? Teď tu leží před ním.
Větve ještě holé. jenom třešňové snčti
mění svou šeď do zelena, jak se jim pu-
pence nalévají; tam kdesi v pozadí zele-
ná se srstka, Kn?eny tmavé, černé větve
rozplaté, všecko napohled tak střízlivé a
všední — a přece, slyš, jaké zpěvy se
linou k němu z libovizských zahrad, jaká
krása ho vábí do nich proč se mu ruce
chvějí, proč se dotýkají hnědé, popras-
kané kúry, proč pažit pod nohama ho
líbá a laská?
Tam zeď z pískovcových kvádrů! Vše-
cky libovizské zahrady jsou tak obehná-
ny. Výš a výše , o metr, o dva výše ji vy-
žene ještě. . . Svět-li ho zklamal, všec-
ko-li na světě prozkoumal, hle — pak
zde se uzavře.
“Věčnosti!”
“Odpustitelko, rozhřešitelko všeho,
pochopeni všeho, zde ti zbuduji chrám!
V zahradách mladosti! Vášně překonány,
věčnosti, úsměv shovívavý, trpělivý a
vyrovnávající jsi vtiskla do mých tváři
na mé rty. . . Tak budu chodit zde v
zahradách mladosti, až splynu s tebou.
Všecko-li dám lidem, čeho se jim zachce,
do zahrad mladosti jich nepustím. Ne-
mohou rozumět mým bohoslužbám
— nesmějí nás tedy rušit. ...”
Pěnkavy a sýkorky se rozepěly první
ranní písničkou. Vystoupil na pahore-
ček, lidskou rukou navezený, na němž
zasazena byla lípa. Pod nim i za ním
rozkládaly se libovizské zahrady. Až se
zaliji zelení a zapadnou květným sně-
hem. . . ! Slyš, slyš! Duše jeho se otevře-
la a píseň mladosti, kterou slýchávali v
zahradách již předkové jeho před sta le-
ty píseň věčnosti, již splýval s minulý-
mi generacemi, povznesla ho do nebes. ,
Byl podepřen o kmen lípy.
Kdo šel pod pahorečkem, neviděl ho.
S nebes strhl ho hrubý posměšek a
surový vtip. A hned brutální samčí roz-
veselení po úspěchu, včera ještě nečeka-
ném.
Podařil více neslyšel. . . Oba mladici
vyšli ze zahrady. . .
Rozuměl, dobře rozuměl všemu.
Z Milostínovy zahrady naň začišel
ranní chlad a dusivá mlha.
Zahrady mladosti byly rázem zbaveny
veškerého kouzla. Jak byly nejednou
smutné!
Tři dny šili. Ale pak přišly jarní pře-
pršky. Nemohli vláčet ani sít.
"Zastaneš mne, Podařile, u domácí
party! Všiml sis, máme málo slámy. Celá
ves hrabala už stelivo,jenom panička
bránila. Hubí prý se les. Ale konečně po-
volila. Sláma se dnes lip platí, než před
válkou zrno. Budeme hrabat stelivo! Do-
mácí ženské pošlu, rozumíš? — půjdeš na
Stražisko. Dovedou tě tam. Krásný pani-
tčin les. . . Dávno se již měl kácet. Ale
panička říká; Za stromy z české půdy
vyrostlé, za české krásné stromy vzít
vídeňské potištěné hadry? Jenom poše-
tilý člověk tak učiní. Vidíš — a nekácí!
Zdá se mi, že má pravdu. Les je nejlepší
záložna, nejlepší spořitelna. . . Podivíš
se! Smrky až do nebe. Jedle jako sloupy
v kostele, na borovicích kůra jako omít-
ka na pražském museu. Panička mne po-
siiá do Prahy nakupovat," pochlubil se
chaly na hřebenu nad úpadem, jejž hra-
baly. . . Usedly, aby se nesvačily. Skalák
se klidně za nimi loudal. Usedl na pařez
naproti nim. Zapáliv si cigaretu, vypou-
štěl oblaky dýmu nad sebe.
Také Podařil usedl do hrabanky, aíe
tak, aby nebyl ženským a Skalákovi na
cčích. Nesvačil, ale zabořen do steliva,
hleděl upřeně na Skaláka. Tenkrát v
nemocnici za italskou frontou mu řekli,
že v gcrické stodůlce vyhrabali ze sutin
jenom jej — Podařila. Domníval se, že
Skalák tam zahynul. Řekl si tehdy:
"Liboviz si oddychne!”
A neoddychla si! Naopak — Skalák,
starý komediant, zahrál si s ní komedii,
0 níž budou ještě po stu letech vypra-
vovat.
Podařil si vzpomněl na souboj se Ska-
lákem v gorické stodůlce. Nenadál se že
utká s*e s ním v pernějším souboji — na
Libovizi.
Podařil přemýšlel o minulosti, proto-
že nemohl, ba nesměl mysliti na přítom-
nost. Ani se nehýbal, ležel v stelivu, jako
by byl zkameněl. Bál se pohnouti rukou
nebo hlavou, zdálo se mu „že by to bylo
povelem jeho tělu, aby se vzchopilo a na
Skaláka se vyřítilo. . . Stiskl by mu krk
tak, jako tehdy ve stodůlce, zahřměl by
nad ním:
“Skaláku, Ludviku Skaláku, lupiči,
komediante, zloději!”
Jak by sebou trhl jak by klesl na zem,
jak by se svíjel pod peho nohama. . .
Nesmí však vyskočili, nesmí vzkřiknou-
ti! Hle — již k vůli té, která nyní sedí
naproti Skalákovi a kousajíc krajíc chle-
ba, nespouští s něho očí, vzhlížejíc se v
něm jako v bohu, pozorujíc každý jeho
pohyb, každé oka mihnuti každý úsměv
a hltajíc každé jeho slovíčko. Tak se
upiala Maryna ke Skalákovi. . . Jarní
slunce, jež prodralo se na chvilku vyso-
kými stromy na lesní hřbet, ozařovalo
ženské tváře tak, že Podařil viděl jejich
úsměvy i radost, velikou radost všech, že
takový pán si usedl mezi děvečky na
besedu.
“Ještě jsem osení — tvé osení Skaláku
— neobhlédl. ještě jsem tvoje spády ne-
vyzkoumal — nemohu ještě kosu s ra-
men sejmout!! Bůhví, kolik životů bych
dnes zničil, nebo těžce zranil, kdybych
se na tebe vrhl. . . Ne, ne, ty jediný, ty
sám odpykáš trest za svou ničemnou
drzost nikomu jinému nespadne vlásek
s hlavy. Nepřišel ještě den soudu.
Svačina trvala ženským o čtvrt hodiny
déle než jindy. Ponejprv viděly zblízka
pana Cyrila, ponejprv s ním hovořily.
Líbil so jim,.
Skalák byl jako začarován. Žehnal
svému nápadu, aby dnes zašel až na
Stražisko.
Sotva nastalo jaro, vytáhlo jej ven do
přírody do lesů.
Zapomněl na starosti, přestal se báti
vyzrazení, vždyť odnikud se neozval ani
hlásek podezření.
Zatoužil po mamině skále, po svých
skrýších a doupatech, šel vyhledat staré
své spady. Vracel sc do svého dětství a
mladosti, stal sc zase cikánem, radoval
se ze života.
Hovořil s lidmi, jež potkával. Sedl si k
ženským, které sbíraly klestí a lámaly
dlouhými háky suché větve s borovic.
Chopil se háku a rázem strhával sušiče
za radostné pochvaly ženských. Žertoval
s nimi. smál se. Spřátelil se s hajnými
jimž nosil tabák. Děti přibíhaly k němu
zdaleka. Věděly, že jim přinesl cukrátka.
Když poznal lidí na polích a v lesích,
když pozoroval, jak je těší každé jeho
slovičko, každý jeho vtip a úsměv, když
1 na Libovizské návsi zdomácněl jeho
zjev. tu často si lál pro minulou svou
hloupost a strach. . .
Proč se vyhýbal lidem, proč se zavíral
nahoře v pokojich? Proč jej opustila
bývalá odvaha a smělost?
Ukazoval se nyní rád na návsi. Vychá-
zel mezi Rabochovu 'čeládku na dvůr,
vysedával na lavičce — a hle, doved! s
dělí podruhé odsouzen do vězení,
v Jeho dvojitém životě, který vedl
v době poslení války.
Federální soudce Wllliam C.
Coleman nařídil mu vězeni jed-
noho roku a uložil mu pokutu 15
tisíc dolarů za to, že nezaplatil
$61,400 v daních z příjmů. Mey-
erš se opět přiznal k vlně.
--o-
TRUMAN SE NELEKL.
Washington, 12. dubna. Presi-
dent Truman v novém a zlost-
ném telefonním zavolání vyzval
i senátora Tobeye, republikána,
Jen aby začal s tím impeachmen-
i tem proti němu, a že mp v.y>m
ještě pomůže. ^
Tobey se omlouval, Že’ to tak
nemínil, ale president mu řekl,
že slyšel o tom jeho výroku od
zdroje ve který má tu největší
duvěru.
Nej lepši způsob obrany Jest ne-
odpláceti stejným tomu, kdo ti
ukřivdil. — M. Aurelius.
C, H. Chernoský
PRÁVNÍK
Vyřizuje veškeré soudní zále-
žitosti.
úřadovna: 936 Bankers Mort
Building, přes ulici naproti
Kress budově.
Houston, Texas
Kacíř & Lešikar
právníci
Temple, Texas
Here’s your answer on what to do
for Christmas — Give the Present
wlth a Future, U. S. Savings Bonds.
Bond buying is the easlest shopping
you can imagine, they’re available
at any bank, post Office, orwhere you
work. So, this Christmas, make your
jrlft mean more than ever before.
T3IVE U. S. SAVINGS BONDS FOR
CHRISTMAS! U. S. Treasury Department
GEO- E. KACÍŘ
»
právník
WEST, TEXAS
■ p'%
Nechte nás vyříditi vle-
čky vaše potřeby v čase
náhlého zármutku. Naše
mnohá léta zkušeností
a sympatického porogu*'
mění uleví vám ve va-.-.
šich potížích. A ceny
jsou mírné.
Aderholďs
FUNERAL HOME í
Phone 36 West, Te*
Ernest J. Hanka
Právník
• 'V /
Houston, Texas
Dárek “certifikát”
PROČ NEPOSÍLAT BALÍČEK DO ČESKOSLOVENSKA?
Balíček se může ztratit. Poštovné je drahé. Nikdo neručí,
že vaši milí balíček rychle dostanou.
A NEVÍTE, CO VAŠI DRAZÍ POTŘEBUJfl
PONECHTE VÝBĚR SVÝM MILÝM. UDĚLÁTE JIM
NEJVĚTŠÍ RADOST.
GIFT CERTIFICAEE
Je také pro vás nejvýhodnější a nejpohodlnější.
GIFT CERTIFICATE
umožní vašim milým výběr nejlepšího zboží z bo- ^
hatých skladů prodejen DAREX v městech: ^
PRAHA, BRATISLAVA, PLZEŇ, KARLOVY VARY,
BRNO, PIEŠŤANY, ŽILINA, PŘEŠOV, KOŠICE,
OSTRAVA. ♦
Pošleme vám pptvrzení, že váš dárek byl vyřízen a
a jakou radost způsobil.
CENTEX, INC.
465 LEXINGTON AVE., NEW YORK 17, N. Y.
AUTORIZOVANÝ ZÁSTUPCE PRO STÁTY
OKLAHOMA, TEXAS, ARKANSAS
ING. JOSEPH HAVUCK
TULSA 4, OSLA.
1711 E. 3rd St.
• ‘ \ A* ř
HERE‘S THE
REFŘ/GERATOR
MADE FOR
ONCE-A- WEEK\\ V!
SHOPPING!
Plenty of space and the right kind of cold
for keeping foods safe from one shopping
trip to the next.
SUPER FREEZER COLD
Near zero cold for
41 Ibs. of frozen
foods in the full-
width Super-Preezer
Chest.
m m
■ ■
: w •• i
: 7 *
: M. j?
Plenty of usable
space for safe stor-
age of all your
everyday foods.
)
*}í M
iiJijLÉhi
■ÉAHiliiilfiiAMÉrL
The heautiful new i
rigidaire
Master Refrigerator
scav. ;
Twin Hydrators keep |'j*|
3/5 bushel of fruits *'
andvegetablesfresh
and erisp for days.
Hašler mimochodem. "Co koupil statek i každým promluvit, jako se starým zná-
nán inlrn mni nn£i nnničkv — nfi- ! mvm
All these features in a new Frigidaire I
• Sturdy, close-griíled, • Double-easy Quickube
ruttproof ihtlvis
• Over 15 tq. ft. of cholf
• Full-width Chill
Prawer
leo Trays
• Beautiful design wlth
gold, bluo and chromé
accents
Meter-Miser
mechanism protects
all your food
with SAFE Cold!
m fr. h .
i
v
'Mi
má i.-
T7.- i
f
I '■£ í
v; i
■+. ji
: í'
4\,
F. 6. Gerik Appliance Co.
fhoM 489 - - West, Texas
ř
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 16, Ed. 1 Friday, April 20, 1951, newspaper, April 20, 1951; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783114/m1/2/: accessed July 1, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.