Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 41, No. 33, Ed. 1 Friday, August 12, 1960 Page: 3 of 8
eight pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pátek, dne 12. srpna 1960
Čechoslovák — west, texas
Enniský Věstník
POŘÁDÁ JOSEF VYTOPIL
900 S. McKinney, Ennls, Texas
m
11 Si
Žijme přítomnosti |
Můj dobrý přítel, dnes již ze-
snulý Jim Černý, který zemřel
v Dallas 10. září 1957, často mně
říkal, že on v noci nemá žádné
sny, a že člověk má žiti přítom-
nosti, přítomné době a budouc-
nosti. Minulost nechati stranou.
Můj přítel tím mínil, na minu-
lost nevzpomínat. Co bylo je
pryč, a proto snad on neměl snu
ve kterých mnoho lidí prožívá
minulost. — Ono se to lehko řek
ne, ale je to obtížnější udělat.
Kdo prožil dobré věci, ten na
ně vzpomíná. Máme ale též lidi,
kteří minulostí otravují život ji
nému, vytahují na venek jen
ty nejhorší věci a s těmi týra-
jí muže nebo ženu, někdy mat-
ka dceru nebo syna, a nebo opa
čně. Takovým lidem to dělá moc
dobře, když mohou vyčítati růz
né staré neshody které se mezi
nimi staly již dávno, a takoví
lidé na tu minulost vzpomínají
a vytahují ji na venek, trápí, a
dráždí tím jiného. Takoví lidé
jsou k nevystání a brzo se o-
mrzí.
To poslední slovo nadělalo již
mezi lidmi mnoho zla — “Drž
tu hubu nebo tě po ní pácnu až
spadneš”, tak křičel jeden obuv-
nický mistr Koláček na jeho že-
nu, která měla tu její vyřídil-
ku na pravém místě proříznu-
tou. “Pácni” křičela Koláčková,
a on ten Koláček, pácnul, až se
“poroučela na zen}, ale poslední
slovo v hádce přece musela mít
ona. Mnoho věcí se nechá vyří-
dit v tichosti, bez vybuchnutí,
bez hádhy, jenom chtíti — a
jde to. Tro^iivi sebezapření udělá
dobře každému člověku. K do-
konalému ovládání se musíme
raditi duševní silou, která jest
sto udržeti v přísné kázni lids-
ký jazyk. I tb přispěje ve zna-
čné míře ku šťastnějšímu živo-
tu, a život se stává snesitelně)-
ším. — “Nejstrašnější zbraní je
ošemetný jazyk” celé moře slzí
prolitých v tiché bolesti, přetr-
hané pásky kdysi upřímného
přátelství, to vše je dílem zlých
Kl jazyku. Pamatujme si že: “Kolik
přátel si člověk odcizí — tolikrá
!fc,C3 S&OTXVfc©.**
—, Trochu opožděná zpráva, že
naši čtenáři Pavel Potiškovi v
jejich domově oslavili 27. čer-
vence jejich 45 leté trvání je-
jich spokojeného života v man
želství Jejich neteř Katie Sue
Omelinová v Dallas jim připra-
vila překvapenku onoho výročí.
Bylo to 27. července 1915, kdy
přítel Pavel Potiška si zajel do
Crockett Texas, za jeho vyvole-
nou, sl. Zuzkou Omelinovou, a v
Presby. kostele je farář Josef He
gar oddal. — Přeji jim aby ve
zdraví se dožili toho “zlatého vý
ročí” v roce 1965.
— V našem okrese Ellis dostává
3,561 osob tu “sociál security” a
to v obnosu 180,501 dplarií v je-
dnom roce.
— Po zasedání kongresu 9. srp-
na t. r. ve Washingtoně, se má
konečně jednati o vybudování
zdejší “Bardwell Lake”. Má to
býti uzákoněné, podepsané a po
voleny na to peníze, aby se mo-
hlo na tom s prácí začíti. Ten
“rybník" bude státi kolem 7,000,
000 dolaru. Bardwell Dam zabere
2,700 akru pozemku, a každý ten
akr dostanou majitelé zaplace-
ný. Naše město Ennis, od kte-
rého bude ten Bardwell Dam vz
dálený jen asi 4 mile, bude pou
žívat r;odu z toho rybníka, a
blízko se bude též rybařit.
— Naši čtenáři, manž. Frank W.
Hejný oznámili zasnoubení je-
jich poslední dcery, sl. Irene
Ann, s Geo. Chas. Honza, sy-
nem manž. Chas R. Honzových
na Paris ul. v Ennis. Svatbu
mají stanovenou na sobotu 12.
listopadu v St. John katol. ko-
stele v Ennis.
— V sobotu 27. srpna bude v En
nis volba, při které budou ob-
čané Ennis hlasovati o vydání
bondú za 375,000 dolaru, za čež
se má zlepšiti zdejší Municipal
nemocnice. Někteří občané rep
taji proti tomu, ale dnes se vše
zlepšuje, a dělají se dluhy. Dnes
dělá vláda větší a větší dluhy,
zkrátka skoro každý dluhy dělá.
Volba se bude odbývati jen ve
zdejší městské radnici. — Zdejší
nemocnice o 3 poschodích budo
va, byla postavena noku 1923. a
nové křídlo, nebo nová část v při
zemi byla postavena roku 1955.
Tak se zdá, že by se měla nemoc
nice sama vypláceti a stavba bý
ti zaplacena z přijmu od nemo
tných lidi, ale není tomu tak.
Nemocnice která slouží k do-
bru lidu, je tvrdým oříškem pro
městskou správu k rozluštění. —
Kdo ví. jak by nemocnice prospe
rovala, kdyby nemocnici vlastni
U lékaři?
— Hoří — ano, — u nás ty bavl-
ny, zvláště na lehčích pozem-
a suchem. Od 26. června u nás
pořádně nezapršelo, a proto skli
zeň u nás bude brzo sklizena.
Viděl jsem bavlněné bolce, sko-
ro upečené, a možná, kdyby do
bře zapršelo, že by se to zlepšilo.
Po dobrých deštích býval ten
“top crop".
— Tož ten Zvolánék a Vytopil
byli v minulém čísle Čechoslová
ka pozváni do West, na to Ro-
deo. Nevím s jakým přáním, je-
stli by z nás chtěli v tom prii
vodu ukazovat jako dva “opi-
čáky”, nebo by nás chtěli posadit
na nějaké divoké koně. — Páno-
vé, to ani ono — ale nemyslete
si, že ten Vytopil “nerajtoval” ko
ně. _ v roku 1915 jsem jezdil na
hřebci do města, a ten hřebec
pode mnou jen řehtal. Ovšem
v roce 1915 jsem byl jiný Vyto-
pil, mladý, plný energie, která
se za ty roky kamsi ztratila.
Mám rád pěkné koně, a rád je
vidím, ale ty krkolomné “kum-
šty” jaké dělají ti “cowboys” na
těch koních, bych nedovedl. Pře-
ji vám ve West pěknou “parádu”
a jestli ten kolega Zvolánék k
vám přijede, tak ho posaďte, ne
na nějakou tu “remundu” na
které ‘rajtoval” ten C. K. dra-
goun Jan Němý, rodák z Kostel-
’ce u Kyjova, nyní bydlící v
Crosby, Texas, ale posaďte Zvo-
lánka do pohodlného sedadla ve
dle šikovné vdovičky, aby z toho
přeci něco měl. (Ano, pane Vy-
topile, Joe Zvolánék už je tady.)
red.)
— V Houstonu mají návrh na
chození školních dítek títo školy
bílými žáky s černochy, aby se
začalo v první třídě, hned s ma-
lými školáky a tak postupně dá
le, ne smíchati ty velké školáky
dohromady. Jednou k tomu zde
přijde, proto s malými školáky
začít a takovým způsobem, mo-
žná, že si na to přivyknou. Je-
ště zde na jihu, bude skrz tu se-
gregaci a společnou návštěvu
škol bílých dětí s černými, mno
ho mluvení a hodně rámusu než
k tomu dojde.
DOPISY
71 narozeninám. Vážím si těch
blahopřání, a přeji vám vše nej
lepší, hlavně zdraví.
— Naše čtenářka, známá pí. Bo-
žena Valčíková v Dallas, v pon-
dělí 8. srpna vzpomínala, že v
ten den roku 1913 přijela po lo-
di Chemilz do Galvestonu. Již
plných 47 roku žije spokojeně v
této zemi. — Já jsem přijel na
té samé lodi asi 20. prosince
1913 do Galvestonu, a také naše
čtenářka pí. Kaděmvá, nv
ní v Miami, Fla., která píše, že
již jen ona a Vvtopil dosud žije
me z našich spolucestujících. —
Ubývá nás. . .
— Pěkný pohlední lístek mně za
slal kamarád Charlie Kanařik
bydlící v Seattle Wash., který s
jeho manželkou podnikli výlet
po státě Oregon, kde musí být
pěkně. Ono se to pěkné jezdí, ale
dát vás do Texasu, kde by jste
při jízdě se upekli, leda že by
jste jeli v chlazeném autu v
němž je jízda příjemná, jinak
člověk raději nikam nejede. Ve
Spojených státech jsou pěkná
místa, které stojí za to aby je
člověk uviděl, ale jsou moc da
leko vzdálené.
— V neděli 3. září chystají Soko
líci a Sokolice v Sokolovně pě
kné veřejné cvičení, ku kterému
se zde pilně připravují.
— Zdejší známý, nejstarší lékař
A. L. Thomas, který v jeho 85
letech je dosud velmi čilý v je
ho oboru, udělal si letos s jeho
manželkou výlet do Jižní Dáko-
ty a jiných míst na severu, kde
je chladněji než u nás. Každým
rokem lékař Thomas s jeho man
želkou někam zajedou, loni byli
v Palestině a v sousedních ze-
mích v Asii.
— Ve čtvrtek 28. července osla
vili “stříbrné” 25 leté výročí je-
jich spokojeného manželství, —•
manželé Frank Holý. Sňatek
svůj uzavřeli zde 28. července
1935.
— V nemocnici v Corsicana se
nachází rí. Bábková, manželka
kováře Frank Bábka. Je tam v lé '
kářském ošetření, a přejeme ji
brzké uzdravení.
— V neděli v kostele ČMB na
E. Mílám ul. konal bohoslužby
farář J. F. Kostohryz a při do-
brovolné sbírce přítomní daro
váli obnos 18 dolarů pro sl. Her-
minu Chlumskou bydlící v Tem
ple, Texas, která si zlomila ru
ku a v jejím stáří se již těžko po
hybu je. Sl. Hermína Chlumská
je dcera dávno zesnulého fará-
ře J. Clrlumského, který zde v
Texasu dojížděl do vzdálených
osad, jak mně sdělil čtenář Pa-
se i.* toi« P„
zdrávťla 'po operaci v Dallas, lé-' immoníi í«io
kaři ořezali ten arthritis, a bude
již brzy chodit jako dříve. Pí.
Šonková je v Temple na besedě
u její dcery: Adely a zetě Claren
ce Janáka.
r
— V' jednom čísle Čechoslováka
napsal kolega Jos. Zvolánék z
— D.D.T. je otrava. Ve “Farm
and Ranch” magazínu, který
nebo dosud je, zástupcem
toho magazínu, v srpnovém čí-
sle je čánek ve kterém farmář—
mlékař ve státě Virginia vylévá
do stoky za 80 až 100 dolaru mlé
ka. Vynašlo se, že to mléko od
jeho krav má v sobě část toho
DDT, která je zdraví škodlivé, a
proto musel a možná že dosud
vylévá tolik mléka do příkopu.
Dnes se používá té všelijaké o-
travy ,nej více toho DDT, skoro
na všechno na polích a též ve ,
stájích kde jsou drženy krávy, vdov českých u nás v Ennis. Zde
zase k vyhubení much. Dnes v Ennis žije 100 českých vdov, a
když poprašují, nebo postřikují všechny jejich zemřelé manže
tím jedem, tak to vítr roznese le jsem osobně znal. Dal jsem
daleko na jiné věci, které lidi si se zápisem našich českých
vdov a vdovců práci, a vynašel
jsem. že je zde 100 českých vdov
a jen 22 českých dovcú, žije v
Ennis. Vdovci bydlí polovina
jich na farmách a z těch 100
vdov jich bydlí 79 v městě En-
nis. — Jedno'sto českých vdov—
ani by to jeden neřekl, ale je
to skutečnost, protože mám je-
jich jména zapsané.
Dallas, Texas
Ctěná redakce a milí čtenáři:—
Chci vám napsati, kde jsem
se na té 35 denní cestě “toula-
la”. Když jsem byla přeď 6 ro-
ky se synem u mého bratra Bo-
humila Hroza v Táboře, v Jižní
Dakotě na besedě, zvali nás, a-
bychionx se tam přijeli podívat
na osiavu Českého Dne, a teprve
letos k tomu ausiu. syn vmea
Ondrůšek mně zavolal a tázal se
mně, chci-li jeti k strýcovi do
Dakoty na ten jejich Český Den.
Chtěla jsem jeti do Omaliy, Ne-
braska, tak jsem řekla, že poje-
du.
Vyjeli jsme 23. června časně
ráno. Jeli jsme ku státu Oklaho
ma, přejeli jsme “Red river” a
jeli jsme dále. Pivní naše zas-
távka byla v restauraci “Glass
House” po “Will Rogers Tum-
pike” ve Vinita, Okla. Jest to ve-
lice krásná budova, stěny jsou
ze skla a je tam pěkný rozhled
na všechny strany. Po malém
občerstvení jsme jeli dále ku stá
tu Missouri. Pomalu jsme se bií
žili k městu Joplin, Mo„ kde
bydlí matka manželky mého sy-
na, pí. E. J. Shelley. Přijeli jsme
tam ve 2 hodiny odpoledne. Ma
jí pěkný domeček, všude hodně
kvítí, stromů a při tom několik
akrů pozemku. Velice se mně to
tam líbilo, a byla jsem pozvána
na delší návštěvu, pí. Shelley ře
kla, že by se nám tam pěkně po
spolu žilo.
Druhý den ráno jsme jeli k
její druhé dceři, která bydlí do-
sti daleko v lesnaté krajině. Jeli
jsme po polní cestě vroubené
stromy. Já mám ty polní cesty
velice ráda, jsou takové přírod-
ní, ničím nefalšované. Má též
malý domek ve kterém jaksi s
malým synkem bečláří, její man
žel je námořníkem. Řekla, že se
těší, až její manžel zůstane do
ma, že si postaví nový dům. Po
zemek je jejich protéká tam po-
tůček1 a je tam po celý rok pěk
né místo. Vzali jsme ji ssebou
do Joplin, kde si děvčata upra-
vovaly vlasy. Syn Vinca mně
vzal na projížďku městem. —
Chlapci, Roger a Patrick s je-
jich sestřenicí šli do lesa na ma
líny.
Městečko Joplin je staré, bu-
dovy prozrazují, že městečko pro
dělalo svou historii. Jest tam
ale živo, v celém okolí jsou do-
ly na různé kovy a jiné neros-
ty. Zajeli jsme do “Schifferder-
s kočárkama, měly na vozíčkách
i psíky, kohouta, a koníčky, děv
éátka byly v krásných krojích,
i chlapci. Požární vůz, který ří
díl můj bratr, seděl 1 můj syn
Vinca a rozhazoval plnými hrst
mi cukroví dětem po obou stra-
nách ulic. Při programu v par-
ku byla zatančena i česká bese
da v krojích. Hezky tančily 1 ta
malá kolona dětí. Při progra-
mech se děti každému líbí, jsou
takové milé. V katolické budo-
vě, která se jmenuje “Beseda”
byl podáván český oběd, slepičí
polévka s doma dělanými nud-
lemi, koláče se prodávaly za 60
centů tucet. Hlavní ulice města
Tábor se jmenuje “Lidice”.
Ve středu přijel bratrův syn
Barney Hroza s manželkou Ma-
ria a 3 děvčátka, Karen, Nan-
cy a Patsy, ze San Pedro, Calif.
Barney je kapitán policie v Los
Angeles, Calif., měl 6 týdnů práz
dniny, tak cestovali. Den na to
můj syn Vinca odjel do Joplin,
Mo., kde se ještě zdrželi a Joy
matky, která jim zavařila ma-
liny které hoši v lese nasbírali.
Na 4. července se všechny brat-
rovy děti sjely domů. Peklo se
maso venku, jídla a pití byly
plné stoly. Přes 50 lidí venku
pod stromy se pěkně bavilo a o-
slavovalo se to. Já jsem zůstala
déle na besedě, chtěla jsem je-
ti do Omahy, Nebr., za dětmi
mých dobrých přátel, dnes už
zemřelých manželů Jan Veče-
ra.
Synovec Barney a jeho manžel
ka Maria sl mně hned oblíbili,
a zvali mně na další cestu. Vy-
mlouvala jsem se, že nepojedu,
že bych jim jen překážela. Dru-
hy den mně znovu zvali, že ne-
budu obtěžovati, že mají “trai-
ler” a stan, děvčátka že spějí
venku. Tak jsem svolila. Po 6
dnech jejich besedy u rodičů 5
července jsem s nimi jela. První
naše zastávka byla v Mitchell
Corn Palace, v Jižní Dakotě. Ce-
lá budova je z venku i uvnitř oz
dobená 'kukuřičnými klasy. Ten
den kolem 4 hodin jsme byli v
“Badlands”, v Již. Dakotě. To je
něco, co se musí vidět. Země
se propadává už asi 1,000 let.
Utvořily se na povrchu kopce hlí
ny, vypadá to jako homole cu-
kru, barvy cementu a i různě
zbarvené. Přejížděli jsme někte
ré ty homole, vysoké hory s vě-
žičkami na okraji, vypadá to ja
ko hrady s cimbuřím. Děti hle-
daly místo kde se na noc utá-
boříme. Jest tam velké místo
kde je zavedená voda, záchody,
ker” parku ve kterém je budova' a*e žádné stromy.
__________ __ .řasni
vených kamenů, jeden ťi
men je veliký, bělounký, Ptala*
jsem se strážce, jestli ho lak do-
stali zc země. Odpověděl is ano,
a podal nám o tom dala vys-
větlení. Jest tam umístěio vys-
větleni, jak se ruda dobýiala ru
čně, jaké nářadí ktomupouží-
Temple, kolJc tam u nich v Tem «“• ,iaké ™zy a potahy . atro
ple žije českých vdov, ale hned | ^ ™ » «• «*
podotknul, že on s nima nemá
co, dělat-----Počet těch
vdov byl velice malý proti počtu
jedí. Dosud není slyšet že by z
toho někdo zemřel, z DDT, a
možná že lidské orgány pomalu
těm jedům přivykají. Horší by
byly ty atomické bomby. — Dne
14. srpna v Japonsku vzpomína-
jí, že se vzdali války v roku 1945
po svržení těch 2 strašných
bomb, které zabili a zmrzačily ti
sice lidí. Jaké mají asi ty dneš-
ní bomby ?Vzdor tomu, že Ja-
ponsko dostalo od Spojených stá
tú Velkou pomoc ve zboží a v
bilionech dolarů, a ze v Japon-
sku kupují zdejší obchodníci
mnoho zboží, Japonci Ameriku
nemají rádi, což jest přirozené,
protože na “nářez na kalhoty”
se těžko zapomíná.
— Z Tulsa, Okla., přijel v neděli
náš synovec Anton Hejný s jeho
šikovnou manželkou, se kterou
se oženil 1. dubna t. r. Jeli do
Houstonu v jejich chlazeném au
tu. V Tulsa, Okla., má synovec
moderní obuvnickou dílnu. Tomu
obuvnickému řemeslu se vyučil
u mne.
— Předplatné jsem obdržel od
Když nohy pálí
a když už to není k vydrženi, tak
jC „n^dna. Potřete ne
hy tím příjemně chladícím a vo-
ňavým — Moravským Mazáním
— a úleva nastane okamžitě!
Když trpíte teď horkem a jste
z toho až zničen, tak natřít pod
košilí tělo — Moravským Mazá-
ním — a řeknete: “O, jaké bla-
pravdu zajímavé.
Když jsme přijeli domů, :byli
jsme vyhubováni, že na nas če-
kají s obědem, ale my už jsme
něco pojedli. Pí. Shelley měla
upečené pěkné “páje”, které mně
lákaly, tak jsem si na nick po-
chutnala. Večer jsme jeli k brat
rovy snachy Joy, na besedu, a
ráno jsme se vydali na další
cestu. Hoši zůstíli u babičky,
jsou tam rádi a mají tam už
své kamarády s-kterými sir le-
se hrají. Vzali $ii rybářské ná-
činí, a babička| j:m musela slí-
bit, že s nimi pude na ryby. —
( Jeli jsme kousejkpřes stát Kan-
I sas a dál do Jižní Dakoty. Všu-
de bylo victět dělnou úrodu, na
poli byla pěkná pšenice, která se
už “háčkovala/’ jako by vola-
la: “Fojď sedijáče vezmi si mo-
ji úrodu, ať njáš chleba prosvo
ji iudiiiu". D^c u Jižní DaBwjty
bylo obilí zeldué a korná skoro
u země. Než jíme se nadáli, t>yli
jsme u domovfitného bratra. Vin
ca má strýcelreiice rád, i Íeho
sestřenice. Pp milém přivítání
a večeři se njliel náš příjezd o-
slavit. Přijely| jratrovy dvě dce-
ry s rodinarfl Beatrice a Rose
nik Bc uctění památky Majora
Marcus A. Reno a kapitána Fre-
derlck W. Benteen. Cesta vede
přes celé bojiště, sem tam je vi-
dět! náhrobky jaké mají zemře
lí vojáci na hřbitovech. Při vcho
du na to bojiště je hřbitov na
kterém je pochováno 261 voáků
a jejich žen a děti. Jest tam též
museum ve kterém jsou ucho
vány různé dokumenty, zbraně
našeho vojska a Iidiánů, jsou
tam konány přednášky a různé
knihy ku koupi. Koupila jsem si
jednu knihu, kterou jsem dosud
nedočetla, ve které jeden z voj-
ska Indiánů dosud žijící, vypra-
voval podrobnosti boje. Jiné
zprávy se nezachovaly. Nejsou
tam všichni bojovníci pochová-
ni, některé rodiny si vzaly je-
jich těla domů, ale všichni tam
mají bílé náhrobky. Při pohledu
na to máte slzu v oku, snad ne-
ní v celém světě místa kde by
netekla lidské krev — a proč?
Indiáni bitvu tu vyhráli, bylo
jich přes 4,000 a našich vojáků
jen malá hrstka, ale také’ pro-
hráli, neb od té doby jsou jim
vykázaná místa ve kterých do-
sud přebývají.
Zastavili jsme se též na dvou
starých historických hřbitovech
a ve “Winde Cave” a mnoha ji-
ných památných místech. Bar-
ney opravdu nelituje času, mno
hdy jede zpět abychom viděli ně
co pozoruhodného. Děvčata se
nemohly dočkat až přijedeme dio
Yellowetone Parku. Otec jim sli-
boval, že tam uvidí 100 medvě-
dů a v poledne 9. července jsme
vjeli ze severní strany do par-
ku. Museli jsme zastavit, v pro-
rtOpl-Tf 1 a t/Jotrr* n !«•«
*>vívv», wvovj jc muuuva, Oi A.auujr
se tam musí registrovat, a říci
jak dlouho se hodlá v parku zdr
žet. Synovec si vzal mapy celého
parku a jeli jsme dál. U cesty
už stál medvěd, kousek dál druhý
a tak to šlo stále. Přejeli jsme
“Fishing Bridge” přes řeku Yel-
lowstone, která tam tvoří záliv.
Na mostě je plno rybářů. Jeli
jsme vyhledat místo ku táboře-
ní, ale vše je zaplněné, jeden
trailer vedle druhého, všech mo-
žných modelů. Konečně jsme
nalezli místo mezi auty, blízko
ohniště, vody, pěkných zácho-
dů umyvadel, stoly a lavice. Za-
se začalo usazování, a já už jsem
byla do toho zapracovaná, tak
jsem Marii trochu pomáhala.
Ten večer jsme jeli do obcho-
du. V neděli ráno do kostela a
pak na prohlídku parku. Yellow
stone má 200 činných “geyserů”
(vodotrysků). Od loňského ze-
sadiTHFaVi^a za*p&ipcfV£ NejfópSáměj-
je dusno a jeden se stále potí,
ták potřete celé tělo tím chla-
divým — Moravským Mazáním—
a budete spinkat jako Jeníček a
čtenářů’Jos. Šrámkových, které Mařenka v příjemně chladivém
ho!” Snadněji pak ty horké dny
přečkáte. A před spaním, když a syn Leo. ěiio známé pivnice,
" kde Vinca uf měl své známé, a
i já se švagpou jsme tam za
nimi zašly.
Druhý den bia neděle, šli jsme
mu ta železniční pense jde k
duhu, strčil by mně, i kamará-
da V. Tupýho do kapsy.. Myslím,
že mu jeho dobrá manželka, do-
pisovatelka clo Čechoslováka, pí.
Kamila Šrámková dobře vaří. —
Ve dvou se to lepší táhne, kama
ráda Zvolánku. — Další čtenáři,,
John Kovář z Dallas, bývalý o-
sadnik v Ennis a čtenáři Otto
Janoušek a jeho tchán Jos. On-
drúšek, oba z Dallas. Jsme rádi,
že pí. Ondrůšková se cítí v lep-
ším zdravotním stavu a často na
ně vzpomínáme. Pí. Ondrůšková
s manželem strávili roku 1958
něco přes rok v Poděbradech v
Československu v lázních, kde
onemocněla, a vzalo ji to tak
dlouho, než mohla přiletět! zpět
domů, kde je ze všeho všude,
nejlépe. Též přítel I. J. Parma,
náš český obchodník, přinesl
předplatné. Všem děkuji.
— Všem vám milí čtenáři děku
cích, huri t.iiri velkým horkem ji gratulace zaslané k mým
a voňavém lese. — Moravské
Mazání — proniká kůži v sekun
dách a přináší úlevu v minu-
tách. Opravdu pomůže — jen
to zkuste! Napište a tentýž clen
odešlu rychlou poštou vyplace-
ně láhev na 1 pint MORAVSKÉ
MAZÁNÍ za $2.50 nebo výhodně,j
dvojnásobnou láhev na 1 kvart
za $4.50. Přiložte cash, money
order. check nebo na COD.
EUROPEAN DRUGS
Břetislav Jelínek, čsl. lékárník
3255 - lOth VV. Seattle 99, Wash.
SfrrERao r
U.S.
SAVINGS
BONDS
do kostela. ÍTiborský kostelíček
se mně ve** líbil. Mají t1111
českého knfti, kolem kostela je
hřbitov, jal® to bývalo ve staré
vlasti, hnětl jem byla v myšleů
kách ve stfo vlasti v Hovora-
nech. Tenl.bstel, hřbitov a 1
ty stromy ip to vše připomíná
ly. Městečiao febor ma jen
tolický ko&eiNa moji otázN
jak to přiJjkkra.tr mně vysvét-
S ilstě vyp,acen-
katoličku. |alge daii k nám,a
jsou naši’
V pondtll aiterý byly slavn®'
stí “Českého >ne”. Průvody V
městem vlpo^n riizné dekora
vaně vozil nijedniom i “Král<*
na ’ lonsrfhqeskékQ dnG) s drt
ma ucha#čltaa Q titul ufr
lovný nalétni rok Odpoiednr
a večer Jyljěkný program ’
parku PL* kbiickg síni Druíí
den mělWfcdu děti, a bylo t»
pompě:
ká- čat postavil stan, do kterého da
li 3 vojenské postele, každé děv
če má svůj “pytel” do kterého
v noci vlezou. Jsou to pytle tep-
lé tak že v nich v noci není chlp.
dno. Maria připravila večeři, já
jsem to jen všechno pozorovala.
Po večeři jsme jeli ještě prohlé-
dnouti si ty přírodní krásy, rá-
no jsme objeli různá místa, za-
stavili jsme u míst upravených
rozhleden, a jeli jsme dále do
“Black Hills”, kde jsme se též
na mnoha místech zastavili, zv-
láště u “Custer Park”. Jeli jsme
k! hoře na které bude vytesán
model “Crazy Horše”. Bude to
velké sousoší viditelné z dálky
ze všech stran. Korzak Žialkov-
ski, sochařský inžinýr vytesává
na vrcholu do kamene sochu,
hlavu Indiána sedícího na ko-
ni. Tato práce vezme ještě 20
roků než bude hotová. Jest tam
už upraven park, ve kterém má
sochař i museum ve kterém jsou
vystavené všechny jeho ze dřeva
a z kamene vytesané různé vě-
ci. Vše je velice krásné, neb on
od útlého mládí se sochařstvím
zabýval. Je to Polák, ženat a o-
tec 7 dětí. Nedaleko v lese má
dům a vlastní stádo dobytka
což je jeho obživa. K hoře se
musí jít pěšky, neb cesta není
pro auto dobrá. Nešli jsme tam.
Až bude to dílo hotové pojede
tam miliony návštěvníků, jako
jezdi do “Rushmore National Me
rruorial” parku, ikde jsou vytesá
ny ve skále hlavy 4 Amerických
presidentů, Geo. Washington, T.
Jefferson, Abraham Lincoln, a
Theodore Roosevelt. Tam je vi-
dět automobily ze všech států
Unie, i z ciziny. Stojí tam sta
návštěvníků v zamyšlení a mnio
zí si tam berou obrázky. Jsou
tam postavené všechny potřeb-
né budovy, museum, kvítí, stro-
my, je to nádherné místo. Byla
jsem tam již po druhé, a zno-
vu mně to zajímalo. Krásné při
tom je, že my občané této ze-
mě si vážíme našich presiden-
tů, a jsem si jista, že kdyby ně
který návštěvník řekl něco ne-
pěkného o některém tom pre-
sidentovi, byl by od kolo stojících
ší je ten “Old Faithfull” gey-
ser. Každou jedlnu hodinu vydu-
li ze svého jícnu do velké výše
vařící vodu smíchanou s párou.
Je na to krásný pohled a tisíce
návštěvníků tu přírodní hru po-
zorují. Jest tam i přednáška při
tom. Podobných jícnů je asi na
míli v tom okolí více. Šla jsem
se na to s Barney děvčaty podí
vat. Maria s jedním děvčetem
šla do musea. Všude jsou dřevě-
né chodníky, i cementové a ná-
pisy, že je nebezpečné choditi po
zemi, neb povrch země je sla-
bý.
y5n.. Jinak Jsou krotcí že s tím musela jít k lékaři.
jdou kolem vás a ani se na vás
nepodívají. Když zastavíme na
cestě, fíijdou k automobilu a že-
brají nfejaký mls. Děti z toho
měly velkou radost a něco jim
házely. Viděli jsme též jeleny
búvoly a “moose” (losy) s pla-
catými roihy, “kajoty” atd. Ne-
napsala jsem sl jména různého
ptactva na teče ale viděli jsme
též krásné labutě. Tábořili jsme
tam 4 noci. Dne 13 řen,or??
jsme odjížděli.
Jeli jsme kolem Jackson Lake
po pravé straně jsou nebetyčné
hory pokryté ledem, na druhé
straně je vše zelené a mnoho kví
ti. Museli jsme přes ty hory pře-
jet, led je u cesty, a děvčata to
prohlížely, a já jsem prohlížela
různé kvítí a divila jsem se jak
tam mohou rústi, je tam tolik
sněhu a velká zima. Jsou tam
též zálivy s dobrou křišťálovou
vodou. Přes ty hory jsem se tro-
chu bála, byly1 tam ostré zatáč-
ky, a když jsme jeli prudce na-
horu, ohlížela jsem se, jestli je-
de ta naše chaloupka (trailei)
za námi. Ještě jednou musíme
tábořit, za městem Pacattelo při
Po příjezdu domů na nás to-
kala dobrá večeře. Ten večerce
s námi rozloučil synovec Barney
s rodinou. Tu noc spali ve trai
ler a časně ráno se vydali na
cestu do města Seattle, Wash.
Tam byl domov Marie, a má tam
dosud její rodiče. Nerada jsem
se s nimi loučila, byli ke mně t^dc
hodní, a to cestováni mi bylo
jako od Boha do klína vhozené.
Tni i Ir lrr>ó nr»ViAV\ w% í ni — — ibi— <
uviděla, jak a čím jim to oj$a
tím? Vstala jsem brzy ráno.^e
je třeba ještě uvidím, ale oni by
li jíž pryč. Ze Seattle jeli do San
Francisca a pak teprve domů jlo
Los Angeles. Já jsem zůstalou
bratra na besedě. Se švagroypu
jsme dorůstaly v okrese Parker,
Texas, dosud svobodné, tak jsme
si měly o čem povídat. Ona'je
celé dny v obchodě už 18 jfet
a má stálé zákazníky kteříJi
mají rádi. Sem tam jsem ji po
máhala a vařila jsem. Jejich syn
Willie který je Vysloužilý voják
má svůj domeček ve kterém be
čláří. Je to tam jako klícka,
plné police knih, kolem dom&u
alfalfa po pás vysoká. Má něl^p-
řece v Rock Creek Camp. JestUik akrů pole a při tom pěstíce
tam postavený pomník, v roce
1880 a 1882 tam byli přepadené
karavany od Indiánů. Byli to vy-
stěhovale! kteří chtěli jeti do O-
regonu a Kalifornie. Všichni lidé
byli zabití. Pomník je též ohra
zený, ale je celý popsaný od náv
štěvníků, což není pěkné. Jest
to takové pěkné, tiché zákoutí
blízko řeky.
Ráno jsme jeli pěknou závod
ňovanou krajinou, čím dál bylo
vidět více sklepů na zemáky a
je tam též sázená cukrová řepa,
alfalfa, pěkná pšenice, fazole, ci
bule na semeno. Předjel nás pá-
rek mladých lidí, kteří se k so-
bě v autu vinuli a vzadu na je-
jich trailer měli napsáno: “Mu-
sí-li i žena s mužem na cestu
jeti”. Přijeli jsme do státu Ida-
ho, prériemi, leží tam snad mi-
liony akrů pozemků ladem, roste
tam jen divoká šalvěj. V níži-
nách, kde se zavodňuje je 'krá-
sná úroda. Blížíme se k městu
Boise, které je jako ukryto v
pěkné nižině. Projeli jsme jím
a jeli jsme asi 20 mil do Nam-
pa, Ida. Napřed jsme hledali far
mu mého bratra Josefa Hroze,
kde Barney byl u strýce na far
mě 7 měsíců. Brzy ji našel jen
pár mil od města. Bratr a švag
rová tam vlastní obchod a za
ním pěkné bývání. Když jsme
přijížděli k jejich domovu, vi-
děli jsme, že mají besedu a chy-
wtaji se ncitam jeti. Hnéd jsme se
navzájem přivítali. Byla u nich
návštěva z Chicaga, sestra šva-
grové, Ludmila Šimková a od
druhé sestry neteř s manželem,
Rozi Oiiverius. Právě se chystali
jeti na hřbitov navštíviti hroby
jejich bratra a ženy Joe Mareše,
kteří tragicky zemřeli. Švagrová
řekla abych jela s nimi.
Synovec s rodinou a mým brat
rem zůstali doma. Na den 15.
července jsme byli pozváni k je-
jich synovi Oldřichovi do Boise,
Ida. Oldřichovu ženu a děti jsem
neznala. Mají krásný dům, kou
sek dál grocerní obchod, a až je
Druhý den jsme jeli dále, kde ^udova d°sti velká, budou pris-
jsou též různé jícny ve kterých
se vaří voda, někde ta voda bu-
blá. Velké jícny mají svoje jmé-
na, voda je různě zbarvená a
některá zapáchá jako čertovo lej
no. Jeden jícen vyhazuje s vel-
kým hlukem černé bláto do vel-
ké výše, jiný zase chrlí žluté sir
natě výpary, které až dusí. Pro-
jeli jsme celý park na míle dále
!ko, všude vystupuje ze země pá
ra, i z vody na břehu říčky. Mí-
sty je země od lávy všelijak zbar
vená a stromy jsou suché. Měla
i sem pocit, že některou chvílí
tavovat ještě jednou tak velkou:
Jeli jsme k vodní přehradě na
řece Boise. Oldřich má dosti vel
kou lodičku, tak prý se proje-
deme. Já jsem nechtěla ani její
sestra, ba ani ten Frantík z Chi
caga, on prý -užil dosti vody u
vojska. Za chvíli přišla švagro
vá a chtěla abych se jela pro-
jet, že je voda tichá. Já jsem
nikdy nebyla na malé lodičce,,
na výletní lodi jsem byla několi
krát. Dala jsem si říci. Doma
když jede moje dcera s dětmi
k vodě, tak jim říkám aby si
dobytek. Wiilie nás vozil
Isme chtěly. Projeli jsme kr£s-
nou krajinou, stát Idaho je úr^d
ný vše tam krásně roste, n£)
sou tam jen ty zemáky, ale^ i
pšenice, oves, řepa, fazole, ječ-
men, zelenina a velké lány chrne
le. To bylo prvně co jsem viděla
chmel napletený na vysokýchííy
čích. Hody na zavodňování "je
tam dost, Jsou tam i ovocné $á-
dy, třešni, hrušky, jablka, tedy
je to požehnaný stát.
Byli jsme též na besedě u je-
jich dcerky, která je usazená
v městě Boise. Mají postavěny *
pěkný dům i% kopci. Švagrová
prý hubovala, le si tam koujMli
pozemek, ale je tam pěkně. Pří-
stavu je se tam a za několik let
tam bude opravdu vše pěkně.
Též jsem byla na návštěvě u bý-
valých osadníků z okresu Par-
ker, Texas, od Westhereford, Tfe-
xas. ByU to kmotři naší prýňí
dcery. Pí. Jan Prachylová je též
vdova, bydlí se synem. Kolem
domku má pěkné kvítí, což vž-
dy měla. Pěkně jsme si spolu Y»o
hovořili. Její život též nebyl 4A-
vidění hodný. ň
Dokončili jsme naší návštěvu
s parádou Rodeo, která byla v
Nampa, Idaho, po 5 dní. V pří-
vodu bylo 553 koní. Nikdy js&a
tolik koní pohromadě nevld&a.
Všude jsme se měli dobře. Dos,
mů jsem jela vlakem, ale rad&ji
jezdím busem, více při tom'ti-
vidím. Amerika je krásná ze-
mě, můžeme cestovat! kam chce
me, važme si té svobody a jejifeh
přírodních krás. Na zdar. v
Antonie Horáková.
-o- X
Kupujte Boudy I
Snoi. Států *
Dr. Thos. N.
DeLarev
OČNj LÉKAŘ
Brýle správně připravené
čas dle úmluvy
513-17 SPJST BIdg.
Tel. úřadovna PR 3-3243
Res. PR 3-2687
TEMPLE, TEXAS
J
to vyletí do povětří. Jest to úžas yzali °cll,rannt pasy’ a sama
Přenocovali jsme a ráno jsme
jeli do “Custer Battlefield”, k
Národnímu Monumentu v Mon-
tana.. V roce 1865 byl Major Ge-
nerál George A. Custer obklíčen
Indiány a zabit v bitvě se 225 vo-
dáky. Ani jeden z nich nezůstal
na živu. Je tam veliký náhrob-
nik, ohrazený železným plotem.
Pod ním jsem napočítala 52 hro
né, k nepochopení iakv _ie ten
tlak v zemi nebo oheň, ale kde
je kouř? Jinak se tam pěkně dý
chá. Ušla jsem tam dost mil pě-
šky, ale moje srdce o tom ani
nevědělo. Doma když se trochu
uběhnu, musím chod zmírnit, ne
dostává se mi dechu.
Jsou tam výstavné hotely, rú
zně obchody, pošta, kabiny a
dobrá místa k rybaření. Na sta
rybářů v zálivu, voda není hlu
boka tak vidíte ryby na dně. Vo
da je čistá, mnozí stojí ve vo-
dě, a dostane se tam pronajmou , §H§Hf
ti lodičku za 5 dolarů denně. Za
povolení k rybaření se platit
nemusí. Od 15 června můžete ry
bařit blízko mostu, od 1. červen
ce přímo s mostu. Každý rybář
prý rybu chytne. My jsme jich
měli dost hnědl první den, tábo-
řili tam hoši od 4-H klubu a na
chytali jich více než jich mohli
upotřebit, tak nám nějaké dali.
Též jsme viděli “Uncle Tom
trail” — “Upper Fallse Yellow-
stone River” — “Rock of the
Artist Point” a “Canyon Walls
Rim”. Tam jsou skály tak pěkně
zbarvené od vrchu dolů, jedna
jako druhá, pestrobarevné. Me-
zi skály je vtěsaná řeka, vyhlíží
jako potůček. Jeli jsme dále, 80
mil, u cesty jsou bílé kameny
jako led. Ujeli jsme 500 mil v
Yellowstone parku, viděli jsme
80 medvědů, kteří přicházeli 1
tam kde jsme tábořili. V zemi
jsem šla bez něho. Voda byla o-
pravdu ticna, jeu jsme 20 mil a
zase zpět. Na konec cesty se mi
to líbilo. Dívala jsem se na ty
strmé skály kolem a nic se nám
nestalo. Prijížďka byla nádher-
ná, slunéčklo pražilo, že jsem do
sud opálená jako Indiánka, a Ro
zi se tak opálila a byla červená
RUTH BEREY
Nejlepší pumpa na sv£t&»
Nezamrzne ani se neskazfti
Nepotřebuje pokrývkv
Zdali studně vyschne, zan
staví automaticky. Jenom
jednou začíti jest zapotře-k
bí.
HARRY J. STONE
Plumbing
105 E. Brown St.
ENNIS, TEXAS
- <*oy
Where every need is
thoughtfully anticipated
by vojáků, kteří byli na jed-
______... pom místě nalezeni. Bojiště je.
opravdu jtoabné, měly též W* pěkolik set akrů veliké. Jeli | jsou nádoby pro odpadky, ale
sně okrašlei vozíčky, panenfcj ^me dale kde je druhý náhxob- oni si je dovedou otevřít a vše
To the very last de-
tail, you can count on
us for the careful
and considerate
handling of all fu-
neral arrangements.
To relieve the family of worry and
distraction at time of loss is ever our aim.
Marshall & Marshall
FUNERAL HOME
HILLSBORO, TEXAS
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 41, No. 33, Ed. 1 Friday, August 12, 1960, newspaper, August 12, 1960; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783167/m1/3/: accessed July 6, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.