Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 36, No. 20, Ed. 1 Friday, May 16, 1952 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
KAREL MAE
V-
vy
m:
SĚ
Poklad ve stříbrném jezeře
Cfcho slovAk — wfst. tfxas
‘‘Velice čestné pro mne vyznamenání.
== | Nuže, jak se zdá, jsme oba řádní chla-
i pi, kteří činí svou povinnost. Hlavní
==jvécí však jest, že jsem se dověděl, že
— ! jste krajanem Old Shatterhanda."
= • “Zcela správné.”
= 1 “Pocházíte z Němec?”
Pokud se týkalo stop, po nichž se jelo,! nýrni stěnami skalními, pod líchami jezd-
nemohly býti tyto znatelnější. Poněvadž j cu bublala temná voda potoka a nad
se dostalo Old Shatterhandovi spojen-j hlavami jejich ukazoval se jen úzký
cu tak znamenitých, nedbal již nikterak,1 pruh tmavomodré oblohy, na které se
aby stopy po sobě zahladil. Patero Uta-j tu a tam zatřpytila hvězda. Vzduch o-
hú, kteří ho pronásledovali, jeli za nim I všem byl, čím dále se do rozsedliny vni-
tak, aby otisky podkov jejich kom rozez-
nány býtl mohly od kopyt koňů bělochu,
a poněvadž Veliký Vlk neměl tušeni, že
by měl nepřítele v zádech, nedbal rov-
něž pravidel opatrnosti.
Cesta k Nlght-Caňonu směřovala sou- ■
těskou mezi Elk-Mountains napřič přes
“Pojď sem. Strýce, a spoutej mu ru-}
ce!” í
Strýc kráčel vztýčen jako svíce k Ve-j
likému Vlku, stanul při pravém jeho!
boku a zadeklamoval:
____ . , “Vvhovim příteli svému,
Kaio, siudeneisi a husU. fcVážu ruce vzadu zlému.”
A dlouhý, nekonečně dlouhý byl ten- a mžikem vyskočil za hřbet Veliké-1
to Canon. Na některých místech rozšl- ho Vlka, svázal mu ruce koncem iassa,|
řoval se sice, takže mohlo tudy podle jeg nui, Droll podal, a seskočil na zem. I
podle sebe 1 šest jezdců jeti, ale pak sej podobalo se, jakoby náčelník nebyl sobě)
za«e skalní stěny sestupovaly tak těsné.i tobo vědom co se s ním děje; nalézal se!
že jen jednotlivec mohl tudy koňmo
pohoří. Když jezdci dorazili až k náhorní i proklouznout! a mimoděk napadala zde
rovině, první terasu horskou tvořící, opu-j 1 člověka otužilého děsná myšlénka, že
stili potok a vnikli do pralesa, kde bylo; se nad nim skály na věky srazí. I koně
celkem málo porostu. Mohutné kmeny děsili se chvílemi nehostinného tohoto
starých stromu, široce od sebe stojící,i prostoru, írkali úzkostlivé a hnali se
spojovaly své košaté koruny v husté lou-j bez pobídky ku předu, jen aby již měli
bí, p:d nímž panovalo věčné šero, jež- j skalní scutésku za sebou.
to paprsky sluneční jen málo kde mo- Jízda trvala čtvrt hodiny a opět čtvrti Apačú osl.vil a Dawy s Jemmym chova-
hly spoustu listí prolomili. Půda byla me-i hodiny. Náhle zarazili jezdci koně a | n totéž přání. Nyní však nebylo lze my-
chovttá, změklá spodní vodou a dopou-1 stanuli jako ohromeni. Před nimi zahř- i sleti na podobné záležitosti přátelského
štéla znatelné hluboké otisky kopyt. | měla rána, jakoby kdosi byl nejméně smýšlení a musily býti vzájemné pozdra-
“Ano."
“Odkud pak?"
“Zrovna ze středu Německa. Jsem to-
tiž ze Sas.”
“Kýho rasa!? Z kterého? Altenburg?
Království, Výmar, Kobu-rg, Meiningen,
Hildburg
“Z království! Kterak vy znáte však
všecka ta jména? Nejste vy také od
nás?”
"To se rozumí-;
“UJachacha! Odkud pak?" tázal se
Frank nadšené.
“Altenburčan.”
“Herjemeršnéé!" vykřikl Frank užívaje
rodného nářečí, “také Sas a zrovna z
NEMOHOU PLATIT.
Austin, Trne., 2 května. Řidič-'
ské license a registrační čísluj
byly suspendovány skoro patna-!
cti stům osob v Texasu od 1. led- I
na proto, že nebyly schopny za- 1
platit za škody zaviněné ve sráž-;
kách automobilu na hlavních ce-
stách.
Podle oznámeni od hlavního
úředníka Alderdice, 8.4 proceň-!
ta z těch, kteří museli hlásil'
srážky, neměli čím platit za jimi
V pátek. dne 16. května 1952.
Značná
Úspora na pojištěni proti ohni
bouři, krupobití, automobilové
všeho druhu, atd.
Úřadovna 3-3248 — Res. 3-2687 WALLA INSURANCE AGENCI
573-17 Professlonal Bldg. zástuoco
DR TFIOS N. DeLANET
OČNÍ lékař
Brýle správně připravené
Cas dle úmluvy
TEMPLE. TEXAS
WEST. TEXAS
způsobené škody.
jakuby ve snu. Jeho přiklad však měl ú- Altenburku! Jest to možno? Z města Al-
činek. Bojovnici jeho oddali se svému o-1 tenburku nebo z venku, he?”
sudu, dali se snadno odzbrojit! a sváza- “Z residence nikoliv, nýbrž z Langen-
t.i, jako náčelník. Všecek postup ten u- leube.”
dál se velice rychle, ježto běloši byli pa
mětlivi použití prvého zmatku, dekud
by Indiáni nepomyslili na odpor.
Hobble-Frank byl by rád náčelníka
Mnohdy se lovci sblížili s Apačem tak, cieset hmoždířů rázem vypálil,
že ho viděli jasně před sebou. Chování1 ..Probuhi Co >se děje?” zvolal But-
jeho bylo v celku klidné, neboť věděl,j ler gllné poiekán, “zemětřesenil — Ská-
že v předu cválající četa nevěnuje své-! jy ge ^^1-
mu- pezadi ani dost málo pozornosti. j ‘ <.'Neiekejte se!” volal Old Firehand,
Byly as dvě hodiny před polednem „tot, rána z karabiny. Nastal okamžik
když se Old Firehand vypravil se svoúj Každý čtvrtý muž podrží čtyři
družinou od jezera. Hlubokým lesem jelo; koné; cStatnj ku předu. — Pěšky.”
se více než tři hodiny, načež se objeví-; y 0jfamžiku seskákalo na třicet mu-
la před jezdci step, hustě křovisky po- žů $ koni, chopilo se ručnic a z.a Old
rostlá, což bylo pro bělochy znamení- j pij-g^andem se hnalo. Po několika kro-
tou výhodou, neboť kdyby bývala pral- j čejich spatřili náčelníka Apačú, stoji-
rie keřů prostá, bývali by nuceni drže- cího obráceně zády k lovcům a držícího
ti se za Indinány ve vzdálenosti daleko vět J gyou karabinu v líci.
ší. Travnatá půda skláněla se často v ú- -' ..Zbr^né odložit, sice promluví má kcu-
dolí, aby zase na protější straně v návr- j zelna karabina!” rozléhal se mezi skala-
ší vystupovala, pak objevil se úpět les, - mi mohuntý hlas, o nemz nedalo se na
nikoli však hluboký, neboť v několika, pryní (;hvili uhodnouti, přicházi-li odkud-
minutách projeli jej jezdci až k zevnímu ] si shora neb0 z útrob zemských.
n'rraii \rri» ^acťnvii »vphn krmě winnií-' «Z)9nmé .složit!” zahřměl druhý hlas,
“Langenleube?" tázal se Frank s hu-
bou dokořán. “Langenleube
hain?”
“Ovšem. Vyznáte se tam?"
Nieder-
okraji, kde zastavil svého koně Winne
tou, aby svých soudruhů vyčkal. Na mí-
“sté odpovědi, proč dále nejel, vztáhl pou-
ze ruku rovné před sebe a ukazoval na
protější krajinu.
Bělochům objevil se vskutku p\-
zvláštní výhled. Veškeré území Elk-
Mountainské minulo již v pozadi a před
jezdci vystupovalo pohoří Veliké řeky se
svými četnými prohlubněmi a strmými
stěnami skalními. Z pravé i levé strany,
jakož i ze zadní krajiny, kudy právě
jezdci projeli, snižovaly se tři tmavé,
pronesený nářečím Utahu, tak mohut-
ně, že jednotlivé slabiky jeho obrážely
se od skal hromovým ohlasem.
Pak zahřměly rychle za sebou tři vý-
střely, na nichž bylo znáti, že vyšly z
téže hlavně. Takto hovořit! mohla jedi-
ně karabina Old Shaterhandova, jejíž
hřmot v těchto místech ovšem stupňo-
val se ve vřavu válečných děl. Hned na
to zablesklo se také ze stříbrné karabi-
ny náčelníka Apačuv. Zasažení Utahové
rykřikli, načež se rozlehl v propasti vše-
ploské skalní stráně jako obrovské, do- 1 obecný ’ hlomoz, jakoby všecky obludy
le na sebe naléhající tabule břidlicové.
Sklon jejich byl dosti značný a plocha
jejich tak hladká, že nebylo možno v
sedle se udrželi. Skoro bylo hrůzné po-
hližeti do hluboké propasti, do níž se
jezdci za každou cenu pustili hodlali. S
cb-u stran, kde se nakloněné steny dole|np)M skalní světnicí. Byl přirozeně za
srážely y koryto, stékala voda. nebylo j okrouhlen a poskytoval místa sotva set-
však zde viděli ni stromku, ni keře, ba nlnfe jezdcii Poiok tekl po jeho levém
ani stébla vyrůstat!. V korytě srážely se! boku fi skňle Také zde panovalo še-
pekla, rázem vypuštěné se rozpoutaly.
Old Firehand doběhl k Winnetouovi,
aby se podíval, co se vlastně děje. Od
místa, kde stál Winnetou, rozšiřoval se
Caňon vejčitě a tvořil prostor, který
možno bylo nazvati skalnatým ložem,
vody v potok, který v brzku mizel ve
skalní rozsedlině, která podle hořejšího
vidu měřila šířku dětského pravítka.
“Toť Night-Caňon," vysvětloval Indián
Old Flrehandovi, když se byl toulu řád-
ně rozhlédl, “jméno toto zajisté jest
vhodné, neboť rozsedlina jest tak úzká a
hluboká, že světlo sluneční nemůže ke
dnu proniknouti takie v korytě potoka
jest ustavičná noc. — Iv pravé poledne
projíždí tudy jezdec za úplného šera.
A pohleď tamto, přímo pod námi."
Veškerá družina pohlížela do hlubo-
kého údolí k místu, kde voda potoční
zmizela ve skalní rozesdlině. V místě tom
pohybovaly se maličké postavy na mini-
aturních koních, vskutku tak maličkých
na pohled, jako bývají dřevěné koně dí-
tek. Byla to četa Velikého Vlka, která
právě mizela v rozsedlině skalní.
Rozsedlina tato dělila od sebe dvě o-
hromné strmé skaly, nad nimiž rozklá-
dala se
ná v
skými, zvanými Bcok-Mountains. Tetič-
ka Drollovn sklonila se znovu nad pro-
pasti a zachytiv se boty Černého Torna,
volal:
“A že musíme tudy dolu? Tohle to sot-
va dokaře pokrývač. Toť přece životu ne-
bezpečná skluzavka, je-li vám libo. Kdy-
byste se zde posadil a ja bych vám dal
herdu do žeber, sešinul byste se dolů,
jako pytel do moučnice."
“Dolu se však musíme dostat za kaž-
dou cenu," praví! Old FSrehnnri. “.sestup-
me s koni a vezměme je na krátko za
uzdu. Nezbývá nám, než počínali si, jako
bychom bruslili s kopce dolu. Poněvadž
nemáme brzdy a není zde též čuby pod
kolo, musíme se šplhali v údolí klika-
tinami, chvíli na právo, chvyli na levo.
Rady jeho bylo ovšem uposlechnuto,
neboť po hladké břidlici pustili se dolu
přímo nebylo možno bez úrazu. Sestu-
j ro, ale tlupu Utahu bylo přece lze vidě-
ti. Na přotějši straně sužoval se Caňnon,
pokud zrak postřehnouti mohl, znovu
v soutěsku.
Předvoj Utahu dopustil se osudné chy-
by. Stanuli na tomto rozšířeném pro-
storu', aby vyčkali příjezdu tlupy Veli-
kého Vlka. Kdyby byli jeli dále, do
druhé soutěsky byli by uzřeli soudruhy
Old Shatterhandovy, kteří se zde rozlo-
žili v záloze a byli by mohli v čas ustV-
piti, aby své spolubojovníky varovali.
Poněvadž ale vyčkávali, až tito dojedou,
byli vesměs obklíčeni. Při protější sou-
těscc na skalním balvanu stál Old Shat-
terhand s karabinou k výstřelu připra-
venou, podle něho klečel Hobble-Frank
a za tímto stáli Jernrny a Dawy, vesměs
s puškou v liči. Rudochové opomenuli na
prvý rozkaz, aby rázem zbraně své složili a
proto padly výstřely. Pět mrtvých ULa-
.... . . . ., hú na zemi leželo. Ostatní ani již nepo-
ot- široka rovina slepni, oh.anii - mýšleU na obranu; měllť dosti práce
dalekem obzoru mlhavými obry hor- ] s toftmi svými> ktch se vzpínali, popla-
šeni jsouce hromovým zvukem ručnic.
“Zbraně odhodit, sice vypálím zno-
vu!" ozval se Old Shatterhand znovu.
A z protějšku rozlehl se býčí hlas o-
brúv:
“Zde jest Old Firehand. Vzdejte se,
ehcete-li životy zachránit!.”
Apač, vodic něho stojící, nelenil s
výstrahou.
“Kdo zna Winnetou,” zvulul, “náčelní-
ka Apačú? Kdo pozvedne proti němu
zbraň, zliátí skalp! Ilcwgh!"
Byli-li Utahové zprvu toho domnění,
že mají nepřítele pouze před sebou, poz-
nali nyní. že jim jest také ústup zata-
rasen. V jejich zádech stál obrovský
Old Firehand a vedle něho štíhlý ná-
čelník Apaču, pověstný Winnetou, ne-
bezpečný každému nepříteli. Vedle nich
ve vodě, protože jinde místa nebylo,
stál Droll s namířenou ručnici a za tě-
mito třemi muži blýskaly se hlavně čet-
pování zabralo víc než pul hodiny ča-
su. Kdyby bývali pronásledovateli zpo- j nýcb Vučnic
zorováni, mohli je tito bez, námahy ai 7 utahů neodvážil se .již nikdo po-
běž nebezpečí postřílet!, ale pronáslcdo-1 zvediv:utl zbraň. Stáli a hleděli někteří
vatelú zde nebylo. | v před, někteří v zad. nevědouce, co bv
Konečné družina šťastně sestoupila do j sj poftalL Nahlíželi, že by byl všeliký
tmavé propasti, seřadila se, pokud to- odpor pouhou zkázou jejich, ale vzdá-
mu úzký prostor spodní dovoloval a jízda ,, S(> lhned bez vyjednáváni nechtěli
ku předu začala s Winnetou v čele. Za takg Drcll jim pom0hl k rozhodnutí. Vy-
ním jel Old Firehand. podle něhož kla-| iSkočiv z vody, postoupil detektiv až k ná-
-til se na koni lord Castlepool. pak jeli | čelnikovi Utahů, přidržel mu hlaveň své
rafteři, majíce mezi sebou Butlera sI ručnice ke hrudi a zvolal:
Helenou, a konečné ostatní lovci s Wat- -odhod1 zbraň, sice stisknu sp;ušť
sonem, který se k družině Old Firehan-I i-
dově dobrovolně přidal, syt jsa pokojné- I veliký Vlk zabodl zrak v tlustou po-
ho zaměstnání na dráze a touže po no- .stavu Drollovu, jakoby spatřil nějaké
vých dobixidnížstvíeh na Západě. I strašidlo; prsty jeho pravice se roze-
Mluviti se nesmělo, protože v hrozné I vřely a ručnice vynndla mu z ruky.
této skalní soutčžce rozléhal se každý, Tomahawk a tesák také!"
vy a seznamování se odloženy na po-
ždéjšek. Především bylo nutno vypra-
vit! se z nehostinné propaste na teplej-
ší vzduch a proto byl udělen rozkaz
k další jízdč, sotvaže byl p:sledni ru-
doch svázán a k ostatním zajatcům při-
pojen. Ukořistěnou zbraň naložili lovci
s raltery na uvolněné koně. Tlupa se ;(V
hy hnula ku předu, majíc zajaté Indi-
áni ve svém středu.
Winnetou jel s Old Firehandem a Old
Shatterhandem v čele. Podali si ruce
beze slova pozdravného, nepovažujíce ny-
nější chvíli za vhodnou k projevům přá-
telství. Těsně před zajatci jeli dva bélo
ši, kteří sobě byli bližší, než se na tu
chvíli domnívat mohli, totiž tetička Drol-
lova a Hobble-Frank. Nikdo z nich ne-
promluvil dosud slova.
Po některé chvilce jízdy překřížil Droll
nohy na hrušce sedlové, opřel se ruka-
ma o koňskou šíji a vymrštiv zadek, u-
činil stříž, tak že dosedl do sedla obrá-
ceně, tváří k zajatým Indiánům, kteří
vytřeštili pitomě, zrak na tento tělocvik.
“Co to tropíte?" vykřikl Hobble-Frank,
“hrajete Indiánům komedii? Snad jste
nebyl někdy zaměstnán v cirku jako
klaun'?
“Nebyl,” odpovídal Droll, — “ale zvykl
jsem si svétiti , sváteční den tak jak
právě padne podle kalendáře.”
“Cc — co to,povídáte? — Co tím my-
slíte?
“Posadil jsem se zvratné, poněvadž by
se nám dařiti mohlo špatně. Pomysle-
te jen, že za námi jede padesát rudo-
chů, i mohlo by se lehce přihodili, nač
dosud nikdo nepomyslil. V této posici
však mohu je bystře pozorovali a mám
po ruce revolver, abych, budě-li tře-
ba, některému z‘ nich dal uživati olově-
nou pilulku. Jste-li chytrým zálesákem,
učiníte po mém příkladě.” - .
"Mhnt! Ani bych si byl nepomyslil,! _J1
že uslyším zde v tomto předpeklí tak
moudrou řeč. To se rozumí, že učiním
jako vy a prosím jen svou kobylku, aby
mi ve zlé nevykládala, že se k ní to-
čím zadkem.”
O vteřinu později seděl také zvráce-
ně v sedle, aby rudochy pozoroval. Ne-
bylo jinak možno, než že tito dva směš-
ní jezdci často se na sebe podívali, při
čemž se jiní zraky stále více vyjasňova-
ly, ježto, jak se podobalo, začínal se
druh druhu líbili. Mlčeli však drahnou
chvíli, až konečně žvatlavost Frankova
vyrazila mu z úst zátku zdrželivosti. Sa-
sík nedovedl dlouho mlčeti.
"Nemějte mi za zlé," ozval se, — “jest-
liže se vás távi po jméně. Tak, jak vás
právě vidím sedčti nyní, viděl jsem vas
již často.”
“Hrome! Kde pak?"
“Ve své fantasii!"
“Tisíc láteř! Kdo by byl řekl, že jsem
žil ve vaši fantasii! Mnoho-li pak ná-
jemného jsem za to povinnou a jaka pak
jest lhúta výpovědní?"
“Zaleží jedině na .vašem uznání, ale
dnes je ovšem konec veškeré fantasii,
protože vás vidím in persona ipsisslma.
Jste-li tím, zač vás považuji, pak ovšem
slyšel jsem o vás již mnoho šprýmové-
ho."
t“A zač mne považujete?”
“Za člověka mužského pohlaví, je-
muž říkají “Totičlrri DrollOVH.”
“A kde jste slyšel o mne mluvili?”
“Na různých místech, kde jsem sc
potloukal s kmotrem Winnetou a strý-
cem Old Shatterhandem.”
"Cože? S těmito • slovutnými zálesáky
potloukáte se po světě?"
"Po světě zrovna ne, ale po západě
americkém!"
"A kde jste byl s nimi?"
"Mhm! V Yellowstone, národní parku
i v Estacato."
"Hrome a Pluto! Na vás tedy volají
zde Hobble-Frank.”
“To se rozumí. Znáte mne?"
"Ovšem! Z doslechu! Apač o vás mlu-
vil často a nazval vás dnes, když jsme
“Bašti! Tedy Šebestián!”
"Ano, Šebestián; ale v Altenburku ři-
pou/e Bašti. Myslím dokonce, že
mu také bylo přezdíváno Melchior, ne-
boť teto jméno jest v 'Xtenburku pra-
obyčejné. Každý uličník je tam Mel-
chior.'”
"Pravda, pravda! Souhlasí naprosto,
náramné naprosto souhlasí. — Šebesti-
án Melchior Pampel. A víte, co se- s
nim stalo?”
“Ne — tohle nevím."
“Tak se na mne dobře podívejte; no
— podívejte se na mne.”
“Proč?"
“Protože jsem to já, co se z Lohoto
Melchiora stalo.”
“Vy — vy že byste--—“ koktal Frank
překvapen.
“Ano. já. Byl jsem Bašti a jsem Bašti
a pamatuji se docela dobře, kdo k nám
chodil na posvícení vyžírat mísy koláčů.
Byl to bratránek Frank z Moricburku,
který se stal později lesním příručím."
“A to jsem přece já, vlastní má oso-
ba. Strejce! A zde, v této pustině, tři-
cettisic milionu kilometru od naši rod-
né vesnice setká se člověk s vlastní
krvi, s kuzínkem! Kdo by se byl tohleto
jen pen ysliti mohl! — Na má prsa,
bratránku! Musím tě přimáčknouti iia
svá prsa!"
"Ano
a já také. Zde mne máš!'
Frank sc nxtá.h! v spdlc Droll učinil
podobně a oba Sasíkovi objali se srdeč-
né. Objetí toto. poněvadž seděli zvrá-
ceně v sedlech, vykonáno cvšem s ně-
kterými obtížemi, ale nouze láme žele-
zo a dobrým zálesákům ,ie všecko ne-
možné možností.
Indiáni, zasmušile na svět hledíce, za-
jisté nemohli pochopili, co je jim sou-
dili o tomto divném jednáni bdělých
svých strážců, tito však nevšímali si
vůbec jich pomalovaných tváří, jeli ru-
ku v ruce zádv ku předu a hovořili o bla-
žených dobách mládí v drahé domovi-
ně a sotva by bývali tak hned hovor
o vzpomínkách svých dokončili, kdyby
tábořili nad táborem Utahu, maiým hr-fse nebyla naskytla překážka v jízdě, vla-
stně jen pouhá zastávka. Tlupa dosá-
hla totiž východu z rozsedliny a oct-
Náčelnik hmátl do opasku, vytáhl ebe
zbraně a odhodil je od sebe.
"Odepni také lasso!"
Také tomuto rozkazu podrobil se Veli-
dinou."
"Mne — malým hrdinou----chcche-
che—" zvolal Frank, rozepřev ústa k
smíchu, “malým hrdinou! — Tohle si
musím zapsati do památníku! Ba — u-
hodl jste — ale uhodl jsem také?"
“Za koho že mne máte?"
“Za tetu Drollcvou; vždyť jsem vám
to již řekl."
"A jest tomu vskutku tak."
“Vida! Těší mne srdečně."
“Kterak jste dospěl k domněnce, že
jsem touto tetou.?"
„Jednak váš oděv mi to prozradil, jed-
nak vaše chováni. Slyšel jsem často vy-
? nejmenší zvuk několikanásobnou sil-
nou ozvěnou. Z dálky doléhal k nim o-
hlas dusotu koňských kopyt a Winnetou,
aby nebyl jeho kůň snad slyšán, sestou-
pil raději na zem a zanechav koně v ru- ký Vlk. Droll chopil se lassa, podvázal1 právě!i. že tenta Druhova jest nrobyčej-J
kou rafterů, pustil se lehkým během indiánovi nohy pod břichem koně jeho: ně kurážnou dámou a když jsem vás vi-
napřed v měkkých svých mokasslnech. I pevně dohromady. — Pak chopil koně \ děl před chvíli, kterak jste doskavoval
Jízda podobala se posmrtnému sestu- jeho za uzdu, poodvedl jej stranou a na t'ho lidožrouta. Velikého Vlka, po-
pování do podsvětí. Napřed i v zadu I /volal na Strýce Zlombidla, který stál za' ihyslil jsem si ihned: Tahle ta a žádná
byla úzká rozsedlina, obklopená rov- old Firehandem: jiná jest teta Drollova.”
nula se ve větším a mnohem širším
Caňonu. kde bylo také daleko více svě-
tla.
Slunce obzoru, takže paprsky jeho ne-
mohly na. dno údolí proniknouti, ale
světlo vnikalo sem shora přece a mi
mo to byl zde vzduch již teplejší. — Jezd-
ci oddechli sobě vesele, jakmile se do-
stali do volnějšího prostranství, do ně-
hož ovšem drive nevjeli, dokud se ne-
přesvědčili, zda nečíhá zde nikde v zá-
loze nepřítel jakýkoliv.
Tento CaiVn byl asi dvě stč kroku
široký a jeho úpatím protékala malá
Nízká říčka, kterou bylo možno přebro-
diti. Pii vodě rostla tráva i křoviska a
stálo zde též několik vysokých stromu.
(Pokračování příště.)
C. H. Chernoský
PRÁVNÍK
Vyřizuje veškeré soudní zále-
žitosti.
úřadovna: 936 Bankers Mort
Building, přes alid naproti
Kress budově,
Houston, Texas
TRPÍTE
Lolestmi hlavy
zkaženým žaludkem
plyny a nadýmáním
ztrátou spánku
nezáživností
nervosou
zaviněnými
zácpou?
Vezměte Dra. Petra Hohoko
dnes večer — uvidíte o co
i Jsi
%
'■ ■ i
Ú-J
“Proč bych se nevyznal? — Mám tam
příbuzné, blízké pokrevence, u nichž
jsem byl jako kluk dvakrát na posvíce-
ni. Poslyšte! tam drží posvícení, v tom
vašem Altenburku! — Tam pekou čtr-
náct dni zelné koláče. A když je tam po
posvícení, tak se táhne do druhé vesni-
ce, kde začíná posvícení nové. Však se
nadarmo neříká Altenburku zemská žra-
nice."
“Docela správně,” pokyvoval na to
Droll, “a vy že máte příbuzné u nás?
Kterak se xovou ti lidé a odkud po-
cházejí?"
"A to je docela blízká pekrevnost. To
je totiž- takhle. Můj tatík měl kmotra,
jehož nebožka snacha provdala se do
Langenleube. Potom umřela, ale jeji ne-
vlastní syn měl svaka a to je právě ten.
o něrrž chci mluvit."
"Tak! A čnn pak byl?"
"I ten byl všecko a nic. Nač si jen
pomyslíte. Ale chlap mazaná, který vše-
cko dovedl. Brzy byl číšníkem, pak za-
se kostelníkem, tlampačem a hrobařem
a byl také šikovatelem občanské gar-
dy. .
"Stůj!” přerušil ho Droll, natáhnuv se
v sedle a chopiv Franka za ruku, "jak se
jmenoval?”
‘Nevím, jak ho pokřtili, ale rodové
jméno jeho bylo samé tvrdé “r”. Jme-
noval jsem ho vždy pouze kmocháčkem
Pampelem.”
"Jak? Pampel? Slyším-li dobře?" zvo-
lal Droll, “měl tento Pampel děti?”
"Plnou košatinu.”
"A víte, jak se tyto děti jmenova-
ly?”
“Ne — zapomněl jsem již. Ale na to-
ho největšihó klacka z nich vzpomínám
si přece ještě, protože jsem ho měl
rád. Ten mne vždycky stloukl a říkali
mu Bašti."
GEO- E. KACÍŘ
právník
WEST, TEXAS
lépe se budete zítra cítiti __________— —
Odešlete tento kupon
“zvláštní nabídky”—Nyní |
Netrpte zbytečně ani o den déle. Berle |
duhou vyzkoušené Dra. Petra lloboko. i
Jest víee nežli poěisťováeí prostředek I
—žaludeční činnost povzbuzujte! a vě- |
Iry vypuzující lék—sestavený (ne jen z i
jedné neb dvou) ale 18 Přírody vlast- J
nich bylin, kořínků a rostlin. Výhradní I
formule, lloboko přivádí lenivá střevu | ^jreja
k činnosti, napomáhá jim odstranit! |
Q Přiložen jest $1.00 Poilete mne I
poštou vyplaceně pravidelnou 1 I |
)u láhev HOBOKO.
Jméno
váznoucí odpadky — vyhání plyny a I
nadýmání zaviněné zácpou—vzbuzuje |
posilující pocit tepla v žaludku. Opatřte j
si Dra. Petra Itoboko ve Vašem sou- -
sedstvi dnes, aneb pošlete pro naší
zvláštní “obeznnmova.cí nabídku.”
Poštovní úřadovna................I
DR. PETER FAHRNEY & SONS CO. I
Dapt. 813-52-2B
I 2501 Washington Blvd.. Chicago 11.1H. ,
| 256 Stanley St, Wlnnlpeg, Man.. Can. |
Ernest J, Hank?
Právník
Houston, Texas
Kacíř & Lešikar
a Kacíř
právníci
Temple, Texas
KUPUJEME NYNÍ KUKUŘICI
V KLASÍCH
Rychlé a snadné skládání
Nejvyšší tržní cena placena
Navštivte nás dříve nežli prodáte
WEST FLOUR MILL
E. W. PLÁŠEK, Majitel
WEST, TEXAS (dže)
I / *
< !
k
»ni
''<«8SSŠSS*9"'
M>rld& fint
ANTIRUSr GASOUNE
Prolong your car’s life, savé repair bills by using new
SUPER-POWER Anti-Rust Sinclair Gasoline. It contains
RD-119, Sinclair’s miracle růst inhibitor. RD-119 stops gas-
tank růst — protects you against the stalling, skipping and
costly damage caused by růst and corrosion in your fuel
systém. See your Sinclair Dealer today.
NEW
ANTI-RUST
m
CONTAIN RD-119
SINCLAIR FUEL OILS
ALSO CONTAIN
RD-119 ANTI-RUST
, GASOLINE WITH RD-119® NO EXTRA COST
i
ELO ZATOPEK, Agent West, Texas
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 36, No. 20, Ed. 1 Friday, May 16, 1952, newspaper, May 16, 1952; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783176/m1/2/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.