Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 40, No. 14, Ed. 1 Friday, April 3, 1959 Page: 4 of 6
six pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
ClřCHOSLOvÁn. — WEST, TEXAS
V pětek, dne 3. dubna *85»
Týdenní
zpravodaj
(Dokončeni se strany 1)
Texané chtějí do Aljašky:—
Je naprosto nepochopitelné, proč
takové množství Texanů chce to-
hoto roku zajet se podívat do
Aljašky. Snad je to zvědavost,
aby se na vlastní oči přesvědčili,
ín 40 r»f Aě • . ■..U..4U ..y i Kf __ _ X
•*• •'•••* jv foauittu vctoi ucti
Texas, jenže na všechny žadate-
le, kteří se do Aljašky chtějí do-
stat pohodlným způsobem, le-
tos nedojde. Každá loď ze Spo-
jených států, každé letadlo, ka-
ždá výprava, jsou dnes již pře-
plněny až do konce srpna. Ani
lístky na Greyhound busy z Ka-
nady db Aljašky nejsou více k
dostání. Nezbývá než zajet si
tam v osobním autu po Alcan
(Al-jaška — Can-adaj dálnici,
která je celkem dosti schůdná,
ale v některých místech je pou-
ze vyštérkována. Pro dobrodruž-
nou cestu s bohatými nepředví-
danými zkušenostmi a zážitky
je tato cesta ze Spojených států
přes neobydlené krajiny Kana-
dy až do Aljašky dobrodružstvím
první třídy.
Žena 143 roků stará:— Zpráva
z Moskvy oznamuje, že v městě
Orenburku v Uralském pohoří
žije jistá Ajna Fatěkovna, která
je stará 143 roky. Zpráva zá-
roveň udává, že letos začalo no-
vé sčítání lidu v Rusku.
Práškové mléko novinkou:—
Když letos dodala organisace
CARE první práškové mléko do
Pákistánu, což je nová samo-
statná země na sever od Indie,
aby zanedbané tamnější děti do-
staly lepší výživu, byla to pro
všechny obyvatele naprostá no-
vinka. Tamnější učitelé a uči-
telky sami nevěděli lépe. Domní-
vali se, že práškové mléko je
nějaká plodina, která roste v
Americe na stromech, pak se
sklidí, rozemele a rozváží po svě-
tě.
Truman Svobodným zednářem
50 let:— Dřívější president Har-
ry S. Truman byl minulou stře-
du poctěn v Ivanhoe Temple v
Kunsas City jako člen, který byl
Svobodným zednářem 50 let.
Truman je prvním Vysloužilým
presidentem, jemuž se dostalo
této cti. Asi patnáct dřívějších
presidentů bylo členy Svobod-
ných zednářů.
Ruce 601eté ženy opět krváce-
ly:— Světová novinářská kance-
lář Associated Press v rozeslala
minulého týdne na Velký patek
zprávu, že ruce Terezie Nauma-
nové ve vesnici Konnersreuthu,
u Chebu, na hranicích českoba-
vorských, opět krvácejí, jako to-
mu bylo každý Velký pátek od
roku 1926. Tenkráte u osmadva-
cetileté dívky ukázala se tak
zvaná stigmatisace, totiž obje-
vily se jizvy na rukou, které za-
čaly krvácet. Popis tohoto úkazu
opakuje se každého roku v den-
ních listech po celém světě. Pří-
padem Terezie Naumanové za-
bývali se lékaři, kteří vysvětlují
zjev rozmanitými způsoby, nej-
více autosugescí. Zjev ten byl po-
zorován v různých dobách u je-
dnotlivých osob nábožensky za-
ložených. Letošní zpráva Asso-
ciated Press z bavorské vesnice,
asi deset mil západně od Chebu,
Oznámení
Kandidátů
Města West
JOS. F. HOLÁSI. K
za Mayora_
«• o wnr
1VUODIIX r íiOíirt
za Mayora
LOUIS J. BEZDĚK SR.
za Mayora___
FRANK BUSBY
rn komisaře (o znovuzvolení)
ELO ZÁTOPEK
za komisaře
EMMETT L. BARTOŇ
za Komisaře města West
FRANK J. HLAVATÝ
za komisaře města West
FRANK KELLNER
za Komisaře města AVest
ČECHOSLOVÁK
WESTSKÉ NOATNY
Published Every Friday by
ČECHOSLOVÁK PUB. CO
WEST. TEXAS
OFFICERS:
Jos F HolAsťk. President
1 Jerome Kopecký, Sec’y-Treas.
DIRECTORS'
' as. r?. Holásek, P J. Čoček, J. A.
(Jrbanovský, los. Pavlíček,
Jerome Knneck< Frank .
Marák, ml.
rředplatné — $3.0-1 Subscription
Osobní útoky a dopisy urážlivého
nhsahu nebudou uveřejněny
Ceny oznámek sdělí se na
Dožádáni
oznamuje, že návštěvníkům ne-
bylo letos dovoleno navštívit 60-
letou ženu pro Její chatrné zdrá-
vi. je to po prvé za 33 let, kdy
návštěvníci k ni nebyli na Vel-
ký pátek připuštěni, pouze její
zpovědník, páter Josef Naber.
Nékteří čtenáři tohoto listu Jistě
mají knížku, kterou napsal Ka-
rel Weinfurter, pod názvem Stig-
matisace čili Jizvy ran Kristo-
vých. Rovněž vyšla další knížka
téhož autora. Pravda o Terezie
Neumanové. Pisatel této zprávy
zná knížky jen z informací čer-
paných z knihovního seznamu,
sám je nečetl.
Letecká doprava roste:— Le-
tecká společnost Braniff ozná-
mila, že zvýší a zlepší svou do-
pravu mezi Dallasem a Housto-
nem, aby lety mezi těmto dvěma
městy byly každou hodinu. Do-
sud bylo každý den 15 letů obě-
ma směry. Společnost přidává o
čtyři lety více, takže ten, kdo
chce cestovat z Dallasu do Hou-
stonu, nebo opáčně, může odle-
tět kteroukoliv hodinu mezi sed-
mou ráno a jedenácti večer. Je-
ště před několika lety jezdilo
mezi Dallasem a Houstonem de-
set osobních vlaků denně jed-
ním směrem. Dnes jsou všech-
ny zrušeny až na rychlík Texas
Zephyr.
Divadla jsou pro všechny: —
Federální soudce Sullivan v Chi-
cagu rozsoudil, že oznamování
divadelních programů s připo-
menutím “Pouze pro dospělé” je
neústavní. Dle rozsudku soudce
Sullivana je program buď ne-
mravný pro dospělé i nedospělé,
nebo není. Soudce prohlásil, že
201etý voják, který je ženatý ne-
ní o nic horší nebo lepší v očích
zákona než 121etá žačka obecné
školy. Programy, na které ne-
mohou jít rodiče se svými dětmi,
nemají být oznamovány. Ženatý
voják pod 21 let stáří je v očích
zákona nedospělý, soudce při-
dal.
Půl milionu lidi dostává rako-
vinu:— Dle zprávy právě uveřej-
něné od American Cancer Socie-
ty je každý rok postiženo rako-
vinou takřka půl milionu osob.
Loňského roku bylo zachráněno
150 tisíc osob. Dalších 75 tisíc
mohlo byt zachráněno, lodyhy
bylo přikročeno k léčení zavčas.
Je několik druhů rakoviny, z
nichž dva druhy vyžadují si ví-
ce oběti než dříve. Jsou to leu-
kémie i rakovina krve) a rako-
vina plic. Zpráva potvrzuje, že
rakovina plic je zaviněna hlavně
kouřením cigaret, což tabákové
firmy jednak popírají, jednak
chtějí zmenšit oznamování ci-
garet s filtrem.
Pro špačky přišel o život:—
Zvláštní náhodou usmrcen byl
farmářský dělník Lawson Wilkes
z Pahokee na Floridě. Šel plašit
do kukuřičného pole špačky, aby
nevytahali pučící kukuřici. Nesl
pod paží v otevřené krabici prs-
kavky, zvané “giant salute fire-
crackers”. Celá krabice vybu-
chla, takže dělník asi za pět
minut po výbuchu byl mrtev. Vy-
světluje se:, že nejspíše jiskra
z dělníkovy dýmky zapálila prs-
kavky v karbici.
Nová injekce do trhu:— Zdra-
votní odbor ve Washingtonu oz-
námil ve středu minulého týd-
ne, že lékaři budou mít v krát-
kosti novou injekci pro děti, kte-
rá dá ochranu proti obrně (po-
lio), záškrtu (diptheria), černém
kašli Cwhooping cough) a ztrnu-
ti šije (tetanus). Pro malé pa-
cienty a jejich maminky bude to
velkou úlevou. I ten nejsrdnatěj-
ší vykřikne “au” pouze jednou.
Bude Oklahoma mokrou?:—
V úterý příštího týdne, 7. dubna,
občané státu Oklahomy budou
volit jíz po sedme, aby porazili
státní prohibici. Stát se dosud
považuje za poslední baštu pro-
hibičákú ve Spojených státech.
Nejde pouze o ty, kdo nenávidí
lihoviny, ale též o ty, kdo z ne-
zákonitého prodeje mají velmi
slušný příjem. V posledních
dnech bylo několikrát na televis-
ních programech předvedeno,
iaká výnosná živnost je podlou-
dný prodej lihovin v Oklahomě.
Vyslýcháni byli lidé. ovšem obrá-
ceni zády k obecenstvu, kteří
se přiznali, že zrušením prohibi-
ce přišli by o své kšefty Obě
strany si dosud slibují vítězství.
Dva další kongresníci pro Te-
xas:— Na 1. dubna 1960 začne
počítání obyvatelů v celých Spo-
jených státech. Očekává se, že
přírůstek obyvatelů v Texasu
zvýší počet zástupců do kongre-
su o dva dalši. Dnes má Texas
22 kongresníkú a dva senátory.
Zvýšení zástupců by ovšem se u-
skutečniio až při volbách v ro-
ce 1962.
Politikáři nechtějí být na
stromech:— Zákonodárci ve stá-
tu Ohio přijali minulého týdne
zákon, který se zapovídá přibí-
jet nebo upevňovat politické pla-
káty na stromy podél silnic. To
zahrnuje též jiné nepolitické oz-
námky. Argument byl. že žádný
okresní nebo státní úředník ne-
touží po tom, aby visel na stro-
mě — nebo kdekoliv jinde,
Přehlížená
zelenina - česnek
Nemíním dělat reklamu niko-
mu, kdo oznamuje, že má na
prodej česnekový výtažek, čes-
nekové tabletky nebo jiné čes-
nekové produkty, které jsou oz-
namované v přítomném čase lé-
kárníky ze severu v našich krát
janských novinách.
Stále však přicházím na zprá-
vy a poznámky v rozmanitých
publikacích o léčlvostl česneku,
proto podávám tento Článek pro
informaci čtenářů Čechoslová-
ka.
Domovem této kuchyňské ze-
leniny, která je prastarého pů-
vodu je nejspíše Sinkiang— ně-
kdy též psaný Sin-tioang — ve
střední Asii, západně od pouště
Gobi v Číně. Tak aspoň tvrdí ti,
kdo studuji rostlinstvo, jejich
původ a další rozšíření.
Ze Sinkiangu byl česnek pře-
nesen do západní Číny. Mezi
Mongoly byl pěstován již od za-
čátku našeho letopočtu, od dob
Kristových. V sanskritu, což je
starý jazyk Indie, z něhož pov-
staly všechny jiné evropské řeči,1
má česnek dokonce tři jména.
Ve staré Mesopotamii, totiž dne-
šním Iráku, lidé odedávna čes-
nek pěstovali a požívali; taktéž
v úrodném nilském údolí, ač e-
gypští kněží česnek považovali
za nečisté jídlo, dělníci však vě-
řili, že česnek dodává člověku
silu. Z Egypta se kultura česne-
ku dostala do Řecka, odtamtud
do Itálie. Ve starém Řecku se
stroužky česneku povazovaly za
prostředek léčící lásku a zkro-
cující smyslné chtíče. Řecký hi-
storik Plinius píše o česneku ja-
ko léku na venkově, ač tenkrát
nebylo mnoho rozdílu mezi ven-
kovem a městečky.
Není známo, jakými oklikami
se česnek dostal mezi Slovany.
Že se uchytil, o tom svědčí názvy
ve všech slovanských řečích. Ve
staročeštině nazýván byl “čese-
nek”, asi od toho, že byl “rozče-
snutý”, totiž cibulka byla rozště-
pena v několik stroužků. Slo-
vensky je to česnak, polský czos-
nek, ukrajinsky čosnyk, ruský,
česonók, slovinský česenj, srbo-
charvatsky česán, bulharský
čes’n. Zbytky česnekových strou-
žků byly dokonce zjištěny mezi
archeologickými nálezy na obě-
tištl v jeskyni Býčí skála v Mo-
ravském krasu nedaleko Ada-
mova. Nej vyhlášenější česnek v
dnešním Československu se pě-
stuje na Moravě v okolí Znoj-
ma.
Česnek slouží k přípravě růz-
ných pokrmů. Co by se dalo vyj-
menovat chutných jídel, která
by bez trošky česneku neměla tu
pravou chuť! Malé dávky pod-
porují dobře trávení. A právě při
psaní této úvahy přinesl mi lis-
tonoš anglický měsíčník “Pre-
vention”, kde vidím článek pod
názvem “Stop that Cold with
Garlic”. Tedy chválu česneku
rozšiřují též lékaři, kteří oceňují
blahodárný vliv na činnost žláz
s vnitřním vyměšováním i na ni-
čivý účinek česneku proti někte-
rým nebezpečným bacilům a je-
jich jedům pro lidský organis-
mus.
Česnek má vědecké jméno Al-
bum sativum, a ony dobré služ-
by v česneku vědátoři nazývají
allicin. Jako v houbových plís-
ních máme penicilín, streptomy-
cin, aureomycin a další, tak v
některých rostlinách jsou rovněž
léky proti rozmanitým choro-
bám.
Přečetl jsem výše zmíněný člá-
nek o léčení nachlazeni česne-
kem. Zdá sp; že z česneku je
možno určitým způsobem dostat
česnekový olei. který ie rozře-
děn a připraven jako lék proti
bolestem v krku, chřipce, rýmě
a ucpání nosu. Tyto poznámky
měli by si přečíst všichni ti, kte-
ří třeba až dosud ohrnovali svůj
choulostivý nosánek nad nepří-
jemným česnekovým zápachem.
Pisateli není známo, jestli če-
snekový olej je možno dostat v
lékárnách. Ale když tento olej
se vyrábí z česnekových strouž-
ků, a tyto jsou takřka v každé
domácnosti, nemohu se domyslit,
proč by užívání česneku nepros-
pělo do jisté míry zrovna tak
dobře jako česnekový olej. Je-1
dná se přece o léčivou silu alb- |
činu. Vynašlo se, že allicin ničí!
tyfové, úplavicové, cholerové
bakterie i nebezpečné stafyloko-
ky a streptokoky. Tyto dva po-
sledně jmenované druhy bakte-
rií jsou velmi škodlivé lidskému
zdraví. Styfylokoky jsou bakte-
rie zavinující zapáleni, vředy a
nežity. Streptokoky způsobuji
nákazu dutiny nosní, bolesti v
krku, pálení v hrdle a plicích,
kašel. Teprve teď si vzpomínám,
že naši staří lidé léčívali vředy
náplastí připravenou z česneku.
Dnešní vědec by řekl, že allicin
(uzdravující látka v česneku) ni-
čila stafylokoky (bakterie vře-
dové).
A ještě možno dodat, že je-
den miligram albcinu má léčivou
schopnost asi jako jedno procen-
to penicilinu. To znamená, že
třeba vůně česneku není právě
příjemná, léčivá sila jeho jc pře-
Blázní byli,
kordy měli,
jitrnicemi se bili
Škoda, že senátor Richard
Neuberger ve Washingtonu kte-
rý zastupuje stát Oregon, nez-
ná výše citovanou staročeskou
rť/IW AVO Alr«« m . . • » »
'----*------ vr Kv/uuviiyoti
náhledů. Jistě by použij tuto
starou průpovídku při S\é řeči
minulého týdne v senátu, když
upozorňoval, že naše mládež a-
merická potřebuje aspoň zá-
kladní pojmy a Informace o ško-
dlivosti tabáku a alkoholu.
Senátor Neuberger podal ve
čtvrtek minulého týdne v senátu
ve Washingtonu předlohu aby
vláda Spojených států přispěla
těm státům, které si toho přejí,
peněžní podporu na vyučování
o škodlivých následcích tabáku,
alkoholu a Jiných nezdravých a
škodících poživatin. Vysvětlil, že
sám není prohibičákem, nechce
zavést! jakýkoliv zákaz, ale pou-
ze chce, aby příští generace do-
vedla se kontrolovat, kde je toho
třeba.
Jeho vysvětlení, proč podal
předlohu, stojí za uváženou. Je-
ho argumenty mají smysl. Jeho
důvody jsou logické, jasné.
“Již delší dobu jsem uvažoval
o tom, jaká úžasná vlna ozna-
mování se valí na naše děti. Nej-
talentovanější lidé pracují ve
dne v noci, aby předvedeny by-
ly programy a oznámky, které
mají přesvědčit, že určitý tabák,
cigarety nebo upojné nápoje jsou
lepší než některé jiné. Naše ná-
věštní tabule, naše neonové oz-
námky a naše barevné inseráty
v těch největších a nej rozšíře-
nějších pubbkacích stále bom-
bardují mládež, aby dala před-
nost tomu či onomu produktu.
Není ani jednomu programu, ani
jedné půlhodinky přes rádio ne-
bo na televisi, aby se neopakova-
la tato propaganda.
“Naši nej prominentnější atle-
ti a nejvíce okouzlující herečky
jsou předváděny na programech
a současném oznamování, kte-
ré jsou zaměřeny přímo na mlá-
dež. Jak může učitel nebo učitel-
ka ve škole zakazovat kouření a
pití, když každou chvíli na tele-
visi nebo při čtení populárního
měsíčníku se dosvědčuje, že ten
čl onen národní sportovec nebo
ta či ona zářiči hvězda v Holly-
woodu dává přednost té či oné
cigaretě? Mladý mozek se snad-
no nechá ovlivnit. Mladí lidé ma-
jí své hrdiny. Když můj ideál to
může, proč nesmím já?
“Na druhé straně,” pokračoval
senátor Neuberger v jeho řeči,
“U. S. Public Health Service (od-
bor zdravotnictví) oznamuje ná-
sledující výslledky vyšetřování,
do jaké míry tabák, cigarety a
kouření z dýmky škodí:
“Za první, u těch, kdo kouří,
je odolnost proti různým nemo-
cím o třetinu menší než u neku-
řáka Jinými slovy, cigarety jsou
hřebíky do rakve.
“Za druhé, pro kuřáky ciga-
ret je úmrtí daleko větší než pro
nekuřáky. O těchto bodech uva-
žují všechny pojišťovny na ži-
vot. Proto v žádostech začínají
se objevovat otázky, zdali ža-
datel o pojištění pije a kouří, a
též do jakého stupně.
“Za třetí, velmi silný kuřák ci-
garet — což znamená dvě pouz-
dra cigaret denně — má jen po-
loviční odolnost a úmrtnost me-
zi takovými kuřáky je dvojná-
sobná než těch, kdo vůbec ne-
kouří.
“Za čtvrté, pravidelní kuřáci
cigaret jsou náchylní k rakovi-
ně plic desetkrát více než xieku-
kuřáci a srdeční záchvaty jsou
ti rniolh q Aoefojíí
kuřáků. Proto byly dány do obě-
hu cigarety s filtrem, aby se as-
poň částečně zmenšila škodli-
vost kouření.
“Za páté, ten, kdo kouři cigá-
ra nebo dýmku, i kdyby byl vá-
šnivým a stálým kuřákem, ne-
vystavuje sebe většímu nebezpe-
čí než ten, kdo vykouří jen pět
nebo osm cigaret denně.
“Vzdor tomu, že fakta jsou
skutečná a ověřená, že zdravotní
orgány stále poukazují na ško-
dlivost kouření, hlavně cigaret,
spotřeba jejich stále rok od ro-
ku stoupá. Před čtyřmi lety vy-
kouřilo se ročně 355 bilionů ci-
garet v Soustátí, ale loni se vy-
kouřilo o 59 bilionů cigaret ví-
ce.
“Co je to za rozum? Jaká to
ironie? Jeden odbor-zdravotni-
ctví — varuje před škodlivými
následky kouření. Druhý odbor-
zemědělský — podporuje pěsti-
tele tabáku a uděluje na tabák
peněžitou podporu.
“Jak si to máme vykládat, že
my, vypočítaví Američani, kteří
takřka v každé věci se chlubíme,
nebo se aspoň potají domýšlime,
že jme praktickými, pochutná-
kvapující. Ovšem pořádný člo-
věk, má-li jít mezi společnost,
nechce svůj dech mít prosycený
odporným zápachem česneku.
Zbývá tedy česnek pouze na do-
mácí léčení.
Š—ik!
váme i na správně připravených
jídlech dle nej modernějších sa-
nltních podmínek a přitom stá-
le posloucháme, že ta nebo ona
cigareta chutná více labužnicky.
Jak je to možno, že necháme své
děti naslouchat takové propa-
gandě, když na druhé straně sly
šíme, že U. S. Public Health
Service varuje nás před rakovi-
nou a srdečními neduhy, zavi-
něnými kouřením? Není nej vyš-
ší čas. abv školy a naši učitelé
dostali peněžitou podporu na
rozšíření správných informací o
škodlivosti kouření?
“Tolik dlužíme naším dětem,
budoucímu pokolení Ameriky, a-
bychom dali jim základní vědo-
mosti. Nezakazujme, ale poučuj-
me. Nezavádějme prohibici, ale
rozšiřme vědomosti.”
Až potud senátor Neuberger.
Jak to dopadne s jeho předlo-
hou, nebo jaký další výsledek by
mělo vyučování, jak si to Neu-
berger představuje, to dnes těž-
ko odhadnout.
—ík
Texaský novinář
před očima
Ameriky____
Na americkém venkově exis-
tuje řada malinkých novin míst-
ního významu. Noviny nepatří
žádnému novinářskému trustu,
ani politikářům pro osobní re-
klamu, ale lidem, kteří v no-
vinářství vidí službu pro veřej-
nVwrAoinA VMrr?r» trp fnl míqf-
HVkJVi V/WJ ( JMUIUVV* iiltklV
ního listu je též redaktorem. Ta-
kové místní noviny nemají de-
sítky tisíc odběratelů, pouze stov-
ky čtenářů, kteří si rádi přeč-
tou rázovité úvahy domácího
novináře.
Takových novin bylo dříve ho-
dně více, ale nyní rychle mizí.
Redaktoři těchto novin jsou buď
republikáni nebo demokrati, na
politické příslušnosti jim vlast-
ně ani nezáleží, takže často volí
pro toho nebo onoho kandidáta,
který nejlépe odpovídá jejich o-
sobním názorům. Tito noviná-
ři jsou stoupenci buď zemřelého
Franklina Roosevelta, nebo jsou
ochránci tradice Jeffersona a
Lincolna. Osud jejich novin je
závislý na jejich finančním po-
stavení a též na sympatiích, kte-
ré k němu chovají obyvatelé ma-
lého městečka.
Naši čtenáři žijící v okolí Lub-
bock znají městečko Ralls. Le-
ží 30 mil východně od Lubbock,
na čtyřproudové dálnici, která
tam končí. Dále k Seymour je
pouze dvouproudová silnice. Mě-
stečko Ralls není velké, může
mít nějakých 1,800 obyvatel. Má
velká skladiště na bavlnu. A má
místní noviny, The Banner, kte-
ré podle zprávy poštovnímu ú-
řadu, uveřejněné jednou do ro-
ka v novinách drobným tiskem,
má 1,175 placených odběratelů.
Redaktorem a vydavatelem no-
vin je 471etý Ernest Joiner.
Co je zvláštního u redaktora
Joinera, je záviděníhodná schop-
nost mluvit pravdu, bez ohledu
jestli se to líbí komu nebo ne.
Je nezávislý. Projevuje ve svých
redakčních úvahách své názo-
ry, aniž by dbal, jestli 1,175 čte-
nářů s ním souhlasí nebo ne.
Tuto redakční samostatnost mu
druzí redaktoři u velkých novin
opravdu závidějí. Sami si něco
podobného nemohou dovolit. Je
přísloví, které praví: “Kdo platí,
tomu hraji.” To je pravda, po-
kud se to týká vesnické tanco-
vačky někde na Brushy Creeku.
Ale při novinách to už je jiná
věc Písničku si obyčejně vybíra-
jí jednotlivci v osobním záimu,
a redaktor obyčejně tančí podle
cizí noty. Dolar ie silnější než
myšlenka. Ne však u toho, kdo je
redaktorem novin v Ralls, Texas,
u Ernesta Joinera. A pro tuto
svou samostatnost se dostal re-
daktor Joiner minulého týdne
před americkou veřejnost.
Kterýsi zpravodaj od velmi
rozšířeného týdeníku Times set-
kal se s Joinerem, četl jeho re-
dakční úvahy, poznal, že jsou ně-
kdy přetiskovány také v jiných
novinách, vzal si z venkovského
redaktora obrázek a uveřejnil o
něm hezký článek v čísle ze dne
23. března. A též podal ukázku,
jakým slohem Joiner pro své
čtenáře píše. Zde je ukázka.
“Žijeme ve věku úhořových
frází. Vyškolený lotr, který pro-
čachruje statisíce úspor těch,
kdo věřili v poctivost jeho ob-
chodování, je v dnešních novi-
nách nazývaný ‘hlavou finanční-
ho mocnářství, které se začíná
rozpadávat.” A když tohoto
dvounohého psa chytěji. vyšet-
řuje se, jakým způsobem přišel
ke svým milionům, ale nikdo ne-
smí veřejně ho pojmenovat při-
léhavým názven.” (Toto asi se
vztahovalo na texaského pod-
vodníka Ben Jack Cage. který byl
odsouzen na deset roků, odvolal
se k vyššímu soudu, složil záru-
ku a utekl do Brazilie.)
“Naši lidé z Ralls jedou až do
Lubbock, kde se ukazují obráz-
ky s polonahou Francouzkou.
Kdyby se takové obrázky uka-
zovaly v našem městečku, ne-
dostali byste je tam ani v truhle
po smrti. Občané z Ralls ochut-
návají nemravné obrázky jako
ochutnávají kořalku — dále od
domova. Tímto způsobem niko-
ho doma nepohoršují a détl zů-
stanou neposkvrněnými panen-
kami."
“Neomlouváme se, že jsme mu-
seli zvýšit předplatné na Ban-
ner. Totiž nepamatujeme se, že
by náš grocerák ohýbal hřbet,
když plechovka ‘tomato juice’,
kterou před dvěma roky jsme u
něj dostali za 19 centů, vystou-
pila na 36 centů. To přece není
žádné vydřidušství, když počítá-
me $4.00 ročně za noviny, in-
formující domácí lidi o všem mo-
žném na světě. To dčlá přibliž-
né sedm a půl centu za jedno
číslo. Můžeme odhadnout, že asi
polovice našich čtenářů zajdou
si denně na kafíčko a vlejí do
sebe od čtyř do dvanácti šálků
denně, deset centů šálek. Neměli
by kdákat, když za noviny za-
platí méně než co stojí jeden
koflík kafé, za noviny, na nichž
pracujeme celý týden, aby si pak
přečetli koncem týdne, jak my se
díváme na ten hamižný svět.”
“Minulého týdne přinesli jsme
ve sloupcích Banner jména těch
černošských dětí, které ve ško-
le dostaly vyznamenání. Jeden
náš člověk měl z toho dvouhlavé
tele, když to četl. Náš náhled je,
že tyto černošské děti zasluhují
si ještě lepší uznání než mnohé
bílé děcko, které se nevydaří ani
pod těmi nej lepšími učiteli za
ideálních podmínek. Náš další
náhled je, že každý upřímný po-
kus o vzdělání a odstranění ne-
vědomosti má být povšimnutý.
Vyznamenání černošských dětí
je novinka. My novinky uveřej-|
níme. A jestli touto novinkou
jsme pošpinili ruce některého čte
náře a znečistili jeho myšlen-
ky, tak pro nás to bude nesmír-
ným potěšením, když podobní
čtenáři nám dopíší, že nechtějí
náš plátek více čisti a že ne-
chtějí mít špinavý styk s našimi
jinými odběrateli. My věříme, že
také černoši jsou občany Ame-
riky a že žádný z nás nezůsta-
ne těhotný, když se všichni na-
pijeme ze stejné studánky.”
Při čtení článku o redaktoru
Joinerovi z Ralls, Texas, mimo-
děk si člověk vzpomene na rá-
zovitou povahu Jana Masaryka.
Řekl, co si myslel, neomaleně,
po lopatě. Jako když jednou vy-
kládal o svobodě.
“Člověk nemusí stát vysoko na
žebříku, aby byl šťastný. Člo-
věk chce jenom svobodu. Chce
volně dýchat. Je nešťastný, když
s ním jiný oře, když si může o-
kopávat zahrádku, jak on sám
chce, když nad ním stojí někdo
s rákoskou nebo s paragrafy a
hlídá ho na každém kroku. Já
mírný člověk, dovedu se snášet
s každým. Ale jak mi někdo ře-
kne, že od teďka musím bečet
bů—bů—bů, místo bé—bé—bé,
začnu kolem sebe kopat. Nemám
rád lidi, kteří na venek mají
plnou hubu svobody, volnosti a
bratrství a doma jsou despoti,
kteří by vlastní děcka tloukli ře-
tízkem a řvali na svou ženu.
Když svoboda, tak svoboda v ka-
ždodenním životě, venku i doma.
Na tom záleží. Nejhorší jsou li-
dé, kteří hlásají svobodu, ale vás
hned zakřiknou, když promluví-
te rozumné slovo, které není do
jejich noty. Okrádají vás o oso-
bní svobodu. Musíte pěkně dý-
chat na jejich komando, po ví-
deňsku. Eins — vdechnout, zwei
— vydechnout. Když se vám ne-
líbí jejich vzduch nebo jejich
tempo, nejraději by viděli, aby-
ste nedýchal vůbec. To už je ta-
kový náš život. Naučili jsme se
poslušně zvedat ručičky, když
jsme byli děcka. Ale měli bychom
si dnes vážit, měli bychom objí-
mat každého, kdo dnes projeví
známku samostatného myšlení.”
Věřte mlnriý Masaryk bvl na-
šák. Asi takový jako Ernest Joi-
ner, redaktor místních novin v
malém městečku Ralls, Texas.
K němu bychom mohli jit a ří-
ci: “Bratře, já s tebou ve všem
nesouhlasím, ale ty jsi aspoň
svobodný člověk. Pámbů ti po-
žehnej, že se podle toho chováš”.
Š—ík
-O--
Daně rostou,
chyby též...
Staré babylonské přísloví řiká:
“Můžeš mít pána, můžeš mít
krále, můžeš mít přísného vla-
daře, ale muž, kterého se máš
bát, je vyběrač daní.”
Tento strach před placením
daní a s ním spojené reptání a
nadávání, existovalo jistě dáv-
no před babylonskými králi
Hammurabi nebo Nabuchodono-
zorem. Nejprve byly daně do-
brovolné v podobě daru. Poctění
jimi byli vladaři a panovníci,
kteři byli vítězi nad obyvateli.
Za nedlouho vznikla myšlenka na
placení pravidelných dani. Fa-
raóni Egypta žádali jednu pěti-
nu všech zemědělských plodin.
Strýc Sám dnes požaduje od
manželského páru, který nemá
dětí a nemá větši příjem než
$4.000 též jednu pětinu příjmu.
Ve starém Řecku vybírali dané
při bránách města. Jinde jiné
země to později nápodobily. Bylo
to něco jako vstupné do vnitřní
části města. Římané měli daně
na všechno možné: daň, aby ob-
čan mohl volit; daň z majetku;
daň z přijmu; daň z pohřbíváni;
daň pro toho, kdo chtěl nosit
“tógu”, což byl mužský svrchní
plášť; též daň na dopravní pro-
středky. Jestli dnes někdo la-
mentuje, že musí platit daň, aby
mohl jezdit se svým autem, ať
si uvědomí, že taková dopravní
daň není nic nového. Římané
platili podobnou daň již před
dvěma tisíci roky.
Vime, že mnohý panovník ma-
lého národa, aby nebyl utlačo-
ván od svého silnějšího souseda,
často odváděl svému sousedu ro-
ční daň. Tak víme, že český kní-
že Václav, který panoval v Če-
chách dvanáct let, od roku 923
do 935, odváděl německému krá-
li Jindřichu Ptáčníkovi každého
roku pět set hřiven stříbra —
asi $5,000 v našich penězích — a
120 volů, aby země nebyla hube-
na nájezdy německých loupeži-
vých vojáků.
Rovněž víme, že ve středověku
platily se tak zvané církevní de-
sátky, což byla spíše dobrovolná
daň. To sedláci platili částku ze
svých úrod a výrobků. Byly však
v různých zemích ptrai>odivf.ié
daně. V Rusku platila se daň z
vousů, ve Francii z krbů a oh-
nišť.
Placení daní neobešlo se bez
reptání, protestů a bouří. Ame-
rická válka za neodvislost pov-
stala z toho, že americké kolo-
nie nechtěly platit daně, když
neměly v Anglii žádné zastou-
pení. Místo aby platili daň na
čaj, raději se občané přestrojili
za indiány, přepadli angiicxou
loď v přístave a čaj naházeli do
moře.
V dnešních dobách daní při-
růstá. A s daněmi též pokuty.
Každý měl by si dát pozor při
počítání svých daní, aby neplatil
vice než má a musí. Vládni po-
kladna každý rok dostane něko-
lik milionů dolarů, které lidi od-
vedou v daních, ač něco z těch-
to daní by právem mohlo zůstat
v rodinných úsporách. Lidé to-
tiž nejsou dosti Informovaní, a-
by věděli nebo zjistili, jaké vý-
daje si mohou při počítání svých
daní odpočítat.
Staří Babyloňané měli pravdu,
když se báli muže, který vybíral
daně. My se nemusíme bát, když
daňový formulář správně a či-
telně vyplníme. Když však uvá-
žíme, že Babyloňané žili čtyři
tisíce let před Kristem, musíme
si uvědomit, že lidstvo platí da-
ně již nějakých šest tisíc roků.
Š—ík
Damoklův meč
nad panstvím
bělochů v
Africe a jinde
Zprávy přicházejí z Afriky o
stále propukajících bouřích proti
bělošské nadvládě, nevěští nic do
brého, když ty západní mocno-
sti stále žvaní o té svobodě, proč
ji neudělí těm africkým domo-
rodcům, proč se tam drží zuby,
nehty? Proč se tam drží? Proto-
že Afrika má nesmírné nerostné
i rostlinné bohatství. Démanty,
zlato, stříbro, měď, železo, snad
i jiné kovy, uranium a bauxit,
ohromné lesy s cenným dřívím.
Z toho nesmírného bohatství tě
ží ty západní evropské mocnosti
a bohatnou, ale domorodci ne-
mají nic. Nejsou více pány v ze-
mi, která jim patřila. Ta jim by-
la násilím uloupena. Není divu,
že se tí domorodci, když vidí Ev
ropany žiti v přepychu a poho-
dlí. bouří a že jsou v zemi. která
jim patřila po věky nevolníky,
ba přímo otroky.
Zatím co ty západní mocnosti
hořekují pro Berlin nad Němec-
kem, neuroní ani slzičky nad tě-
mi zotročovanými africkými do
morodci, kteří jsou tam zabíje-
ni jako divá zvěř, jen proto, že
se domáhají svých práv. Ty zá-
padní evropské mocnosti rozdě-
lily si mezi sebou celou Afriku z
touhy po lupu a vykořisťování
a kde se domorodci vzepřeli, po-
kořili je zbraní. Samy anglické
dějiny o tom povídají. “The Ma-
tabele campaign.ý “Campaigtn
against ‘crazy mullah’ a jiné bo
je v Africe. Z úrodnějších kra-
jin vypudili domorodce do pus-
tin. Ale míra hříchů a bezpráví
páchaných na těch domorodcích
bude jednou dovršena a bude to
pro bělošskou rasu v africe zlé.
až nadejde den súčtování.
Washington:— Asi 40 mladých
adeptů vědy obdrželo $34,250 ve
scholarship mimo cen od West-
inghouse Talent Search. Nejvyš-
ší cenu $7,500 scholarship obdr-
žel John S. Lether, 17 starý z
Lexington. Virginia. Jeho pro-
jekt, který mu přinesl tu vel-
kou odměnu byl tříštič atomů,
(atom smasher).
Export a import
Tato dvě slova hodně znáči v
ekonomii každého národa a v
tom ohledu si Spojené Státy ne-
stojí dobře, náš vývoz stále kle
sá a v lednu byl menším o 9 pro-
cent jak v lednu 1958 a v té do-
bě v 1957 se již hodně umenšil.
Vývoz 1.4 bilionu sklesl o 11 pro-
cent v prosinci 1957. Za to do-
voz stále stoupal a dostoupil vý
se 1.3 bilionu, množství doveze-
ného zboží převyšuje naši výro-
bu. Spojené Státy dováží více
petroleje, železné rudy a bau-
xitu. Nemáme již těch velkých
zásob železné rudy a jsme odká-
záni na její dovoz vyrobeného
zboží zvýšil se o 75 Drocent me-
zi lety 1954 a 1958, obé léta ob-
chodňí recese. Stroie a vozidla
dovezená v 1958 byly v ceně 1.J
bilionu dolarů, z 860 milionů 4
1957 a pouze 359 milionů v 1954.
1958, zvýšení z 361 milionů V
liony dolarů.
Dovoz ocelárenských výrobků
obnášel v 1958 přes 250 milionů
dolarů, dvakrát tolik jak v 1954.
Různé výrobky v úhrné ceně 648
milionů dolarů byly dovezeny v
1958, zvýšen íz 361 milionů v
1954. To zaujímalo hodiny, ho-
dinky, fotografické zařízení, hra
čky, sportovní zboží. Knihy, vě-
decké a profesionelní přístroje,
hudební nástroje a střelné zbra
ně. To zvýšení dovozu z ciziny
zpracovaného zboží se vysvětluje
tim, že mnozí znovu vybudovali
své závody, výrobu zmodernl-
sovali, tak, že mohou nyní zá-
sobiti světový trh cenou, jakostí
a rychlostí dodávky iako výrob
ci ve Spojených Státech a něk-
dy levněji. Po prvé ve dvaceti
letech Spojené Státy čelí silné
soutěži se svým zbožím v zahra-
ničí i doma. Clo na dovoz zboží
z ciziny bylo snižováno rok po
roce pod tím Trade Agreement
Act. Trh Spojených Států je ny-
ní vystaven více cizí soutěží jak
kdykoliv od roku 1920.
Po nás ať
přijde potopa,
poplatníci ať
si utáhnou opasek
Pravíme, že toto je století e<
lektřiny a atomové síly, ale mo-
hli bychom to nazvati stoletím
dluhů a Inflace. Inflace asi čes-
ky mohli bychom nazvati nadou
vání. Jaktěživ neměli jsme tolik
dluhů, jako máme nyní. Mají je
jednotlivci, obce, města, okre-
sy, státy a federální vláda a
všem jich dosavádní příjmy ne-
dostačují. Všude je schodek, vz
dor těm velice nafouklým daním.
Čím ty schodky nahraditi, či u-
hraditi? Recept je lehkým, no-
vými a zvýšenými daněmi, však
to oslové, poplatníci ani neucítí.
Ti co ty daně stále uvalují asi
nečetl Aesopovou báj ku o nerozu
mném sedláku a jeho oslíku Aa
sop byl starý řecký mudrc, ži-
jící před mnoha tisíci lety a
ten učil staré Řeky moudrosti
pomocí bájek, aby si ji vštípili
lépe v paměť.
Zde je:— Byl jednou jeden se-
dlák, který se vracel s oslem a
pole domů. Osel nesl velký ná-
klad slámy. Ubírali se kol jiné-
ho pole, kdykoliv sedlák uviděl
přehoušli stébel, sebral a nalo-
žil je na osla, pravě: “Toto můj
osel ani neucítí.” Již to pole
míjeli, když sedlák zočil na ze-
mi stéblo, zvedl jej a položil na
osla. Jedva to stéblo položil na
osla, osel se pod nákladem sva-
lil a zdechl. Sedlák pak pozdě
bědoval: “To jsem si nepomyslil
že to poslední stéblo již neune-
se.” — Nyní mají mnohé státy
schodky ve svých rozpočtech:—
New York asi $191,000,000, Michi-
gan $110,000,000, Pennsylvania
$100,0000 000, Kalifornie $68,000,-
000, Texas $65.000.000 a Massa-
chusetts $35,000.000. Nyní páni
neví kde najiti zřídla nových da-
ní, když jsou všechny vyčerpá*
ny __
Z diplomacie
do politiky
Nej vyšší zahraniční diplomat,
Abba Eben vrací se domu, aby
vstoupil do politického života.
Abba Eban byl vyslancem u Spo
jených Států od 1950 a hlav-
ním delegátem u Spojených Ná
rodů od 1949. Oznámil již svou
resignaci, pravě, že bude kandi-
dovat do parlamentu. Předpoví-
dá se: Rychlý postup do kabi-
netního křesla — snad to buda
lépe placené místo.
Omaha, Nebraska
Ctěná redakce:—
Zasílám Vám šek na časopis
Čechoslovák .který mně odporu-
čila pí. O. Charvát.
S pozdravem,
Anna Svoboda.
— Díky za zaslané přednlatné,
také díky a pozdrav pí. Charvá-
tové za odporučeni. —
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 40, No. 14, Ed. 1 Friday, April 3, 1959, newspaper, April 3, 1959; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783199/m1/4/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.