Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 20, Ed. 1 Friday, May 17, 1957 Page: 2 of 6
six pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pitek, dne 17. května I9«7
^ * n n n o » n T- I w .rr».
Ak —— II JgQ
NAPOLEONtV
S»N .| >h
Přeložil
ARNOŠT ČERVENÝ
(Pokračování)
Jen účelné védéní jest s to, při
•■MMI1VU (1IJII1 l\ Ulic JUŮUU**
řtl, kterou potřebuje, by ony vel
ké úkoly, které jsou této gene-
raci u dalších, uloženy, byli po-
chopeny u provéstl se mohly. Jen
učenost a véděnl mohou zdokona
Utl lidské védéní, zdokonalili du
sevní schopnosti a Jasné logické
myšlenky povýší. Vždy sí při-
pamatujte, *— že ušlechtilé da-
ry duševni dodávají životu prá-
vo hodnoty u vlustní posvátno-
sti. Každý z nás má svou vlast-
ni životní úlohu a proto hleď
me aby v něm nebyl pouhý zá-
l ie.sk blaha a štěstí, ale povzne-
sujicl činy, které pouze vědo-
mostmi můžeme provéstl.
čtyři dlouhé dny čekala Ma-
rie Luisa ve strachu a neklidu;
konečné přišel jeji otec a v jeho
družlné 1 Metternlch. Marie Lui-
sa stála se svým déčkem na zá-
meckých schodech, aby otce při-
vítala; propukla v mocný pláč a
položila římského krále dědeč-
kovi do náruče. Císař svého vnu
ka, kterého viděl po prvé, polibll
a vyjádřil se, že je to nejhezčí
ilité, jaké kdy vidél.
Sympatie však nebyla obou-
stranná. Když měl maličký seji-
ti dolů, pravil k sluhovi: “Uvi-
dím císaře rakouského!” Ale ten
to clzl muž s dlouhým obliče-
jem a studeným pohledem ne-
nalezl zalíbeni v očích maličké-
ho. Když se navrátil, řekl ke své
vychovatelce: “Jak je dědeček
škaredý, mama Quion!”
Ačkoliv císař František a Met-
le rnich byli stejného smýšleni,
že se Marie Luisa nemá nikdy
navrátit! k Napoleonovi, neod-
važovali se přece Ještě předstou-
pit! před ni s timto požadavkem
a za dlouhého rozhovoru mezi
otcem a dcerou mluvilo se jen o
odloučení na krátký čas.
Císař a ministr ztrávili noc v
zámku. Když oba druhého dne
odpoledne odjížděli, byla císa-
řovna přemluvena, aby co nej-
dříve odcestovala do Vídně. Řeklo
se ji, že se bude moci zdržovali
později střídavě na Elbě a v Par
mě. Císař František ani svého
zetě nevytrhl z této iiuse, ne-
boť osobně neprojevili dosud o-
ba tito císařové vůči sobě něja-
kého nepřátelství.
iyp«
kousky Napoleonem:
"Můj bratře a milý zeti! Moje
věrna starostlivost o moji dce-
ru, císařovnu, pohnula mne k
tomu, abych ji zde vyhledal. Před
několika hodinami jsem přišel
sem a zpozoroval jsem bohužel,
že jeji zdraví jest neobyčejně o-
hloženo od té doby, co jsem ji
posledně viděl. Proto jsem se roz
hodí navrhnout! jí, aby odjela
na několik měsíců ke své rodině.
Potřebuje klidu v nej vyšším stu-
pni! Vaše Veličenstvo dalo mně
dosti důkazů vřelé náklonnosti,
než abych pochyboval, že Vaše
Veličenstvo mého přání nesdílí a
nesouhlasí s mým rozhodnutím!
Až bude moje dcera zase zdra-
va. převezme svou zemi v drže-
ni a bude pak bliže Vašeho Ve-
ličenstvu. Jest zajisté zbyteéno
Vaše Veličenstvo ujišťovat!, že
Jeji syn bude přijat jako člen mé
rodiny a že já za jeho pobytu
v mých státech budu se děliti o
starost o něho s jeho matkou.
Vašeho císařského Veličenstva
bratr a tchán František.”
Tato prohlášeni neodpovídala
nikterak vnítřnívrtu oitn císaře
rakouského. Pět dni před tím
n-ni Metterniehnvl: "Především
jest nutno Napoleona odvézt! z
Francie. Bůh dej, aby byl hodně
daleko poslán! Nejsem spokojen
s volbou Elby Za pobyt pro ně-
ho. Jest příliš blízko Francii a
Evropě.”
Napoleon sám byl ve Fontai-
nebleau. Mnoho jeho věrných vo
jinů bylo v blízkosti zámku a
mhe. Ať ml napíše zprávy o
Tvéhř staVu, a hledej později pří
ležitost odcestovati do Aixu, Jak
Ti radil Corvisart. Jen kdybys
se pozdravili á své zdraví udr-
žela pro mne a svého syna, kte-
rý má zapotřebí Tvé chřany.
Chci všechno zkuslti, abych Ťé
mohl přljmoutl. Piš ml často. Po
slítej svá psaní vlcekráll anebo
svému strýci, který, Jak se vy-
práví. stal se velkovévodou v To
skánsku. Žij blaze, moje dobrá
LUISO!”
Časně z rána příštího dne po-
slal své choti Ještě jeden dopis,
který končil následujícími slo-
vy:
‘“ty se můžeš vždy spolehnou
tl na moji odvahu, klidnou mysl
a přátelství, které Tvůj manžel
pro Tebe hájí. Políbení malé
rflil králi!”
Poslední dny v Ramboullletu
byly trapné Jak pro císařovnu,
tak 1 ftro Její družinu. Vévodky-
ně z Montebello dala se přemlu-
vili na dútklivé prosby, aby je-
ště zůstala krátký čas u své při
telkyné. "Přeji sl srdečně, abych
byla zase v klidu u svých děti,"
opakovala tak často, že sama jeji
trpělivá panovnice konečně se
rozhněvala.
Dámy, které měly doprováze-
tl římského krále, nedostaly ani
dovolení uspořádati své soukro-
mé záležitosti, ba nemohly se a-
ni rozloučit! se svými příbuzný-
mi a přáteli. Přicházeli ještě ně-
kteří věrni z Paříže, aby excisa-
řovnu navštívili. Hraběnka z Mon
tesguion byla jediná, která Je
přijala; shromáždili se v jeji po-
kojích a s bolesti pozorovali dí-
tě sesazeného císaře.
Tpprvp nn velikých těžkostech
a po velmi energickém zakroče-
ni rakouského vyslanectví povo-
lila nová vláda Marii Luise, od-
vézt! si soukromé vlastnictví. K
tomu přišly také maličkosti, kte
ré náležely jejímu synu: jeho
garderoba, malý vozík, který mu
darovala Caroline Muratova, a
dvacetpět knih výchovných.
Tyto věci i s hračkami, jež by-
ly vzaty při odjezdu s sebou, by
ly celým jměním římského krále
když opouštěl Paříž.
Kolébku, kterou mu Paříž vě
novala, zpěčovali se mu vydati.
Díl druhý
ZAJATEC VE VÍDNI
Marie Luisa navrací se se svým
synem do Rakouska. — Římský
král a obyvatelstvo Vídně. —
Hrabě Adam Neipperg. Marie
Luisa ve Vídni.
Marie Luisa opustila 2. květ-
na 1814 Francii. Kromě jejího sy
na a jeho dvou vychovatelů s
velikým počtem služebnictva do
Ur»v»r,rn ------— -**•*“'
Z Rnmboullletu^jwiíil císař rn- ýjJj/ komoří jBausset. vévodkyně
z Montebello a dvorní dáma hra-
běnka z Brignole. Čtyřiadvacet
vozů se služebnictvem a zava-
zadly jelo za císařským vozem.
Ale přes to odhalil malý Na-
poleon. že nestává v jeho pomě-
rech veliká změna. "Pozoruji do
bře, že nejsem vice králem,” pra
vil. “neboť nemam svých pa-
žát!”
V Rakousku čekali na arclvé-
vodkyni s netrpělivosti. Cisařov
na Marie Ludovica jela ji na-
proti a prosila vévodkyni z Mon-
tebello. aby vstoupila do rakou
ské dvorní ekvipáže, zatím co se
ona usadila na straně pastorky-
ně.
Videňané nezapomněli oběti,
kterou přinesla Marie Luisa,
když se provdala za nenáviděné •
ho Napoleona. Když se bližila
večer 21. května k Schonbrun-
nu. přivítali ji nadšenými vý-
křiky. Jeji bratři a strýc stáli na
zámeckých schodech, aby jl při
vítali, a Jeji sestry, které ji oče-
kávaly v jejich pokojích, vrhly
se ji kolem krku a blahopřály: ji,
jako by její návrat byl pro ni
veiitvým MťMim.
Deset minut později přijel jeji
««••*« l> A n m a A tm 11 t*
CJ ii| IWVi Vitu * V •••**> —
zvědavostí. Komoří vyzdvihl ho
z vozu a jeho hezoučký obličej, za
jimavá bytost zvědavce příjemně
překvapily. Nalezli neobyčejnou
podobnost mezí nim a císařem
Josefem, který byl tak velice mi-
lován. Maličký byl hezký, opu-
štěný a nešťastný, a jeho smích
a posíláni •hubiček ručinkou do-
chtěli ho viděti. neboť byl neu-| byly mu srdci všech.
stale ještě jejich Ideálem; ale
většina jeho přátel a sluhů ho
opustila. Posud věřil své choti
a posílal ji něžné dopisy; snil
o tom, žiti jako obyčejný měšťan
s ni a se svým děckem, a nyní,
když již bylo pozdě, přál sl, aby
přišla k němu.
Než se dozvěděl, že Marie Lui-
sa opustila Orleán, vyslal k ni
svého generála Chambronnea, a
by doprovodil císařovnu a řím-
ského krále do Fontainebleau.
Byl zoufalý, když uslyšel, že již
odjela a setkala se již téměř se
svým otcem. Tu pochopil, že mu
cdůall možnost spatřlti Jeho
choť n ditě. než odjede na El-
bu. Téhož dne. dříve než opustil
Fontalncbleau, psal Marii Lui-
se:
"Moje dobra Luiso! Obdržel
jrem Tvůj dopis, který mne zpra
vujo o všech tvých starostech a
moje rozmnožuje. S radosti vi-
dím. že Tě Corvisart obveseluje;
jsem mu nekonečně vděčným za
to a opravňuje svým dobrým cho
vůním dobré míněni, které jsem
o něm měl. Řekni mu to ode
Když byl maličký přiveden do
sálu, v němž byl shromážděn
dvůr, bylo nadšeni veliké. Přední
dámy líbaly jeho ručku a .vola-
ly: "Ať žije princ z Parmy I”
Propuknuti sympatie, která ar menším nárazu.
V první době svého návratu
vystupovala vice jako francouz-
ská dáma než Jako Rakušanka.
Mluvila neustále o Napoleonovi
a o Francii. Přehlížela úplné né
mecké dvorní dámy a komoří, a
jak dlouho byla u ni vévodkyně
z Montebello, ztravila celý den
téměř jenom ve společnosti své
přítelkyně. Když byla upozorné
na na to, že se jeji syn podobá
její rodině, odvětlLá: “Nikoliv,
podobá se císaři! Zde to nikdo
nechce priznati. Aie jest jistu,
že se mu podobá nejen svým zev
nějškem, ale i svou povahou!”
Srdečnost, s kterou ji přijali,
proměnila se brzy v ledovou
chladnost. Vytýkali jí, že vy^iu
puje, jako by byl Nupoleon je-
ště pánem ve Francii. Vypravova
lo se, že chce odcestovat! na El-
bu a že pláče pro změnu okolno
stí. Její rakouské služebnictvo si
stěžovalo, že chce Jisti v jiný
Čas, než byli v Schonbrunně zvy
kli, a Videňané shledávali, že se
nápadně strojí, že vystupuje hr-
dě a denně zneuctivá domácí mra
vy a zvyky.
“Není již RakušankoUj” říkalo
se. “Je docela zkažena. Je Fran-
couzka!”
Její rodina předurčila, aby se
při svém návratu do Schonbrun
nu více zaměstnávala než dříve
svým synem. Proto to zařídili
tak, aby prostory, které obýval
dřívější římský král, souvisely
se salony jeho matky. Ale Marie
Luisa chodila k němu velmi zřid
ka a přenechala ho, jako dříve,
hraběnce z Montesguion.
Více než nějakým zřením vzhlí
želá bývalá císařovna ve svých
nadějích na svého otce. Jeho o-
čekává!! ěervnn, n časně 7
rána vyjela, aby byla první, kte
rá by ho přivítala. Vstoupil do je
jiho vozu a byl při svém slav-
nostním vjezdu po jejím boku.
Ale nedával jí žádné naděje v
Husí na politickou ochranu, kte
ré ji poskytl.
“Vše, co mám, náleží tobě ja-
ko moji dceři,” pravil. “Ale jako
císařovnu tě vice neznám!”
Jest nade vši pochybnost, že
myšlenky Marie Luisy prodlévaly
při jejím, návratu u jejího cho-
tě, ač tehdy neprojevila přáni,
opět ho spatřit!. Řekla francouz
ským dámám a pánům, kteří u
ní byli, že si může v Parmě dě-
lat, co chce, a až tam bude, oclje
ti, kam se ji zlíbí.
Napoleon ji psal přátelsky. O-
čekával, že k němu přijede a při
veze svého syna. jak mu slíbila.
Ale v okruhu její rodiny praco-
vala většina proti tomuto plánu,
s výjimkou její babičky. Marie
cSuz^T toffr- JjWď
že ztratila svou říši. Navštěvo-
vala Marii Luisu denně, byla mi
lostivá k malému králi a k jeho
vychovatelce a silně povzbuzova
la svoji vnučku, aby odcestovala
na Elbu.
‘‘A kdybys musila svoje prostě
radla svázati dohromady a z o-
kna vyskočiti, abys přišla k. své-
mu choti, je tvou povinnosti tak
učinit!! ” říkala.
Takové energické vystoupeni
nesouhlasilo ani s charakterem
Marie Luisy, ani s náhledy o tom
co se sluší a patří; nezdědila od-
vahu staré královny.
V Ramboullletu slíbil ji císař
František, že po krátké návštěvě
v otčině dostane dovoleni odjeti
do lázni Aix .Vévodkyně z Mon-
tebello. která se velmi brzy na-
vrátila do Paříže, slíbila navštivi
ti tam Marii Luisu. A naděje, že
spatři opět svoji přítelkyni, byla
tím nej menším podkladem, proč
excísařovna neustále připomí-
nala svému otci jeho slib.
Ačkoliv to ministři a dvůr ne-
řádi viděli, bylo jeji přáni vypl-
něno: ale přece rozhodně žádal
císař František, aby zanechala
t.la cvnn v RpIioH-
J Cl kyj ULV.A U W » V*»W
branně.
Ve Francii domnívali, že je
jí pobyt v lázeňském místě jest
předzvěsti jeji schůzky s Napo-
leonem. Téměř všichni, kteří ji
navštívili, byli Bonapartisté, a
denně vyjížděla ve voze, který
měl císařské znaky, s vdovou
maršálka Lanna a s vévodkyní 2
Montebello.
Přívrženci císařství, kteří se s
odporem podrobili novým pomě
rům, znovu doufali. Pověstem, že
Rakousko Napoleona podporuje,
věřilo se víc a vice, a Ludvík
j&rin. obával se o svůj zlatý
ttvm. který by se shroutil při nej
působí nepříjemným dojmem. —
Byl Napoleonovým protivníkem
na poli bitevním, byl ohebným
dvořanem, vynikajícím hudební-
kem a skrýval vřelou ctižádosti-
vost pod maskou přijaté skrom-
nosti.
Hrabě pozbyl ve válce oko, a
jizva, která se táhla napřič jeho
obličeje, byla skryta černou pás
kou. Tato jizva dodávala však
jeho obličeji zvláštní přitažli-
vosti následkem protiv, mezi jem
rýnu a íanoanynu rysy a tímto
důkazem statečnosti. Unesl vda
nou dámu, s níž se oženil a s
kterou měl mnoho děti. Když
clvévodkyni přicházela vstříc při
návratu obrátila se také velmi
brzy k jejímu dítku. V následu-
jících týdnech půl Vidně jezdilo
do Sehonbrunnu. aby shlédlo sy
na Napoleona. Mluvilo se o tom.
že se podobá svým rakouským při
buzným, ale doložilo se vždy, že
jest o mnoho hezčí než oni.
"Patři do naši rodiny.” říkalo
se v zámku. “Nyní jsme se přes-
vědčili. že není žádným podvr-
ženým děckem!”
Marie Luisa potřebovala po
těchto nesmírných pohnutích
mysli ve Francii trochu klidu. S
počátku přišla úplně z rovnová-
hy, ale později zvykla starým po
měrům. Ačkoliv těmito velikými
změnami trpěla, přece se nikdo
o tom nedozvěděl. Jeji strýc, ar-
civévoda Jan, který jl bedlivě
pozoroval, napsal do svého dení-
ku: — "Cítí, a skrývá to.”
vstoupil do služeb Marie Luisy,j kupena zvědy Ludvíka XVIII.
ponechal mu vídeňský dvůr vol-
nou ruku, by použil všech pro-
středků, aby odvedl srdce Ma-
rie Luisy od padlého císaře.
Nepříjemný dojem, který na ni
učinil, brzy zmizel. Po pěti dnech
pospolitého bytí psala excisa-
řovna svému otci:
“Hrubě Neipperg jest ke mně
neobyčejně pozorný a jeho vy-
stupování jest velmi příjemné.”
Prozatím udílela mu pouze au-
dience úřední. Baron Méneval
odjel k své choti, aby u ní po-
byl několik týdnů; císařovna sl
však s nim pilně dopisovala a je-
ji dopisy jsou důkazem její dů-
věry, kterou věnovala věrnému
služebníku svého chotě.
Řekla jedenkráte, že žádná moc
ji nepřinutí aby se vrátila na
dvůr svého otce, dokud bude tr-
vati vídeňský kongres. Neipperg
však rakouskému císaři slíbil,
že učiní vše, aby toto rozhodnu-
ti zviklal a císařovně zabránil, a-
by odjela na Elbu. Den ze dne ji
říkal, že ublíží budoucnosti své
iio syn,n, nuvštíví li isr&pclccnn
Dne 23. července psal císaři
Františkovi:
“Ačkoliv její Veličenstvo mluví
neustále o náklonnosti k Napo-
leonovi, přece nevyjádřila ještě
přání, býti u něho na Elbě. My-
slím. že mohu úplně ujistit! Va-
še Veličenstvo, byla-li cesta pro
jektována, že jí to její družina
neradila. V každém případě plán
neuzrál, neboť jest velmi těž-
ko proveditelný.”
Dne 28. července psal:
“Stává se často v důvěrných
rozhovorech, že Jeji Veličenstvo
připomíná Napoleona. Ale stala
se mezitím tak milostivou, že
mě ujišťuje, ačkoliv jest naklo-
něna sdileti s nim osud, že se
musí především ohližeti na své-
ho syna. A tento ohled jí zabra-
ňuje stát! při Napoleonovi. —
Chce sc odříci žiti s ním a věno-
váti se konečně výchově svého
syna.”
ftmfovaliniuiftič'ŠITtíačTT S JcnWT"
strany působil na ni Neipperg,
aby ji zdržel od cesty na Elbu; s
druhé strany zahrnoval ji Na-
poleon prosbami, aby ihned přije-
la, aniž by se s někým poradila.
Byla pohnuta, když císař svým
mocným způsobem vyjadřoval jí
touhu po ženě a dítěti, a byly
okamžiky, kdy si přála smrti, a-
by ji z toho všeho vysvobodila.
Jeden ze sluhů exkrále Josefa,
který byl na cestě na Elbu, nav-
štívil ji v přestrojení. Dala mu
několik řádek pro císaře, jakož
i kadeř svých vlasů, která I10 mě
la překvapit k jeho nastávajícím
narozeninám. Před Neippergem
to však utajila. Také mu nevy-
pravovala že psala 15. srpna Mé-
nevalu:
“Jsem dnes opět hluboce zar-
moucena, Jak bych také mohla
býti 15. srpna veselá, když jsem
přinucena tento veliký, slavnost
ni den trávili daleko od obou
bytostí, které nejvíce miluji!”
Napoleon neustále myslil na
Marii Luisu, ještě více však 11a
svého syna. Byl pohnut, když se
mluvilo o malém králi římském,
a hledal příležitost mluvit! o
ním
“Mám hodně z něžnosti nějaké
mntkv.” pravil, “a nestydím se
přiznat! se k tomu.”
“Bylo by mi nemožno věřil i na
oddanost nějakého otce, nemi-
luje-li svých dětí,” pravil po dru
hé.
Nepřátelské mocnosti oloupily
ho o jeho korunu, ale tato okol-
nost neopravňovala je k tomu.
aby rušili jeho rodinný život. —
Namáháni jeho tchána, aby od-
dálí! od něho Marii Luisu a Jeho
syna, zraňovala nejhlouběji Na
poleonovy city jako otce i jako
manžela. Také v politickém ohle
du mu škodilo, že se císař Fran-
tišek snažil, aby zničil domněn-
ku ciziny, že jest ještě nějaký
přátelský poměr mezi Napoleo-
nem a rakouským dvorem.
Dne 30. srpna psala Marie Lui-
sa svému otci:
“Před třemi dny přijala jsem
důstojníka, který mně přinesl od
císaře dopis, v němž tento psal,
že mám ihned a docela samot-
ná odcestovati na Elbu a že mne
toužebně očekává.”
Toto psaní ukázala Nelppergovi
a pravděpodobně stalo se na jeho
radu, že odpověděla svému cho-
ti následujícího dne, že nesmí
odjeti bez dovoleni svého otce
Napoleon se nad tím rozvztek
lil a v následujícím dopise ne-
dával si ruku před ústa. Pří-
krý výrazy předhazoval své cho
ti že ho v neštěstí opustila a od-
loučila od jeho děcka.
Jeho prudkost vyhladila v ni
Xf
Jfou a touhy, aby ho navštívila.
Byla až doposud věrnou choti a
víěínou za jeho přiřknuté dary,
alt- nikdy ho náruživě nemilova-
ly jíyni, kdy byl mužem poraže-
ným, neměl žádné moci nad je-
jim srdcem. Počala se ho báti. A
jftji strach rostl, když jí v ná-
sledujícím dopise vyhrožoval, že
il odvuze násilím, nepřijede-li
dobrovolně. I MftltÉÉll
Neipperg nalezl však již prost-
ředky. aby podobnému plánu za-
bránil a odejel s Maru misou au
Švýcar. Jak v Paříži, tak i v Ai-
xu se ji ulehčilo, když odjela. V
Xlém lázeňském místě byla ob-
Na návrh knížete Selvwarzen-
bcrga pověřen byl hrabě Adam
Neipperg. aby byl císařovně na
cestě nápomocen a zároveň aby
o ni podával zprávy vídeňskému
dvoru. IJiabě byl jediným Raku-
šanem v jeji družině. Setkala se
s nim ve Strassburku roku 1810.
pak v témže roce v Paříži při
slavnosti uspořádané na počest
jejího zasnoubeni, a konečně v
červnu roku 1812 v Praze, kde
byla návštěvou u své rodiny: toh
dy byl hrabě mezi jinými jede-
nácti kavalíry jejím komořím.
Ale může se s jistotou mítl za to.
že ho ani po prvé, ani po dru-
hé. ani po třetí nijak obzvláš-
tě nepozorovala. Když se ji při
příchodu do Aixu představil, ře
kla k Ménevalovi, že ho shledává
odpuzujicím. Pohlížela naň pře-
devším jako na nějakého strážce
véaňů a neskrývala mu, že na ni1 poslední zbytek náklonnosti k
který se až do posledního okam
žiku obával, že přece ještě ko-
nečně pojede na Elbu.
Napoleon byl zklamán a zar-
moucen, že ho opustila. Ostrými
výrazy obviňoval svého tchána z
nelidskosti, a k Angličanu Cam
pbellovi se vyjádřil, že pohlíži
na toto odloučení od ženy a dí-
těte jako na zločin proti Bohu a
lidem; “Oloupili mne o mého sy
na, jako vítězi v starověku olu-
povali přemožené o děti, aby zná
dherněli své vítězství a ozdobili
svůj vítězný vůz," řekl.
(Pokračování.)
---—o--
PRESIDENT SCHVALUJE TÝ-
DEN DOPISŮ Z AMERIKY
Týden od 19. do 25. května byl
označen za Týden dopisů z A-
meriky. Tímto Týdnem, schvá-
leným presidentem řjisenhow-
erem a vyhlášeným mnoha gu-
vernéry a starosty měst, začíná
osmý rok celonárodní akce, v
niž se Američané nabádají, aby
pravidelně psali do zahraničí
ovýin příbuzným 3. přát^Iiini, n
aby svými dopisy šířili znalosti o
Americe a udržovali pářtelské sty
kv s cizinou. Akce “Dopisy z A-
meriky” pořádá se pod záštitou
organisace Common Council for
American Unity.
Ve svém poselství objasňoval
president svůj postoj k akci tě-
mito slovy:
“Každý Američan, který píše
do zahraničí, je potenciálním
vyslancem, dobré vůle a vzájem-
ného porozumění. Jeho dopisy
mohou obsahovati pravdivý po-
pis naší země a jejich obyčejů.
Žádné tvrzení o ‘americkém způ
sobu života’, vycházející z vlád-
ních kruhů, neovlivní obyvatele
jiných zemí tak, jak to učiní vy-
světlení jednotlivce, píšícího ze
známého mu zde prostředí o ško-
le a o domově a o práci.
Fakt ze Common Council for
American Unity rozšiřuje akci
Dopisů z Ameriky, je třeba přij-
mouti se zadostiučiněním. Pro-
I10 roku. Prostřednictvím tohoto
programu mají soukromí obča-
né prováděti akci, v niž by úřed-
ní kruhy měly mnohem menši
úspěch.
Během Týdne dopisů z Ameri-
ky, od 19. do 25 května, bude se
našim občanům připominati, že
v jejich rukou a v jejich srd-
cích tají se síla na budování mí-
rumilovného světa. Jejich dopi-
sy jsou nástrojem k dobru, a
doufám proto, že vice Američa-
nů rozepíše se přátelům do za-
hraničí.”
Upozorňuje 11a Týden dopisů
z Ameriky, pravil hlavní pošt-
mistr Spojených států Arthur E.
Summerfleld toto: “S výjimkou
skutečné návštěvy zůstávají na-
še osobni dopisy nej intimněj-
ším způsobem, jak udržovatl styk
s přáteli. . . Korespondence me-
zi jednotlivci všech národů napo
mohla by při budováni trvalého
míru. ‘Týden dopisů z Ameriky’
je vhodnou dobou k adoptování
tohoto osvědčeného způsobu, jak
šiřiti znalosti o Americe v zahra-
ničí."
Podle statistiky poštovního ú-
řadu bylo roku 1956 posláno do
zahraničí 334.000.000 dopisů, či-
li o 12 procent vice nežli roku
1955. Většina těchto dopisů je
podle dohadu psana 34 miliony
Američanů prvé a druhé gene-
race.
Akce dopisů z Ameriky dovo-
luje si dáti pisatelům dopisů ty-
to rady:
1. Pište každého týdne aspoň
jeden dopis do zahraničí.
2. Objasněte ve svém dopise
aspoň jednu stránku americké-
ho způsobu života, kterou znáte
z vlastní zkušenosti, nebo z u-
dálosti ve svém prostředí.
3. Snažte se vyvraceti mylné
názory, kritiku a tvrzeni nepřá-
telské propagandy. Jde o takové
věci. jako že Amerika směřuje
svou mentalitou k válce; že je
ovládána “blg business-em”, že
jc nadmíru materialistická a bez
kultury: že je zemi rozvrácených
domovů.
4. Zdůrazňujte přátelský po-
stoj Ameriky tím, že projevíte
netajený zájem o zemi přítele,
jemuž píšete, a o poměry, které
v ni vládnou.
5. Nechlubte se zdejšími hmot
nýml přednostmi.
6. Vyhněte se sporným námě-
tům. když píšete do zemi za že-
leznou oponou.
Přimé spojeni mezí lidmi růz-
ných *emi není nápadem, novým,
jako fýznam vyniká však hlav-
ně poslední dobou. Dopisy jsou
nepostradatelnou složkou akce j
“Peoplc-to-People Program”, o Jméno dar
níž 5* zmiňuje president, ne-
boť každý dopis je vskutku “ná-
strojem k dobru”, sloužícím Ir
Rozjímáni v Den Zdobení Hrobu
Amerika bude pouze tak silná,
tak důstojná a úctihodná, jako
souhrn všech jejich mést, ves-
nic a občanů.
Den zdobení hrobů je dnem
dedikace. Podnět k němu zavda-
la skupina žen z Columbus v
Mississippi, které jednoho dne
roku 1863 ozdobily na hřbitově
bezrozdilné hroby jako konfe-
deračniehj tak 1 uniových vojá-
ku. Tento krásný čin — vyvěra-
jícino z cisteno srace, poiozu za
klady k americkému národnímu
svátku v měsíci květnu slaveném.
V r. 1868 generál John A, Lo-
gan, vrchní velitel armády re-,
publiky, prohlásil 30. květen za
Den Zdobení, určený k okrášle-
ní hrobů udatných vojáku ob-
čanské války. Od r. 1899 připo-
jili jsme pak k tomu dni také
hroby udatných mužu Španělsko
Americké války a po r. 1918, také
padlé ve válce světové. Jen ně-
kolik Jižních státu má různé dny
pro tentýž účel: tak Alabama
vzpomíná na své hrdiny 26. dub
na, Florida, Georgia a Mississip-
pi a obě Caroliny 10. dubna. Dru
hý patek v květnu má stát Ten-
nessee. Louisiana ctí své bojovní
ky až 3. června, v den narozenin
Jeffersona Davise, velkého vúd
ce Jižní Konfederace.
Naši předkové zdůraznili, že
tento den má být dobou pocty:
hřbitovy mají být navštěvovány,
hroby vojáků ověnčeny květy, má
me se súčastnit různých slavno- -
stních průvodů, proslovů o slav-
ných skutcích našich zemřelých
hrdinů, čímž vzdáme také poctu
demokratickým principům vlády.
Vyjádřeme prostě jakýmkoliv
způsobem úctu nůším udsiinýni
vojínům v tento den.
Nebylo by na místě kdybychom
se rozhodli na Den zdobeni hro-
bů bdíti nad veřejným blahem,
snažiti se pomocnou kritikou a
dobrým vzorem, zlepšit! poměr v
našem blízkém sousedství? Mů-
žeme se považovati za nejšťast-
nějši ze všech národů světa.
Ti, kteří položili svoje životy
za ideály lidskosti a humanity,
byli nejpřednějšími bojovnilky,
kteří chápali význam usilovného
zachováni si našeho způsobu živo
ta a všeho krásného co s ním
souvisí. Vzpomeňme s úctou
všech věčných mist odpočinku
na celém světě, těch kteří dali
tu největší oběť — aby náš ná
rod mohl žít, kteří nám přinesli
mír a svobodu, nejen nám, ale
všem utiskovaným na celém své
tě. . . .
Jaroslav F. Chmelíček
v sVém pevném tuscuju, aby mě-
li neskreslený pohled na lidi a|
věci. Pravý myslitel nikdy nejfjel
z dáveni — protože jeho úkolem
jest podrobovatl vše pod drob-|
nohled zdravého rozumu, zkou-
mat, pitvat a dávat se do služby
toho, co zasluhuje největší po-
zornosti pro dobro člověčenstva.
Stále jej vidíme v duchu, vždy
pracovitého a pilného, stále po-
bíhajícího od jednoho úkolu k
druhému. Pracovjtým a čilým
byl po celý( život, — takova D\ia
jeho povaha.
Jeho láska ke knize a uměni
byla vášní. Pracoval nad jeho sí-
lu. — Poznali jsme v životě mno-
ho lidí, ale můžeme směle říci,
že on byl jeden z nejlaskavěj-
ších, nej upřímnějších.
V tomto mužovi, odešel nám
Když se necítí-
te tak dobře
jak víte, že byste se měl cítit,
jestliže je vám 40, 50, 60 nebo
více roků. proč nezkusíte ten
už tak osvědčený ZDRAVITA-
MIN? V nyní ještě zlepšené for-
muli ZDRAVIT AMINU je teď 12
různých vitaminů vysoké síly a
15 minerálů a léčiv jako Rutin,
Blotin, Inositol, Citrus biofla-
vonoid a jiné. Když nemáte do-
statek silné červené krve, když
trpíte nedostatkem vitaminů a
minerálů, můžete se cítit seslá-
blým, netečným, nervosním, po-
drážděným a unaveným s bo-
lesti hlavy, těla, špatnou paměti,
zácpou a nespavosti. To proto,
že slabá krev koluje ve vás a
zatěžuje srdce, cévy a žíly.
ZDRA VITAMIN pro otursi a
staré ,pro lidi na, dietě, kteří z
jakéhokoliv důvodu (cukrovka,
žaludek, žluč, tloušťka a podob-
ně) mají omezený výběr jídel.
Začněte užívat Zdravitamin a
začněte i vy znovu žít. Po týdnu
už poznáte, že Zdravitamin vám
pomáhá. Láhev na 5 týdnů za
$3.98 nebo raději hned dvoji-
tou láhev Zdravitamin kapsle 11a
2V2 měsíce jen $6.98 vyplaceně.
Cash, money order, check, COD.
EUROPEAN DRUGS
3255 - lOth W. St.
Seattle 99. Wash.
Zdravitamin — pramen zdraví.
dobrý přítel, velký a obětavý pra
covník, muž čistých ideálů, jehož
odchod budeme dlouho pociťo-
vat. Hodláme dále kráčet cestou
kterou on a jiní pracovnici vyt-
kli.
J. F. Chmelíček,
geq e. kacíř
právník
WEST, TEXAS
Dr. Thos. N.
DeLaney
OČNÍ LÉKAŘ í
Brýle správně připravené
Čas dle úmluvy
513-17 SPJST Bldg.
Tel. úřadovna PR 3-3248
Res. PR 3-2687
TEMPLE, TEXAS
Ernest J. Hank»
Právník
Hotiston, Texas
Kacíř & Lešikar
a Kacíř
právníci
úřadovna
Bank Building
2nd Flojr Temple National
J Fempfle, Texas
Dne 3. února 1872, narodil se
v Praze hošik, kterému bylo osu
dem určeno — jiti za hvězdou
uměni a pravdy, a stát! se kul-
turním hlasem české Ameriky
téměř celou polovinu století. Je
ho krásný a pilný život byl vě-
Uován myšlence, kráse a národu
a jeho jediným snad přečinem
^la nezlomná hrdost, poctivost
adáska k statkům duchovním.
Nkriy neměl času pro honbu za
hnWnými věcmi tohoto světa. Je
ho Wiéno zajisté všichni znáte.
Dr. Varsolav E. Vojan, který dne
i. levia 1934 zahájil Chicagský
nedějí rozhlas, a řídil jej pak
až ddsvé smrti. Pochovali jsme
ho d^ 2. ledna 1945.
Dr Jaroslav E. Vojan byl z té
gardď-zácných myslitelů, kteří
ačkoljjsou uprostřed všeho dě-
ní a tfho se účastní, stojí přece
jen sinou celou svou bytostí,
“budoni mírumilovného svě-
ta”.
Jde dobrovolně vynakládané
úsilí o!jištění míru a meziná-
rodnihoorozumění, o úsilí, na
němž sfoůžeme všichni podiie-
ti. .;
_Common Council |
Značná
ř'sP°5.a . Pojištění proti ohn
bouři, pobiti, automobilové
lo druhu, atd.
WALLA [SURANCE AGENCI
'zástupce
>ST. TEXAS
THROUGH THE GATES OF
^ I ' V W V * w m —.
. . . ijviu A KEALM
OF ETERNAL LIGHT
To worthily mark the passing
of a beloved spirit, a funeral
shonld express, as eloquently as
posslble, the heartening prom-
Ise of the life eternal.
Observant of Every Wish,
Ileedful of Every Need
MARSHALL & MARSHALL
FUNERAL HOME
Hillsboro, Texas
ČESKA j)ÉLÁVACl NADACI
TEXASU
Přidrujse k těm, kteří podá
vají pom>u niku k U(jrženj l
rozšíření a literatur}
v Texasi ei jest sebrat! du-
statečnoi iU peněz, aby z úro-
ků z ní y býti vydržován*
stolice slskýCh jazyků ne
vyšších u ieh v Texasu.
Členstv České Vzdělávací
Nadaci T ; jB die následují-
cí stupňů
Studení iPn--- $1.00
Pravidejien---$5.0C
----$25.00
---$x00.00
--$1000 00
Vydržuj ín
Podpůri n
Doživot
Své dar ca^ě zašlete
nejdříve u n
dává, dval i
ka-pokladj)
vánek,
Station, Ti
Adresa
ř
i. že kdo rychle
vá. na tajomni-
r. Jan M. Skři-
í>x 446, Collegi
STOCBC
m
super Rwřřnrelgy
We háve the feeds to meet
your.needs
inr ÍhT herd* ,n the be5t of health? Are they produc-
?.“ant,íy and quality of mim and cream that
22 í!«íhy proílts 1or Yoú can answer “les” to
feeds qf„:,n y.ou eive y°ur st°ck °ur
i,f,Cid With v,tamins and minu-als to protéct
« a!l sicp_uP Pfoduction. The few extra pennies
EXTRAPROnTS!nd ^ t0 y°U * °f
Better feeding pays off to you in
ki&ger profits from your
Jivestock operation
két°bvTf .from y°ur Uvestock in špite of a Low Mar-
inakes the*^INERAL ANIMAL CONDITIONER, that
Uins an enCf USC r<*u,ar,7 ' -MIX that con-
and health SPF'lrT!tVnera,S and wil* a,d animals rr » h
and th3t ^ —
WEST FL0BR MILL
MANUFACTURERS OF WEST BRAND FEEDS
E- W. PLASEK, Prop.
West. Texas
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 20, Ed. 1 Friday, May 17, 1957, newspaper, May 17, 1957; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783225/m1/2/: accessed July 8, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.